Přeskočit na hlavní obsah

Užij si to

Je to velmi zajímavý lingvistický fenomén.

Lidé vám doporučují, abyste si potomka užili.

Takové to: "Já nechci jít hned do práce, chci si miminko užít!"

Velmi mne to zaujalo.

Vychází to z nějaké prapodivné premisy, že novorozenec či kojenec slouží k užívání.

Že jeho základní smysl existence je, aby těšil své rodiče, ti si s ním mohli dosyta užívat a všichni byli permanentně a nepřerušovaně šťastni.

Možná tomu fakt tak je.

Možná jsem jenom pesimista.

Možná jsou mé dosavadní zkušenosti s rodičovstvím příliš černé.

Se Zitínem jsem si to teda nikdy moc neužívala.

Možná poslední dobou.

Když vzpomenu na svou babičku a vůbec její generaci, tak ti vnímali dítě jako velkou hromadu zodpovědnosti a práce, ale moc to nebylo o žádným užívání... když se řeklo, že někdo čeká dítě, babička spráskla ruce nad hlavou, jak se ta osoba teď nadře a vysílí... 

Ani Jin nevypadá, že by chtěl být na světě proto, aby mne výhradně celé dny obveseloval a těšil, i když to samozřejmě taky dělá.

Spíš to vypadá na kopec práce s chlapečkem, který má od kolébky vůdči schopnosti a jasný názor, kterého bude nutné naučit koexistovat s jinými lidmi a vůbec naučit ho spoustu věcí, aby z něho byl dobrý člověk.

Takže - děkuji, vybírám si mateřskou dovolenou, ale ne na svoje užívání, ale aby to dítě bylo klidné, stabilizované, dobře naložené a vyrostl z něho pokud možno použitelný dobrý člověk.

To, jak moc si u toho budu užívat, je obávám se sekundární...

Ale ve skrytu duše stejně doufám, že si to budu pořádně užívat:-)

Komentáře

  1. Juli,
    myslím si, že spoustu žen to má také tak, ale bojí se to říct nahlas. Občas čtu o různých superženách, co vše zvládají s úsměvem na rtech, jak si mateřskou užívají. A mezitím připíší jeden článek, jak těžké to je a jak jsou unavené, doma už je to nebaví, těší se do práce a už nic nezvládají....

    OdpovědětVymazat
  2. Druhý stupeň CHCI SI MIMINKO UŽÍT zní CHCI SI MIMINKO VYCHUTNAT. A pokračování toho komparativu často bývá DRUHÝ DÍTĚ SI POŘÍDÍME, AŽ BOBÁNEK PŮJDE DO PRVNÍ TŘÍDY, ABYCHOM SI HO POŘÁDNĚ VYCHUTNALI. To už vůbec nechápu. Někdo (řada lidí, jak vidím a slyším - a tím rozhodně nemyslím ty, kteří jinak mít děti nemůžou, ať už ze zdravotních, či jiných mnohých objektivních důvodů)) si cíleně "pořídí" dva jedináčky s rozestupem pěti až sedmi let jen proto, aby si je pořádně vychutnal? Co v tom je? Nějaká prapodivná rodičovská škodolibost - to jsme vám to, bobánci, zavařili, porozumíte si nejspíš až v dospělosti, pokud vůbec?

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Julie, když nic, tak si užijte dnešní svátek. Posílám aspoň virtuální kytku. L.

    OdpovědětVymazat
  4. Pobavila jste mne, musela jsem si to přečíst dvakrát. Máte naprostou pravdu. Já tuto frázi taky občas používám, aniž bych se nad ní kdy hlouběji zamyslela, jak může pro druhou stranu vyznít. Z mého pohledu matky tří odrostlých dětí(dcera měla v pátek již maturitní ples) a jednoho "naštěstí" teprve sedmiletého, to vidím tak, že ten čas strašně rychle utíká a ano leckdy si člověk pak povzdechne, že si je dostatečně neužil. Pravda, když jsme s manželem plánovali našeho nejmladšího, tak jsme se těšili, jak si ho užijeme, že v dnešní době je daleko více možností dítě sebou všude brát, že může být pořád s námi:-). Haha, klidně můžu napsat, že kdyby se nám tento syn narodil jako první dítě, tak už žádné další nechci. Není autista, ale některé rysy autismu má (rituály, při jakékoliv změně noční děsy, nesnáší osobní kontakt, nemluvil do tří let...). Byli jsme šťastní, když jsme se občas někam dostali bez něho. Teď je v první třídě a upřímně až teď si říkám, že si ho užívám. Takže teď když někomu řeknu tuto frázi, tak si vzpomenu asi na Vás a zamyslím se nad tím, co tím vlastně chci říct. A přesto a nebo právě proto si to užijte:-). Malí jsou jen jednou, oba, ale i s velkýma je to fajn:-). Jiřina
    Jo a všechno nejlepší k Vašemu svátku.

    OdpovědětVymazat
  5. Možná se tím "užít si dítě" nemyslí, že člověk musí juchat od rána do rána. Malí jsou jen jednou a to, co teď připadá otravné, únavné, spousta práce a tak, jednou odezní a zpětně to bude celkem rychle pryč a už se to nikdy nevrátí. Už potom nikdy nebudeme tak moc času s dětmi, jako když jsou malí. S mým autistickým synem mi to přide jak tisíc let, ale s tím druhým (možná i proto, že byl druhý) to uteklo rychle a na probdělé noci nakonec vzpomínáme s takovou nostalgií a mladší syn se těm historkám, jak ječel a my jsme se nevyspali a několikrát jeli do nemocnice o půlnoci směje. Takže asi tak. Ta doba, kdy je malý a jste spolu, vidělno zpětně, je hrozně krátká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také si myslím, že právě to je myšleno tím "užít si to". Zatím tedy děti nemám. Pokud rodič považuje dítě za prostředek k tomu, aby si on mohl "užívat", tak je to spíš smutné....

      Vymazat
  6. Je to potvrzené - jsem divná. Pokud jsem někdy slyšela "užij si to", byl buď myšlen spíše čas, kdy Mě nehoní uzávěrky, porady ...práce anebo ironické konstatování (těch, co je momentálně plíny, zuby,... nebudily). Osobně užívám stejně. Domnívám se, že k rozšíření došlo s nástupem "kultu" dítěte a - dle mého - mylné představy, že Dítko je Bůh.

    OdpovědětVymazat
  7. ANo, myslím si, že Vám to již přede mnou napsaly jiné čtenářky, co se míní tím "užij si to".
    Prostě to znamená, že je to zvláštní čas, který, když jsme v něm, se nám může zdát nekonečný, únavný, strašně vyčerpávající a náročný, ale na který pak, když děti dospívají, si vzpomeneme.
    Já si pamatuji, jak mě vytáčelo úsloví "malé děti, malé starosti", říkala jsem si, proboha, vždyť mám starosti každý den, nevím kudy kam, nemám čas na sebe, to bude úleva, až budou děti víc samostatné, až s nimi nebudu muset všude jezdit, lítat k doktorovi, doma se jim věnovat, dohlížet na školní povinnosti - ale pak, když nezavolají a nepřijdou, vy se v noci vzbudíte s vidíte, že tam pořád nejsou jeho/její boty;, voláte a mobil vám nikdo nebere, jdete si tedy zase lehnout, ale nemůžete spát.. ve tři ráno zachrastí klíče a vy s úlevou usnete.... a pokračování to má ad libitum... tak vzpomínáte na časy, kdy byly děti jen vaše a i ty starosti byly - prostě dětské.
    Samozřejmě u vás je to trochu jinak, vy jste měla víc starostí, ale přece... uvidíte sama. Jistě, je to přirozený běh života, děti dospějí a odejdou, ale stejně ráda vzpomínám na roky, kdy byly jen moje a já jejich!
    ALena

    OdpovědětVymazat
  8. Já myslím, že miminko je spousta oddanosti a lásky. Když se prituli na kojení například. Puberťáci už takoví plyšáci nejsou, tak možná odtud přichází ono užít. Vymazlit si ho. Na celý život dopředu. Kdyby mi život ještě nějaké miminko nadělil, asi bych nedělala nic jiného, jen si ho mazlila. Napoprvé jsem toho chtěla ještě hodně stihnout, napodruhé to bylo rychle, napotřetí už bych na par let zrušila granty a úkoly a věnovala se intenzivnímu nuchnani.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls. Už jsem o tom tady určitě psala. Je zajímavé vidět jiné perspektivy. Ale proč o tom dnes píšu. Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici. Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix. Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát. Je to dost děsivá historka. Říkám si. No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH? Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu. S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak. Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti. Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají. Jenže. Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou. Bylo to totiž nemlich to samé. Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká. U autidítěte je to jiný. To fňuká, když o nic nejde. Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující. Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co t

Školka a tóny aneb o bytosti dvou světů

Myslím, že je hrozně důležité dávat zpětnou vazbu. Když vám někdo pomůže, nebo vašemu dítěti, vydat signál, že si toho vážíte. I po letech. Naopak po letech je to ještě důležitější. Pozoruju, že hodně lidí má tendenci zapomínat na ty, kdo jim pomáhají. To se týká i výchovy autidětí. Zapomínáme na ty, kdo s námi byli, když bylo úplně nejhůř. Proto se snažím systematicky být v dlouhodobém kontaktu s většinou asistentek a pedagogů, kteří s náma pracovali, aby viděli, že jejich práce má velký smysl a taky aby viděli, že když něco místy vypadá zcela beznadějně, nemusí to být ještě globální beznaděj. Dnes jsem vyrazila Jindru zapsat do nové školky. Do stejné, kam chodila Zitul. A Zitul jsem vzala s sebou. Aby se tam koukla, zavzpomínala a taky aby pozdravila paní učitelky.  A bylo to jedno z nejhezčích setkání za poslední dobu.  Tak ráda jsem je všechny viděla. A Zitul taky! A pocítila jsem fakt hluboký vděk, protože tahle školka, to bylo místo, kde Zitul dostala svou životní šanci. Životní

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD. V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí. Třeba dneska. Jela jsem s Jindrou z práce. Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl. Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval. Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít. Pán měl Downův syndrom. Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí. A byla to nesmírně působivá debata. Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná. Mami, já nechci být jiná. Chci být jako ostatní. Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne. Mami a ty jsi taky jiná? Jsi taky jiná než ostatní? Jakože jsi divná? Jako já? A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná? Takoví lidi mají být vědci? Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to. Nejde mi to vůbec. A oni to poznají, že jsem jiná. No fakt, děti ve škole to poznají. Už to poznali. Na některé otázky prostě nemám odpověď...