Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z leden, 2019

Origami workshop

Slavíme krásný vysvědčení workshopem origami v kavárně BlackBox. Pokud jste z Brna, přijďte za námi! Ale pokud se dnešek nehodí, nezoufejte, brzy budem pokračovat. Zde ukázka výrobků Zitul.

Jak relaxuju

Takto.

Bezlepek

Brzo to bude rok, co držím bezlepkovou dietu. Hezké je, že dodržování diety dnes můžeme dobře ověřit laboratorně, což se podařilo, takže mne doktoři pochválili, že dietu dodržuju. A já jsem bohatší o rok nových poznatků. Tak především, jídlo je oblast, kde se bojuje. Jídlo je bitevní zóna. Vybuchují tu granáty vztahů a zuří boj o moc. Mezi vámi a ostatními. Společné jídlo je taky o sdílení, všeho, včetně společenských konvencí. Jakmile začnete nějaký jídlo odmítat, byť z dobrého důvodu, začnou potíže. Nejhorší je to tradičně v rodině. "Nemůžeš si dát aspoň jeden (lepkový) řízek? Vždyť tělo to nepozná..." (pozná... pozná....) "Vždyť je tam bezlepková strouhanka...." (ale spousta lepkové mouky....).... "Vždyť koláče máš ráda....." (ano, ale po pšeničných koláčích mi dva dny bude na umření....) A tak na návštěvách povětšinou hladovím. Celiakie je o tom, že se ve vhodnou chvíli musíte naučit hladovět. Raději nejíst, než sníst něco špa

Muška zlatá

Minulý týden se mi podařilo před vědeckou radou LF na naší alma mater obhájit. Mám radost. Fakt velkou. Sice to ještě neznamená, že budu automaticky profesorkou, čeká mne v rámci akademických postupů ještě vědecká rada Masarykovy univerzity a event. jmenování či nejmenování prezidentem, ale mám z toho radost. Radost ano. Takovou pokornou a nesmělou. Ale přemýšlím, zda to člověku přináší štěstí. Jsem taaaak unavená. Vyčerpaná. Za loňský rok můj tým stvořil či spoluvytvořil 18 impaktovaných publikací. To je... dost. Na tým našich rozměrů je to přímo hodně. A jelikož nejsme v mé výzkumné skupině perpetum mobile prvního typu, tudíž energii (ani publikace) nevytváříme z ničeho, tak jsme všichni dost pekelně unavení a platíme únavou. Nebo je to moje projekce a pekelně unavená jsem hlavně já. Přemýšlím, kdy a kde jsem naposledy byla opravdu upřímně šťastná. A mám překvapivě jasnou odpověď! Toto pondělí v 10 dopoledne na D1 cestou do Prahy. Když jsem si pustila ČRo

Láska za časů elektroniky

Láska

Měli jsme klidný víkend. A Zitul je skvělá. A dobré rozpoložení je vidět i na téhle fotce. Zitul klidná a spokojená.

Rybenka

Origami rybenka.

Zitul vyrobila

Tohle mi přijde fascinující...

Profesura

Jdu obhajovat. V oblečku, který mi vybral můj muž. Což je asi genderová porážka, ale aspoň si stále nebarvím vlasy, žáno. Jdu obhajovat, i když jsem posledních 14 dní nespala. Jelikož děti jsou nemocné. Jdu obhajovat, protože tuhletu věc chci dotáhnout. Jdu obhajovat, protože chci něco sama sobě dokázat. Jdu obhajovat, protože chci dokázat ostatním, že jsem dobrá vědkyně:-) Téměř na den přesně před sedmi lety jsem byla zoufalá, bez financí a k smrti vyděšená z budoucnosti. A spousta věcí se zlepšila. Jdu obhajovat, protože mám muže, který ve mne věří. Jdu obhajovat, jelikož mi spousta lidí pomohlo. Díky přátelé! Jdu obhajovat. A děkuju, že to čtete.

Šijem

První sukně, co jsem si ušila... Mám radost:-)

Lotosové květy

Štěstí

Včerejší okamžik štěstí.

Kabela

Ano, milí přátelé. Máme tu další díl oblíbeného pořadu "Co to máte v kabelce???". Takže, co mám v kabelce. Právě jsem nahmatala několik ostružiníkových větví, suchých jak troud (nějaký původně dobrý skutek pro strašilky...). Potom se mi kolem ruky zamotal jistý USB kabel, který nepasuje na žádný spotřebič, který vlastním. Rtěnka, kterou rok nikdo nepoužil. Arabské suvenýry z Maroka, 2 ks (ruka Fatimy). Dva ubrousky na čištění obrazovky počítače, oba otevřené. Pero na japonskou kaligrafii. Špendlíky, speciální kvalita, se skleněnými hlavičkami, aby se při projetí šicím strojem nezničily. Voňavka, pánská. Autíčko. Origami papír. Miniaturní houbička na čištění botů, nikdy nepoužitá. Vanilkové mléko 250 ml, 1 ks. Počítač s nabíječkou a dvěma (?) myšma. Jedno pero nízkomolekulárního heparinu. Tři řasenky. Závazná objednávka na plyšovou deku. 8 bezlepkových koláčů. Osm! Jehly do šicího stroje, na denim (nevlastním žádný denim....). Několik

Origami krabičky

Chřipková láska

Děsivý

Když už jsem si tak brouzdala kolem ABA terapie, narazila jsem na toto: https://www.bbc.com/news/health-35833997?SThisFB&fbclid=IwAR0mtcfiti_Qb96xfTjwb-kZ6dcHTC6Bgk8p9U_CY_sGQsJtW41grNIeRDI Je to tak děsivé, že to možná ani nečtěte. Je to v zásadě o tom, že autističtí lidé žijí kratší dobu. O 12 let. Tolik!!! A že největší riziko je, že zemřou na epilepsii či sebevraždu. Že pokud už začnou mít sebevražedné myšlenky, tak to nikdo neřeší a nikdo to nerozpozná. Že pokud mají zdravotní problém fyzického charakteru, tak to často taky nikdo neřeší a nerozpozná. A já si říkám, dyť to je strašný. My tu řešíme jako rodiče auti dětí, jak nejlépe našeho mucínka zaintegrovat do současného světa, aby moc netrčel. A on se pak s největší pravděpodobností zabije. Myslím, že touto optikou bychom na auti lidi měli nahlížet. Že bychom jim měli vytvořit takové prostředí, ve kterém jim bude dobře a nebudou se chtít zabít. Lidi se nechtějí zabít, když jsou naplněny jejich potře

ABA

Čtu si zrovna nějaký článek o škodlivosti ABA terapie. Jak to způsobuje sebevraždy a sebepoškozování v dospělosti. Jak je to podobný léčbě homosexuality. No... já nevím. O ABA terapii toho moc nevím. Nevím nic o vedlejších účincích týhle terapie. Se Zitul jsme to nikdy nepraktikovaly a nemáme ani žádnou ambici to praktikovat. Přijde mi trochu logický, že když je něco postavené na přeučování něčeho jiného, mohou z toho být problémy. Na druhou stranu chápu, že některé auti projevy mohou být pro neurotypický lidi nesnesitelný. Tak co mají dělat jiného, než že se to toho autičlověka pokusí přeučit? Nemám jednoduché odpovědi. Přemýšlím nad Zitul. Mám strach, abych jí ve snaze usnadnit její zapadnutí do většinové společnosti nepodporovala v tom, aby ztratila svou unikátnost. Nechci, aby si myslela, že se celá musí změnit. Nechci, aby se měnila, ani aby se změnila. Proto nepraktikujeme ABA ani související metody. Což je ale dané i symptomatologií, kterou Zitul

Naše Áňa

Working mum

Čas od času mi tady nebo v reálném životě někdo připomene priority. Že priority jsou děti. Dovolte mi, abych se nad tím zamyslela! No opravdu, tohle je velmi zajímavá problematika. Většina reakcí implikuje, že jelikož pracuji, je nutno mi připomenout, že mám děti. S čímž se pevně váže typicky české "proč si je pořizovala, když pak chodí do práce???". No ano, jiné národy tuto úvahu nemají, věřte mi. Celé je to pozoruhodné. Předpokládá to, že děti si pořizujeme pro vlastní obveselení, kterému se musíme věnovat 100 % času, jinak jsme mizerní rodičové, kteří mají litovat, že si děti vůbec pořídili, případně jít retrospektivně do minulosti a vůbec si je nepořizovat. Ale přátelé. Nebuďme pomýlení. Děti si nepořizujeme pro vlastní obveselení. Podobně mateřská či rodičovská dovolená neslouží primárně k "užívání". Nebohé matky, které věří, že mateřství si budou pouze a jenom užívat! Ano, buclaté ručky kolem krku jsou nádherné. Ale mezitím to blinká, kaká, má to n

Dráček

Tento dráček mi přiletěl k posteli...

Influenza

Dostihla nás pravá chřipka...

Nestíhám

Nestíhám nesvačím, nestihnu to... nestačím... Je to špatné, moji milí. Množství práce překročilo mez únosnou pro souhrnný výkon deseti produktivních zaměstnanců, kteří jsou odpočatí, na vrcholu sil, všichni hromadně single a milují svou práci až za hrob. Předpověď navíc implikuje, že množství práce v následujících dvou týdnech se nesníží, budou i nadále sněžit administrativní dokumenty, pršet dílčí zprávy ke grantům, v podobě přeháněk se budou zjevovat často PhD studenti mimo domluvené hodiny a celková nálada bude dosti bouřlivá. Tak mi prosím zachovejte přízeň. Budu se snažit psát i přes tuto předpověď. j

A vy ji jako vychováváte??

Jsem na jakési akci. Se Zitul a Honzou. Mezi mnou a Zitul probíhá něco, co lze nejlépe označit za "pubertální dcera neuvěřitelně prudí svou matku". Pokoušejí se o mne mdloby. Očima metám blesky, ale ovládám se, nekřičím. Vysvětluju Zitul, že pokud ona učiní rozhodnutí mne fatálně vypruzovat, učiním já následně nějaké jiné rozhodnutí. Ne jako trest, ale jako logický následek. Zitul to velmi dobře chápe. Kdo to nechápe, je okolí. Lidi čumí a já si uvědomuju, že právě teď vypadám jako zlá osoba. Která nebohému člověku s hendikepem, či jak to nazvat, ztěžuje život. Možná přemýšlejí, zda Zitul doma týrám? Je mi z toho špatně. Nechce se mi donekonečna všem okolo vysvětlovat, že musím být 100 % důsledná, dodržovat pravidla, na kterých jsme se oboustranně se Zitul dohodly, a aplikovat jisté nástroje výchovy, mezi něž spojování akce a reakce patří. To, že Zitul má některé věci těžší, neznamená, že nechápe, že toho není schopna. A říkám si, že vlastně ten př

Tučnák

Krásný večer to byl.

Kudlanka

Work in progress

Kudlančí epos

Brněnský hygge

Myslím, že jsem učinila velký objev. Pro lidstvo. Je to kombinace dánského stylu štěstí hygge a japonského minimalismu. Spočívá to v tom, že se zbavíte maxima věcí. A ze zbylých věcí utvoříte útulnou atmosféru. Žádný krámy. Vánoce jsme s Honzou strávili pečlivým tříděním věcí. Knih. Oblečení. Obuvi. Všechno, co nutně nepotřebujeme, jsme rozdali. Je to povznášející! Čím méně věcí člověk má, tím lépe se mu žije. Když nemusíte pucovat porcelánové postavičky na poličce, můžete si udělat kávu a chvíli číst knížku. Jednu z těch, které jste nerozdali. Věci jsou k tomu, aby žily, a když jsou nacpané ve skříni, tak nežijou. Mám z toho radost, že nehromadíme. Nehromadíme a učíme děti nehromadit. Učíme děti, že potřebujou pouze určité množství věcí. Například kartáček na zuby. Ten je dobrý mít. Ale většinu dalších věcí nepotřebujou. A Jindra už třídí a odevzdává rád.

2019

Rok 2019 je tu. Ať je dobrý.