Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z leden, 2016

Přijmi své vnitřní já

Všechny ezoterické weby o tom melou. Je třeba přijmout své vnitřní já. K tomu mne napadá několik úvah. A zejména jedna otázka. Když se mé vnitřní já ztratí či je nepřijato... Kde pak zůstane mé vnější já?? Představuju si to asi takto. Moje vnitřní já žije opuštěno a zneuznáno. Nikdo se mu nevěnuje. Šoupe nohama a kouká se z okna, což je oko, protože všichni víme, že oko do duše okno. Vnější já ho opustilo a odešlo někam pařit. Vnitřní já strádá, chátrá, cítí se osamělé. Snaží se komunikovat s vnějším já, ale vnější já na to prostě kašle, vůbec se nesnaží udržovat korektní vztahy a furt se věnuje nějakým krávovinám. Vnitřní já to tedy zabalí a někam odejde. Vnějšímu já je to jedno. V tomto stavu se nachází většina populace. U části jedinců dochází ovšem pod vlivem ezoterických webů k prozření. Uvědomí si, že se jejich vnitřní já ztratilo a že oni sami jsou jen bezobsažnou slupkou. Začnou tedy po vnitřním já pátrat, což se jim obvykle nezdaří, protože vnitř

Jindra

A takhle kouka pořád...

O studentech

No, asi se hodí říct, že pocházím ze starého učitelského rodu. Děda z máminy strany se věnoval didaktice celý život. Už jsem tu tuším psala, že jeho majstrštyk bylo dílo o kybernetice ve výuce mistrovské hry na housle. Myslím, že lidstvo ještě potřebuje pár dekád, než to ocení. Od malička mi byly vštěpovány různé meta-znalosti týkající se učitelského povolání, protože se tak jaksi automaticky předpokládalo, že stejně jednou někoho něco budu učit. Učitelská práce je pro mne tedy jakousi výslednicí vlivů, které mne utvářely v dětství, a zkušeností, které pak člověk v životě jaksi sám k tomu nasbíral, a názorů, které jsem si sama utvořila. Učitel v mých očích je téměř všemocná bytost. Může změnit vesmír. Vážně tomu věřím. Nevěřím ale tomu, že toho lze dosáhnout čistě školometskýma metodama typu biflování znalostí, kdy se držíme zcela korektních hranic. Učitel má být inspirací. Učitel je model uvažování. Učitel je v určité fázi učebního procesu nepřítel a je to v pořádk

Kočičí kavárna

Kočičí kavárna v Brně na Kolisti...Zitisko bylo naprosto bez sebe nadšením...

The best time of my life

Často mne napadá, že právě teď žiju tu nejlepší část svého života. Právě teď je Zitisko šťastný, veselý a relativně malý, aby ji ještě pořád zajímaly moje názory. Ještě pořád chce se mnou všechno konzultovat a zahlcovat mne svýma myšlenkama (mami, mám v hlavě dvojciferný počet myšlenek). Právě teď je Jindra maličkej. Maličkej, roztomilej, moc toho nevyžaduje, jenom naši (mou) přítomnost a lásku. Jde ho lehce uklidnit. Má mne zcela bezvýhradně a bezpodmínečně rád. Kouká těma svýma obrovskýma očiskama a je rád, že mu něco povídám. Chce se muckat a krásně se směje. Právě teď má Zitisko Jindru rádo. Právě teď má Jindříšek rád Zitína. Právě teď fungujeme jako fajn rodina. Právě teď se hrozně často směju, mnohem častěji než dřív. Právě teď venku napadl sníh a je to bezvadný, navleču děti a jdeme se válet (tedy Jindra ještě ne) do těch hromad sněhu a koulujeme se na zastávce tramvaje č. 4 a Zitisko řičí a je to bezva. Právě teď mi moc chutná ranní káva. Právě teď mne b

Okatec

The lady of the house

Existuje britské přísloví "The lady of the house never retires". Nejsem si jistá, co to přesně znamená. Zda ta lady umře dříve, než se dožije důchodu. Nebo se tím chce říct, že práce doma nikdy nekončí. Pračky. Poblinkané zavinovačky. Nádobí. Skvrny od bahna, do kterého přišlo Zitisko rovnoměrně zahaleno. Ale tak nějak si říkám, proč to mám řešit já? Teď nemyslím, že by Honza nepomáhal. Ale obávám se situace, kdy mi budou na krku vlát dvě třicetileté děti (tedy spíš třicetileté a čtyřicetileté), které si nebudou schopny zavázat tkaničky od bot. Jindřichovi moc režim zpřísnit zatím nelze. Na výzvy k úklidu postýlky nereflektuje a dál vyřvává. Ale důsledně jsem začala Honzu a Zitína prosit o pomoc s následujícími činnostmi: Nákup - zvládne muž. Prostřít - osmileté dítě zvládne. Nádobí do myčky - zvládnou oba. Vyndat prádlo z pračky - zvládne Zitín. Vysát - zvládne muž. Ne, že by to člověk nezvládl sám. Ale to není o tom, že by se to nezvl

Auti a sourozenci

Ráda bych psala víc a častěji. Bohužel s Jindřichem je to trocha obtížné, jelikož Jindra se hodlá 99% času nosit a psát jednou rukou se mi zatím moc nedaří. Třeba se zdokonalím. Ale dnes sem už opravdu musím napsat něco o sourozeneckých konstelacích zahrnujících autiděti. Každý den jsem totiž v němém úžasu. Z toho, že Jindřich některé věci zcela spontánně a sám DĚLÁ. Například chrastítko. Zitisko mělo jedno chrastítko, ale muselo se z něj oddělat všechno chrastící a i tak si ho Zitisko spíše oblékalo na nohu, než že by prožívalo chrastění. Úplně nejlepší bylo, když chrastítko vůbec nechrastilo, což byl takový logický paradox, protože jak název praví, chrastítko je k chrastění. Z toho důvodu mne prostě nenapadlo, že někdo by mohl chrastění MILOVAT. Jindřichovi jsem žádný nekoupila. Naštěstí Jindříška zachránil Ježíšek, který mu jedno chrastítko donesl. Jindra chrastění naprosto zbožňuje. Musí se chrastit co nejvíc, vykřikovat rytmicky bumi bumi bumi a hodně se smá

Filtry

A zde já po použití asi pěti retušovacich technik zároveň... Nevadí, že takto nevypadám, ze ano...je to zcela neexistujici Julka, ta opravdicka ma vrasky a kruhy pod ocima z nevyspani...fotka je kazdopadne moc fajn a zejména mrnous je ohromne roztomilej, jak mne chlapacky objímá

Happy days

Ta únava je hrozná, ale ta radost je mnohem větší

O autismu

"Maminko a co je to autismus?" "Ziti a co si ty myslíš, že to je?" Zitisko přemýšlí. "No.... no .... já nevím!" Povídám: "No autismus třeba může být, když někomu vadí třeba silný zvuk.... nebo světlo.... nebo se hrozně stydí a s nikým si moc nepovídá, protože třeba neví jak..." Zitisko intenzivně přemýšlí. "Takový autismus nemám, maminko..." "A jaký máš? Povídej mi o tom..." "No, já mám takový autismus....že si chci povídat...a oni nechtějí... nikdo mne neposlouchá... všichni chtějí odcházet, když chci něco povídat... to je můj autismus..." Chuďátko naše. A to si dáváme extrémně pozor, abychom Zitisko vyslechli. I ve škole jsou hodní a Zitisku dopřejí její chvilky slávy na povídání...

Barvy na sklo

A na zklidnění po svem feministickem výlevu Zitinovy výtvory z barev na sklo, co přinesl Ježíšek...Zitisko vyrobilo obrázek pro každého z nás....kytičku pro brášku a raketoplán pro Honzu:-) Jeziskovi moc děkujeme!

O genderu II

Po mém včerejším radikálním genderovém příspěvku mi napsalo několik lidí poměrně pochopitelný dotaz, proč mne to tak štve? Tak si říkám, no jo, vlastně fakt, proč mne to tak štve? Proč mi to není fuk? Přišla jsem na toto. Zaprvé. Spánková deprivace kvalitně přiostřuje většinu názorových frustrací. Zadruhé. Problematika různých genderů mi byla léta fuk, přesně do doby, kdy jsem začala vést svůj malý výzkumný tým. A najednou vidím, jaká je to hrozná škoda, že spousta studentek nerealizuje plně svůj potenciál, protože z různých (pochopitelných důvodů) uhýbají rodinnému či partnerskému životu. Za minulý týden jsem měla s několika takovýma studentkama delší řeč. Na téma jejich setrvávání ve vědeckém světě. A bylo mi to tak líto!!! Protože ta děvčata jsou velmi, velmi chytrá, šikovná a nadaná. Mohou dosáhnout spousty věcí. Ale z nějakého důvodu mají pocit, že na to nemají a že bude lepší, když se spokojí s podřadnější prací. A to mne hrozně rozčiluje. Takže růžová

O genderu

Stojím v galerii, vedu Zitína na akci "Hledání pirátského pokladu", kterou galerie pořádá... Všude kolem tisíc lidí, pobíhají a řičí děti. Stojím na pokladně ve frontě a přede mnou paní. Taková celá růžová. Růžové kalhoty, růžová bunda. Docela pěkná. Paní stojí s chlapečkem, který se pochopitelně nudí. Chlapeček kouká všude kolem a zahlédne katalog k nějaké výstavě, nebo knížku, už nevím... Každopádně to končí slovy "... v sukni". Chlapeček se ptá maminky, co "obrazy v sukni", nebo jak to bylo, znamenají. Maminka říká, že to souvisí asi s genderem. Chlapeček mlčí a pak se dlouze na maminku podívá a otáže se "CO JE TO GENDER, MAMI?". A teď to přijde, přátelé. Maminka se dlouze nadechne a povídá: "NO JAK BYCH TI TO.... GENDER TO PROSTĚ ZNAMENÁ, ŽE NĚKTERÉ ŽENY SI MYSLÍ, ŽE SE MAJÍ ŽENY PROSTĚ ŠPATNĚ, TAK ŠÍŘÍ BLBOU NÁLADU.... A PROSTĚ JAKO BOJUJÍ ZA TO, ABY SE JAKO ŽENY MĚLY DOBŘE.... I KDYŽ TO VŮBEC NEPOTŘEBUJOU...."

Mazlik

Sova na ranní ptáče...

Přeměna typické sovy na ranní ptáče je velmi, velmi smutný úkaz. Ještěže existuje káva. Někdy si připadám trochu podivně.... Jako bych mezi ta ranní ptáčata ani nepatřila... Ale Jin je členem ranního stáda... Ale zvyknu si... Prostě to půjde...

Nalada stoupa!

Nocni bobovani

Ta zima je tak krásná... A toto je prosím v Brně!!

Sníh

Bobišek!

Spousta bobišků!!!

Bobišek

Původně jsem měla pevné odhodlání, že svět nebudu zahlcovat věcmi okolo našeho boucínka. Tím, jak je boucínek roztomilý, jak rozkošně blinká, překrásně čurá a velmi roztomile kaká. Chápu, že na to svět není zvědavý. Ale obávám se, že už to moc dlouho na uzdě nevydržím. Mám nezvladatelné nutkání bobiška fotit a neustále všem posílat jeho fotografie. Taky si s ním velmi často fotím selfíčka, aby bobišek viděl, jak ho maminka miluje. Bobišek mi taky přijde po všech stránkách úžasný a o hodně napřed oproti ostatním, zaostalým dětem. Překrásně pase koníky a to jeho vztekání je doslova k zulíbání. Bobišek ohromně roztomile spinká a když je vzhůru, je to úplně nejlepší, tedy když neječí, ale i to ječení je prostě mnohem přijatelnější, než když ječí ostatní děti. Nevím, jak tomu zabránit. Po návratu z porodnice jsem si říkala, že tomu jistě nepropadnu. Ale už je to tak prostě. Bobišek je prostě nejlepší miminko aktuálně ve vesmíru.

Nově poznané pravdy

Letošní Vánoce mi odhalily nové, překvapující pravdy. Za prvé - více dětí se vychovává SNÁZE než jedno dítě. S dalším dítětem je sice více fyzické práce, je nutné se pečlivě starat o jeho životní funkce, vstávat v noci, přebalovat, ale tohle dítě taky představuje kýžené ohnisko zájmu sourozence staršího, jinými slovy řečeno část pozornosti staršího dítka se přesune na dítko mladší a rodičům (nám) se uleví. To má velký význam určitě u dítek typu Zitína, která neustále něco povídají, strukturují, vymýšlejí a tímto zahlcují a inhibují své okolí, které prchá před opakovanýma hláškama a přesným dodržováním metodických postupů při vytváření čehokoli na míle daleko. Následkem toho jsou na Zitína taky všichni milejší, protože okolí není zcela vyčerpáno opakovanýma hláškama a dlouhými pasážemi z knih, recitovanými zpaměti a vyžadujícími pasivní interakci rodiče v podobě doplňování slov a dokončování příběhu. Pozoruhodné. Další poznání je manažerské prozření, že situace je KLIDNĚJŠÍ,

Vesmirna stanice

Dnes Zitisko vystoupilo s novým plánem, tentokrát na vesmírnou stanici... Myslím, že jde o následek osvěty o fyzice a taky o následek návštěvy populárně-vzdělávacího programu na hvězdárně teď v úterý... Nejlepší je gravitačárna:-)