Přeskočit na hlavní obsah

Komiksová mánie

Zitisko po přestěhování dosti změnilo celkový přístup ke světu.

Tak zaprvé.

Zitisko má opravdu velký pokoj.

Pokoj je zjevně pouze Zitínův, protože do něj smíme chodit pouze omezeně a pouze proto, abychom se vyjádřili k Zitínovým výtvorům.

Zitisko totiž pokojík pojalo jako DÍLNU.

Myslím, že je to dílna, o které Zitisko vždy snilo.

Na zemi jsou poházené papíry (chystám animovaný film, mami), rozestavěné modely buněk z lega (to je makrofág, mami) a celkově to svědčí o velkém tvůrčím vypětí.

Nyní ovšem máme zejména komiksové období.

Po TATOVI A FATOVI Zitisko vymyslelo POPA A LOPA.

POP A LOP jsou pěkný lotřiska.

Neustále někde lezou a vytvářejí nějaké nenormality.

Ovšem majstrštykem je nejnovější komiks O ANTIBIOTIKU.

Hlavním hrdinou je PILULE ANTIBIOTIKA.

Tato pilule cestuje tělem a zažívá různé dobrodružné příběhy.

Setkání s bakteriemi, intracelulárními parazity, T- a B-lymfocyty. Setkání s makrofágem. Je to fascinující.

Včera jsme to i natočili, tak až najdu v tom stěhovacím zmatku kablík, pokusím se to sem natáhnout, i dalšími výtvory.

PILULE je skvělá. Přijde mi to jako skvělý nápad pro všechny děti, co se bojí polknout lék.

Zitisko vyjádřilo touho vytvořit o piluli celou knihu. Pro ostatní děti, co se bojí.

Zejména pro ty menší.

Tak pokud dodržíme zákaz chození do pokojíčku a nebudeme tam s Honzou narušovat tvůrčí atmosféru, tak se asi opravdu dočkáme nějaké pozoruhodné knížky.


Komentáře

  1. Milá Julie, už se těším, až tady uvidím všechny Zitiny nové výtvory :-) Zita mi teď moc připomíná mě, když jsem byla v jejím věku. Vlastnoručně vytvořených komiksů a knížek jsem měla nepočítaně, kreslení a sepisování příběhů pro mě byl velký relax, myslím, že jsem si tak ujasňovala vztah s celým světem.
    Zajímalo by mě, zda tuto činnost pokládáte za pouhou zábavu, nebo za opravdovou práci, srovnatelnou třeba s činností v zájmových kroužcích?

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasná holčička!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls. Už jsem o tom tady určitě psala. Je zajímavé vidět jiné perspektivy. Ale proč o tom dnes píšu. Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici. Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix. Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát. Je to dost děsivá historka. Říkám si. No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH? Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu. S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak. Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti. Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají. Jenže. Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou. Bylo to totiž nemlich to samé. Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká. U autidítěte je to jiný. To fňuká, když o nic nejde. Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující. Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co t

Školka a tóny aneb o bytosti dvou světů

Myslím, že je hrozně důležité dávat zpětnou vazbu. Když vám někdo pomůže, nebo vašemu dítěti, vydat signál, že si toho vážíte. I po letech. Naopak po letech je to ještě důležitější. Pozoruju, že hodně lidí má tendenci zapomínat na ty, kdo jim pomáhají. To se týká i výchovy autidětí. Zapomínáme na ty, kdo s námi byli, když bylo úplně nejhůř. Proto se snažím systematicky být v dlouhodobém kontaktu s většinou asistentek a pedagogů, kteří s náma pracovali, aby viděli, že jejich práce má velký smysl a taky aby viděli, že když něco místy vypadá zcela beznadějně, nemusí to být ještě globální beznaděj. Dnes jsem vyrazila Jindru zapsat do nové školky. Do stejné, kam chodila Zitul. A Zitul jsem vzala s sebou. Aby se tam koukla, zavzpomínala a taky aby pozdravila paní učitelky.  A bylo to jedno z nejhezčích setkání za poslední dobu.  Tak ráda jsem je všechny viděla. A Zitul taky! A pocítila jsem fakt hluboký vděk, protože tahle školka, to bylo místo, kde Zitul dostala svou životní šanci. Životní

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD. V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí. Třeba dneska. Jela jsem s Jindrou z práce. Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl. Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval. Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít. Pán měl Downův syndrom. Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí. A byla to nesmírně působivá debata. Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná. Mami, já nechci být jiná. Chci být jako ostatní. Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne. Mami a ty jsi taky jiná? Jsi taky jiná než ostatní? Jakože jsi divná? Jako já? A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná? Takoví lidi mají být vědci? Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to. Nejde mi to vůbec. A oni to poznají, že jsem jiná. No fakt, děti ve škole to poznají. Už to poznali. Na některé otázky prostě nemám odpověď...