Přeskočit na hlavní obsah

Komiks o antibiotiku

Zitisko se dnes rozhodlo udělat mi radost a připravilo komiks.

Opravdický komiks.

Hlavním hrdinou je pilule antibiotika, která chodí po světě a páchá nějaké lotrovinky.

Zde výňatek z tvorby.

Antibiotikum vlezlo do roury na opravu kanalizace.

Zde antibiotikum dělá: PPPPPPPPPLESK.

To mne hodně pobavilo.

Zde veselá pilule žongluje.

Ano, to červené jsou žonglovací míčky.

Zde je antibiotikum tak trochu zločinec, neb má pirátskou pásku přes oko.

Opět ze série PLESK.

A zde je antibiotikův kamarád, asi hřbitovní kámen, který odhání nějaké mikroby.

Musím to sem dát, protože se nad tím hrozně směju a chtěla bych, aby se zasmáli i ostatní.

Zítra bude pokračování - komiks o TATOVI a FATOVI, což je takový Pat a Mat, ale s tím rozdílem, že jsou šikovní. TAT sice nějak vyletěl do vzduchu, ale pak se to srovnalo, no uvidíme prostě.





Komentáře

  1. Zita je prostě boží stvoření! A vy také, protože bez vaší podpory opory by svět nezjistil, jaké poklady se v ní skrývají.

    OdpovědětVymazat
  2. Všimla jsem si, že to antibiotikum místy i vyjadřuje emoce pomocí výrazů tváře :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano!!!! To je super, že? Trochu to antibiotikum přehrává, ale zdá se, že má bohatý vnitřní život:-) J

      Vymazat
    2. Ano, určitě je to super! Přijde mi, že Zita je na tom co se týká emočních a komunikačních dovedností (tedy dovedností nejvíce zasažených jejím handicapem) lépe než jsem byla já v jejím věku. To jsem si uvědomila už když jsem četla článek "Weaning", kde jste zmiňovala, že má Zita opravdovou kamarádku - já jsem v jejím věku opravdové kamarády opravdu neměla (kamarádit jsem se začala až kolem 15 let a to asi jen díky tomu, že jsem potkala ty správné lidi). Je vidět, že Zitě poskytujete kvalitní péči přizpůsobenou jejím deficitům.

      Vymazat
  3. To bude asi červený kříž, zdravotník, náhrobek přijde až nakonec :-)). Taky se mi to líbí, hlavně ten creepy mikrob, to zívá? Opravdu vtipné a hlavně originální, máte doma šikulku. Jarka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls. Už jsem o tom tady určitě psala. Je zajímavé vidět jiné perspektivy. Ale proč o tom dnes píšu. Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici. Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix. Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát. Je to dost děsivá historka. Říkám si. No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH? Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu. S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak. Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti. Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají. Jenže. Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou. Bylo to totiž nemlich to samé. Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká. U autidítěte je to jiný. To fňuká, když o nic nejde. Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující. Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co t

Školka a tóny aneb o bytosti dvou světů

Myslím, že je hrozně důležité dávat zpětnou vazbu. Když vám někdo pomůže, nebo vašemu dítěti, vydat signál, že si toho vážíte. I po letech. Naopak po letech je to ještě důležitější. Pozoruju, že hodně lidí má tendenci zapomínat na ty, kdo jim pomáhají. To se týká i výchovy autidětí. Zapomínáme na ty, kdo s námi byli, když bylo úplně nejhůř. Proto se snažím systematicky být v dlouhodobém kontaktu s většinou asistentek a pedagogů, kteří s náma pracovali, aby viděli, že jejich práce má velký smysl a taky aby viděli, že když něco místy vypadá zcela beznadějně, nemusí to být ještě globální beznaděj. Dnes jsem vyrazila Jindru zapsat do nové školky. Do stejné, kam chodila Zitul. A Zitul jsem vzala s sebou. Aby se tam koukla, zavzpomínala a taky aby pozdravila paní učitelky.  A bylo to jedno z nejhezčích setkání za poslední dobu.  Tak ráda jsem je všechny viděla. A Zitul taky! A pocítila jsem fakt hluboký vděk, protože tahle školka, to bylo místo, kde Zitul dostala svou životní šanci. Životní

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD. V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí. Třeba dneska. Jela jsem s Jindrou z práce. Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl. Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval. Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít. Pán měl Downův syndrom. Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí. A byla to nesmírně působivá debata. Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná. Mami, já nechci být jiná. Chci být jako ostatní. Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne. Mami a ty jsi taky jiná? Jsi taky jiná než ostatní? Jakože jsi divná? Jako já? A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná? Takoví lidi mají být vědci? Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to. Nejde mi to vůbec. A oni to poznají, že jsem jiná. No fakt, děti ve škole to poznají. Už to poznali. Na některé otázky prostě nemám odpověď...