Deníček. Jdeme se Zitul procházkou přes město a Zitul má plnou hlavu včel. Snažím se Zitul sdělit, že jsem koupila cibule kosatců a v rámci samomluvy sama se sebou polemizuju o tom, kdy a kam mám ty cibule zakopat. Zitul vede vedle mne monolog o svém včelstvu. Včera to totiž bylo dramatické, ve včelařském kroužku se ukázalo, že jedno včelstvo nepřežilo zimu. Zitul se nesmírně obávala, že šlo o ty její včely, ale ukázalo se, že ne. Nyní máme jakýsi debriefing, co se vlastně přihodilo. "Mami, ty včely. Víš, jak se to stalo, že to včelstvo uhynulo? Ony si to ty včely totiž udělaly samy, mami. My jsme sloučili dvě včelstva a těm novým včelám se nelíbila ta původní matka. Tak ji zabily, to je dost hrozný, že mami, a ty nové včely si tam dosadily novou matku. Jenže už bylo moc pozdě, ona nezačala klást vajíčka ....a aby toho nebylo málo, tak je napadlo jiný včelstvo a vykradlo jim zásoby. Docela drama, mami. Takže ty včely byly bez oplodněné královny a bez zásob. A to je konec. Kdyby
Můj blog o životě s jednou bezva holkou. A o životě s autismem.