Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2016

Halloween

Překrásné importované keltské svátky všem. Mělo to každopádně styl. Zitisko pomáhalo s přípravou dýňové polévky i indického dalu a pak jsme si u svítící dýně vykládaly děsivé příběhy.

Třetí místo

Sedím v kavárně a piju své oblíbené kafe. Vedle v kočárku vedle mne spinká Jindra a vypadá jako malý roztomilý andílek, který by jednoho až zmátl, ovšem my se Zitul se zmást nedáme, protože víme, že ještě před chvíli se houpal na brzdě od kočárku jak opičák, pak snědl trochu listí, sundal si bundu, odešel, přišel, snědl linecký rohlíček, serval si a ztratil čepici a poté usnul. Zitul je spokojená, čte si totiž svou oblíbenou komiksovou knihu, kterou v téhle kavárně mají. A já si čtu časopis o kávě. K tomu si dáváme sachr a cheesecake se slaným karamelem. Nebe existuje. Třetí místo. Definované v roce 1989 Rayem Oldenburgem, sociologem specializovaným na město. Třetí místo není ani domov, což je první místo, ani to není práce, což je druhé místo. Je to třetí, jiné místo. Nemusíme tam hrát žádnou z rolí, kterou hrajeme doma či v práci. Má to různé znaky. Např. vyrovnávání pozic - společenský status zde nehraje takovou roli. Hlavní činnost zevlování či konverzace. Pří

O kreativitě

Myslím, že na postupujícím věku je vynikající to, že si člověk daleko lépe ujasňuje, co jsou jeho dobré a co jsou jeho špatné stránky a že se s tím pak dá i něco dělat. Spoustu toho neumím. Ale vím dost jistě, že umím kultivovat kreativitu. Svou i jiných. A proto mne zabíjí, téměř doslova, když vidím, jak se s tím vzácným darem místy zachází. Zitisko je nesmírně zábavné a vtipné dítě, které má velmi osobitý výtvarný i divadelní projev a já to považuju za velkou poctu, že mohu vývoj tohohle dítěte nějak zblízka sledovat. A když vidím, jak před Zitína postaví někdo fotku ve výtvarce a pak doslova trvá na tom, že to Zitisko překreslí, tak je mi z toho ouzko. Na Zitína to mívá zpravidla jediný efekt - na několik měsíců přestane cokoli kreslit. Proto se nezdráhám Zitína z takových kurzu stáhnout a hledáme prostě lepší. A kdo hledá, najde. Zitisko poslední dobou navštěvuje kreativní kurzy nebo příměstské tábory, kde to UMĚJÍ. Poznám to velmi lehce, protože jakmile Zitul

Vina

Je pozoruhodné, že jakmile se stane žena matkou, dostaví se obvykle záhy jakýsi enigmatický pocit viny, který pak danou ženu léta pronásleduje. Vina, že se dost nevěnuje dítěti. Vina, že vůbec nepracuje a je s dítětem. Vina, že pracuje a vůbec není s dítětem. Vina, že ostatní ženy zvládají kromě péče o dítě kaligrafii/svahilskou konverzaci/brazilská bojová umění/lakování nehtů/dosaďte cokoli, zatímco tato žena taktak zvládá svoje robátko nakrmit a převléct. Moje kamarádky, které jsou matkami, mají také pocity viny. Já mám taky často pocity viny. Ale říkám si - proboha proč? Má racionální část říká - proč bych měla mít pocit viny? Snažím se, co to jde. Starám se, co to jde. Musím se taky nezbláznit a o to se taky snažím, co to jde. Tak proč bych se měla cítit provinile? Za poslední týden jsem měla několik pozoruhodných konverzací, kde se mne někdo ptal, zda se necítím provinile, že chodím do práce, když mám tak malé dítě. Moje racionální část řekla, že rozhodn

Zitisko píše knihu

Zitisko píše (zcela spontánně a bez vyzvání) knížku povídek pro děti o dvou priserkach a holčičce Karolince

Klacek

Na zahraničních serverech najdete plno článků na téma, jak skloubit děti a kariéru. Je na to spousta neotřelých, originálních názorů. Nedávno jsem například četla článek o škodlivosti uklízení. Jak začnete uklízet, přijdete o svůj kreativní vědecký potenciál a šmytec. Jste nahraná. Musíte si to hlídat, aby vám to uklízení nepřerostlo přes hlavu. Vynikající je i myšlenka postupně do svých vědeckých projektů děti zapojovat. Přemýšlím, do čeho zapojit batole, které vyniká nezměrnou fyzickou silou. Např. dokáže utrhnout dvířka od linky prostým lomcováním. Ještě to promyslím. Ale včera, včera to vygradovalo. Do práce nám totiž přišla natáčet televize. Bohužel, hoši z televize zvolili naprosto nevhodný termín, jejich návštěva totiž kolidovala s HALLOWEENSKOU PARTY. Ano, můžeme si o tom myslet všelicos. O těch importovaných svátcích. Ale halloweenská party je prostě halloweenská party a kdo tam nejde v dobrým kostýmu, je společenská nula a u autíků je radno tyhle věc

Biftek nebo brokolice?

Zcela unikátní rozhovor dvou sester Vašků v nejnovějším čísle 100+1. http://www.epublishing.cz/1001-zahranicni-zajimavost-182016 Biftek nebo brokolice aneb o vegetariánství. Beru jako velkou poctu být v tomhle časopise. Díky!

O mikrobech

Je to dost překvapivé, ale většina osob v mém okolí popírá existenci mikroorganismů. Ano, těch malinkatých příšerek, které způsobují nemoci a které v letech 1665-83 objevili Robert Hooke a Antoni van Leeuwenhoek. Tak na ty lidi kolem mne prostě nevěří. Připouštějí si existenci všeho od brouků výše, to ano. Třeba... mravenec. Ale mikroby pouhým okem vidět nelze, ergo neexistují. Z toho důvodu jsme neustále, ale opravdu neustále nemocní. Vždycky, když to už vypadá, že se třeba i uzdravíme, objeví se nějaký dobrák, který nevěří na existenci mikroorganismů, přijde nás navštívit, oznámí, že jeho kašel je ZCELA NEINFEKČNÍ a po jeho odchodu celá rodina dostane horečku a na další tři týdny ulehne. Období nemoci je náročné ve všech rodinách. U nás je to kromě nemoci i období úzkosti. Úzkosti ze smrti, strachu z každého zakašlání. A tuhletu úzkost my s Honzou neustále rozpouštíme a klidníme. Ale je to pro nás náročný a obvykle stejně onemocníme taky. Takže přátelé, apel

Ateroskleróza

Jindra a babička nad modelem koronární nemoci aneb 4. generace patofyziologů v naší rodině. Jindru koronární nemoc hluboce zaujala a hned se jal modelovat obstrukci cév.

O frustraci

Jestli mne k něčemu stimuluje uvažování nad Zitul, tak je to neustálé přemýšlení o tom, co by měl/neměl být školský systém a co by se v něm mělo/nemělo dětem zprostředkovávat. A opravdu hluboce se snažím přemýšlet nad tím, k čemu jako aktivní pedagog svoje studenty hodlám vychovávat/posouvat/čemu je učit a co budou vlastně z toho všeho reálně potřebovat. Protože přiznejme si to, většina populace je z definice průměrná. Většina populace je většina, takže disponuje průměrnými, tedy nejčetnějšími schopnosti. A tak, jak je v současnosti společnost nastavena (a já si rozhodně nepřivlasťnuju právo říkat, zda je to dobře či špatně), tato společnost neumožňuje, aby na vedoucí pozici byli všichni. Ne. Na vedoucí pozici bude ZLOMEK z těch, kteří procházejí školským systémem. Ale někdy mám pocit, že současný vzdělávací systém směřuje k přípravě VĚTŠINY na to, aby se stala lídrem. Zde máte mimochodem odpověď na otázku, proč jsou dnes mladí lidi tak vyfrustrovaní. Třeba mají pocit,

Batolátko

Tento příběh se zakládá na skutečné události. Všechny postavy v něm obsažené NEJSOU smyšlené. Začíná to v šest ráno. Já vím, já vím. Váš potomek vstával ve tři. Ale stejně. V šest ráno je brzo. Jindra vstává a nadšeným výskáním vítá nový den. Vyskakuje a pobíhá po bytě, drží se stěn a okamžitě míří vzbudit Zitisko. Asi pět minut je Jindráček ohromně roztomilý. Pak ZAČÍNÁ DESTRUKCE. 7.00 Jindra vysypává všechny předměty z nádob, polic, šuplat, všeho, kam se dostane. A protože je hbitý, dostane se všude. A protože je Zitul nemocná, jsme doma a Jindráček má celičký den na to, aby to tu celé zdemoloval. 7.15 Jindra se teleportoval do kuchyně k troubě a snaží se ji otevřít. Když se mu v tom snažím zabránit, žalostně pláče. 8:00 Jindra utrhl fíkusový list a snaží se ho dostat do bezpečí, někam, kde ho nenajdu, aby ho mohl nerušeně sníst. 8.50 Jindra se pokouší shodit velkou porcelánovou vázu, která je sice mimo jeho dosah, ale to nijak nezmenšuje to nadšení.

Jindra vědcem.

Jindra zahájil své akademické působení.

Stonáme II

Stonáme opravdu důkladně. Zitisko chrmle tak ošklivě, že kdykoli zakašle, tak úplně nadskočím. Tak se bavím vymýšlením něčeho, co by Zitínovi usnadnilo život. A už jsem něco vymyslela, a co víc, přidají se ke mně moji přátelé a pomůžou mi s tím! A jestli to klapne, tak to bude super. Proto bych chtěla moc poprosit o všechny zkušené rodiče, kteří to tu čtou, jestli by nedali do komentářů tip. Tip na situaci, která může autidítěti, ale klidně i neurotypickému dítku či dítku s jiným problémem dělat potíže. Mne napadají třeba tkaničky. Nebo to smrkání. Nebo jízda tramvají. Ale čím víc takových situací budeme mít, tím lepší ten náš nápad bude:-)))) tedy ten výsledek myslím. Zadání zkrátka zní "situace, která dítěti dělá potíže". Za všechny náměty budu moc vděčná!

Stonáme

Stonáme tak nějak všichni. Různě se u toho střídáme, takže nikdy nelze celou rodinu označit za zdravou. A k tomu se váže moje velká prosba. Nevíte, přátelé, o nějaké infografice či obrázkovém návodu pro děti, který by znázorňoval, jak SPRÁVNĚ SMRKAT? Odměníme se kolektivní rodinnou nehynoucí vděčností. Zejména já. Protože na scénky typu "proboha, takhle se nesmrká" už nemám určitě sílu. Když existují infografiky na zavazování tkaniček, mohou třeba existovat i na smrkání... Nevím. Nedaří se mi nic najít. Budu vděčná za tipy a rady.

Oliheň

K narozeninám jsem dostala tuto oliheň:-) moc se mi líbí a dám si ji do práce!

Hovory Z

Tohle jsou nejzajímavější debaty na planetě. Já (otravný rodičovký tón): Tak jak bylo ve škole? Zitisko (nezúčastněně): Dobrý, bavili jsme se o autismu. Já (zaujatě): Aha, aha (mlčím). Zitisko: Normálka prostě. Já: A jak to vypadalo, to bavení? Zitisko: Jsem jim jenom vysvětlila, jak mám zapojený mozek. Já: Aha, aha. No tos udělala dobře, žes jim to vysvětlila. Zitisko: Jo, oni nedávají, že skáču. Klukům to vadí. Že o přestávce skáču. Já: Aha. Hm. A jaks jim to skákání vysvětlila? Zitisko: No, že musím skákat, abych mohla myslet. Že to vychází ze zapojení mých neuronů.  Já: No, to je dobré vysvětlení.  Zitisko: Oni to nechápou, mami. Že musím skákat.  Já: To nevadí. Je dobrý, žes jim to vysvětlila. Oni to asi mají jinak, že nemusejí skákat, a tak to nechápou. Zitisko: Jsem jim vysvětlila, že to skákání mne osvobozuje. Že je mi pak líp. A taky, že autismus není nemoc. Že spousta matematiků mělo autismus. Že jo, mami. Já: To je pravda, mělo. Záleží na

Digitalni

Digitální éra žádá digitální batole.

Druhé šance

Na druhých šancích je pozoruhodné zejména to, že velmi často žádné druhé šance... zkrátka nejsou. Je to smutný, ale je to tak. Když pošlete partnera pryč, aby odešel, ale myslíte to jen tak naoko, jakože ho zase pak chcete vzít zpátky a chcete ho vlastně jenom tak vytrestat, tak musíte počítat, že von prostě vodejde navždy a už ho třeba nikdy nespatříte. Když se vám někdo upřímně omlouvá a vy si říkáte, tak jo, dobrý, už se nezlobím, ale nechám ho ještě chvilku vydusit a omluvu naoko nepřijmete, tak se může stát, že nad váma zlomí hůl, zablokuje si vás na všech dostupných médiích a do smrti smrťoucí už se vám s ní/m nepodaří spojit. Když si říkáte, ještě dva tři roky budu kouřit a pak přestanu, prostě to bude v pohodě, může se lehce stát, že i během těch dvou tří let se něco zdravotního stane. Stejně jako když si říkáte, že přece jednou zhubnete, protože pro zdraví je to dobrý... teď ještě ne, ale jednou. Mezitím dostanete infarkt a cukrovku a bude po plánování. Když si říkát

Umělá tradice

Uvědomuju si, jak moc mému životu chybějí tradice. Přechodové rituály. Vše je v pohybu, vše plyne a místy se není čeho chytit. Proto jsem usoudila, že nějaké tradice vytvořím. Za tímto účelem se učím samoucky bulharsky. Protože jsem usoudila, že bulharský folklór se mi líbí nejvíc. Ta jejich muzika je místy naprosto geniální. Navíc je tomu místy i docela rozumět. Takže zpívám Jindrovi bulharské lidovky. No moravské a české samozřejmě taky. Ale je hezké, že z dnešního postmoderního světa si lze vybrat vlastně cokoli. Cokoli, co se nám líbí. Jindrovi se bulharský folklór taky ohromně líbí a ochotně na něj tancuje. Taky se systematicky věnuju ručním pracem. Přemýšlím u toho a to je fajn. A vidím výsledek, což je taky fajn, protože moje práce je natolik abstraktní, že výsledky vidím až za dlouhou dobu a mají velmi abstraktní povahu. A říkám si, že jsem děsně emancipovaná, ale že mi velmi chybí společnost ostatních žen. Co by se mnou pletly, šily, vařily, st

Mykoplazmy

Zaútočily na nás tito intracelulární parazité. Aktuálně mají u nás všichni, včetně roztočů domácího prachu, molů, pavouků i jiné verbeže antibiotika. Prostě všichni. Všichni chrmlou a všichni jsou zesláblí. I ostatní bakterie a viry to chytily. Tak jsem všechny uložila a piju si své večerní kafe a ještě dodělávám věci do práce. A čtu si přání k narozeninám. A pociťuju hlubokou radost a vděčnost, že mám přátele a že mi napíšou. Děkuju! Jsem zas o rok starší a ohromně chytřejší. Bohatší o spoustu nových zkušeností! Třeba o to, jaké to je být maminka dvou dětí. Jaké to je sledovat svatbu milovanýho sourozence nebo spíš sourozenkyně. Taky jsem bohatší o smutek ze ztráty druhé babičky. Jsem bohatší o obrovskou radost z obou dětí. Jsem bohatší o vztahové poznání, že svého muže nezměním. A že po dobrým se věci řeší líp. Jsem bohatší i o dost velkou únavu. Jsem bohatší o poznání, že když něco někde nefunguje (Zitínova škola), je lepší jít jinam, protože vidě

Svatba

Dnes se vdávala moje sestra. Bylo to krásný a bylo to dojemný. A bylo bezvadný být při tom. Zde si dovolím jedno foto, na kterém není nevěsta ani ženich, tak snad neurazím, že vystavuju veřejně fota dřív, než jsou oficiální fotky ze svatby, které by novomanželé rádi sdíleli. Je to foto, které zachycuje tři generace žen v naší rodině a připadá mi úžasný. Připadá mi totiž úžasně tradiční. Jako bychom měli nějakej kroj. A mezi náma malej hošík. Všichni byli ultra nachrmlaní, ale počasí přálo a konstelace vesmíru byla v pořádku. Bylo to krásný a jsem dojatá.