Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2015

O neschopných rodičích

Přiznejme si to, svět rodičovství je takový svět sám pro sebe. Je to svět, který je zvenčí jaksi uzavřen. Svět rodičovství postaveného na uctívání dítěte mi nedělá dobře. Proto se mu intenzívně vyhýbám. Myslím, že děti potřebují rodiče kompetentní, nikoli uctívající. A myslím, že i hendikepované děti potřebují výchovu (v rámci toho, co dokážou). Nicméně odkládání nelze provádět donekonečna, přišel čas a vyrazila jsem miminu koupit pár věcí do obchodu. Většinu jsme objednali přes net anebo dostali (děkujeme!!!), ale něco bylo potřeba koupit. Z následující historky vyplývá jediné. Pokud jste nezkušený rodič, nemáte šanci. Po návštěvě pár specializovaných obchodů si budete připadat jak naprostá trubka, která nezvládne své dítě ani udržet v náručí. Tedy. Přicházím do prodejny. A chci koupit řekněme 10 ks obyčejných látkových plen. Vybírám plínky, trvá to asi 10 s a jdu na pokladnu. Paní na pokladně se zachmuřuje. Místo, aby markovala plínky, přemýšlí. Pak se

O dětské kavárně

Jestli je na světě nějaké místo, které mne z hloubi duše děsí, je to DĚTSKÁ KAVÁRNA. Přesto jsem u příležitosti 28. 10. vzala Zitína do jedné dětské kavárny. Zitisko si to vyžádalo, že jako budeme slavit toho 28. 10., zejména tedy, že budeme slavit, že už není vojna a hlad a máme hodného prezidenta Masaryka, což vyčetlo v knize O pejskovi a kočičce. Dětská kavárna, kam jsme zamířily, ruku v ruce a s pečlivě vyrobenými vlastnoručními vlaječkami, protože TO SE MUSÍ MAMI, je hezké a příjemné místo. Opravdu. Kavárna má příjemný interiér, skvělou obsluhu a výborné jídlo/pití. Jen co jsme dorazily, prozřely jsme. Po kavárně lítala hromada řičících dětí, úplně utržených ze řetězu, které v jednom kuse hulákaly a o něco se praly. Zitisko si způsobně sundalo bundičku a usedlo na křeslo do rohu, kde si začalo číst. Bylo mi jasné, že hned odejít nemůžeme, jelikož bychom narušili genia loci, či spíše génia oslavy 28. října. Ze zoufalství jsem se usadila ke stolku a objednala si

Další Zitínovy výrobky....

Draci

Byli jsme pouštět draka. Krásný podzimní den. Šťastnej Zitin. Takové dny by mohly být pořád.

Synergie

Jestli teď nad něčím hodně přemýšlím, je to oblíbené slovo našeho pana rektora neboli SYNERGIE. Ale jakože ve vztahovém pojetí. Jakási vzájemná podpora. Myslím, že opravdovou synergii člověk ocení či uvidí pouze tehdy, pokud zažil podobné situace, kde synergie nebyla. Opravdu nad tím stále přemítám. Synergie není žádná imitace, mimikování. V mém pojetí v ní nemusí být ani moc sdílení. Sdílením se dost často hodně věcí zabije. Obecně si myslím, že propagací sdílení všech emocí ve vztahu moderní psychologie napáchala dosti zmatků. Některé věci je lepší si nechat pro sebe a nesdílet. Přežít a nesdílet. Synergie je prostě podpora, vzájemná. Včera mně bylo ultra špatně, už stříhám metr, zdraví taky nic moc hvězdné, pořád nějaké problémy. A už mám odzkoušené, že opravdu, ale opravdu nepomůže tím zahlcovat okolí. Nepomůže to vůbec ničemu. A pak Honza přišel a říká, že jestli chci k doktorovi nebo tak něco, že mne odveze kamkoli, ať si řeknu. Neříkal nic o tom,

Skřítci

Přátelé, moc děkuju za milé komentáře! Mimino se rozhodlo stále ještě nenarodit. Až bude v pořádku narozené, napíšu sem veselou historku o tom, co se dělo a jak to probíhalo, protože se tím sama bavím, nicméně teď budu raději sedět jako skřítek a skřítci jsou, jak známo KLIDNÍ.

Mimino se blíží

Hm. Myslela jsem, že si ve své oblíbené kavárně napíšu pár emailů, příspěvek na blog svou jedinou nezchromlou rukou a poté se odeberu domů, kde si dám čaj a budu si hrát se Zitínem a tvořit s ní animáky. Ale nevím, nevím. Zdá se, že mimino se možná chce narodit. Takových planých poplachů jsme zažili už asi tak třicet. Takže se jim nepřikládá obecně žádná závažnost. Ale ono se to mimino jednou opravdu bude chtít narodit. Sedím, piju džus a čekám na Honzu, který přislíbil přijít. A říkám si, že jednou ten poplach zjevně bude opravdovej. A že tento moment se zjevně blíží. Ano, říkáte si, jaktože to nepoznám? Nepoznám. Nepoznám nic. V žádném ze svých těhotenství jsem nezažila nic moc normálního. Všechno se vždycky chovalo nenormálně. Takže nevím, jak to normálně vypadá. Je to pozoruhodné, že toto mrně a vlastně i těhotenství se přes rozsáhlé hematologické léčení chová naprosto, naprosto normálně. Roste normálně, kope normálně, má rádo písničky zvenku, reaguj

Povzdech

Připadám si, že můj biologický věk je tak osmdesát let. Taky je možné, že se pomalu transformuji v upíra. Miminko se rozhodlo, že půjde v rodinných stopách nočních chronotypů a v bříšku ožívá zásadně kolem jedné v noci. Usínám kolem páté, šesté ráno. Zato v denních hodinách mimino spí jak zařezané a já se mohu trochu vyspat. Teprve nyní jsem pochopila smysl předporodní mateřské dovolené. Ne, toto skloubit s přítomností v práci už opravdu moc nejde. A do toho jsem dostala zánět šlachy na levé ruce, asi z usilovného datlování na počítači. Vše tedy vykonávám jednou rukou a to ještě k tomu pořád ta druhá šíleně bolí. Opravdu, jak kdyby mi bylo osmdesát. Zajímá mne jen jídlo, spánek a to, aby mne nic nebolelo. A aby byl Zitín a Honza v pohodě. Tímto děkuju moc všem, kteří mi pomáhají, abych nemusela (asi z pěti různých příčin) pobývat v nemocnici a mohla se na mrně těšit v teple domova. Díky lidem, kteří přestěhovali nábytek. Honzově rodině a přátelům. Nepíšu, že p

Makrofágova abeceda

Makrofag má ve věcech rád pořádek...

Druhý autín

Myslím, že jsem o tom už psala. Ale mým unaveným mozkem cirkulují stejné či podobné myšlenky stále dokola. Nedávno jsem se dočetla, že sourozenci dítěte s autismem mají 7,5krát vyšší pravděpodobnost, že budou mít taky autismus. Dost hrůza, co. Tedy toto platí, pokud mají obě děti stejné rodiče. Pokud mají jen stejnou matku, je riziko asi 2,3krát vyšší, a pokud mají stejného otce, tak není vyšší vůbec. To by naznačovalo, že kromě genetiky asi hrají významnou roli i nějaké faktory působící během těhotenství ženy. Jak jinak si vysvětlit tu genderovou nespravedlnost. Ještě v té studii i jaksi záleželo na časovém rozestupu mezi porody, ale to už si nepamatuju. Mám pocit, že když mezi oběma porody uplynulo víc jak tři roky, tak to riziko narození dalšího autíka bylo ještě nižší. No. Člověk dělá, co může. Nebarvím si vlasy, nejím chemické hnusy a z léků užívám pouze ty, které mne mají udržet při životě. Piju kafe, ale hrozně málo. Zdůvodňuju si to různými racionalizace

Animace pokracovani

Ze série Noc vědcu na MUNI aneb Zitinovy výtvory při čekání na mámu...ale možná jsem to sem už dávala...mozek vypíná žano

Komiksová mánie

Zitisko po přestěhování dosti změnilo celkový přístup ke světu. Tak zaprvé. Zitisko má opravdu velký pokoj. Pokoj je zjevně pouze Zitínův, protože do něj smíme chodit pouze omezeně a pouze proto, abychom se vyjádřili k Zitínovým výtvorům. Zitisko totiž pokojík pojalo jako DÍLNU. Myslím, že je to dílna, o které Zitisko vždy snilo. Na zemi jsou poházené papíry (chystám animovaný film, mami), rozestavěné modely buněk z lega (to je makrofág, mami) a celkově to svědčí o velkém tvůrčím vypětí. Nyní ovšem máme zejména komiksové období. Po TATOVI A FATOVI Zitisko vymyslelo POPA A LOPA. POP A LOP jsou pěkný lotřiska. Neustále někde lezou a vytvářejí nějaké nenormality. Ovšem majstrštykem je nejnovější komiks O ANTIBIOTIKU. Hlavním hrdinou je PILULE ANTIBIOTIKA. Tato pilule cestuje tělem a zažívá různé dobrodružné příběhy. Setkání s bakteriemi, intracelulárními parazity, T- a B-lymfocyty. Setkání s makrofágem. Je to fascinující. Včera jsme to i natočili, tak až najd

Splín

Dneska mám splín. Nic není sluníčkové. Žádní lidičkové, zvířátka, rostlinky. Nic mne nerozveselí. Koukám do mailu a říkám si, kruci. Kruci, kde mají vědkyně a vědci pořád brát to svoje sebevědomí. Připadám si pomalá a hloupá. Koukám do mailu a říkám si, že se na to prostě vykašlu. Nebudu vystavovat svoje křehké ego permanentnímu posuzování ve vědeckých časácích a nebudu číst ty negativistické hemzy, neboť mi to nedělá dobře. Ne nadarmo mají vědci od pozice Ph.D. na západních univerzitách vysokou mortalitu. Páchají totiž sebevraždy. Z pocitu absolutního selhání. Loni proběhla taková miniepidemie na prestižních britských školách. Se sebevraždami samozřejmě nelze souhlasit. Ale určité duševní pochody ve smyslu - žádné publikace = žádné peníze = žádný tým = rozpuštění dlouho budované skupiny, do které se člověk hodně investoval, mohou jednoho dost rozrušit. Tak snad mne ten splín brzo přejde.

Krámy

Stěhování odhalilo jednu strašnou pravdu. Všude, všude jsou krámy. Fotografie papínkova nevlastního strýčka v námořnické uniformě. Vlastnoručně domorodě malovaný talíř v barvě nekompatibilní s čímkoli ostatním. Žlutozelené povlečení, které vypadá jako reinkarnace slizu. A krámy musí pryč. Takže třídíme, třídíme, třídíme. Veselé šošky jelínků (kde se vzaly???). Plyšová ochechule (kde se vzala???). Prapodivné kusy nádobí, které nikdo nekoupil (museli jsme je dostat darem). Všechno pryč. Bílá stěna je hezká. Poloprázdná skříň je hezká. Takže přátelé, kdybyste chtěli nějaké jelínky, nebo nějaký ten napůl rozbitý porcelánový servis případně ubrus, tak napište! Jen nevím, kdy zareaguju, protože podle sdělení jistého internetového providera potrvá zavedení internetu minimálně 14 dní. Moje obrovské poděkování jde ovšem zejména všem, kdo nám se stěhováním pomáhali a pomáhají, protože stěhování se ženou v 8. měsíci, která jen sípe a funí a nesmí nic zvedat ani na nic

Stěhování II

Stěhování je jako... jako... velmi... jako.... je to prostě něco strašného. Ze dvou bytů, z nichž jeden byl relativně uklizený, i když mírně přecpaný věcma, a druhý byl úplně prázdný, se staly dva byty, které vypadají jak po výbuchu atomovky. Honza je ještě stále optimista. Prý to někdy uklidíme. Já se již soustředím pouze na svoje oblíbené katastrofické scénáře. Ne, tohle již nikdo dohromady nedá. Zitína necháme spát v krabici od ledničky a navždy budeme bydlet takhle. Zítra pokračujeme v krasojízdě, protože se bude stěhovat NÁBYTEK, zatímco dosud se stěhovaly pouze VĚCI. Škoda, že v důsledku své aktuální anémie skoro nemůžu dýchat, když jsem ve vzpřímené pozici. Asi nebudu u stěhování vůbec nic platná. Ale připomínám si pořád, hlavní je přežít.

Komiks o antibiotiku

Zitisko se dnes rozhodlo udělat mi radost a připravilo komiks. Opravdický komiks. Hlavním hrdinou je pilule antibiotika, která chodí po světě a páchá nějaké lotrovinky. Zde výňatek z tvorby. Antibiotikum vlezlo do roury na opravu kanalizace. Zde antibiotikum dělá: PPPPPPPPPLESK. To mne hodně pobavilo. Zde veselá pilule žongluje. Ano, to červené jsou žonglovací míčky. Zde je antibiotikum tak trochu zločinec, neb má pirátskou pásku přes oko. Opět ze série PLESK. A zde je antibiotikův kamarád, asi hřbitovní kámen, který odhání nějaké mikroby. Musím to sem dát, protože se nad tím hrozně směju a chtěla bych, aby se zasmáli i ostatní. Zítra bude pokračování - komiks o TATOVI a FATOVI, což je takový Pat a Mat, ale s tím rozdílem, že jsou šikovní. TAT sice nějak vyletěl do vzduchu, ale pak se to srovnalo, no uvidíme prostě.

Stěhování

Je večer. Stojím s klíčema v ruce a uvědomuju si, že máme byt! Krásný, větší, slunný byt. Byt, na který jsme dlouho čekali. Prázdným bytem pobíhá Zitisko a slyším její dupání na parketách. Vymýšlí si, kde si postaví na balkóně minizahrádku. Je to roztomilý. Rozhlížím se v novém bytě a mísí se v mně spousta pocitů. Mám velikou radost. Byt je super! Mám obavu. Zvládne Zitisko dobře stěhování? Mám další obavu. Co když si tu nezvykneme? Mám další obavu. Jak se přestěhujeme? To stěhování bude strašné! Nejraději bych nechala všechen nábytek ve starém bytě a sem dala nový, abychom to nemuseli stěhovat. Nejsme ovšem miliardáři, žáno. Zitisko si plánuje zavěsit ke stropu papírového ptáčka. Honza Zitínovi slibuje, že ptáčka zavěsí. Přemýšlím, jestli se nám tu bude dobře žít. Jestli tu bude hezký život. Zitisko mi oznamuje, že koupelna v novém bytě vypadá o dost lépe než ta ve starém. To máš pravdu, milé dítě. Dívám se z okna a vidím stromy ve vnit

Úvaha

Těhotenství je pozoruhodný vztahový čas. Máte možnost prozkoumat veškeré vztahové zákruty, zejména pokud vám jakožto ženě není nejlépe a nevyzařujete všeobjímající štěstí 24 hodin denně, což je případ tipuju tak 95% žen. Určitě je to vynikající zátěžový test. Noční výpravy drahé polovičky pro léky. Noční návštěvy různých lékařů. Nebo obecně jakékoli noční výpravy. Pro jídlo, jen tak, kamkoli. Pláč. Katastrofické scénáře. Jedinej problém je, že když začínáte během těhotenství zjišťovat, doopravdy jak moc loajální a milující je váš partner, je už pozdě. Je docela dobře možné, že vás před těhotenstvím neviděl nikdy ve stavu, v jakém vás nyní uvidí. Osoba několik měsíců zvracející navíc obvykle nemá dobrou náladu. Taky obvykle nevypadá nejlépe. Není vtipná. Sípá a lamentuje a nešíří radost všude kolem. Prostě jak jste jednou těhotná, jste vydána na milost a nemilost vlastní podstatě vašeho vztahu. Vztahová podstata má totiž v těchto situacích tendenci vyplouvat nezadrži

Svědek

Obvykle má moje dramatické srdce tendenci hrát v mém životě zcela prioritní roli, což je asi přirozené a má to tak skoro každý (egocentrik). Svoje problémy vnímám jako naprosto obrovské, obrovitánské povahy, přitom u těch druhých má člověk hned zapnutou jakousi sebeobrannou funkci ve smyslu zpochybňování a zmenšování jejich utrpení. Nechce se mi to přiznat, ale někdy nemám na všechnu bolest, která se na mne valí z různých stran (a že jí není málo), prostě sílu. Nedokážu ji unášet, protože mám co dělat sama se svýma bolestma. Zrovna sedím v kavárně a přemýšlím a piju limonádu, protože nejsem schopná začít pracovat, i když bych měla, protože za chvilku budu utíkat domů za Honzou a Zitínem a budeme mít oslavu, na kterou se moc těším. Mám totiž narozeniny! Dneska ale nehraju hlavní roli, dnes jsem byla svědek. Svědek života jiných. Což mne vede k pochopení, že okolo mne jsou lidi, kteří to v životě mají strašně, strašně těžké a nejsem to já. Že pro ně mohu udělat to, že je vysl

Recenzní řízení

A dnes, dnes milí přátelé, z praktického vědeckého soudku. S vědou je to ošidné. Jak měřit význam vědeckých objevů? Proto byla zavedena takzvaná scientometrie. Obor, zabývající se měřením vědy. Scientometrie dost často neměří vědu, ale měří zprávy o této vědě, takzvané publikace . A podle počtu a kvality publikací je vědec obvykle hodnocen. Z povahy věci vyplývá, že publikace jsou hlavní komoditou ve vědeckém světě. Obchoduje se s nimi jako s jakýmkoli jiným artiklem. Obchoduje se se spoluúčastmi. Obchoduje se se spoluprací, protože spolupráce s významnou institucí obvykle znamená významné publikace. Publikace vzniká obvykle v rámci několikastupňového procesu, který tu nebudeme rozebírat, protože jsme o tom s kolegy jednak nedávno napsali zdařilou příručku, jednak je to na dlouho. Co stojí ovšem za myšlenku, je recenzní řízení. Recenzní řízení v kvalitnějších časopisech probíhá metodou "peer-review". Tato metoda znamená, že editor, který má v časopise

Weaning

Překrásný anglický výraz označující odstavení. Může to být i odpojování pacienta od ventilátoru (aspoň myslím!). To, co momentálně zažíváme, je pozoruhodný weaning, kdy Zitisko přechází ze stavu "dítě potřebující 24 hodin denně asistenci dospělé osoby" do stavu "jakž takž normální jedinec s podivným humorem a zvláštními zájmy". Cítím, jako bychom se přímo pohybovali na hraně mezi tím, co je mentální hendikep (kdy prostě některé věci nejdou) a co je hendikep sociální (hlava bere, ale Zitisko neumí situace řešit). V uplynulých 4 letech jsem trávila obrovské množství času s našimi asistenty. Zitisko trávilo ve školce většinou 3-4 hodiny denně (a i to už byl obrovský výkon) a v loni ve škole jsme se těžce vyčerpali už jen vyučováním, takže nějaká družina nepřipadala v úvahu. I během těch 3-4 hodin ve školce bylo Zitisko neustále s asistentem, který dával pozor, aby se Zitisko neubezdušilo/neubezdušilo někoho jiného/neodešlo, takže k interakcím s dětmi docház