Stojím v italském krámku s látkami, který se nachází uprostřed Itálie kdesi v polích. Krámek je plný designerů evidentně odjinud, z města, kteří si sem přijeli vybrat ty správné látky na své správné projekty. Jsme tu s kamarádkami pro látky. Koukám na tu nádheru, oči přecházejí, všude štůčky s hedvábím a vůbec materiály, které se u nás vůbec nevidí. Vybírám si tvíd a hedvábí na halenky. Ale v hlavě mi svítí kohoutí stopa. Zitul chce totiž kostýmek s kohoutí stopou. Snažily jsme se jí to s kamarádkami vymluvit, že je to příliš klasické. Ale je to marné. Kohoutí stopa. Přichází Ital, který vypadá přesně tak, jak si představuju Itala zabývajícího se látkami. Má šikézní účes, prošedivělé vlasy, je dokonale oblečen a kolem krku má velmi precizně umístěný krejčovský metr. Moje italština je neexistující a Ital neumí anglicky. Zkouším to německy, ale je to marné. Přemýšlím, jak vysvětlit, že hledám kohoutí stopu. Pak se to pokusím říct francouzsky a Ital jásá. Pie-de-