Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2016

Vysvědčení

Letošní školní rok končí. Přirovnala bych to k přistání letadla. Lze přistát hladce. Lze havarovat. Lze spadnout do moře. Naše přistání bych připodobnila k přistání, kdy se nevysunul podvozek. Přistáli jsme a všichni žijeme. Každopádně to s náma dost hodilo, jsme trochu potlučení a za hladké bychom toto přistání určitě neoznačili. Překvapivá je jedna věc. Zitisko má samé jedničky. Opravdu. Naproti tomu lidi kolem mají mírně pocuchané nervy. Každopádně je po přistání a jsme na zemi a nyní nás čekají prázdniny, na které se hrozně těším. Rozhodla jsem se dnes dát sem fotku Zitína s vysvědčením. To ji snad nikdy nenaštve ani nezkompromituje mezi vrstevníky. Je to moje šikovná žabulka. Velké díky všem, kdo Zitínovi pomáhají. Hlavně paní učitelce ze třídy, protože je skvělá. A všem pěkné prázdniny:-)

O jedech

Učím Zitisko vařit. Myslím, že je to velmi důležitá investice do budoucna. Vybíráme recepty a každý večer vaříme něco jinýho. Zitisko chystá a já řídím práce. A u toho vaření mi Zitisko povídá. Maminko, maminko, já chci být VĚDKYNĚ. Proběhne mnou taková vnitřní radost jako, že je moc hezké, že se Zitul chce věnovat vědě. Je to super. Usmívám se. A jaké vědě, ptám se. Zitisko přemítá. Jako co chceš objevit? Zitisko přemítá a po delší úvaze vážně povídá. Maminko, maminko. Mne zajímá MECHANISMUS, JAK FUNGUJÍ JEDY. Jako, jak to funguje, že tě otráví, mami. Je to moc zajímavý! To chci prozkoumat. A jak se jedy dají použít k léčbě bolesti. A tak. Ale neboj, mami. Budu opatrná. Nebudu si ty jedy dávat do pusy a tak. Nebudu! A já si říkám, no, je to super!, ale taky mám strach, aby se Zitisko v rámci jedových pokusů nějak nepřizabilo. Ale ovládám svůj strach a říkám: super! A Zitisko povídá TAKŽE TOXIKOLOGIE, MAMI. Tak to sem píšu, abych to měla zazn

Co je a co není integrace

Sedím na Flédě a pozoruju tančícího Zitína. Vedle mne sedí Honza a nadšeně se na sebe usmíváme, protože 1) jsme asi tak tisíc let nikde nebyli spolu, 2) Zitisko tancuje s dětma na jevišti a jde jí to a baví jí to. Před skupinou dětí i po ní vystupují různé další složky taneční školy, kam Zitín chodí. Dívám se na ty tanečníky, jak jsou různí. Takoví makoví, malí, velcí, namakaní, nenamakaní, oplácaní, vyhublí, hezcí, ne úplně hezcí, urputní, ležérní, všelijací. A je mi dobře. Je mi dobře, protože tahle škola a tihle lidi podle mne dělají pro integraci všech různých divností víc, než spousta školených odborníků. Poslední měsíce se furt odborně řeší, co Zitisko zvládne a co nezvládne a za co může autismus a za co můžou jiný věci a kdo za co může. Jsem z toho už tak unavená. A hle! Tady je to všem naprosto šumák. Říkám si, že tohle je asi jediný místo, kde je Zitisko opravdu integrovaný. A co to znamená, být vlastně integrovanej. Tohle všechno mi běží hlavou, když na pó

Gazela

Stavíme zvířata. Zde gazela na cestě do kuchyně. Skládala jsem já a Zitul je z toho nadšená, že taky skládám...

O brexitu

Přiznejme si to, dnešek je dnem brexitu. Jindra v noci nespal a celé dopoledne mumlal máma máma máma, případně mamumuma, ale co je to proti věčnosti nebo odchodu UK z EU. Na sociálních sítích nastalo holé šílenství a všichni se k něčemu vyjadřují. Mám hroznou chuť se k tomu taky vyjádřit! Ale nevím! Nevím, přátelé, vůbec nic. Nevím, zda budou Britové litovat. Zda se jejich země za pár měsíců až let rozpadne, až odejdou Skoti. Možná litovat naopak nebudou a budou to ti, co se za pár let či dekád budou smát hlasem. Nevím, zda je muslimský starosta Londýna dobrý nebo špatný nápad. Nevím, zda se rozpadne EU, a to nejlépe ihned, jak prorokujou další. Nevím, jestli je EU hrozně debilní, anebo prudce super. Nevím vůbec nic. Nejsem makroekonom. Nejsem mikroekonom. Ani nanoekonom. Dokonce ani fentoekonom. Nemám k tomu vůbec co říct. Nevím, zda nakoupit libry, anebo pár měsíců vyčkat. Mám chuť koupit oblečky na britských serverech, ale nevím, jestli je to dobrý nápad! V

Rozhovor s MODERNÍM ČLOVĚKEM

Nemá to moderní člověk lehké. Musí neustále sledovat okolní dění, aby zajistil svou dostatečnou modernost v každém momentu. Letí plnovousy, neletí plnovousy? Toť dilema, které z vás v mžiku udělá doživotního trapáka. Proto jsem pro vás vyzpovídala fiktivního moderního člověka. Abychom měli návod, jak se v tom zorientovat. T (tazatel), M (moderní člověk) T: Dobrý den! M: Dobrýjitro. T: Nevím, odkud začít. Tak asi takhle. Zdáte se mi děsně cool. Opravdu. Ta image, mluva. Všechno. Jak to prosím děláte? M: Já nic nedělám, já existuji. Existuji, tudíž jsem. T: Aha, aha. Existujete. No já taky! Já taky existuji, žáno. M (znuděně): Hm. T: Tak raději k otázkám. Jak dosahujete prosím své modernosti? Své přiléhavosti době? M (potěšeně): Nedosahuji. Existuji! Existuji v tomto moderním časoprostorovém kontinuu a nemohu za to, že jsem se stal jedním z jeho hybatelů. Vlastně mne tato role vyčerpává. Neustále rozhovory. Tlak médií, znáte to. T: Ale nám jste volal vy sám.

Origami dílna

Přátelé, stále se někdo ozývá, že by chtěl také skládat origami. Tak mne napadlo, jestli neuspořádat takovou origami dílnu. Ať neskládáme každý sám. Dílnu volně přístupnou pro kohokoli, kdo by měl čas/chuť, ať už by to byli autilidé, jejich příbuzní, přátelé nebo asistenti či lidé, kteří se asistenty míní stát. Kdyby vás napadalo, kde to v Brně uspořádat, eventuelně kdyby byl nějaký nadšenec (např. z řad studentů) ochoten zařídit místo, tak se ráda se Zitul ujmu odborného programu, teda spíš Zitul se ujme. Mohlo by to být fajn.

Origami

Když jsem Zitínovi koupila tu první knížku o origami a pár papírů, myslela jsem, že to bude taková přechodná zábava. Ale zdálo se mi to super. Dá se tím výborně uklidňovat. Je to levné, či téměř zdarma. Papír se najde skoro všude. Když se to umí, je to krásné. A když se to umí, je to nekonečně kreativní. Dá se postavit skoro cokoli. Ale myslela jsem, že to Zitína nebude extra dlouho bavit. Zmýlila jsem se. Zitule je zárodek origami mistra. Reinkarnace nějakého origami génia. Ještě to místy nesedí, někdy se nám nějaký zvíře rozpadne nebo je trochu divně zohýbaný. Ale zlepšuje se to každým dnem. Je to úžasný! Všude po bytě se poflakují origami zvířata, květiny, postavičky. Moc mne to baví a těší mne to. Já jsem ustrnula u jeřába. A baví mne sledovat, jak Zitínovi stačilo jenom napovědět... jak se sama chytila a už se učí z obrovské tlusté origami bichle sama a všechno si pamatuje... Slíbila mi, že mi do práce udělá TISÍC ZVÍŘAT. A taky že mne zítra d

Origami napajedlo

Přijdu do pokojíku a Zitisko povídá: koukej mami, postavila jsem Jindrovi origami napajedlo...a já koukam a jsou tam zebry...lvi...hrosici...hadi...žirafa....a Zitisko to postavilo úplně samo...

Octopus INKY

Cítím se jako octopus Inky. Ano, ten hlavonožec, co na Novém Zélandu hrdinně prchnul do moře. Sedí to všechno. Velká hlava - mám. Chapadla - mám a bráním se všemu na všechny strany. Chuť uprchnout? Taky mám. Dnes si tedy povíme, jak to Inky provedl. Především si musíme uvědomit, že hlavonožci jsou velmi inteligentní. Dokážou si hrát pro vlastní zábavu a často se prý nudí. Zejména v akváriích. Inky se prostě nudil a jednoho večera, kdy chovatelé nedovřeli víko akvária, použil svá chapadla, vytáhl se nahoru a spadl na podlahu. To ale ještě není útěk. Inky se po pádu na podlahu záhy zorientoval a za pomocí svých chapadel se odplazil NĚKOLIK METRŮ, aby se finálně vecpal do uzoučké odpadní roury, vedoucí přímo do oceánu. Z vyjádření ošetřujícího personálu vyplývá, že se nedomnívají, že by Inkyho někdo ukradl nebo tak. Domnívají se, že je to "prostě jeho osobnost" a "Inky byl vždycky jedno velké překvapení". Fandím mu. Fandím všemu intelige

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Perpetum

Jindřich leží a pozoruje mě. Je to taková psychologická válka. Jindra leží na hrací dece a kouká na mne a já koukám na něj. Pak se obvykle někdo rozpláče a ten druhý ho jde utěšit. Ale teď nejsme tak daleko, teď jsme u pozorování. Jindra si sundává ponožku a něco jí smutně vypráví. Kojeneckou řečí. Zní to jako ebů-egů-eďůůůůů.... ebůůůůůů..... Ponožka nereaguje. Jindra se dopaluje. Sundává si druhou ponožku a zahazuje ji. Bohužel mu spadne přímo na obličej. Jindra se vytočí a pláče. Přicházím vyčinit zlým ponožkám. Jindra si mě změří zlostným pohledem a zopakuje imperativně: eďůůůůů. Asi nereaguju dostatečně. Jindra je rozloben. Na znamení vzteku se zabaluje do hrací deky a je v ní kompletně zamotaný. Z deky se ozývá žalostný pláč. Vymotávám Jindru. Jindra sebou háže, že si chce lehnout na hrací deku. Jindra si sundává ponožku...a .... smutně jí něco vypráví.... A takhle my si tady žijem....

O autokrinní, parakrinní a endokrinní lásce

Dnes špetka fyziologie. Nejprve si dovolím citovat z wikipedie, jaké typy buněčné signalizace známe. Tak tedy, rozlišujeme: endokrinní signalizace – na delší vzdálenost, obvykle dochází k vylučování do krve a ovlivňování vzdálených tkání parakrinní signalizace – na krátkou vzdálenost, například testosteron z Leydigových buněk ve varlatech účinkuje na buňky v semenotvorných kanálků autokrinní signalizace – vylučovaná signální látka se váže na stejnou tkáň, v níž byla vyrobena, a to včetně samotné buňky, která ji vyprodukovala; například estradiol z granulózních buněk ovlivňuje výrobu progesteronu v těchto buňkách juxtakrinní signalizace – mezi dvěma sousedními buňkami, propojenými pomocí membránových proteinů a receptorů ; je to případ typický pro různé růstové faktory , jako je TNF-α , TGF-α , CSF-1 a EGF intrakrinní signalizace – signální molekula je dodána do tkáně, ale ta si ji ještě upraví: buď zcela změní, nebo zvýší/sníží její biologickou aktivitu; příkl

O parmezánu

Říkám tomu parmezánový paradox. Situace stojí takto. Zitisko nenávidí parmezán. A miluje špagety a různé jiné těstoviny. Problém je, že většinou se dodávají v hotovém stavu posypané parmezánem. A zde vzniká parmazánový paradox. Mám neustále intervenovat a nutit svět, aby dodával špagety bez parmezánu?? Anebo mám zatlačit na Zitisko, aby snědlo špagety s parmezánem? Mám neustále z okolního světa odstraňovat stopy parmezánu, aby byl svět zcela parmazán-free? Protože svět parmezánu prostě není prost. Anebo mám Zitínovi donekonečna vysvětlovat, že ostatní mají rádi špagety s parmezánem, a to tak dlouho, až si na to zvykne? S rizikem, že si na to nezvykne nikdy? A že bude otrávená a vzpruzená, že ji v životě věci netěší? A se šikanou je to stejný. Já, učitelé, asistent, všichni mohou napřít maximální úsilí, aby byl svět prost negativních interakci s ostatníma dětma. Ale svět takový není. Takže něco bude muset udělat i Zitisko. I Zitisko bude muset ve světě jednou

O nadšení

Čím jsem starší a obouchanější životem, tím víc si říkám, že opatrná skepse je nejlepší výchozí přístup. K čemukoliv. Jak se do něčeho začne vkládat nadšení, není to dobrý. Nadšení totiž vyprchá a zůstane... zklamání. Opravdová profesionalita naopak stojí na skepsi a racionálním chápání rizik. Nadšení je emotivní. Skepse je racionální. Nadšení se zklame. Skepse hledá řešení. Myslím, že minulý týden se mi podařilo zhatit určitou míru nadšení a je mi to líto. Ale nadšení samo o sobě nebylo schopné ani ochotné některé problémy vidět. Tak si teď říkám, kde najdu tu opatrnou, poučenou, zkušenou skepsi.

Neblabni

Má únava opět dosáhla lokálního maxima. Myslím, že jsme s Jindrou zásadně podcenili výběr jména. Jind-řich - jin-dra- jin... drák.... Ano, je to JIN-DRAK. Jindrák. Ten drak je v tom obsažen. Pokud člověk dítě pojmenuje dračím jménem, nemůže se pak divit. Kupříkladu nyní. Jindra už asi hodinu někam vztekle telefonuje ze svého dětského mobilního telefonu ("zlo, to svýmu dítěti nikdy nedám, akorát se navykne na ty technologie, bude si hrát s dřevěnými špalíky"). Asi chce jiné rodiče. Původně jsme mysleli, že jsou to zuby. Ale zuby trvají už mnoho měsíců a Jin-drakovi zatím ani jeden nevyrostl. Soudě podle projevů už by zubů musel mít jak průměrný žralok. Takže je to od povahy. Dnes jsem se tak dívala na Honzu, něco mu povídala a chtěla jsem mu z legrace během Jindřichova pětihodinového řevu říct, ať neblbne, a tak nějak se z toho stalo "neblabni". Chápete, už asi ani nedokážu tvořit správná slova. Asi prostě blabnu.

Kočky

Hastroš

Dnes na téma hastroš. Mám skříň a v ní spoustu oblečků. A když si je obleču, vypadám jak HASTROŠ. Je to tak, milí přátelé. Kladu si otázku. Proč? Proč se to děje? Kdo mi dává do skříně neuvěřitelné množství šedých hábitů? Kdo tam narval ty flitrové šaty? Šaty s vlečkou? Zelenomodrobílopuntíkovaný svetr? Žlutomodrou prapodivnou nepadnoucí sukni? Kdo? Italský foklorní oděv? Nic? No přece ONI! Oni, marketingoví specialisté velkých řetězců!!! Z toho vyplývá jediné - nenechme se manipulovat. Nosme, co nám sluší. Proto jsem sestavila praktické desatero, které dopomůže KAŽDÉMU k úspěšnému vlastnímu stylu. Takže zaprvé. Chceš to? Líbí se ti to? NEKUPUJ TO. Za druhé? Má to na sobě flitry? NEKUPUJ TO. Za třetí. Přijde ti to nudný? BER TO. Za čtvrté. Máš to už doma? NEKUPUJ TO. Za páté. Má to vzor či potisk větší než 2 cm? NEKUPUJ TO. Za šesté? Líbí se ti to na někom jiným? NEKUPUJ TO. Za sedmé? Potřebuješ to? Ne? NEKUPUJ TO. Za osmé

Fritata

Nebylo by na ni nic pozoruhodného, kdyby nevařilo Zitisko! Podle knížky a s nadšením:-)

Kladivoun

Megalodon , kladivoun, mládě žraloka...

Autisté v družině

Takže, milí přátelé. Mohou, nebo nemohou autíni chodit do družiny? Mají na to nárok či nemají??? Dnes ze zcela praktického ranku. Vida, jak se časem vzdělám. Odpověď zní jednoznačně: "Ano, mají. A pokud jim to není umožněno, mohou podat rodiče antidiskriminační žalobu.". Tolik odpověď na všechny ty řeči o tom, jak musí mít autista v družině asistenta pedagoga, jinak by všechny pokousal a zabil propiskou. Zde stanovisko ombudsmana: http://www.inkluze.cz/inkluzivni-vzdelavani/clanek-819/vyjadreni-ombudsmana-pravo-deti-s-postizenim-navstevovat-skolni-druzinu Jasnější to být nemůže.

O liškách a lidech

Moje práce má mnoho aspektů a jedním z nich je troubleshooting. Neboli řešení potíží. Neboli řešení potíží tam, kde ostatní, rozuměj většinou kolegové z klinické praxe, nejsou schopni vytvořit měřitelný vědecký výstup. Často nás s Filipem kolegové povolávají, abychom oživili pacienta, rozuměj klinická data. My se na ně nezlobíme, naopak, jsme rádi. Je to naše práce. Bohužel, často na místě zjišťujeme, že pacient nejenom zemřel, ale chybí mu například hlava i pata, takže oživení není možné. Postáváme pak nad mrtvolkou výzkumu a nemůžeme již nic udělat. Kolegům z klinické praxe se to jeví jako arogance či přezíravý nadhled, ale my víme, že třeba potřebujeme nějaké proměnné do modelu, a pokud se ty proměnné nesbíraly, tak prostě model nevytvoříme. Není to naše neochota, je to naše expertíza. Což je horší, protože neochota se líp řeší. Abychom zamezili dalšímu odumírání klinických dat, rozhodla jsem se poskytnout krátký návod, jak data nenechat zemřít. Tak zaprvé.

Den dětí

Dětem krásný den a rodičům přežití.