Zita - Autism Story

 Deníček. Přátelé milí, nesmírně děkuji za podporu Zitul! Protože za to, že se dostala na obě gymnázia, s percentilem 93 ČJ/98 M při prvním termínu a 99 ČJ/91 M při druhém termínu vděčí Zitul všem, kdo ji dali šanci, kdo ji vyučovali, kdo byli její asistenti. Zitul má od první třídy do dnešního dne asistenci a potřebuje ji. Přesto se dostala jako 20. na první gympl a jako 18. na druhý brněnský gympl dle svého výběru. Jsou to dobré, kompetitivní školy. Zitul potřebovala svých 9 let na kvalitní ZŠ, aby se mohla sociálně rozvinout natolik, že lidi uvěří v její potenciál a dají ji šanci. Věřím, že existují dobré ZŠ, kde je minimální dropout dětí a které jsou kvalitou srovnatelné s osmiletými gymnázii. A děkuju panu řediteli i učitelkám a učitelům ze ZŠ Kaminky, že Zitul skvěle připravili i podpořili. Koukám na hodnocení Zitul z SPC, které dostala kolem šesti let věku, kde se píše o mentální retardaci a pouze dosti teoreticky se zmiňuje možnost školní docházky. Chce se mi křičet, protože ta

 PS: na četné dotazy, zda se Zitul dostala na střední - výsledky se dozvíme až 3. 5.

 Deníček.  Dnešek doopravdy nebyl nudný.  Když jsme si ráno ujasnili, že se s mužem nebudem rozvádět kvůli hromadě neznámého bílého ženského oblečení, které se objevilo v pračce, jelikož toto oblečení tam vložila Zita (dělám si tajně kostým na Animefest, mami!) a nikoliv on po služební cestě, vyrazili jsme na včelu.  Zlatou včelu.  Vyzvednout Zitul, která tam ráno odjela s výsadkem včelařů. Kdo mohl tušit, že Zlatá včela se bude překvapivě odehrávat v regionu, kterým právě prochází supercela.  Že něco není v pořádku, začalo být zřejmé, když jsme projížděli vesnicemi, kterými pomalu protékaly potoky bahna. Pak jsme potkali kdesi v zatáčce skupinu osamělých obyvatel, kterak v galoších a se smetáky v rukou lomili rukama.  Bahno.  Polámané stromy.  Bažanti u cesty, kteří se zjevně báli jít domů.  Jakože úplně všude.  Projeli jsme oblastí, která vypadala, že tam spadlo několik litrů na mm2 asi tak za deset minut, a dorazil do finální destinace, kde se ukázalo, že Zitul a ostatní děti jsou u

Deníček. Míříme hustým deštěm k přijímacím zkouškám, den druhý. "Fakt prší, co", říkám, aby řeč nestála. "Naopak, to je dobrý, že prší", říká Zitul. "Jak na člověka prší, zcitlivuje to proti freezu ze stresu", dodává. "Pravda", konstatuju lakonicky. Zitul elegantně přechází k úvaze o tom, co má vůbec smysl studovat a zda AI zničí výtvarné umění. Zitul je toho názoru, že nezničí. "Mami, kde se studuje obor, po jehož skončení budu architektka složitých promptů? A neměla bych raději studovat etiku AI? To mi přijde jako obor budoucnosti..." Monolog pokračuje. "Ty cermatí testy ovšem vůbec nejsou špatné, mami. Myslím, že můj neurotyp rozhodně zvýhodňují...jakože poprvé v životě se mi zdá, že mám v něčem výhodu..." Vstupujeme do budovy školy. "Fajn škola", konstatuje Zitul. "Tady bych si mohla vypít svoje první kafe". "Kafe?", říkám. "Ano, kafe", vysvětluje Zitul. "Já si totiž naplánovala

Dvakrát se vyspíš a vedeš dítě k přijímačkám. Potřebujeme positive vibes! Myslete na Zitul prosím!

 Deníček. Odpočítávání, do příštího čtvrtka nám zbývá ještě šest dní. Zitul si dělá v mezičase nějaké zkušební testy, ale nikdo to nekontrolujeme, aby nevzniklo podezření, že jako rodiče jsme na to nezdravě upnutí. Šli jsme dnes do kavárny a tam jsme si celá rodina prohlíželi výrobky z fb skupiny Goth knitting and crocheting. Zitul se hodlá naučit háčkovat. Během prohlížení háčkovaných démonů mezi řečí s Honzou opatrně zmiňujeme, že budem mít Zitul rádi, i když ty přijímačky totálně zmotá. Protože to je pravda. Nebudem mít Zitul rádi míň. Opravdu ne. Pak se bavíme o konstrukci testů. Snažím se Zitul vysvětlit, že ty testy neměří ani tak studijní předpoklady deváťáků jako spíš socioekonomický status jejich rodičů. Že i když se to někomu nepovede, zdaleka to neznamená, že je blbej a pro studium nevhodnej. A že naopak, když se to někomu povede, může to ukazovat na značnou částku, kterou rodiče do přípravy toho dítěte investovali. A že že všeho nejvíc ty testy citlivě detekují, kolik takov

 Deníček. Zitul přichází z okresního kola češtinové olympiády s potutelným úsměvem. Jak to šlo, ptám se. Výborně, říká Zitul. Psala jsem to v přechodnících, dodává. Aby to bylo vtipnější.  A psala jsem o Pokémonech. Představuju si ten sloh o Pokémonech, psaný v přechodnících, aby to bylo vtipnější. Trochu se obávám o tu komisi. A musím se smát. Miluju Zitinův autihumor. A taky se hodí dodat, že dítě, které mělo velký problém vůbec začít mluvit, může být úspěšným řešitelem okresního kola olympiády v českém jazyce...

 Deníček. Jdeme se Zitul procházkou přes město a Zitul má plnou hlavu včel. Snažím se Zitul sdělit, že jsem koupila cibule kosatců a v rámci samomluvy sama se sebou polemizuju o tom, kdy a kam mám ty cibule zakopat. Zitul vede vedle mne monolog o svém včelstvu. Včera to totiž bylo dramatické, ve včelařském kroužku se ukázalo, že jedno včelstvo nepřežilo zimu. Zitul se nesmírně obávala, že šlo o ty její včely, ale ukázalo se, že ne. Nyní máme jakýsi debriefing, co se vlastně přihodilo. "Mami, ty včely. Víš, jak se to stalo, že to včelstvo uhynulo?  Ony si to ty včely totiž udělaly samy, mami. My jsme sloučili dvě včelstva a těm novým včelám se nelíbila ta původní matka. Tak ji zabily, to je dost hrozný, že mami, a ty nové včely si tam dosadily novou matku. Jenže už bylo moc pozdě, ona nezačala klást vajíčka ....a aby toho nebylo málo, tak je napadlo jiný včelstvo a vykradlo jim zásoby. Docela drama, mami. Takže ty včely byly bez oplodněné královny a bez zásob. A to je konec. Kdyby

 Katastrofický deníček. Všude kolem zuří cermatové šílenství.  A letos se týká i nás, protože Zitul je deváťačka. Pozoruju vystrašené, úzkostné děti, a jejich hroutící se rodiče. Jsou všude kolem. A vždycky si vybavím historku, kterou pravidelně říkám studentům či zájemcům o studium, abychom se všichni tak trochu uklidnili. Po gymnáziu jsem se hlásila na dvě školy, na biochemii, kde brali s mým prospěchem a chemickými olympiádami bez přijímaček, a na medicínu. Na přijímací zkoušky na medicínu jsem se opravdu hodně učila, byla jsem nakonec sedmá, vystudovala jsem s červeným diplomem....a...chvilka napětí....dělám vlastně biochemii a studium na dané fakultě bez přijímaček by mne na to jistě připravilo výborně. Takže. Je zapotřebí zachovat trochu klid. Ten obraz je větší než rok dopředu. Je větší než 4 roky. Je to široký, velký kontext. Ze všech stran slyším kritiku škol, vzdělávacích institucí...vlastního systému škol...a nepopiratelně ta kritika je či může být validní. Ale. Kladu si otá

 Dovolím si zde zasdilet Zituliny nedávné kresby...

Deníček. Včera jsem se rozhodla, že své matce slavnostně představím umělou inteligenci. Daly jsme si s mámou kávu a já pak v těsné návaznosti otevřela ChatGPT a vyzvala slavnostně svou matku, aby vznesla dotaz. Máma chvíli přemýšlela a pak konstatovala, že žádnou umělou inteligenci nepotřebuje. Ona tedy ne. Ale tak se zeptej, zkus to!, povzbuzovala jsem. Moje matka se hluboce zamyslela a pak umělé inteligenci nadnesla příkaz, aby tato vysvětlila, jak souvisejí inkretiny během stresové reakce s regulací inzulinové senzitivity za předpokladu expozice chladu. Umělá inteligence se zasmušila, smutně pět minut blikala bez odpovědi a pak nám plaše sdělila něco ve smyslu, že neví. Moje matka si distingovaně zamíchala cukr v kávě a vesele povídá: je to k ničemu, vidíš? Porazit umělou inteligenci na jejím vlastním poli dokáže pouze moje matka. Jako lidstvo stále máme naději.

Vzhledem k tomu, že blog i přes mou neaktivitu čte stále mnoho lidí, domluvila jsem se se Zitul, že psaní obnovím. Mnoho lidí nám píše, jak se Zitul má a jak se vyvíjí její autismus. O Zitul ale psát momentálně nebudu, chci momentálně respektovat její soukromí a taky to, že se připravuje na přijímací zkoušky na dvě gymnázia.  Budu sem dávat drobné fejetony, které píšu na soc sítích a které se sem svým zaměřením i hodí.  Zdravím všechny čtenáře a přeju pohodový pátek!

Říkala jsem si, že by bylo prima po delší době pozdravit:-) Zitul se pilně připravuje na přijímací zkoušky na střední školu. Tady míříme na přípravný kurz na přijímačky.