Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2019

Léto

Léto. Sochy. Kroměříž.

Samý

Slečinka. Samý jedničky. Klobouk za vysvědčení.

O přeceňování souznění

Čtu si nějaký výzkumy, který se týkají zkoumání kompozice posádek na dlouhé lety na Mars anebo třeba misí na Antarktidu. Je to velice zábavné čtení. Zdá se, že spousta strategií, které se jeví jako prima v "normálních" podmínkách (z definice jsou všechny podmínky normální, žeano, ale uvažujme řekněme méně extrémní podmínky), při dlouhých izolovaných misích vůbec nefunguje. Na Antarktidě například nefunguje, když se aktivně obracíte na kolegy s žádostí o pomoc. Nefunguje, když sdílíte své pocity. Zajímavé. Pasivně-agresivní strategie jsou hodnoceny jako jedny z nejúčinnějších. Podobně jako popření. Mnohem lepší než sdílet s kolegy svou frustraci nad tím, jak jsou hrozní a Antarktida studená, je pravděpodobně někam zalézt a dát si svátek. Chápu, že to nelze jednoznačně zevšeobecnit, takže se na to stále snažím dívat prizmatem vznikajícího stresu. Nejsem psycholožka specializovaná na dlouhé mise. Ale není to trochu tak, že když o něco jde, jsme zavřený s pá

Kruhy

Jsme tu tady jaksi všichni vědci a jako správní vědci věříme pouze tomu, co si sami změříme. Proto jsme se dneska vyzbrojili s Filipem naší infračervenou termokamerou (děkujeme univerzitě) a vyrazili změřit teploty na kampuse. Měřili jsme všude. Tady Filip s kamerou, fotogenický jako vždy. A výsledky jsou dost děsivé. Skulptura "Kruhy" na piazettě před naším ústavem má kupříkladu přes šedesát stupňů. Tak na vás apeluju. Nechoďte přes poledne ven. Někam zalezte a neriskujte. Zvířata taky nikam při 60 stupních nechodí. A hodně pijte.

Požární grantové cvičení

Pořádáme to tak ze zvyku každý rok. Už asi deset let. Podávání grantu k nejmenované grantové agentuře. Vše probíhá v uzavřeném životním cyklu, což je cyklus podobný životnímu cyklu motýla nebo tak něčeho. V červnu se podá žádost. Potom se natěšeně čeká. Nálada postupně klesá a to až do únorového termínu, kdy se dozvídáme, že grant jsme (opět) nedostali. Pak následuje pity party, kdy truchlíme, a poté asi měsíční období, kdy všichni popírají, že by kdy ještě byli ochotni podat nový grant. V dubnu nám otrne a v červnu se vše opakuje. Je to ovšem velmi podobné požárnímu cvičení. Příprava grantu probíhá zásadně tehdy, když to člověk nečeká. Zazvoní budík a jede se do akce. Honem, rychle, protože v grantu se účastní více institucí a nějaká paní na nějakém ekonomickém oddělení by to nemusela stihnout. Jedu, makám, jedu na ty nohy a neflákám to!!! Běžně to vypadá takto. Vytvořme si model. Pro potřeby modelu uvažujme dvě skupiny vědců ve dvou institucích. Instituce A má

Bojovat

Někde přede mnou leží jakási linka. V mnoha oblastech. Linka, která odděluje dvě polokoule. Jedna poloukoule je to, s čím se smíříme. S některýma věcma ani nic jinýho dělat nejde. Když vám někdo umře, tak je mrtvej a ani vaše nejsilnější tužba ho zpět nepřivede. Druhá polokoule je to, za co bojujeme a co můžem změnit. A mezi nimi je rozhodovací linka. Taková červená řeka, kterou můžeme překračovat oběma směry. S něčím je lepší se smířit. Za něco je lepší bojovat. Záleží na tom. Problém vidím v tom, když opustíme prostor řeky a žijeme pouze na jedné polokouli. Pokud se se vším smíříme, pravděpodobně budeme víc v pohodě. Ale nebudeme nic ovlivňovat a budeme tedy pasivními příjemci rozhodnutí jiných lidí. Nás myšlenkový potenciál nepřispěje, protože ho nebudeme ochotni či schopni prosadit proti ostatním, což může znamenat, že svět bude nakonec uzpůsoben tak, že nám to nebude moc vyhovovat. To neznamená nutně, že nám nebude hezky. Znamená to, že nám bude možná líp,

O líhnutí puberťáků

Nedávno se mne někdo ptal, proč teď píšu míň o Zitul a víc obecně. Dobrá otázka. Protože věci se vyvíjejí. Protože Zitul si může sama rozhodnout, co budem a nebudem sdílet se světem. A já se jí na to chci ptát. Protože ji nemůžu učit, že může říkat NE, když bych na její NE pak nereagovala. A říkat NE je moc důležitá dovednost. Protože žádný puberťák není nadšený, když jeho natěšená matka sdílí jeho fota se zbytkem vesmíru. Protože v době, kdy jsem blog začala psát, neexistovalo nic jako vidina puberty, ve které by si Zitul uvědomovala, že o ní píšu, to se změnilo a já na to reaguju. Protože některý věci je dobrý nechat proběhnout, moc nepopisovat, prostě nechat proběhnout. Protože není užitečný sdílet se světem, jak mne ráno při snídani vytočilo vzpurný dítě, který dospívá, nevidím smysl v tom si na to stěžovat, ani to extenzivně sdílet. Protože některý věci si chci ponechat pro nás. Protože pubertální děti mi přijdou jako líhnoucí se motýli - je vidět, jak budou kr

Pan Slaninka

Ze života mateřského hmyzu. Stojím uprostřed kampusu a kouká na mne Jindra. Jindra by měl být ve školce, ale z několika souběžných důvodů dnes ve školce není. A já mám schůzky. Pracovní schůzky, důležité schůzky, schůzky, na jejichž výsledku závisí práce dalších lidí. Nechci ten řetěz narušit. Jindra naštvaně třímá pana Slaninku. Plyšového prasátko-robotka, který chrochtá a chodí a Jindra ho má vážně rád. Jindra mi vysvětluje, že pan Slaninka nechce jít na CEITEC. Já vysvětluju, že právě naopak, že pan Slaninka CEITEC přímo miluje. Jindráček je uražený a otrávený. Cestou na CEITEC hlasitě vykřikuje "na CEITEC néééé prosíííím néééé", takže to vypadá, že CEITEC je nějaká středověká mučírna. Naštěstí mají na CEITECu na chodbě hasičák, takže Jindra prohlíží hasičák a zapomene trucovat. Při jednání se usadí k tabuli a kreslí si tam požárnická auta. Všechno vyřešíme, schůzka proběhne zdárně. Pak následuje schůzka s naším zahraničním partnerem, která zcel

O misce a pivoňce

Koukám na misku a vázu, kterou jsem si na Dnech čaje a keramiky naglazovala. A vybavuje se mi, jak jsme nad ní stáli s panem hrnčířem a povídali si o tom, jak je tam miska perfektní, protože NIC DALŠÍHO NEPOTŘEBUJE. Bylo mi dobře a klidně a ta miska mi to připomíná. Přemýšlím, kde se bere naše permanentní potřeba něco někam posouvat. Proč nemůžeme občas nechat něco jen tak. I když to neslouží primárnímu účelu. Když je to funkční. Proč to musíme hned zařadit, ptát se po příčinách, řešit, kam s tím dál, jak to pustit dál. Proč nemůžeme věci někdy nechat tak, když jsou dobré. Když nic dalšího nepotřebují. Když my nic dalšího nepotřebujeme. Proč se ve jménu vyššího pokroku musí narušit něco, co úplně nechápeme. Protože to není to, co jsme očekávali. Zasadili jsme růži a vyrostla nám pivoňka a my jsme z toho ve zmatku. A musíme pivoňku co nejdřív přesadit do jiné zahrady, kde téměř jistě uschne. Aby to bylo správně. A místo pohledu na krásnou pivoňku a radost

Happy Fathers' Day

Sedm let jednootec. Tři a půl dvojotec. Kašlíky, třídní schůzky, autismové stavy, kroužky, škola, školka. Táhneš to na sobě obětavě. Vše nejlepší:-)

Právě teď a s origami!

Dny čaje a keramiky. Lužánky. Origami dílna Zitul. Pojďte za námi! A tady miska a váza, které jsme dnes s Jindrou nazdobili technikou raku.

Konec světa se neblíží, vážení

Dnes na ranní schůzce jsem udělala stupidní vtípek, že všichni stejně zemřeme. Kolega antropolog mne pokáral pohledem a dodal, že nezemřeme. Že lidstvo záhy nezemře. Že on sám se svými rozsáhlými znalostmi lidské historie tomu nevěří. Říkám si, že má pravdu. Proroctví o blížícím se konci světa jsou tu odjakživa. Ačkoli se v dějinách přihodila spousta nepříjemností a lokálních katastrof, lidi pořád existují. Proto si nyní rozebereme, čemu nejrůznější proroctví tohoto typu slouží. 1. Když svět končí, nemá smysl ho budovat Velmi zajímavá souvislost. Dobré promyslet. Když uvěříte, že něco končí, tak to nebudete dál rozvíjet, budovat, nebudete s tím dělat vůbec nic. Budete sedět na pozadí a čekat, až to nastane. Do té doby budete mít depresi, protože víte, že to stejně celé nedopadne. Na konec světa se nedá těšit. Zatímco vy v temné depresi nebudujete a očekáváte náraz meteoru, pilné včelky někde jinde pracují na svém vzdělání a uplatnění. Věřte mi. 2. Když nastane panika,

Růže

Vykvetly mi růže. Loni tam nebyly. A já jsem jen v úžasu nad tím, jak vzniká krásno.

V síti

Sociální sítě jsou super. Opravdu. Navzdory obvyklému přesvědčení, že sociální sítě jsou metla listva, která způsobí jeho zánik, se domnívám, že mají spoustu pozitivních aspektů. Vezměte si stydlivého autičlověka, který by se rád socializoval, ale strašně se stydí a neví jak. Může napsat někomu na druhé straně zeměkoule. Můžete si psát s lidmi, se kterými byste jinak kontakt mít nemohli. Můžete si psát rychle. Můžete psát v cizích jazycích a zlepšovat se tak. Komunikace se děje v reálném čase a není zpožďována třítýdenním čekáním, než dojde dopis. Do komunikační linky se mohou zapojit i lidé, kteří by jinak stáli opodál. Může to omezit osamělost. V neposlední řadě se cestou sociálních médií dostává k lidem výzkum! No ano, řada mých přátel, kteří jsou vědeckými laiky, se naučila číst vědecké publikace, protože je tak snadné je sdílet. Pravá popularizace vědy. Při nějaké katastrofě se tudy mohou šířit zprávy, co dělat, rychle a účinně. Má to spoustu potenciálních

Moruše

Stojím na zahradě a pozoruju ten zvláštní nesoulad mezi naší zahradou a zahrádkami sousedů. Zahrádky sousedů jsou úhledné. Jsou na nich úhledná rajčata a úhledné cibule a úhledné stromy a všechno je úhledné, systematické a organizované. Taky jsou teda ty zahrádky dost vyschlé. Naše zahrada představuje antitezi k zahrádkám sousedů. Je na ní spousta divokých míst. Rostliny tvoří patra. Brouci. Rajčata bohužel zanikají v hromadě maliní. Na různých místech rostou prapodivné rostliny, které sousedi nepěstují. Poslední akvizicí je stromek bílých moruší. Kdoule, moruše, oskeruše. Chmel! Libuju si ve vysazování podobných záležitostí. Fíkovník. Mrazuvzdorný. Čekám, zda v zimě zmrzne a přijde mi to přímo vědecky napínavé. Domečky pro hmyz, ve kterém žije... hmyz. Je to plné života, plné všeho možného, ale není to úhledné. Chybí tomu řád a symetrie. Zato se v tom těm zvířatům a rostlinám zjevně dobře žije. Přemítám zda ten řád a symetrie a úhlednost, kterou l

Výzkumná studie - hledáme subjekty

Přátelé, zdravím. Píšu málo, jelikož provádím vědu a protože máme málo kontrolních výzkumných subjektů, dovoluji si oslovit lidstvo touto cestou. Informace tedy zde. Budeme rádi, pokud se přihlásíte. Hledáme účastníky pro výzkum Evaluace modelových sebeobranných situací Nabízíme Vám účast na výzkumu vedeném Fakultou sportovních studií MU ve spolupráci s Lékařskou fakultou MU a CEITEC. Hledáme mladé muže bez výcviku v sebeobraně nebo bojovém sportu, kteří se chtějí dozvědět, jak se dokáží ubránit při fyzickém napadení a ochránit tak sebe nebo své blízké. Cíl výzkumu Výzkum si klade za cíl přinést poznatky o možnostech netrénovaných jedinců čelit akutnímu útoku a zvládnout krizovou sebeobrannou situaci. Tyto závěry budou aplikovatelné do teorie a praxe osobní sebeobrany a přispějí ke zvýšení efektivity výcviku běžných občanů s cílem zvýšit jejich kapacity k obraně. V neposlední řadě mají tyto poznatky podpořit osoby, které jednaly v sebeobraně (nutné obraně), před nesp

Funkcionalita

Provedla jsem si takovou analýzu. Koneckonců jsem vědkyně, tak ráda analyzuju. Zajímá mne chování lidí. Zajímá mne i moje chování. Proto jsem si nainstalovala aplikaci, která mi sleduje čas strávený na sociálních sítích. Každopádně zpět k mé analýze. Účast u Jana Krause - 100 liků. Narození Jindry - 78 liků. Sukně, co jsem si ušila - 65 liků. Profesorská přednáška, kterou jsem v lednu přednesla - 40 liků. Romská balada, fakt vynikající - 0 liků. Znovu postovaná romská balada, ta stejná - 0 liků. Nevím, jestli si tu písničku někdo z mých letmých kontaktů na fb vůbec pustil. Nevím. Každopádně kvalitu poráží funcionalita. Je nutné být funkční, výkonný/výkonná a pokud možno bezporuchová bytost, která se do ničeho nemontuje. Do citlivých otázek rasy, pohlaví či náboženství. Stát mímo a zachovávat neutralitu. Ovšem, jak nás historie učí, zachovávat neutralitu je obvykle úplně nejhorší řešení.

Malíř

Matko, chci být malíř.