Zita - Autism Story

Lockdown, den sedmdesát devět. Přátelé, do nového roku nám všem přeju odvahu, matku všech ctností. Neboť, jak praví Napoleon Bonaparte - člověk bez odvahy je pouhá věc - a jak praví Winston Churchill, zatímco strach je reakce (jak patofyziologické!), tak odvaha je rozhodnutí. Odvahu a rozum.

Na četné dotazy, jak se můj muž cítí po aplikaci vakcíny proti covidu, odpovídám, že vesele odešel na službu, aniž by telefonoval s Billem Gatesem přes svůj tajně implantovaný čip či aniž by slyšel v hlavě ilumináty.  Nová 5G síť jeho přítomností v bytě taky nevznikla.  Autismus staršího dítěte nově aplikovaná vakcína taktéž nezpůsobila, a prosím tímto všechny, kteří mne poslední době zásobují pavědeckými vysvětleními, proč je moje dítě autistické, aby toho zanechali, nebo sáhnu k nějakému meznímu prostředku, což dělám nerada. Ale tak mne napadá.    Blíží se Silvestr a nový rok a všichni teď budeme bilancovat.    Toto životní bilancování se pak proměňuje ve facebookové bilancování, což ale není totéž, protože na sociální sítě obvykle nenapíšeme hromadu věcí, ve kterých jsme selhali a které se nám nepovedly.    Už vidím, jak si budeme vzájemně číst na svých zdech, jak nás koronavirus posílil a jak jsme z toho především vytěžili ohromný osobní růst.    A na to mne napadá jenom NIKOLI. 

Zitul se takhle dnes odpoledne nudila, a tak si spájela měřič vzdáleností. Pak jí měřič ukradl bratr, takže nyní máme k dispozici kontinuálně přesné informace, jak daleko od stěn bytu se Jindřich nachází. Kupříkladu zde vidíme, že Jindřich je od stěny vzdálen přesně 1.549 m.

Na naší rodině je nesmírně osvěžující, že nikdy, opravdu nikdy nevíte, co se při nějakém tom rodinném obědě dozvíte.  Například včera.  Jíme tak oběd a Zitul povídá.  Mami, tipni si, kolik budeš mít na konci roku králíků.  Zvedám oči od jídla a ptám se, jakých králíků?  Zitul upřesňuje, že na začátku roku budu mít jeden pár králíků, kteří budou pohlavně dospělí asi tak za měsíc.  Kolik králíků budu mít za rok?  Zitisko se šťastně usmívá, matně v tom poznávám Fibonacciho posloupnost, ale to už do toho vstupují další členové rodiny.  Jak dlouho se takový králík kojí?  Jaký vliv má kojení na jeho schopnost reprodukce?  A mohou se různí králíci kojit různou dobu?  A párují se náhodně či nenáhodně?  Asortativní mating? Hm?  Zitul se rozčiluje, že ji nikdo neposlouchá a snaží se nám sdělit, že po roce budeme mít králíků 144, tedy za předpokladu, že se budou chovat tak nějak rozumně a nebudou se kojit různou dobu a prapodivně se párovat, ale v tom do toho vstupuje Jindřich se svo

Bruslení je naše velká zimní tradice. Zitul špatně nese, že to teď nejde. A stal se zázrak. Kluziště Lužánky Lesná mělo dnes ještě otevřeno. Poslední den.  V této sezóně. Bylo to krásný.  Bylo to osamělý. Bylo to surrealisticky poetický. A budem si to pamatovat, protože to bude asi i dál moc vzácný.

Takhle nějak vypadají čtyři roky. Tak ať nás ty čtyři další nesemelou.

Zitul mne nikdy nepřestane fascinovat. Koukněte, co mi Ježíšek donesl.

Je naprosto pozoruhodné, jak se člověk postupem času promění v nějakou zvláštní kombinaci svých rodičů.  A jak to, proti čemu se léta vymezujeme, je něco, co o pár dekád později objevně identifikujeme jako svou důležitou součást.  Můj otec je kupříkladu toho názoru, že sci-fi filmy jsou takové zvláštní ságy o lidstvu, kterých je zapotřebí si vážit a podrobně je studovat, abychom byli připraveni na kolonizaci jiných planet a trochu si urovnali ideály nás jakožto lidstva.  Zejména proto, abychom vůči mimozemským civilizacím vystupovali dostatečně homogenně. Myslí to zcela vážně. Jako puberťačka jsem z těchto úvah naprosto odpadala (jací mimozemšťani? proč???) a se ségrou jsme se jim opravdu upřímně smály.  Střih.  O dvacet pět let později a já pracuji v kosmickém výzkumu, vážně vedu debatu se španělským kolegou o etice setkání s mimozemskými civilizacemi a na Vánoce pouštím dětem také tyto objevné ságy o lidstvu.  Jindřich zjevně v rodinné tradici posedlosti sci-fi hodlá pokračovat, prot

Milí, ať nás Vánoce ani nový rok neskolí:-)

 A ještě jeden vánoční článek.  https://www.pressreader.com/article/281762746848480?fbclid=IwAR1vLtmJHGRXtNy9PjNXK2HzjCTH-NZODJH4SFR3CXpolt837otAq0jxcjI

 Moc děkuji Českému rozhlasu, mé oblíbené instituci, za prostor.  https://www.mujrozhlas.cz/studio-leonardo/vedci-z-brna-vyviji-pristroj-na-mereni-stresu-muze-pomoci-i-pacientum-na-plicnich

Vidím kolem sebe na sociálních sítích to zoufalství.  Zoufalství chytrých lidí, kteří si uvědomují širší kontext naší koronavirové situace.  Je to zoufalství způsobené chápáním souvislostí kombinovaným s bezmocí.  Zoufalství vzdělání a předvídání.  Mám k tomu značné sklony, vlastně tohle zoufalství žiju už dlouho.  Ale.  Ale tahle situace nepřejde pravděpodobně rychle.  A pokud bude trvat déle, je nutné mobilizovat zdroje a vydržet.  Zoufalství s bezmocí vás totiž vyčerpá.  Velmi rychle.  Takže zcela systematicky neparticipuju v zoufání si.  Bojuju s bezmocí.  Všimněte si, jak v současné situaci mnohdy velmi dobře fungují lidé, kteří zažili nějaká výrazná traumata.  Umějí šetřit se silami a umějí rozlišovat, co kontrolovat mohou a co kontrolovat nelze.  Dělím věci na to, co mám pod kontrolou a na to, co pod kontrolou nemám.  Žádný level mého osobního zoufalství z toho, že vláda nezajistila včas očkovací program, nezpůsobí, že vláda se chytí za hlavu a tento program zajistí

A ještě jednu sobotní:-)

Náš dům funguje jako zvláštní komuna. Několik spřátelených rodin si spravilo sklepní místnost a máme tu tedy domovní výtvarnou dílnu. A v té dílně vznikají pozoruhodné věci. Například keramické sasanky. Vytvořil Jindřich. Velké díky Míše Šmikmátorové, která je skvěle naglazovala a vypálila.

Lockdown, den padesátý osmý. Rezignovala jsem na veškeré snahy o výchovu dětí. Děti je především nutno udržet naživu. Zitul chodí do školy v rotačním schématu a Jindřich je od 8. 10. doma, jelikož ve školce měli všichni koronáč a poté dostali opět všichni koronáč a poté Jindřich dostal horečku, takže se na dalších 14 dní uvrhnul domů. Od 8. 10. tedy z domu naplno pracuji s oběma dětmi. Děti se vychovávají samy, například volbou vhodných televizních programů. Zajímavé ale je, že moje rezignace na kvalitní doma strávený čas vedla k tomu, že se děti úzce profilují ve svých zájmech.  Zitul se například naučila být přítomna na online výuce, ale paralelně si číst svoje oblíbené knihy o vysoké matematice.  Nevím, jak reagovat na to, že dítě se odmítá vzdělávat v jednom směru, když se přitom paralelně vzdělává ve směru jiném, takže na to nereaguji a Zitul podsouvám další haldy matematických knih dle jejího výběru.  Zitul mi dnes dále sdělila, že bych se měla hlouběji zamyslet nad krásou Juliov

Můj muž je tichý hrdina. Takhle chodí do práce. Den za dnem... Na covidovou JIP...

Rozhodla jsem se, že svou ERC aplikaci radikálně předělám.  Všechno jsem přeškrtala, přeházela, vyházela a nyní procházím procesem hlubokého prodlouženého duševního utrpení, který je znám jako "tvůrčí proces".  Zajímavé je, že největší pochopení pro tento proces mají okolní vědci, kteří byli (dříve) umělci.  Honza se opravdu od srdce zasmál, když si poslechl další z rozhovorů, které jsem poskytla na téma "jak snižovat stres prostřednictvím rutiny".  Ano, můj muž nabízí, aby se média objevila přímo u nás doma a podívala se, jak taková implementace rutiny probíhá v praxi přímo v rodině odborníků.  Zejména ráno.  Jak se všichni převlečou do pruhovaných pracovních triček a nikdo nechodí v pyžamu.  Prý by to těm novinářům rád ukázal. Od další domluvy ohledně návštěvy novinářů v našem bytě jsme pak upustili, protože Jindřich pustil nějaké osmdesátkové hitovky na svém kapesním rádiu.  Zitul je veselá a vypadá velmi dobře.  Pokud tedy není v pokoji s bratrem, k

Značně mne zneklidňují zprávy o dětech 12-17, které různě náhodně od pondělka padají z oken. Možná nepadají z deprese, ale s depresí, ale to je úplně jedno, je to divné a hledala bych za tím zhoršující se duševní zdraví v podmínkách, které jsou zkrátka velmi obtížné.  Co mne dále zneklidňuje, je ohromná záminka, kterou pro polarizaci společnosti poskytne situace možné vakcinace proti covidu.  Zatím jsme se tak trochu chabě celospolečensky hádali, zda máme poslouchat vědu, nemáme poslouchat vědu, covid do Vánoc zmizí, covid do Vánoc nezmizí, budou mrazicí boxy na ulicích, nebudou mrazicí boxy na ulicích, profesor Flégr je génius, profesor Flégr není génius.  Ale to jsme do toho nezatahovali soudek střelného prachu, kterým je problematika očkování. Tu polarizaci společnosti, která nastane, až polovila lidí bude nadšeně na očkování chodit, a druhá polovina se před ním bude zoufale ukrývat, si moc nedovedu představit.  Bude to mít ale zjevné dopady na každodenní život, očkovan