Deníček.
Jdeme se Zitul procházkou přes město a Zitul má plnou hlavu včel.
Snažím se Zitul sdělit, že jsem koupila cibule kosatců a v rámci samomluvy sama se sebou polemizuju o tom, kdy a kam mám ty cibule zakopat.
Zitul vede vedle mne monolog o svém včelstvu.
Včera to totiž bylo dramatické, ve včelařském kroužku se ukázalo, že jedno včelstvo nepřežilo zimu. Zitul se nesmírně obávala, že šlo o ty její včely, ale ukázalo se, že ne.
Nyní máme jakýsi debriefing, co se vlastně přihodilo.
"Mami, ty včely. Víš, jak se to stalo, že to včelstvo uhynulo?
Ony si to ty včely totiž udělaly samy, mami.
My jsme sloučili dvě včelstva a těm novým včelám se nelíbila ta původní matka. Tak ji zabily, to je dost hrozný, že mami, a ty nové včely si tam dosadily novou matku. Jenže už bylo moc pozdě, ona nezačala klást vajíčka ....a aby toho nebylo málo, tak je napadlo jiný včelstvo a vykradlo jim zásoby.
Docela drama, mami.
Takže ty včely byly bez oplodněné královny a bez zásob. A to je konec.
Kdyby tam nechaly ale tu původní matku, tak v klidu přežily.
Je to dost zajímavý.
Odnáším si z toho, že někdy je dobrý pro přežití toho dělat spíš míň než víc, mami..."
Zitul se těší, že příští týden budou s panem Strouhalem rozdělovat její včelstvo, které se naopak výrazně rozrůstá.
Poslouchám Zitul a v rámci svého mimoběžného monologu souhlasím sama se sebou, že ty kosatcové cibule dnes zakopat nepůjdu.
Zitul vypadá spokojeně, jak jsme si hezky povykládaly.
Je jaro.
Uznejte sami, že dnes bylo krásně.
Vítr ve vlasech má různé podoby.
Někdy je to jarní vítr nad kosatci a včelami.
Komentáře
Okomentovat