Přeskočit na hlavní obsah

Druhý autín

Myslím, že jsem o tom už psala. Ale mým unaveným mozkem cirkulují stejné či podobné myšlenky stále dokola.

Nedávno jsem se dočetla, že sourozenci dítěte s autismem mají 7,5krát vyšší pravděpodobnost, že budou mít taky autismus.

Dost hrůza, co.

Tedy toto platí, pokud mají obě děti stejné rodiče.

Pokud mají jen stejnou matku, je riziko asi 2,3krát vyšší, a pokud mají stejného otce, tak není vyšší vůbec.

To by naznačovalo, že kromě genetiky asi hrají významnou roli i nějaké faktory působící během těhotenství ženy. Jak jinak si vysvětlit tu genderovou nespravedlnost.

Ještě v té studii i jaksi záleželo na časovém rozestupu mezi porody, ale to už si nepamatuju.

Mám pocit, že když mezi oběma porody uplynulo víc jak tři roky, tak to riziko narození dalšího autíka bylo ještě nižší.

No.

Člověk dělá, co může.

Nebarvím si vlasy, nejím chemické hnusy a z léků užívám pouze ty, které mne mají udržet při životě.

Piju kafe, ale hrozně málo.

Zdůvodňuju si to různými racionalizacemi, například, že bez kafe mám strašně nízký tlak a mohla bych OMDLÍT.

Tak snad tato opatření budou stačit.

Každopádně okolí mne nenechá žít a neustále se mne někdo dotazuje, co udělám se dvěma autíny.

Přátelé, nevím.

Odložení do popelnice neplánuju ani u jednoho dítěte a vpravdě doufám, že to druhé bude v pořádku.

Jiný krizový plán nemám.
 

Komentáře

  1. Dobrý deň mala , som podobné pocity pred pár rokmi - mám syna s vývinovou dysfáziou a ADHD a keď sme sa konečne dopátrali k diagnóze bola som už tehotná - vo vysokom štádiu - čiže som prežívala stres, smútok, hnev. Narodila sa nám chvalabohu zdravá dcérka - mne pomohla modlitba a "úteky do kostola". Netvrdím, že je to liek pre každú dušu a situáciu možno, že aj bez modlitieb by sa nám narodilo druhé dieťa zdravé ale v tom okamihu mi to prišlo ako úľava zároveň aj potreba sa s niekým o moje prosby, starosti a obavy podeliť. Verím v to, že Cyrilko bude zdravé dieťaťko - veľmi Vám to prajem. Miriam s rodinou

    OdpovědětVymazat
  2. Co na to říct? Asi nejančit, já jsem u druhého pořád pozorovala, jestli taky nebude autista a byla nervozni, nejistá, vystreslá, tahala ho k psycholožce... To ničemu nepomáhá. Problémy řešte, až přijdou. Ale je fakt, že do třetího už nejdu. Jsem ráda, že to druhé je zdravé a víckrat to pokoušet už nebudu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Učila jsem dva roky na speciální škole a spoustu maminek má právě jednoho autistu a druhé dítě je bez postižení. Nepamatuju si na případ, kdy by v rodině byli dva autisti. Nevím, čím to je, taky mě to zajímalo. Hraje roli těhotenství? To, co se odehraje po porodu? Co?
    Jsem v pátém měsíci, ale vzhledem k povolání mě straší tolik různých postižení, na které si "normální" matky možná ani nevzpomenou.
    Kafe si klidně dejte, já bych bez něj taky omdlela :) Držím palce a mějte se krásně.
    Lenka.

    OdpovědětVymazat
  4. Julie,
    chápu Tvoje obavy, ale věřím, že bude vše v pořádku a moc Ti to přeji.

    OdpovědětVymazat
  5. Samozřejmě, že nebude autík! A bude totálně zdravé! Nic jiného si nezasloužíte :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Nečtěte! (myšleno podobné věci) - užívejte si těšení se, plánování ... Na paniku je vždycky času dost. PS: provedla jsem soukromý rychloprůzkum ... z docela velkého počtu "subjektů" ... Pravděpodobnost vychází mnohem, mnohem nižší a kdyby - jen SKVĚLÉ matky mají auti děti! U těch je totiž jistota, že se o ně dokáží postarat :)

    OdpovědětVymazat
  7. Četla jsem, že autismus u dítěte může být mimo jiné (je to jen možnost, myslím, že to nebylo potvrzeno výzkumem) způsoben vyšší hladinou testosteronu v krvi matky během těhotenství.
    Takže to nemusí být jen "chemické hnusy", ale něco, co tělo ženy samo vytváří. A jestli to může sama žena ovlivnit? Těžko říct. Každopádně si myslím, že ke konečnému výsledku "dítě s PAS" vede kombinace více různých vlivů, z nichž některé jsou ovlivnitelné a jiné nejsou.
    A i pokud je dítě autista, jeho vývoj do značné míry závisí na tom, v jakých podmínkách žije a jak se k němu chovají jeho nejbližší. Což ostatně platí u každého dítěte.
    Každopádně, dotazy z okolí zkuste ignorovat a říkat si pro sebe, že Vaše děti jsou jen Vaše a Vy víte nejlíp , jak se o ně budete starat, protože nikdo je nezná lépe než Vy. Okolí do toho opravdu nemá co mluvit.

    OdpovědětVymazat
  8. Juli, druhé bude určitě v pořádku!!!
    Nejsem sice Vaše matka, ale nechcete raději místo těchto studií číst Vlastu a Květy :-) či něco podobného ale novodobějšího?
    Vše bude OK, vydržte, už je to jenom chvilka
    Petra

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls. Už jsem o tom tady určitě psala. Je zajímavé vidět jiné perspektivy. Ale proč o tom dnes píšu. Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici. Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix. Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát. Je to dost děsivá historka. Říkám si. No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH? Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu. S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak. Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti. Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají. Jenže. Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou. Bylo to totiž nemlich to samé. Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká. U autidítěte je to jiný. To fňuká, když o nic nejde. Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující. Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co t

Školka a tóny aneb o bytosti dvou světů

Myslím, že je hrozně důležité dávat zpětnou vazbu. Když vám někdo pomůže, nebo vašemu dítěti, vydat signál, že si toho vážíte. I po letech. Naopak po letech je to ještě důležitější. Pozoruju, že hodně lidí má tendenci zapomínat na ty, kdo jim pomáhají. To se týká i výchovy autidětí. Zapomínáme na ty, kdo s námi byli, když bylo úplně nejhůř. Proto se snažím systematicky být v dlouhodobém kontaktu s většinou asistentek a pedagogů, kteří s náma pracovali, aby viděli, že jejich práce má velký smysl a taky aby viděli, že když něco místy vypadá zcela beznadějně, nemusí to být ještě globální beznaděj. Dnes jsem vyrazila Jindru zapsat do nové školky. Do stejné, kam chodila Zitul. A Zitul jsem vzala s sebou. Aby se tam koukla, zavzpomínala a taky aby pozdravila paní učitelky.  A bylo to jedno z nejhezčích setkání za poslední dobu.  Tak ráda jsem je všechny viděla. A Zitul taky! A pocítila jsem fakt hluboký vděk, protože tahle školka, to bylo místo, kde Zitul dostala svou životní šanci. Životní

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD. V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí. Třeba dneska. Jela jsem s Jindrou z práce. Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl. Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval. Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít. Pán měl Downův syndrom. Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí. A byla to nesmírně působivá debata. Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen. Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude. Není to skvělé? Je to skvělé. Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů. Krása. Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu. Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná. Mami, já nechci být jiná. Chci být jako ostatní. Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne. Mami a ty jsi taky jiná? Jsi taky jiná než ostatní? Jakože jsi divná? Jako já? A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná? Takoví lidi mají být vědci? Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to. Nejde mi to vůbec. A oni to poznají, že jsem jiná. No fakt, děti ve škole to poznají. Už to poznali. Na některé otázky prostě nemám odpověď...