Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z leden, 2020

Hle!

Moje dítko...které systém ve 4 letech označil za obtížně vzdělavatelné až nevzdělatelné...

Šiju a šiju

Právě jsem dokončila ty růžové uprostřed!

Virtuální štěstíčko

Všichni bychom si ho přáli, že ano. Trochu toho virtuálního štěstíčka. Tak si ho virtuálně vyrobíme a potom mu chvíli věříme, než zas dorazí deprese z reality. Koukám na ty štastné instaživoty lidí kolem a žasnu. Nikde žádné dítě neblinká. Nikdo nepoblinká pravý perský koberec, jako Jindra poblinkal ve čtvrtek. Obvykle žádné dítě není nemocné a pokud ano, vypadá u toho dekorativně. Všichni dospělí cvičí a to hodně. Nikdo neleží na gauči neschopen pohybu jako já po šichtě. Všichni zdravě vaří. Netuším z čeho, protože vaření znamená, že předtím musel někdo jít nakoupit??? Ne. My máme naši sendvičovou dietu. Žádná avokáda. Šetříme planetu. Žádný rodič neleží po službě na sále jak polomrtvej lazar na posteli, neschopen pohybu. Jako Honza. Všichni aktivně běhají sem tak krajinou. Taky nikdo v 11 večer nasupeně nesepisuje pátou revizi geniálního článku svého studenta. Nene. Všem berou Natury jenom tak.... děje se to tak lehce a samo.... Ve virtuálním světě

Výchova

Výchova dle mé matky. Dítě podle ní nepotřebuje žádné hračky. Stačí běžný laboratorní ekvipment. Stejně vychovávala mne. Má to něco do sebe. Jindra chce být nyní chemikem.

Kruté pravdy

Dělám si jejich seznam. Seznam krutých pravd o životě. Věcí, co nám tak nějak během výchovy a vzdělávání zamlčeli. Ale které jsou zcela esenciální pro naše přežití. Už jsem tu o nich tuším kdysi psala, ale zapomněla jsem, o čem to bylo, takže mohu napsat znovu, optikou svého čtyřicetiletého já. 1. Pravda 1 - Lidi lžou. Neboli člověk není přirozeně dobrý. Všichni lidi lžou. Lžou ostatním a lžou i sobě. Někteří lžou víc a někteří míň. Každopádně lidi, kteří lžou svým blízkým, budou do očí klidně lhát i vám. Nejde o moralizování. Každej lže. Nebo někdy lhal. Jde o intenzitu a úmysl. A o to, udržet se od těch velkých lhářů co nejdál a neinvestovat do nich energii ani čas, páč si to nezaslouží a jenom nás budou stát spoustu energie. 2. Pravda 2 - Lidi chtějí moc a moc lidi změní Naprostá většina populace v sobě sytí jakýsi vnitřní oheň, který plápolá kolem polínek vnitřní zhrzenosti ve stylu "já vám jednou ukážu". Běda, běda, pokud se objeví příležitost ostatním uk

Nestíhám

Nestíhám psát, jelikož žiju. A šiju.

O léčbě bolesti

Zásadní poznání života je, že všichni jsme určitým způsobem zranění. Existuje určitá představa, že se narodíme a když naši rodiče nic fatálně nezvorají anebo se nám nic strašného nepřihodí v důsledku nešťastných okolností či náhody, tak vyrosteme zcela nepoškozeni do šťastných dokonalých dospělců. Ale tuto představu se nepodařilo experimentálně ověřit, protože každý dospělec má jakási traumata. Neexistuje jediný exemplář člověka, který by nějak netrpěl. Všichni jsme předtraumatizovaní. Naše současné vědomí je výsledkem všech traumat, která jsme prožili. A toho, co s nimi náš mozek a tělo pak udělali, což se může mezi lidma dost výrazně lišit. Vidím to všude kolem sebe. Zajímavé je, že jsme to obecně nepřijali. Nepřijali a nepochopili. Nepochopili jsme, že díky tomu, že svá traumata a bolesti máme všichni, je to norma. Je to normální a běžné. A je to v pořádku. Neutečeme před tím, jelikož to mají všichni. Každého někdo zranil. Každý někoho zranil. Nikdo nejsm

Binární

Jindřich stojí uprostřed pokoje, vyčítavě na mne kouká a povídá: nula nula jedna nula jedna jedna nula nula.... Povídám, Jindři, co mi chceš sdělit? Jindra zachmuřeně: nula! Já: aha, aha. Jindra: Jedna jedna nula jedna. Pak hbitě přeskočí do role vypravěče a říká: Jindra je robot, mami! Tak pochopitelně přikyvuju, ano, robot, to dá rozum, roboti se vyjadřují zásadně ve dvojkové soustavě. Kde na tom Jindra byl, netuším, ale pravděpodobně ho to naučila sestra. Přichází Zitul a ptá se mne, jak se poznají v tropické džungli jedovaté kytky od nejedovatých. Tak říkám, no to netuším, a dostává se mi přednášky, ve které poznávám fragmenty poznatků Beara Gryllse. Jindra do toho zachmuřeně pronáší: nula nula nula jedna... nula... Pak se na mne vyčítavě podívá a říká: Accio ponožky! Ponožky ovšem nepřiletí. Tak Jindra dodává: Accio kakao!!! Accio snídaně! Ale přivolávací kouzlo nefunguje a tak Jindra jde s mrmláním pokračovat ve dvojkové soustavě. Pak ještě slyším, j