Zita - Autism Story

Štráduju si to takhle ráno podepsat jakýsi papír do práce. Zvesela si vykračuju chodbou kampusu. A hle. Proti mně jde několik zděšených osob. Vy, vy.... vy.........vy nejste v porodnici??? Zamýšlím se. Má orientace časem a prostorem není s pokračujícím těhotenstvím nejlepší, ale mám pocit, že v porodnici stále ještě nejsem. Koukám na mobil a hle, několik gratulací k narození potomka!!! Koukám na své břicho, ale nemám pocit, že by se potomek již narodil. Jdu do kantýny a tam mi paní gratuluje K NAROZENÍ POTOMKA!!! Prima. Se svým obvodem pasu 120 cm (nepřeháním) vypadám asi jako klasická šestinedělka. Píšu Honzovi, že náš syn je už na světě. Honza píše, že je fakt rád, že mu to píšu. Výborně. Koneckonců, škoda každé gratulace, která padne vedle. Tak si večer s Honzou dáme nějaké sušenky na oslavu narození našeho potomka a budeme dále čekat:-)

Abych nezapomněla, zítra je Noc vědců!!!! Pro všechny malé i velké zájemce o vědu, více informací zde: http://www.noc-vedcu.muni.cz/ Bude to super, přijďte!

Nevím, kde mi hlava stojí. Jsem na útěku před hromadou studentů a k tomu se máme (asi fakt!) stěhovat. Ale zachovávám klid. Mrně kope a vypadá, že se ještě nehodlá narodit, což je fajn. Zitisko je veselý, chodí do školy a na kroužky a vypadá vysloveně šťastně. Pořád něco vymýšlí a organizuje a v pokojíčku si staví laboratoř. Pozoruhodná je Zitínova vášeň pro vulkány. Jako dítě jsem totiž vulkány přímo zbožňovala. Dlouhé hodiny jsem četla knihy o sopkách. Nechápu, jak je možný, že Zitína to taky tak fascinuje. Nevedu potomstvo k obdivu vulkánů. Nečteme si o sopkách. A přesto. Vulkanologická výstava minulou sobotu Zitisko naprosto nadchla. Je to určitě nějaký epigenetický fenoném. Mám v hlavě nadrátované sopky a Zitisko to po mně zdědilo. Postavila si papírový model sopky s nápisem STRATOVULKÁN a vystavila si ho na noční stolek. A dneska další. Jdeme po schodech a Zitisko říká, že si nutně potřebuje VYPĚSTOVAT SEKVOJ. Mohlo by se zdát, že VYPĚSTOVAT

Všichni se mne pořád ptají, když už hodlám odejít do pracovní neschopnosti či spíše přímo na mateřskou. Upřímná odpověď zní - naprosto netuším! Asi až se mimino narodí, nebo nevím. Baví mne trávit čas chytrýma diskuzema s chytrýma lidma. Nemám pocit, že se tím nějak vyčerpávám. Baví mne vymýšlet, co by jiný lidi mohlo bavit zkoumat. Při jedné z nedávných debat se vymýšlelo jaksi reprezentativní téma pro cosi dalšího a padlo tam DĚTSKÁ OBEZITA. A vznikla kolem toho pozoruhodná diskuze, jak je nutné dětskou obezitu potírat. Jaký je to mor. Raději jsem mlčela, neboť na rozdíl od většiny těch vyjadřujících se lidí se tím fakt zabývám. Pak se mne nějak zeptali, co si o tom jako myslím, jako jak moc zajímavé je to téma. A já všechny zklamala. Dětská obezita je pro mne jenom vrchol ledovce. Je to určitý projev, že něco je špatně, ale ne na úrovni dítěte, ale na úrovni rodiny, případně školy. Vyrukovala jsem tedy se zcela neatraktivní myšlenkou, zda by nebylo účelnějš

Příspěvek o psaní úkolů vzbudil neočekávanou pozornost. Tolik zajímavých komentářů a tolik podnětných myšlenek!!! Hodně o nich přemýšlím. Třeba o tom, proč mne tak šíleně vytáčí, že Zitisko škrábe. Proč mi to není jedno??? Ano, je to tak, jsem totiž ambiciózní matka. Chci, aby Zitisko vynikalo. Bylo strašně šikovné. Pozoruhodně nadané. Zejména na psaní vlnovek a tak. Je to smutná realita. A už týden přemýšlím, zda jsou tyto moje ambice někomu ku prospěchu. Myslím, že ne. Vždyť to psaní se má přece naučit v té škole (jak už tu zaznělo v jednom velmi trefném komentáři). Nikdo z okolních vědců kolem mne není posuzován podle kvality rukopisu. Zcela upřímně, rukopis je potřeba pouze na působivé podpisy. Tak proč trávit hodiny přepisováním? Netuším. Je lepší chodit po venku a sbírat brouky. Koukat do dalekohledů a přemýšlet o litosférických deskách. Proto jsem se rozhodla, že s rodičovskými ambicemi směrem k pečlivosti končím. Zitisko hodlám dále cepova

Zitínův dnešní svátek navrhuji oslavit symbolicky literaturou, zejména literaturou, která vedla k výběru Zitínova jména. Tedy Jaroslav Vrchlický. Legenda o sv. Zitě V slávě nebes nad oblaky nevím. nevím, svatá Zito, zda se ještě rozpomeneš na ten zázrak divuhodný, před lety jenž stal se tobě, když v Janově, dobrém městě, sloužila jsi u prefekta? V moje snění časem vpadnou tóny písní, zvuky varhan, a jak holubičí křidla zašumí to u mé hlavy. Vidím staré, šeré dómy, jejichž portál střeží sochy v arabesek pestrém věnci, dómy, v jejichž úzkých oknech ztemnělých a malovaných v barev hře se láme světlo; zřím skrz otevřené dvéře v šeru svíce na oltáři a buclaté andělíčky, z kadidla vln namodralých s úsměvem jak patří dolů; a pohádky dávných časů zachytí se v hlavě mojí, jako hnízda vlaštovičí ve rukávech světic božích ve výklenku nad portálem. Jeden z těchto andělíčků buclatých a okřídlených vyprávěl mi tuto báji, a já doufám, svatá Zito, že se nad tím

Sedíme nad úkoly. Zitisko slzí. Je to strašně nespravedlivé. Psaní úkolů je jedna velká ohromná nespravedlnost. Zitisko slzí a já nevím, co mám dělat. Na dítě slzící při psaní úkolů je smutný pohled. Mám jí říct, ať úkolů nechá? Přesně na to Zitisko čeká. Vrhne se k hromadě svých vystřihovánek a k úkolům ji příště nikdo nenamotivuje. Mám trvat na tom, že úkoly dokončíme? Zitisko stupňuje tlak a slzí ještě více. Slzí natolik, až pár slz steče na písanku a udělá kaňky. Tak, nyní je již opravdu důvod k breku. Zitisko pláče, že písanka je pokažená. Že všechno zničilo. Že s ní BUDE ÁMEN. Vysvětluju Zitínovi, že žádný ámen se ve škole nekoná, že paní učitelku to asi nezabije, byť potěšená asi taky nebude. Zitisko kvílí a kvílí. Kvílí, že pero píše blbě. Že v písance jsou kaňky. Ale myslím, že hlavním důvodem dekompenzace je prostě nechuť se soustředit. Tak u toho sedíme a zkoušíme vymyslet řešení. Že když je ÁMEN s písankou, nemusí být s matematikou.

Zitisko má nyní fázi, kdy je chytré jak zábradlí. Dnes při psaní úkolu v písance: "Host do psaní, Bůh do psaní!" S tím nelze než souhlasit, i když nevím, co to znamená. Podobně: "Host do vaření, Bůh do vaření!" Vždycky to řekne a pak se začne strašlivě smát.

Nový školní rok Zitisko zahájilo s novou slečnou asistentkou. Poté, co se mi podařilo shromáždit veškeré školní pomůcky, obejít většinu kroužků s tím, že Zitín tam bude na pozorování a uvidí se, a poté, co jsme najeli na pravidelný režim ranního vstávání, všichni do jednoho v naší rodině onemocněli. Nejdříve onemocnělo Zitisko. Ne nějak moc, prostě trochu, teplota, kašlík. Ne jako před prázdninami. Poté ochořel Honza. Opět se potvrdilo, že infekce, které u dětí způsobují rýmičku, mohou dobře stavěného dospělého na několik týdnů vyřídit. Poté jsem strašlivou rýmičku dostala i já. Takže o sebe nyní vzájemně pečujeme. Podáváme si léky a doufám, že se brzo uzdravíme. Tak nevím, zda to Zitisko dostalo z psychosomatiky nebo prostě z toho, že se neustále objímá s milovanými kamarádkami a kamarády a navzájem sdílejí svoji mikroflóru. Spíš to druhé. Přiznejme si, Zitínův mechanismus smrkání taky není optimální. Ale Zitisko je veselé, tak snad bude i brzo zdravé. Tak

Sedím u Zitína na posteli a bavíme se o emocích. Zitisko má rádo debaty o emocích. Dneska jsme zase řešili, jestli se lidi, kteří se mají rádi, můžou hádat. Ano, můžou. Ale musejí se pak usmířit. Tuhle odpověď má Zitisko rádo, protože mu dává jistotu, že i když zlobí a já nebo Honza vrčíme, nebude zatraceno. Nikdo nebude zatracen. Ale dneska mne Zitisko fakt překvapilo svým výrokem, že v případě autismu jde o EMOCOSLEPOST. Geniální. Zcela geniální. Podle Zitína se to má jako s BARVOSLEPOSTÍ, kdy má člověk POŠKOZENÉ ČÍPKY NA SÍTNICI, tak u EMOCOSLEPOSTI má zase poškozené buňky v mozku na čtení emocí. Ale prý to nevadí, protože mu pomůžou ostatní. Podobně jako u BARVOSLEPOSTI, o které víme, že to NENÍ ŽÁDNÁ KATASTROFA. Tak EMOCOSLEPOST taky není žádná katastrofa. Tak kéž by.

Dnes ráno jsem se probudila s papírem v ruce. Ano, během mého spánku mi někdo dal do ruky oranžový papír a do něj zabalený žlutý papír a na tom žlutém papíře byl nápis GALAXIE VADNROMEDĚ. Z toho jsem pochopila, že Zitín to s fyzikou, konkrétně astrofyzikou myslí vážně. Zitisko přišlo a velmi se veselilo, že dopis dostihl adresáta, a začalo mi vykládat cosi o KUPÁCH GALAXIÍ, KTERÉ JSOU SPOJENÉ JAKO PROVÁZKY PLYNEM. Myslím, že to pocházelo z nedávné přednášky na Festivalu vědy. Obávám se bohužel, že naše konverzace začíná ujíždět do míst, kam nemohu Zitína následovat. Nevím například, zda je plyn spojující galaxie TEPLÝ ČI STUDENÝ??? Zitisko dále pokračovalo dotazem, JAK SE MŮŽEME DOSTAT Z ČERNÉ DÍRY? Moje obligátní odpověď, že toto Zitínovi vysvětlí Filip, neboť je to fyzik, Zitína neuspokojila, protože Filipa se může ptát pouze občas, zato matky pořád. Každopádně je to hrozně pěkný. Že to sebevzdělávání Zitína baví. Zde několik fotek z akcí, co jsme navštívili...

Těhotenské kalhoty stále nedorazily na prodejnu. Nevadí. Vytvářím proto přechodné, velmi zajímavé steampunkové kombinace. Vlastně je to pozoruhodné, to popření. Popřít před sebou, že potřebuju těhotenské oblečky, až do vysokého stupně těhotenství, vyžaduje spoustu vnitřní struktury. No nic. Co mne ale na těhotenství fakt baví, je možnost HRÁT SI S OBLEČKAMA PRO DĚTI. Moje máma je ze mne zoufalá. S tímto těhotenstvím se totiž ze mne zcela vytratila i poslední touha dbát na svoje oblečky, kabelky, hodinky a různé jiné serepetičky. Jediné, co mne zajímá, jsou oblečky na děti. Máma se pořád ptá, zda si nechci koupit něco na sebe??? Asi se bojí, že navždy budu chodit v teplákách, protože ženy chodící v teplákách mou mámu vždycky děsily. Asi je to fakt zlý. Ale já fakt nechci. A tak jsme šly dneska koupit aspoň mrněti výbavičku. To vám řeknu, to je skvělá zábava!!!! Přinesla jsem to domů, vyskládala oblečky na postel a už asi hodinu si z nich vytvářím pro Cyri

A nyní malý příspěvek k mému narcismu a do mého pochlebníku. Rozhovor a fakt hezké fotky (děkuju!!) v magazínu Galerie Vaňkovka. http://www.galerie-vankovka.cz/cz/magazin_centra Tentokrát i online, což je super. Děkuju! Děkuju, protože tím pádem mám krásné těhotenské fotky!

Jednu z nejkrásnějších vzpomínek, kterou si hodlám navždy zachovat, mi přivodilo včera Zitisko. Při šíleném řádění zvaném "nákup školních pomůcek" jsem Zitínovi koupila i aršík reflexních samolepek. Ať si tím polepí aktovku a tak, člověk nikdy neví, kdy se to může hodit. Bezpečnost především. Ale fakt. Zitisko mělo hroznou radost. Dostalo aršík a začalo skákat a třepat ručkama. Okamžitě vědělo, že jsou to antireflexní samolepky a k čemu je to dobrý. Slavnostně si jednu nalepilo na aktovku. Nalepilo ji teda nahoru, takže bude vidět jen z vrtulníku, ale kdyby padal vrtulník, bude aspoň pilot vědět, že nemá padat na Zitína. Pak nějak začalo Zitisko přemítat. A pak vzalo druhou a nalepilo mi ji na tašku do práce. Maminko, to máš, aby tě nezajelo auto. Musíš dávat pozor!!! Řekla to se stejnou intonací, jako to říkám já. To sdělení bylo jasné - maminko, děkuji, že se staráš o mou bezpečnost (to Zitisko fakt oceňuje), já se starám o tvou!!! Taky nechci, aby tě ně

Chvíli jsem přemýšlela, zda tento příspěvek zveřejnit. Nejsem si úplně jistá, zda mne po jeho přečtení někdo bude ještě někdy schopen brát vážně. Ale je to hotový komediální skeč. Začalo to v noci. V noci jsem se potmě v kuchyni málem napila dinosauřího vejce. Ano, čtete správně. Zitisko dostalo malinkaté dinosauří vejce, které naprosto zbožňuje. Respektivě toho dinosauříka. Dinosauřík je ovšem z polymeru a musí se pravidelně máčet ve vodě, aby se nescvrkával. Zitisko si večer povšimlo, že dinosaurus se zas svrkl, a láskyplně ho proto umístilo do mého oblíbeného hrníčku na pití. V noci jsem šla potmě do kuchyně se napít a je velké štěstí, že mi teď v žaludku neroste polymerní spinosaurus. Naštěstí mu z vody koukala nacuclá hlava, takže se mi i v polospánku podařilo identifikovat, že něco není v pořádku. Ráno jsem zjistila, že venku je osm stupňů. To mne velmi překvapilo, zejména proto, že jsem vyloučila eventualitu, že bych ještě na podzim mohla volně chodit po měs

Jmenuje se to Researchgate a je to takový Facebook pro vědce. Vědci tam mají svoje profily. Můžete si tam dát fotku, což je osvěžující, protože hned vidíte, kdo má nějakou sociopatii a kdo ne. Načítají se vám tam publikace, nějak automaticky, a taky podle toho, jestli vaši kolegové schvalují výzvy k vašemu rozpoznání. Je tam dobrý diskuzní fórum, kde jsem obdržela už několik fakt dobrých rad. Můžete napsat nějakému vědci soukromou zprávu. Je to dobrej vynález. Co mne ale vytáčí, jsou oznámení o publikacích kolegů. Jakmile někdo z vašich co-autorů něco otiskne, přijde vám zpráva, abyste se mohli radovat s ním. Je to super. V praxi to vypadá asi takto. PONDĚLÍ Sedím a čtu si noviny. Otevírám počítač, že začnu sepisovat výsledky analýz, které mi poslal Filip. Přichází email z Facebooku pro vědce, že kolegovi cosi vzali do Nature. Propadám se do deprese. Nic nemá smysl. Zavírám počítač a pokračuju v četbě novin. ÚTERÝ Od rána si říkám, že MUSÍM zpracovat odpověd

Fakt krásná věc.

Abychom se nenudili, máme tu nové spektrum problémů, které do Zitínova vývoje a výchovy zanášejí některé blízké osoby. Starostí až nad hlavu. Prosím pokud víte někdo o kvalitním odborníkovi na problematiku sekt, budu moc vděčná za kontakt.

Ve své práci jsem konfrontována se dvěma základními přístupy k lidskému utrpení. Individuálním přístupem k individuálnímu trpícímu člověku. To je to, co dělá klasický lékař. Stará se o svého pacienta a chce pro něj to nejlepší. Snaží se pacienta VYLÉČIT. A potom přístupem epidemiologickým, kdy neuvažujeme konkrétní jednotlivce, ale jejich shluky, které se nazývají populace. Populacemi se zabývá epidemiolog. A tento se často nesnaží lidi přímo vyléčit, ale snaží se nemocem předejít. Uvažuje v intencích velkých skupin lidí, nikoli primárně v intencích dobra pro jednotlivce. Přemýšlím nad tím v kontextu současné migrační vlny. Vidím spoustu snahy o individuální pomoc jednotlivých lidí jednotlivým lidem. A přijde mi to velmi obdivuhodné. Ale vidím jen velmi málo úvah na úrovni celých populací. Jak ochránit zdraví zranitelných populací, jak ochránit jejich integritu, jak dát určitým skupinám lidí naději. Bohužel, pokud operujeme s tisícovkami až statisícovkami lidí,

Po dlouhé době sedím na předpracovní kávě ve své oblíbené pracovní kavárně. Je to super. Venku je chladný, už trochu podzimní vzduch. Vane lehký vítr. Lidi už mají oblečené rifle místo letních šatů. Skvěle. Každý trombotik toto počasí oceňuje. Už žádná vazodilatace, žádné vysoké teploty. Piju kávu, tu jednu denně, co jsem si dovolila. Piju kávu a směju se, protože hlavou mi běží Zitínovy výroky cestou do školy. Zitisko vesele vykládalo o příšeře s jelity místo rukou a nohou. Ve škole se v šatně objímalo s kamarádkami. Objímalo!! A vykládalo jim o jelitech. Místo rukou. Holčičky vypadaly mírně vyděšeně, ale pak si jedna holčička vzpomněla, že ano, že takovou pohádku už asi taky četla. Zitisko je objalo a odskákalo do třídy. Tuhý boj s pomůckami je v nějaké mezifázi, ale zvítězíme. Piju to kafe, vyřizuju poštu, Honza čte noviny a venku je chladno a příjemně. Takové krásné ráno.

Moc děkuju všem, kdo si přečetli můj příspěvěk s hořekováním o pomůckách. A ještě víc těm, kteří přidali dobrou radu!!! Textilní ubrousek na svačinu už je objednán!!! Moc díky! Vidím světlo na konci tunelu. Ještě najdeme švihadlo a snad máme opravdu všechno. A když už to máme nachystané, tak si vlastně uvědomuju, jak jsem ráda, že tyhle starosti mám. Vždyť je to vlastně velká radost. Je to radost, že Zitisko něco povídá. Že se touží něco dozvědět. Že touží být s dětmi. Je to vlastně super. Jen někdy ty každodenní bojůvky o hotové úkoly a obalené učebnice tenhle pocit překryjí, ale to neznamená, že tam uvnitř ta velká radost není.

Chtěla bych být Zitínovi dobrou mámou. Ale nevím, asi na to nemám. Již asi tak osmou hodinu řeším rébus zvaný Obal na neobalitelnou učebnici. Zítra si děti mají donést obalené učebnice. Ale dvě učebnice nevlezou do žádného formátu. Jsem v koncích. Nevím, jak budu dál takhle žít. Zitisko musí mít učebnici obalenou, to je jasné, ale když obal roztřihnu a slepím izolepou, vyletí z kůže, že ho ničím. Schrödingerova učebnice. Obalená neobalená. Když se člověk podívá, jestli je obalená, obal zmizí. A to nemluvím o problematice "ubrousek na svačinu". Kam ubrousek??? Z jakého materiálu??? Papírový ubrousek??? Textilní ubrousek??? Omyvatelný ubrousek???? Nevím!!!! Nemohu ani najít učebnici matematiky. Nejsem si jistá, jestli ji děti dostávaly před koncem školního roku. Možná ji Zitisko vyhodilo přes prázdniny z okna. Nevím. Pak penál. Penál je špatně, mami. Ořezávátko tam NEMŮŽE být. Zato tam musí být několik skalpelů a zahradní nůžky.