Zita - Autism Story

Ještě než vznikne na těchto stránkách pořádná bitka mezi asistenty a rodiči asistovaných dětí, prosím nechte mne krátce se k tomu vyjádřit. Tedy. Buďme smířliví. Problematika inkluze není černobílá. Nejsou zde hrdinové a zloduši. Jsou zde vynervovaní, více či méně agresivní rodiče, kteří bojují jako lvi, aby svoje děti dostali do konkrétní školy. Jsou zde učitelé, kteří mají dané dítko ve třídě. Jsou zde asistenti. Řekněme, že se všichni určitým způsobem snaží. Nemyslím, že by byl problém v tom, že asistenti a učitelé nechtějí dětem pomáhat. Nemyslím ani, že by ve spoustě případů, které jsou dávány za příklad jako odstrašující, byla problémem "neintegrovatelnost" dítěte, protože "neintegrovatelné" děti se často pozoruhodně rychle zaintegrují jinde, když se jim pomůže správným způsobem. Nemyslím, že učitelé a učitelky obecně nechtějí pomáhat s integrací, i když samozřejmě existují jednotlivci, se kterými nehne ani atomový výbuch, víme. Ale mys

Sedíme u nedělního oběda. U stolu panuje výtečná nálada, všichni se smějí, je to fajn. Jíme a já si všímám, že Zitisko se jako obvykle v mase rýpe. Áaaa, nimravka, konstatuju. Léčba nimravky je detailně popsána v knize paní Láryfáry, vřele doporučuju k přečtení. Ale Zitisko vrtí hlavou, že tentokrát to teda nimravka není. Přidávám Zitínovi hranolky a Zitisko se šíleně brání. To je podivné, protože Zitisko hranolky miluje. I Honza si toho všiml a dotazuje se Zitína, kde to s těmi hranolkami vázne. Zitisko něco mrmlá a i nadále se v jídle otřesně nimrá. Pak najednou vyhrkne. "Jenom čtyři hrsti masa!" "Týdně!" Zmateně se na Zitína díváme. Jaké čtyři hrsti? Zitisko se rozpláče... "Jenom čtyři hrsti masa týdně, protože jinak budeš mít obezitu!" A mně najednou vše dochází. Zitisko si někde načetlo obskurní potravinovou pyramidu a již řadu týdnů se podle ní stravuje. Počítá si v duchu hrsti jídla, aby ještě jedlo zdravě. Jak je

K problematice inkluze mohu říct pouze to, že Zitisko dneska v doprovodu milované asistentky Magdy absolvovalo první hodinu plavání s dětma ze třídy a je naprosto nadšené. Posledních šest hodin jsme strávili popisováním, jaké to bylo. Z toho, co Zitisko vykládá, to nevypadá, že by někoho brzdilo v rozvoji jeho schopností.

Přátelé, děkuji. Děkuji za včerejší příspěvky!!! Xénokratés mne dojal. Tento slavný matematik, žák Platónův by byl jistě dojat, že tisíciletí po jeho smrti si ho připomínáme jako čtyřslabičné slovo s první a poslední dlouhou slabikou. Zajímavé je, že Xénokratés byl vůbec nejčastěji navrhovaná odpověď. Všichni ho znají! Pozoruhodné. Včerejší večer jsem v odkazu na Xénokrata strávila studováním současné vlny řeckého contemporary divadla, řeknu vám, je to něco. Ti Řekové to mají v krvi, to divadlo. Opravdu. Schopnost vyabstrahovat z děje to podstatné při současném nahrazení všeho zbytného nějakou zkratkou, tato schopnost zjevně z jiných divadelních přístupů vymizela. Taková škoda. Přitom tím, jak je antické divadlo abstraktní, tak je neuvěřitelně aktuální a nadčasové. No nic. Dnes jsem chtěla ve shlížení videí pokračovat, ale narušila mi to skutečnost, že se odhalilo, jak je to s počtem zdravých osob v naší rodině. Počet zdravých osob je konstanta. Rovná dvěma. Jak

A pro všechny, kdo si také chtějí zaluštit, zadání zní čtyřslabičné slovo s první a poslední dlouhou slabikou a mám pocit, že to má být podstatné jméno.

Jestli je něco opravdu svěží program na rekonvalescenční odpoledne, tak je to vypracovávání úloh se Zitínem. Jedná se o zenové cvičení, na které by se ti nejlepší tibetští mnichové museli léta připravovat. Dnes na téma "čtyřslabičné slovo podle grafického vzoru". Začalo to asi takhle: Zitisko se slzičkama: "Máme udělat čtyřslabičné slovo". Honza: "Tak jo. A co tě napadá? Podívej se třeba kolem sebe, jak se jmenují věci v této místnosti". Zitisko: "Ubrus". Honza: "Je ubrus čtyřslabičný?" Zitisko: "Ne." Honza: "Tak dál." Zitule: "Kniha?". Honza: "Je kniha čtyřslabičná?" Zitisko: "Ne." Takhle se to iterovalo asi hodinu. Po hodině si šel Honza dát na hlavu sluchátka a opustil tuto inkarnaci se slovy "I'm in my happy place now". Říkám Zitínovi, ať si vezme kuchařku a zkusí najít nějaké čtyřslabičné slovo. Zitisko se vrací s tím, že "nemůže, n

Dneska jsem tak přemítala, jak by mohl člověk v našich podmínkách maximalizovat konání dobra a řeknu vám, je to jasný. Staňte se zubařem a trpělivě ošetřujte lidi s hendikepem. Naučte se dělat pořádně analgosedaci, sežeňte si k tomu šikovnýho anesteziologa, naučte se obecně dobře tlumit bolest. A ošetřujte lidi, který nikdo ošetřit nechce, protože jsou takzvaně "neošetřitelní".

Z magnetkoveho workshopu Moravské galerie s Vendulou Chalankovou. Super akce, super!

Takto jsem před chvílí našla neboheho Jindru

DowJenload

Jestli mi něco někdy nebylo jasné, tak důvod, proč malovat krajinky. Opravdu. Krajinkami jsem hluboce pohrdala. Proč se dívat na krajinku, když se můžete dívat na obrovské velkoformátové existenciální cosi? No uznejte! Pokud nejsou minimálně stromy fialové či modrozeleně puntíkované, tak mi krajinky přišly vždy naprosto fádní. Ale vždycky, vždycky, když mi bylo v životě blbě, naskytla se nějaká krajinka na stěně v okolí. Pamatuju si dlouhé hledění do zdi na pár neuměle namalovaných zasněžených stromů v nemocnici. A víte co. Ono vás to opravdu vezme jinam. Chvilku. Chvilku jste v zasněžené zemi pod těmi stromy a cítíte se líp. Následkem toho jsem doma sundala většinu rozkopnuté abstrakce různé ceny a provenience a nahradila to postupně klidnými zátišími a krajinkami. A je to fakt příjemný. Možná je toto smysl krajinek? Uklidnit a potěšit? A to není málo. Mám pocit, že z moderního umění se vytrácí potřeba někoho potěšit, povznést. Ty šokantní věci, co

Další kašlavé ráno. Další kašlavé dopoledne. Další kašlavý den. Další den, kdy je i vzduch stojatý. Další den, kdy i děti kašlou. Tentokrát kašle Jindra. Další den, kdy jsem tak unavená, že sotva stojím na nohou. Další den, kdy nemám ani sílu zvednout telefon.

Opět mi to nedá, nezpracovat mediálně naše zážitky z LSPP. Tedy. Období nemoci dítěte je náročné pro každého rodiče. U rodičů dětí-autínů je to o to náročnější, že musíte neustále bojovat za to, aby vás někdo vůbec poslouchal. Asi tři dny po rozvoji Zitínova kašlíku jsem to večer vyhodnotila tak, že Zitisko okamžitě potřebuje doktora. Funěla, kašlala a vypadala dosti žalostně. Mateřská intuice mi naprosto jasně sdělovala, že se něco děje. Na pohotovosti to probíhalo následovně. Paní doktorka nás uvítala: "A proč si nezajdete za svým praktikem???" Vysvětluju: "Dobrý den... víte, ona dcerka začala být dušná až večer." Paní doktorka na Zitína: "Můžeš tady přestat chodit?????!!!! Proč tu chodíš???!!!" Vysvětluju: "Víte, dcerka je autistka, ona tím snižuje svou úzkost". Paní doktorka: "Aha". Paní doktorka: "Nic to není, dejte jí Stoptussin a zítra si zajděte ke své praktické lékařce". Na Zitína: "A

Zitisko přineslo ze školy kašlík. Z kašlíku se posléze stal kašel. Z kašlu se stal strašlivý chrchlot. Ze strašlivého chrchlotu se stal otřesný nejhorší gargantuovský chrchlot až do zvracení. Zitisko je již 2 týdny doma. Po týdnu jsem strašlivý chrchlot dostala i já, a stonáme tak společně. Zápal plic je zápal plic. Tak si tak rozumuju, jestli jsem si ten zápal plic přivodila přepínáním? Nebo jestli bych ho dostala stejně? Jestli ho má Zitín? Protože se Zitínem jdeme na plicní až v úterý. Jestli tento strašlivý chrchlot není výsledkem mé snahy vše zvládnout? Rodinu, vztah, práci, zábavu, všecko. Nebo je to o kvalitě toho patogenu? Každopádně, nic moc. Jenom ta magická síla kojení je tedy značná, protože Jindra nemá ani rýmu, a my tu už dva týdny chrchláme jak v polním lazaretu.

Vizuálně.

Mám zápal plic. A cítím se mizerně. Tak aspoň šílené úpravy fotek. To mne baví.

Každý máme nějakou dovedně skrývanou perverzi. Já mám POMELO. Vypadá asi takto: Začalo to zcela nenápadně. Před Vánoci Honza donesl jedno pomelo a umístil ho na sušičku. Pomelo tam nějakou dobu pobývalo a v záchvatu šetrnosti, abych ho nemusela vyhodit, i když ho neznám, jsem totiž taky trochu autín, co si budeme nalhávat, tak jsem pomelo oloupala a nachystala na misku. Božská mana! Od té doby jím průměrně jedno pomelo denně. Je to určitě strašně nezdravé. Moje proudění vnitřní energie je tím oslabeno. Jako pitta dle ajurvédy pomelo určitě nesmím. Taky to leze do peněz. Pomelová dieta. Dostala jsem i jakousi kopřivku, asi z přemíry citrusů. Ale je to skvělé. O pomelech naprosto nic nevím, ale určitě jsou velmi léčivá a zdraví prospěšná. Musejí být. Když nemám své pomelo, začínají se mi odpoledne třást ruce a v hlavě svítí zelený plod. O co se doma vedou časté spory, je správný způsob přípravy pomela. Honza pomelo připravuje tak, že pečlivě vylo

Zitisko doneslo teď v pololetí překrásné vysvědčení. Mám z toho takovou radost. Obrovskou. Ale zároveň trochu i obavu. Protože čím lépe Zitisko ve škole pracuje, tím víc budí dojem, že žádnou pomoc nepotřebuje. A to není pravda. Nedávno jsme dělaly úkol z matiky a Zitisko počítalo, až se mu od hlavy kouřilo, a všechno správně, pokud to byla ČÍSLA. Jakmile začly nějaké slovní úvahy, bylo to tragické. Zbytek dne jsme strávili vysvětlováním Zitínovi, že když něčemu nerozumí (slovní zadání), musí se zeptat a klidně i opakovaně. A nácvikem toho, jak takové zeptání probíhá. Jestliže prvních pár let Zitínova života charakterizovala slova "zmatek a zděšení", pak nyní je to "výchova a trénink". Hodně věcí, které jsou neurotypickým lidem přirozené, se Zitisko musí chtě nechtě naučit. Někdy jí to jde tak dobře, že už skoro nejde poznat, že je to tréninkem a ne přirozeným instinktem. A toho se právě obávám, protože my doma víme, kolik je to nácviků a deb

Takovej ten den, kdy je všecko debilní. Takovej ten den, kdy starší dítě strašně kašle. Takovej ten den, kdy mladší dítě neustále blinká. Takovej ten den, kdy zjistíš, že sis kabát včera přejel/a kočárkem a máš na zádech otisk od kol. Takovej ten den, kdy zjistíš, že přestože jsi na mateřské, tak příští týden minimálně tři dny budeš makat jako šroubek včetně služebního výletu do Prahy a do toho budeš full-time kojit a budeš dělat, že z toho vůbec nejsi unavená a že ti to vůbec nevadí, protože jsi totiž superžena. Takovej ten den, kdy čekáš na novou ledničku, protože stará včera shořela, a ledničku nedovezou, protože volá chlap, že se mu ji nechtělo dávat do auta. Takovej ten den, kdy uděláš zbytečnej nákup na Aukru. Takovej ten den, kdy tě na tvým muži štvou i dobré vlastnosti. Takovej ten den, kdy štveš sám/a sebe. Takovej ten den, kdy bys nejraději sedl na vlak a jel furt pryč... Takovej ten den, kdy ani myčka nefunguje. Takovej ten den, kdy nemáš sílu ani vyléz

Přátelé, přátelé! Nemůžete brát doslova vše, co napíšu. Doslovně doslova. Musím pak číst komentáře, jak jsem povrchní blbka, a to mne nebaví. Proto si dnes osvěžíme, co jsou to pojmy IRONIE a SARKASMUS. Tak za prvé, podstatou obou jevů je, že říkám NĚCO, CO SI NEMYSLÍM. PRAVÝ OPAK TOHO, CO SI MYSLÍM. Tedy, anglosaská literatura se shoduje, že ironie je často nezamýšlená, není zlomyslná, často náhodná. Např. obleču se do zimního oblečení, vylezu před dům a zjistím, že prší a že z lyžovačky nic nebude. Řeknu: "Jaké krásné počasí! A jaké je chladno!!!" POZOR. Tímto NEMYSLÍM, že to počasí je krásné a že je chladno. Myslím tím, že je ošklivo a teplo a že si nezalyžuju. To je ironie. Nikoho tím v zásadě neurážím a reaguju na to, co se děje kolem mne, co nemohu moc ovlivnit. Proto taky sousloví "ironie osudu" a podobně. SARKASMUS naproti tomu představuje něco, co vzniká úmyslně, obvykle ve snaze někoho či něho mírně či více shodit či se přímo

A máme tu druhého února. Dříve zdá se docela významný den neboli Hromnice. Toto jsem nalezla na webu http://pranostiky.vlocka.net: Na Hromnice kalužky – budou jabka i hrušky. Na Hromnice – půl zimnice – půl píce. Na Hromnice zimy polovice. Hromnice – půl krajíc, půl píce a bůhví, co ještě více. Na Hromnice zima s létem potkala se. Na Hromnice vezmi dvě kabanice. Na Hromnice – skřivánek přes hranice. Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá. Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro. Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na marách než slunce. Pakli o Hromnicích jasno bývá, jistě potom zima dodržívá; jestli ale bouřlivo a sněžení, jistě že jaro daleko není. Hromnice jasné a čisté, potrvá déle zima jistě. Pakli sněží nebo hřímá, jaro jistě vblízku dlívá. Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více. Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší n