Přeskočit na hlavní obsah

Výzkumná studie - hledáme subjekty

Přátelé, zdravím.

Píšu málo, jelikož provádím vědu a protože máme málo kontrolních výzkumných subjektů, dovoluji si oslovit lidstvo touto cestou.

Informace tedy zde. Budeme rádi, pokud se přihlásíte.


Hledáme účastníky pro výzkum
Evaluace modelových sebeobranných situací

Nabízíme Vám účast na výzkumu vedeném Fakultou sportovních studií MU ve spolupráci s Lékařskou fakultou MU a CEITEC. Hledáme mladé muže bez výcviku v sebeobraně nebo bojovém sportu, kteří se chtějí dozvědět, jak se dokáží ubránit při fyzickém napadení a ochránit tak sebe nebo své blízké.
Cíl výzkumu
Výzkum si klade za cíl přinést poznatky o možnostech netrénovaných jedinců čelit akutnímu útoku a zvládnout krizovou sebeobrannou situaci. Tyto závěry budou aplikovatelné do teorie a praxe osobní sebeobrany a přispějí ke zvýšení efektivity výcviku běžných občanů s cílem zvýšit jejich kapacity k obraně. V neposlední řadě mají tyto poznatky podpořit osoby, které jednaly v sebeobraně (nutné obraně), před nesprávným hodnocením orgány činnými v trestním řízení. V rámci výzkumu bude otestováno celkem 60 osob a následně bude porovnána jejich schopnost zvládnout modelovaný útok.
Kdo se může zúčastnit?
Výzkumu se můžete zúčastnit, pokud splňujete následující inkluzivní kritéria:
·         pouze muži
·         věk 22-27 let
·         bez jakýchkoliv zkušeností s tréninkem sebeobrany, bojových sportů nebo bojových umění
·         nesportující nebo sportující pouze rekreačně 1x-2x týdně
(včetně pohybové aktivity jako intenzivní práce na zahradě apod.)
Kdo se nemůže zúčastnit?
Výzkumu se nemohou zúčastnit osoby:
·         se srdečním onemocněním, s kardiostimulátorem
·         s diagnostikovaným zhoubným onemocněním (kdykoliv během života)
·         trpící epilepsií
·         trpící posttraumatickou stresovou poruchou
·         rozsáhlým tetováním
·         s uloženým kovem v těle (zubní implantát, zubní rovnátka, kovový materiál po operaci apod.)
·         po závažném úrazu hlavy (úraz hlavy, který vyžadoval operační řešení nebo hospitalizaci)
Co bude testování vyžadovat?
·         3x navštívit Univerzitní kampus MU v Brně Bohunicích
·         vyplnění dotazníků
·         měření složení těla na přístroji INBODY
·         měření činnosti mozku na magnetické rezonanci (60 minut)
·         odběr vzorků krve a slin
·         měření tepové frekvence a kožní vodivosti (náramek a hrudní pás)
·         modelové sebeobranné situace


Co z testování konkrétně získáte?
·         neocenitelnou zkušenost se simulovaným útokem, která poskytne odpověď na otázkou „jak bych se zachoval, kdyby na mne někdo zaútočil?“
·         odbornou analýzu Vašich schopností ubránit se
·         odborné porovnání Vašich schopností s trénovanými jedinci
·         tištěný protokol analýzy složení těla (BMI, svalová tkáň, tuková tkáň aj.)

Výzkum bude probíhat na výzkumném pracovišti v Univerzitním kampusu Masarykovy univerzity v Brně v Bohunicích. Za účast ve výzkumu testovaným osobám nenáleží žádná finanční nebo materiální odměna. Výzkum probíhá anonymně.
Pokud se rozhodnete svou účastí výzkum podpořit, kontaktujte prosím Jana Nováka na emailu jan.novak@mail.muni.cz. Následně obdržíte podrobné informace o průběhu testování.
Děkujeme a těšíme se na spolupráci.

Výzkumný tým FSpS MU, LF MU & CEITEC

Komentáře

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls. Už jsem o tom tady určitě psala. Je zajímavé vidět jiné perspektivy. Ale proč o tom dnes píšu. Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici. Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix. Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát. Je to dost děsivá historka. Říkám si. No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH? Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu. S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak. Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti. Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají. Jenže. Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou. Bylo to totiž nemlich to samé. Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká. U autidítěte je to jiný. To fňuká, když o nic nejde. Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující. Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co t

Školka a tóny aneb o bytosti dvou světů

Myslím, že je hrozně důležité dávat zpětnou vazbu. Když vám někdo pomůže, nebo vašemu dítěti, vydat signál, že si toho vážíte. I po letech. Naopak po letech je to ještě důležitější. Pozoruju, že hodně lidí má tendenci zapomínat na ty, kdo jim pomáhají. To se týká i výchovy autidětí. Zapomínáme na ty, kdo s námi byli, když bylo úplně nejhůř. Proto se snažím systematicky být v dlouhodobém kontaktu s většinou asistentek a pedagogů, kteří s náma pracovali, aby viděli, že jejich práce má velký smysl a taky aby viděli, že když něco místy vypadá zcela beznadějně, nemusí to být ještě globální beznaděj. Dnes jsem vyrazila Jindru zapsat do nové školky. Do stejné, kam chodila Zitul. A Zitul jsem vzala s sebou. Aby se tam koukla, zavzpomínala a taky aby pozdravila paní učitelky.  A bylo to jedno z nejhezčích setkání za poslední dobu.  Tak ráda jsem je všechny viděla. A Zitul taky! A pocítila jsem fakt hluboký vděk, protože tahle školka, to bylo místo, kde Zitul dostala svou životní šanci. Životní

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD. V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí. Třeba dneska. Jela jsem s Jindrou z práce. Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl. Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval. Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít. Pán měl Downův syndrom. Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí. A byla to nesmírně působivá debata. Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná. Mami, já nechci být jiná. Chci být jako ostatní. Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne. Mami a ty jsi taky jiná? Jsi taky jiná než ostatní? Jakože jsi divná? Jako já? A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná? Takoví lidi mají být vědci? Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to. Nejde mi to vůbec. A oni to poznají, že jsem jiná. No fakt, děti ve škole to poznají. Už to poznali. Na některé otázky prostě nemám odpověď...