Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2018

Importovaný

Svátek poněkud nepůvodní, zato velmi oblíbený! Jindra vlevo s DĚSIVÝMI autíčky.

A co děláš pro svůj mozek ty

Vybavuje se mi, jak se mi na jedné vědecké soutěži jedna poměrně známá vědkyně svěřila s tím, že každý den jí 4 avokáda, jelikož kojí a nechce, aby jí dítě odsálo z mozku důležité živiny. To mne zaujalo. Pak se dostavil okamžitý pocit viny. Myslím, že děti ze mne odsály už naprosto všecko. V mozku je prázdno. Nikdo se o něj nestaral a mozek se rozpustil. A co neodsály děti, to odsáli PhD studenti, grantové projekty podávané na poslední chvíli a v neposlední řadě domácí práce. Dnes jsem se poprvé po 7 dnech naprosto strašného pracovního kolotoče zastavila a říkám si, kde jsou moje avokáda??? Kde??? Co dávám do svého mozku, aby vydržel? Naprosto nic. Jídlo z akademického bufíku, čokoládu a hektolitry kávy. Kde je můj avokádový toast? Kdo mi ho připraví? Kdo mi ho naservíruje? Kdy ho sním? A budu mít vůbec sílu ho sníst? Vzhledem k tomu, že se obě děti velmi šikovně naučily na bezlepkovou dietu, aby mi mohly jíst večeře, není mnoho šancí, že bych moh

Systém

Na stránkách Autism Discussion Page jsem nedávno četla velice zajímavou úvahu na téma pozitivní posilování. Pozitivní posilování je, že vybrané chování oceňujeme. Negativní posilování je, že vybrané chování trestáme. Obecně panuje konsensus, že lepší je pozitivní posilování, jelikož negativní způsobuje řadu nepříjemností. Například nás mohou děti nenávidět a mít z našeho negativního posilování celoživotní traumata. Takže je lepší oceňovat a chválit. Autor příspěvku tam ovšem poměrně realisticky zdůvodňuje, za jakých podmínek je pozitivní posilování užitečné. Nebo spíše účinné. Je to za podmínek, kdy se vyplatí! Ano, když se vyplatí respektovat pravidla, bude to většina lidí dělat. To mne vede k dalekosáhlým evolučně založeným úvahám o tom, že vlastně přežití ve společnosti je jakýsi výměnný obchod mezi náklady a ztrátami - mezi zisky, které máme z toho, že společnost respektujeme, a ztrátami, které to způsobuje na naší individualitě. No nic. Koukám na Zitína a říkám

Motyli

Zitul udelala zaves z motylu...

Jméno

Přátelé, krátké vyjádření k mému jménu. Z řady důvodů jsem se rozhodla přijmout Honzovo příjmení, takže se oficiálně jmenuji Julie Dobrovolná. Vzhledem k tomu, že svou pracovní historii mám svázanou se svým předchozím jménem, budu dále ve vědě publikovat pod jménem Julie Bienertová-Vašků. Mé staré jméno mi zůstane jako "pracovní" jméno, pro potřeby právních dokumentů budu užívat své nové jméno. Snad to nebude příliš velký zmatek. Pěknou neděli všem! J

Změna

Dnes ráno jsem se poprvé probudila jako vdaná žena. V šest hodin mne vzbudily mrzuté výkřiky "mámo... mámo!!!...ležíš špatně!". Jindřich zase zabral, ale já už ne. Tak ležím a koukám na spícího Honzu a spícího Jindru, který se převaluje a cosi vykřikuje ze spánku. A je to hezký. Pozoruju Honzu a říkám si, že doufám, že se tou svatbou nic nezmění, to je totiž moje panika, že svatba ničí vztahy a vše se pak pokazí. Honza zatím vypadá stejně. Vypadá stejně jako včera. Změna není patrná. Ale možná bude změna pomalá a plíživá. Nebo se změním já a to je ještě horší! Strašná představa. Možná se oba hrozně moc změníme a ani si toho nevšimneme! Ztratíme se sami sobě i jeden druhému a budeme jenom nepříjemná komplikace v životě toho druhého. Ale třeba ne. Třeba se jeden druhému neztratíme. Budeme dál dělat věci podobně, jak je děláme teď, budeme pracovat a starat se a možná nebudeme v životě toho druhého nepříjemná komplikace, ale pevný kotvící pilíř. Ve

Poslední

Naše poslední foto za svobodna. Odteď jsme na všechno dva i před zákonem. Cítím zodpovědnost a radost. Byl to krásný den.

Zitra

Mluvím o Honzovi jako o svém muži už léta. Do rozhovoru ve Vlastě jsem řekla, že už svoji jsme, protože jsem se domnívala, že rozhovor vyjde později. Zítra to bude naostro a doopravdy. S vědomím všech rizik. Uvědomělý čin. Držte nám prosím pěsti!!

Absence instagramového sarkasmu

Přátelé, odpusťte mi prosím, že píšu trochu míň. Ve skutečnosti píšu víc, ale něco jiného! Ale ještě není čas to odtajnit. Tak jen ujištění - na konci by mělo být něco, co je velmi relevantní z hlediska autismu a co snad i pobaví. No, teď jsem se v rámci magického myšlení lekla, že tím, že o tom budu mluvit, zabráním tomu, aby to vzniklo.  V mezičase si raději pojďme připomenout, že v životě nejsou jen hezký momenty. Život nesestává z řetězu instagramových fotek z exotických lokací, na kterých se producírujete se sexy partnerem a roztomilými ratolestmi a odkud udělujete moudra. Myslím, že velká chyba je, že mileniálové a pokračující generace nebyly při výchově vybaveny sarkasmem. Sarkasmem, který by jim dovoloval porovnávat střízlivě vlastnosti okolní reality s realitami virtuálními.  Velká chyba. Sarkasmus je opium lidstva! Opium je zjevně psychologicky toxické, ale tak účinné! Navíc, až budete v raketě na Pluto, které došel kyslík, zásoby, odpadl vnější plášť a

Osmičky

Jindra říká písmenkům osmičky. Dnes se naučil psát. Psát slova. Tak snad to není příznak nějaké poruchy, ale talentu.

Hlavou do zdi

Většinou mi to všechno nevadí. Většinou mám pocit, že všechno zvládáme dobře. Ale někdy je všechno zatraceně těžký. Je těžký udržovat Zitína na kroužcích, protože to znamená neustálé vysvětlování všeho všem a udržování všech v klidu a příjemné pohodě. Je těžké udržovat Zitul ve škole, někdy. Je těžké ji motivovat, aby se učila. Já vím, s dětma je to obecně těžké a vyžaduje to hodně úsilí. Ale nenechte se mýlit, vychovávat autidítě je prostě těžší. Vidím to na Jindrovi. Tam, kde i neurotypickému tříletému dítku něco v hlavě sepne, tam to autíkovi prostě nespíná. A udržovat ho kontinuálně ve společnosti, která je nastavena pro neurotypické, nikoli autistické lidi, je někdy strašně těžký. Někdy mám pocit, že jen opakovaně buším hlavou do zdi a že jsem si tu hlavu už dost rozbila.

Krojovaná

Loni jsme byli se Zitul poprvé na hodech. Zitul se to strašně líbilo. I Jindrovi se to kupodivu líbilo. Zitul se to líbilo tak moc, že poprosila, zda by příští rok mohla v kroji. A pak.... pak si to rok pamatovala. Autíci nejsou povrchní. Jestli něco nejsou, tak povrchní. Zitul má dlouhý tah na branku. Rok není žádná míra. A tak si to rok pamatovala a pak mi to začala připomínat, že budou hody. Tak jsem začala zařizovat. Sehnat kroj. Boty. Všecko. Jak dlouhou sukni ke kroji pro dítě? Problém! Nakonec jsme všechno vyřešili a nastal den D. A já z něj mám krásnou vzpomínku. Jak jsme všichni v domě našich přátel, s Magdičkou, která Zitína obléká, a přitom si povídáme a jíme super pečivo a výbornou sekanou a je to krásné. Nedejte se mýlit, kroj není jen tak. Kroj tlačí, pevně se svazuje. Oblékání trvá dlouho, dlouho. A Magdička, jak Zitína obléká, tak tyhlety věci zcela přirozeně respektuje, občas kroj povolí, protože je jasné, že by to bylo Zitul senzo

Oblékání

Nikdy v životě bych nevěřila tomu, že Magda jednou bude Zitul oblékat do kroje...Magdička, asistentka Zitul ze školky, která byla přímo u toho, když Zitul začínala mluvit... a taky bych nevěřila, že já budu jen tak koukat a budu šťastná. Magdičce i celé jejich rodině obrovské díky

Kořeny

Brzo napíšu víc. Bylo to krásný

Noc vědců 2018

Nemám sílu psát, tak aspoň foto z dnešní Noci vědců. Mám tyhle akce moc ráda:-)

Zitul

Vzácné foto, schválené Zitul

Dort

A ještě jsem dostala od Zitul bábovku. Bezlepkovou. Moc dobrou.

Průvodce stresem pro náctileté

Koupila jsem Zitínovi "Průvodce stresem pro náctileté" a byla to jedna z nejlepších věcí, kterou jsem za poslední dobu udělala. Tahle knížka Zitínovi učiněně sedne. Všechno je tam vysvětlené. Co je to kyberšikana, jak to vzniká, co dělat. Pravidla bezpečnosti pohybování se po internetu. Zitisko se nepohybuje po internetu, ale jistě bude dobré, když nastuduje pravidla ještě předtím, než se na něm pohybovat začne. Co dělat, když mi vyrazí akné. Co dělat, když se cítím hrozně, hrozně opuštěná. Co dělat, když se lidi kolem mne hádají. Co dělat, když mne nic nebaví. Co dělat, když je mi do pláče. Co dělat, když mám autismus a jsem teenager. Ano, i to tam je. Je to přesně takový manuál na život, jaký Zitul potřebuje. Nemohu vyjádřit dostatečně velké díky autorce. Je to super!  

Dárek

Můj narozeninový dárek...opus magnum. Naše rodina. Dole zcela nevýznamný, od rodičů vzdálený bratr...

Ředitelka zeměkoule

Tohle je osobní. Hrozně bych chtěla být taková ta hodná, poddajná květinka Marta. Ale nejde to! Nejde to. Do všeho mluvím, ke všemu se neustále vyjadřuju, mám v hlavě plno názorů, které musím nutně sdělovat světu. V práci to asi nevadí. Anebo jsou kolegové natolik zdvořilí, že mi to nedávají najevo. Ale doma! V jakémsi sebekritickém záchvatu musím uznat, že někdy asi musím lidem kolem lézt hrozně na nervy. Dnes jsme vyrazili do nejmenovaného švédského řetězce zakoupit stínidlo na lampu, jelikož Jindřich se na této historické zrestaurované lampě houpal tak dlouho, až lampa upadla a stínidlo se rozbilo. Stojíme s Honzou u regálu se stínídly a já tam vidím vysněné stínidlo snů. Vidím, jak na mne bliká, jak se na mne usmívá a sděluje mi, že v našem obýváku bude úplně nejkrásnější. Potíž je, že Honza spatřil podobnou bludičku hned vedle. Taky na něj mává a .... má jinou barvu. Koukám na ty dvě stínidla. A najednou mi to dochází. Je to jedno! Tak říkám Honzovi