Přeskočit na hlavní obsah

O sobeckém Ježíškovi

Myslím, že se mi přihodilo něco, co se lidově nazývá "přešel ho humor".

Ano, máloco mi nyní připadá vtipné.

Naposledy mi připadalo vtipné, když Honza nosil šíleně řvoucího Jindřicha po bytě a zpíval mu mužský popěvek "Jou-jou joujoujou", který z nějakého divného důvodu způsobil, že Jindřich vytřeštěně hleděl a mlčel.

Ale nyní přemítám. Tedy Ježíšek přemítá.

Rád by totiž zjistil, co se děje s ODLOŽENÝMI VÁNOČNÍMI DÁRKY...

Nevíte???

Nevíte, kde končí všechny lahvičky, vázičky, sušené kvítí, nepadnoucí svetry?

Kampak se podějí...

Končí v DÁRKOVÉM NEBI, milé děti.

Ano, zmizí z domácnosti, a už je nikdo nikdy nespatří...

Jsou v dárkovém nebi a tam trpí, protože jsou nadbytečné a jsou z toho smutné.

Navíc by se třeba někomu hodily, ale v dárkovém nebi jsou uvězněné a nemohou ani tam ani zpátky. 

Z toho důvodu se Ježíšek letos zamyslel a rozhodl se, že všem nadělí PRAKTICKÉ DÁRKY.

Rozumějte, v naší rodině jsou praktické dárky ZLOČIN.

Ježíšek nosí pozoruhodné předměty, často děsivé a rozhodně neortodoxní.

Historické zbraně, obrazy, sochy.

Ale kupříkladu už velmi dlouho nedonesl nikomu HRNEC.

A přitom takový hrnec .... může být hotové požehnání!!

Ježíšek nosí rtěnky a voňavky a přitom... přitom mnoho členů naší rodiny touží mít pořádné BAČKORY!!!

Ježíšek už přinesl pozoruhodné spektrum divných předmětů. Z nejasného důvodu nám jednou doručil třeba bumerang.

Jindy přinesl opravdický historický revolver.

Jednou donesl stříbrný pařát, to si pamatuju jako dítě, pak jsme plakali s Katulou (doopravdy) strachem.

Mému otci donesl kovbojský kloubouk. Z toho měl aspoň upřímnou radost. Chodil s ním po bytě a byl rád.

Taky donesl PŘEPOČÍTÁVAČKU MĚN.

Chápete, kdyby si chtěl někdo přepočítávat měny.

Mnohokráte přinesl obrazy, které pak záhadně zmizely a v obdarovaných domácnostech se nevyskytují. Přinesl i nezdařilé podobizny, které se také kamsi vypařily.

Podobně různé porcelánové sošky.

Tolik se jich pod stromečkem rozdalo a kde se nacházejí teď??

A proč zmizely???

Je to smutné, ale zmizely proto, že je nikdo nepotřebuje... přestože v naší společnosti jsou jistě lidé, kteří by je užili.

Zkrátka je třeba pořídit dárek praktický.

Který něčemu pomůže.

Hrnec je fajn. Paštika!!! Výborný dar je cokoli zavařeného. Mixér!!! Pořádné kuchyňské prkýnko. Ručníky!!!! Bačkory.... Ubrus!!!!

Kdyby Ježíšek neměl značně chatrné zdraví, šel by navíc darovat krev či kostní dřeň. Protože to je ultimativně nejlepší vánoční dárek. Takto může alespoň podněcovat ostatní. Taky je možné zaplatit nějakému dítěti na druhém konci zeměkoule vzdělání. Je možné poslat léky.Podpořit doktory v Africe.

To všechno je lepší než hromadění váziček.

Letošní Ježíšek nic nepodcení. Letošní Ježíšek chce být smysluplný. Letošní Ježíšek se chce dívat na to, jak přináší předměty nesoucí radost, usnadňující práci, chránící zdraví či prodlužující život.

Komentáře

  1. Každý rok přispěji na blogu Niternice dětem z Motola.Kupují a předávají osobně.Marie

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls. Už jsem o tom tady určitě psala. Je zajímavé vidět jiné perspektivy. Ale proč o tom dnes píšu. Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici. Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix. Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát. Je to dost děsivá historka. Říkám si. No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH? Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu. S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak. Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti. Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají. Jenže. Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou. Bylo to totiž nemlich to samé. Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká. U autidítěte je to jiný. To fňuká, když o nic nejde. Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující. Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co t

Školka a tóny aneb o bytosti dvou světů

Myslím, že je hrozně důležité dávat zpětnou vazbu. Když vám někdo pomůže, nebo vašemu dítěti, vydat signál, že si toho vážíte. I po letech. Naopak po letech je to ještě důležitější. Pozoruju, že hodně lidí má tendenci zapomínat na ty, kdo jim pomáhají. To se týká i výchovy autidětí. Zapomínáme na ty, kdo s námi byli, když bylo úplně nejhůř. Proto se snažím systematicky být v dlouhodobém kontaktu s většinou asistentek a pedagogů, kteří s náma pracovali, aby viděli, že jejich práce má velký smysl a taky aby viděli, že když něco místy vypadá zcela beznadějně, nemusí to být ještě globální beznaděj. Dnes jsem vyrazila Jindru zapsat do nové školky. Do stejné, kam chodila Zitul. A Zitul jsem vzala s sebou. Aby se tam koukla, zavzpomínala a taky aby pozdravila paní učitelky.  A bylo to jedno z nejhezčích setkání za poslední dobu.  Tak ráda jsem je všechny viděla. A Zitul taky! A pocítila jsem fakt hluboký vděk, protože tahle školka, to bylo místo, kde Zitul dostala svou životní šanci. Životní

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD. V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí. Třeba dneska. Jela jsem s Jindrou z práce. Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl. Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval. Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít. Pán měl Downův syndrom. Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí. A byla to nesmírně působivá debata. Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná. Mami, já nechci být jiná. Chci být jako ostatní. Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne. Mami a ty jsi taky jiná? Jsi taky jiná než ostatní? Jakože jsi divná? Jako já? A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná? Takoví lidi mají být vědci? Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to. Nejde mi to vůbec. A oni to poznají, že jsem jiná. No fakt, děti ve škole to poznají. Už to poznali. Na některé otázky prostě nemám odpověď...