Přeskočit na hlavní obsah

O neschopných rodičích

Přiznejme si to, svět rodičovství je takový svět sám pro sebe.

Je to svět, který je zvenčí jaksi uzavřen.

Svět rodičovství postaveného na uctívání dítěte mi nedělá dobře.

Proto se mu intenzívně vyhýbám.

Myslím, že děti potřebují rodiče kompetentní, nikoli uctívající.

A myslím, že i hendikepované děti potřebují výchovu (v rámci toho, co dokážou).

Nicméně odkládání nelze provádět donekonečna, přišel čas a vyrazila jsem miminu koupit pár věcí do obchodu.

Většinu jsme objednali přes net anebo dostali (děkujeme!!!), ale něco bylo potřeba koupit.

Z následující historky vyplývá jediné.

Pokud jste nezkušený rodič, nemáte šanci.

Po návštěvě pár specializovaných obchodů si budete připadat jak naprostá trubka, která nezvládne své dítě ani udržet v náručí.

Tedy. Přicházím do prodejny.

A chci koupit řekněme 10 ks obyčejných látkových plen.

Vybírám plínky, trvá to asi 10 s a jdu na pokladnu.

Paní na pokladně se zachmuřuje.

Místo, aby markovala plínky, přemýšlí.

Pak se na mne podívá a říká: "A CHRÁNIČ NA MATRACI MÁTE????"

Nonšalantně odpovídám, že nikoli.

Paní kouká dál a povídá: "NO TO BYSTE MĚLA ALE.".

V duchu si vykresluju představu svého synka, jak strádá ležením na nechráněné matraci. Prakticky už je vyřízenej jako člověk. Díky mé ignoranci. 

Mlčím.

Paní dodává: "NO ALE ASPOŇ PROSTĚRADLO, MÁTE???"

Říkám, že ano.

Paní dále přemítá. Už to trvá asi deset minut. Dodává: "A KOLIK PROSTĚRADEL MÁTE????"

Mlčím.

Pak se na mne vítězoslavně podívá a praví: "ALE NEMÁTE POTŘEBY NA KOJENÍ, CO".

Nemám.

Snažím se paní vysvětlit, že chci zaplatit ty plínky a odejít.

Paní začíná na stůl skládat různé flaštičky, lahvičky, kloboučky, jakýsi plastový nesmysly.

Říkám, že děkuju, ale ŽE TO NEPOTŘEBUJU.

Paní zdvihne obočí: "AHA. A JAK JAKO BUDETE KOJIT????"

Jako aborginka, milá dámo.

Říkám, že to jistě s tím kojením nějak dopadne a když ne, klobouček to nezachrání.

Paní bojuje dál: "NO JEN ABY!!!!! JEN ABY!!!!! MĚLI JSME TU ÚPLNĚ ZOUFALOU PANÍ, CO CHTĚLA KOJIT A NEMOHLA, PROTOŽE NEMĚLA FLAŠTIČKY/KLOBOUČKY/KRÉMY/MAŠLIČKY!!!!".

Říkám znovu, že to jistě nějak dopadne. Ano, dopadne. Protože se Zitínem jsem si tady těch nesmyslů nakoupila tisíc a byly úplně k ničemu, jediné, co dítě potřebuje ke kojení, je matka a slušná technika kojení. A Zitisko bylo kojeno opravdu velmi, velmi dlouho.

Paní začíná liknavě cosi zadávat do pokladny.

Platím plínky.

A říkám si. Být vyděšená, ne již zcela nejmladší prvorodička, nakoupím těch krámů pět kabelí! Cítila bych se tak nejistě, že nezvládnu svoje dítě ani pojmenovat jménem, natož nakojit. Natož obléct! Natož uspat!!!! Nedala bych ho ani do kočárku z obavy, že něco zvorám!!!

Na všechno jsou třeba krámy anebo nějaké návody.

Ale pravda je taková, že děti toho potřebujou málo. Pár oblečků, teplo, klidnou matku poblíž, postýlku či košík a možná nějakou teda mastičku. A plínky. Možná nějaký šátek nebo nosítko či kočárek, aby člověk mohl vyrazit ven.

Vůbec se nedivím nezkušeným  matkám, že se intenzivně hroutí a propadají do poporodních depresí, že nic nezvládají. Od začátku těhotenství je jim totiž na více frontách vštěpováno, že jsou ABSOLUTNĚ NESCHOPNÉ. Všichni nebohou matku připravují na sérii katastrof zvanou kojení, příkrmy, výchova batolete. Nikdo jí neřekne, že to bude DOBRÝ.

Tak bych chtěla obecně do světa vypustit moudro - BUDE TO DOBRÝ.

Kojení nějak proběhne. Pokud neproběhne, taky nevadí, protože umělá mléčná výživa v našich podmínkách mimino při životě taky udrží. Nejsou to žádné katastrofy.

Katastrofa je, když stojíte v subsaharské Africe frontu na jednu krabici mléka v 50stupňovém horku a vaše dítě už jen zemdlele leží. To je katastrofa.

Všechno ostatní je legrace.

Komentáře

  1. Áno, je to tak .
    A to ešte sú teraz matky čo nekupujú ani tie plienky :-)
    Vnímajú dieťa a potrebu vytušia...tak to je jednoducho jednoduchosť sama , mama a dieťa !
    :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Chápu to tak, že paní potřebuje prodat, aby měla prémie.

    OdpovědětVymazat
  3. Mila Julie,jsem moc ráda,že jsem Vás znovuobjevila.Asi před 12 lety jsem k Vám chodila tancovat jazz dance do kurzu,a teď jsem na Vás náhodou narazila díky fotografii na titulce Vaňkovky,kterou jsem zahlídla pohozenou na zemi pod schránkama a hned si ji se zájmem prolistovala-kvůli Vám.Moc se mi líbi, jak a co tu píšete,mnohdy navzdory nesnadné skutečnosti.Váš nadhled a vypíchnutí podstaty jsou jak pohlazení a jen mě utvrzují v tom,že zachovat si zdravý selský rozum,má smysl.Bohužel to kolem nevidím moc často.Fakt to tak myslím a děkuju! Držím Vám palce,ať se vše vyvíjí správným směrem,Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Prodavačka potřebovala prodat, a tohle je typ prodavaček, které nesnáším, tenhle způsob prodeje je neetický. Stejně na Vás vyrukují pojištováci. I zubař při trhání osmičky.... Zdravý selský rozum to chce. Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. O důvěře dětem je pěkný film: https://www.youtube.com/watch?v=vBjQAeJIa30
    Kdybyste úplně náhodou měla dvě hodky volného času....
    Mějte se všichni pospolu krásně. Saša

    OdpovědětVymazat
  6. Chichi, díky za článek. S tím nátlakem máš absolutně pravdu. Naštěstí po práci v marketingu nedám na všechny články a řeči. Byť mě fascinuje, že takové časopisy plné reklam a PR článků dávají zdarma na gynekologii.. A když se přidají rady rodiny.. No někdy mi z toho jde hlava kolem. Opatrujte se! Pavlína

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně tohle jsem nedávno vysvětlovala Elišce...ne, nepotřebuje tisíce blbinek, hraček, chrastítek, škrábadel pro kočky...stejně jako tisíce věciček není potřeba pro miminko...Zbyteční žrouti peněz... A moc pěkně napsané.

    OdpovědětVymazat
  8. Směju se, až se za břicho popadám! Když jsem před 22 lety měla přivést na svět svého prvorozeného, měla jsem k dispozici toliko Velkou knihu o matce a dítěti. Měla jsem TO tedy teoreticky podchycené a šla jsem na věc. Z porodnice mě propustili v pátek odpoledne a já neměla doma jedinou lahvičku, dudlíček, jen postýlku, balení plen a nějakou kosmetiku, protože v Knize psali o kojení jako naprosto samozřejmé věci. Naštěstí jsem kojila jak o překot a jediné, co mi doopravdy chybělo, byly savé vložky do podprsenky. A dopadlo to. Bylo to fajn.

    OdpovědětVymazat
  9. blogový svět je vážně absurdní - vůbec Vás neznám, ale nemohu se ubránit myšlenkám, jestli mlčení znamená, že už je miminko na světě a čekám na zprávu - jsem jediná??

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls. Už jsem o tom tady určitě psala. Je zajímavé vidět jiné perspektivy. Ale proč o tom dnes píšu. Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici. Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix. Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát. Je to dost děsivá historka. Říkám si. No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH? Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu. S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak. Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti. Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají. Jenže. Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou. Bylo to totiž nemlich to samé. Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká. U autidítěte je to jiný. To fňuká, když o nic nejde. Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující. Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co t

Školka a tóny aneb o bytosti dvou světů

Myslím, že je hrozně důležité dávat zpětnou vazbu. Když vám někdo pomůže, nebo vašemu dítěti, vydat signál, že si toho vážíte. I po letech. Naopak po letech je to ještě důležitější. Pozoruju, že hodně lidí má tendenci zapomínat na ty, kdo jim pomáhají. To se týká i výchovy autidětí. Zapomínáme na ty, kdo s námi byli, když bylo úplně nejhůř. Proto se snažím systematicky být v dlouhodobém kontaktu s většinou asistentek a pedagogů, kteří s náma pracovali, aby viděli, že jejich práce má velký smysl a taky aby viděli, že když něco místy vypadá zcela beznadějně, nemusí to být ještě globální beznaděj. Dnes jsem vyrazila Jindru zapsat do nové školky. Do stejné, kam chodila Zitul. A Zitul jsem vzala s sebou. Aby se tam koukla, zavzpomínala a taky aby pozdravila paní učitelky.  A bylo to jedno z nejhezčích setkání za poslední dobu.  Tak ráda jsem je všechny viděla. A Zitul taky! A pocítila jsem fakt hluboký vděk, protože tahle školka, to bylo místo, kde Zitul dostala svou životní šanci. Životní

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD. V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí. Třeba dneska. Jela jsem s Jindrou z práce. Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl. Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval. Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít. Pán měl Downův syndrom. Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí. A byla to nesmírně působivá debata. Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná. Mami, já nechci být jiná. Chci být jako ostatní. Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne. Mami a ty jsi taky jiná? Jsi taky jiná než ostatní? Jakože jsi divná? Jako já? A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná? Takoví lidi mají být vědci? Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to. Nejde mi to vůbec. A oni to poznají, že jsem jiná. No fakt, děti ve škole to poznají. Už to poznali. Na některé otázky prostě nemám odpověď...