Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2015

O vděčnosti

Myslím, že některé věci člověkovi docházejí až tak nějak postupně s časem. Třeba dnes jsem mohutně přemýšlela nad tím, že mojí mámě možná TAKY NEBYLO DOBŘE, KDYŽ MNE ČEKALA. A přesto SE NA MNE TĚŠILA. Usoudila jsem z toho, že mne moje máma měla vlastně od začátku ráda. Neodložila mne u cesty. Nezahodila v parku. To je přece uklidňující zjištění. Dokonce dneska přijela s tátou na návštěvu. S kotlem výborného jídla, protože my nyní jíme kořínky, hmyz a různé listí, jelikož Cyril nic jiného netoleruje. Honza vítal příjezd mých rodičů s nepokrytým nadšením. Zjevně byl již vyhladovělý. Zitín dokonce ráno připravil vlastnoručně JARNÍ POMAZÁNKU. No opravdu. Bylo to v nějaké receptové knize. Zitisko ráno tichounce vstalo, nakrájelo ředkvičky, cibuli (samo), přidalo jogurt a lučinu a sůl, míchalo a poté servírovalo. Bylo to fakt dobrý! Sice jsem se vyděsila představou, jak Zitín krájí, ale ovládla jsem se a Zitínovi nadšeně poděkovala. Ba co víc, Zitisko vlastnoru

O genderové diskriminaci, která neexistuje

Včera jsem byla v Praze v porotě jedné významné soutěže. Tyto akce mne vždycky dostanou z konceptu a chovám se pak jako něco mezi Bridget Jonesovou a Woody Allenem. Za úspěch považuju, že jsem se tam vůbec dostavila, protože jsem stávala ve 4.45, což Cyril se značnou nelibostí sabotoval a celou cestu do Prahy jsem se domnívala, že 1) budu muset vystoupit v České Třebové, 2) budu muset vystoupit v Pardubicích, 3) budu muset vystoupit v Kolíně nebo 4) vystoupím za jízdy, protože ta nevolnost byla fakt strašlivá a k nesnesení. Cyril se rozhodl se neupokojovat ani po 12. týdnu těhotenství a nevypadá, že by se v následujících pěti měsících hodlal upokojit, takže si na ty nevolnosti asi budu muset prostě zvyknout. Zatím jsem nepřišla ani na jednu potravinu, kterou by bylo možné Cyrila ukonejšit. Ani na jedinou činnost. Možná spánek, ale to je taky diskutabilní, protože šílená nauzea mne v noci budí a já pak sedím na posteli, koukám do tmy a přemítám co. Místo určení jsem kupodivu naš

Pohoda

Nemohu se zbavit dojmu, že k navození pohody v domově je nutné VAŘENÍ. Všechno se to motá kolem vaření. Zitisko mele furt o vaření. Nosí mi různé suroviny. Zitínova nálada i její výkony ve škole jsou přímo závislé na tom, jak večer jí. Když má ty svoje teplá jídelka, je všechno prostě dobrý. Jak se najede na studenou kuchyni, Zitín vyhlásí stávku, přestane jíst a nastanou problémy. Bohužel, suroviny začal nosit a podsouvat i Honza. A tak vařím. Naštěstí to nepovažuju za genderové zotročení, ale jakousi relaxaci. Taky je to podobné práci v laboratoři, která mne vždycky bavila a teď už se tam málokdy dostanu, protože jenom sháním peníze, schůzuju a píšu abstraktní lejstra. Právě teď se doma záhadně sama uvařila dvě jídla, jedno lepkové, druhé bezlepkové, a zavládla nirvána. Zitisko snědlo kotlík leča a nyní leží, supí a usíná v postýlce. Bohužel já také supím a usínám. Honza nesupí ani nespí, ale taktéž vypadá spokojeně. Jakýsi prvobytně pospolný pocit z toho je

Faš na jitrnice

A náš včerejší příběh s kuchařskými vychytávkami má pokračování. Sedím na obědě se svým kamarádem, tímto aspíkem, výborným dlouhoholetým kamarádem, mám ho moc ráda. A vykládám mu, že Zitisko se dotazuje na FAŠ NA JITRNICE. A víte co? Podíval se na mne a říká: NO ALE FAŠ NA JITRNICE, TO NENÍ ŽÁDNÁ LEGRACE, NA TO POTŘEBUJEŠ TO A TO... A TAKY TOHLETO... A MUSÍ SE TO UDĚLAT TAKTO....ABY SE TO NEPOKAZILO! A říkám: A ty víš, co je to FAŠ NA JITRNICE? A on: No jasně!!!! A začal vyprávět, jak se dělá správně steak z uleželého roštěnce nebo roštěnec z uleželého steaku, no vůbec tomu nerozumím. Má neurotypická osobnost je z tohoto pohledu zcela nudná....

O knihách

Zitisko je neuvěřitelný knihomol. Sama se naučila číst čistě proto, aby se mohla vzdělávat. Narativní záležitosti Zitína nebaví. Maximálně jeví mírnou zálibu v básních. Zitisko ovšem miluje encyklopedie. Čte je jako chobotničky, už jsem to tu psala. Čte a nasává informace. Pak knihu odloží a jde nasávat z další knihy. Nejdřív jsem jí dávala dětské knihy. Dětské encyklopedie. Teď už Zitínovi dáváme cokoli. Zitín totiž vyžaduje permanentní intelektuální stimulaci a dětské knihy ho přestávají bavit. Co se ovšem Zitína drží, to je vášeň pro recepty. Chápu to. Jsou to schémata, ale opatřená zajímavými obrázky. Máme doma pár výpravných kuchařek a Zitín se nyní vzdělává. Pochytila ovšem pozoruhodný kuchařský žargon. Jestli to takhle půjde dál, nějaká michelinská hvězda naši rodinu nemine. Dnes se mne Zitín dotázal: 1) JAK SE PŘIPRAVUJE FAŠ NA JITRNICE???? 2) JAKÝ JE ROZDÍL MEZI SPOJKOU NA DEBRECÍNSKÝ A NA MAĎARSKÝ PÁREK? 3) JAKÝ NÁSTAVEC POTŘEBUJEME P

O rituálech rodičů

Je pozoruhodné, jak málo pozornosti se věnuje mírně podivnému chování rodičů dětí s autismem. Nebo jiných pečujících osob. Třeba tomu, jak si tito rodiče vytvářejí vlastní rituály. Ano. Musíme si aktivně vytvářet vlastní rituály, aby tyto kolidovaly se Zitínovými rituály a tudíž abychom uhájili s Honzou nějaký vlastní životní prostor. Proto máme několik rituálů. Oběd. Pokud to jen trochu jde, chodíme spolu obědvat. Je to jedna ze vzácných příležitostí, kdy mohu zjistit, co si Honza myslí, neboť mne Zitisko nezahlcuje informacemi z encyklopedií. Povídáme si nebo si v klidu přečteme noviny. Dává nám to myslím nesmělé vědomí nějaké svobody. Poslední dobou tedy kvalita obědových dýchánků dosti upadla s těmi strašlivými nevolnostmi. Ale věřím tomu, že se to zas spraví a budu schopná jíst i něco jiného než hovězí vývar. Profesionálové. Toto je vynikající rituál. Zejména ve své absurdnosti. Pokaždé, když najdu někde v programu, že večer budou PROFESIONÁLOVÉ, tak to Honzovi o

Pohádka o dracích

Zitisko po půl roce chození do výtvarného kroužku přestalo kreslit. Úplně. Poslední měsíc doma nenakreslila žádný obrázek. Taky říkala, že se jí tam děti dost smějou a podobně, schovávají jí oblečení, oblíkají si ho na sebe, parodujou ji a podobně. Tak jsme se před měsícem rozhodli, že na to kašlem a že Zitisko začne místo toho chodit dvakrát týdně na tanečky. Neberte to jako žádné dojímání sám nad sebou. Nedojímám se nad nebohým Zitínkem, kterého zlé odporné ostatní děti trápí. Ani si vlastně nemyslím, že někdo chce Zitína trápit. Jenom vždy zvažuju, zda něco má/nemá cenu. Chodit do výtvarky, kde se mně posmívají a navíc se bojím, že udělám všechno blbě, asi nemá cenu. A to je celé. Ale výtvarka je to dobrá a děcka jsou tam strašně šikovný. Hlavní indikátor ale nejsou ty děti a Zitínovy stížnosti. Hlavní indikátor je, že ji nebaví ta základní činnost, kvůli které tam chodí. To mi přišlo blbý. A hle. Minulý týden se objevil na stole Gurča s Vuržou. Dnes seriál o m

Gurča s Vuržou!!!!

Na své sliby nezapomínám! Bohužel, Gurča s Vuržou byli podrobeni demontáži. Stala se z nich hromada legových kostek. Ale podařilo se mi ukořistit PLÁNY A NÁKRESY. Takže nadvodní ponorka GURČA. Moc nadvodně teda nevypadá, ale je z definice nadvodní. Povšimněte si i překrásně vyvedených PRUŽIN, PAŘÁTU A PĚSTÍRNY MOŘSKÝCH ŘAS na hřbetě GURČY. Vpravo dole je VYKOPÁVAČ a pod ním samostatné rameno s vrtulí. To vlevo dole je žralok, kterého to nasává do systému. Nyní podvodní auto VURŽA. To zvíře vlevo dole je želva, kterou jakési rameno umísťuje na POUŠŤ. Vlevo nahoře jsou OČI. Na střeše je PĚSTÍRNA ROSTLIN. A vpravo je FRÉZA. Uznejte, že je to velice praktické. Takové auto s frézou, pěstírnou rostlin a umísťovačem želv na poušť by se mělo více rozšířit!

O módě

V posledních dnech se mne asi tak polovina obyvatel Brna a přilehlých obcí (asi v dobré víře) otázala, zda si připouštím, že by Cyril mohl mít autismus (ano, připouštím). Ale řeknu vám přátelé, budu to řešit, až to nastane. Prostě nemám sílu ani chuť žádné tragédie řešit prospektivně. Třeba nenastanou. Potřebuju nějaké normální vjemy a myšlenky. Již včera jsem se proto zaměřila na svou garderóbu, která je v dosti zoufalém stavu. Říkám si, vyberu si nějaký kousky, co teď můžu nosit. Vybrala jsem si jedno olezlé triko a jedno ještě olezlejší menší triko. Hm. Tak si říkám, podívám se do nějakých obchodů. Obcházet obchody ve stádiu vrcholící nevolnosti není teda dvakrát. Ale ten výběr, to snad bylo ještě horší než ta nevolnost. Vidím to následovně. Pořídím si několik kvalitních pytlů na brambory a vyrobím z nich slušivé oblečky. Představuju si to asi takto: Z většího detailu si představuju, že budu vypadat asi takto: Bohužel, výrobci nejsou srozuměni s t

Krásný den

Dneska je krásný den. Nejenže Zitisko vypracovalo ve škole super dalton. A dostalo odměnu! Nejenže bylo pochváleno. Nejenže mi ráno Zitisko sdělilo, že je ŠŤASTNÉ a že chodí rádo do školy. Nejenže v práci přišly laboratorní testy, na které už dlouho čekáme, aby bylo možné začít s důležitými analýzami. Nejenže jsem se po dlouhé době normálně vyspala. Ale taky jsme se dozvěděli, co to bude! Tak kéž by všechno bylo v pořádku.

Pseudokouč radí

Pokračuju v četbě internetových mouder. Takových těch pseudopsychologických doporučení, co dělat ve vztahu. A tak. Myslím, že by ze mne mohl být výborný vztahový (pseudo)kouč. Svou koučovací dráhu bych zahájila rituálním spálením všech příruček. Například jsem se včera dočetla, že abyste byl/a šťastný a milovaný ve vztahu, musíte sám sebe dobře poznat. No nevím. Znám dost lidí, kteří se neznají ani trochu, ale zná je jejich manžel/manželka a funguje to pěkně. Nechci nikoho rozčílit, chápete, ale noření se do vlastního nitra a chápání niterných traumat a křivd by asi mělo být ČASOVĚ OMEZENÉ. Jsou to důležité etapy v životě, ale po jejich skončení je nutné ZAČÍT OPĚT SE ŽIVOTEM. Je rozdíl něco POCHOPIT a něco UDĚLAT. Kolem mne je hodně nešťastných lidí, co dávají přednost chápání před konáním. Proto bych jako vztahový (pseudo)kouč učinila toto doporučení. Konejte. Něco učiňte. Ale něco obecně prospěšného. Další investice pozornosti a péče do vaší osoby vám t

Tkaničky

Malý krok pro lidstvo, ale velký krok pro Zitína. Dnešek, 17. 5. 2015 je den, který vejde do historie naší rodiny jako DEN, KDY SI ZITISKO ZAVÁZALO SAMO TKANIČKY. Neznalý by mohl říct: a co? Když si neumím tkaničky zavázat, tak budu přece chodit v botách na suchý zip.... Ale znalí pochopí. Je jedno, jestli vaše dítě umí derivovat/integrovat/implementovat/interpretovat cokoli. Je to jedno, pokud SI NEUMÍ ZAVÁZAT TKANIČKY. Takový jednoduchý úkon. Je to pomyslná maturita z motoriky. A nejen z motoriky, z celkové normality. A kdo ji nemá, chápete. Útrpně se na něj usmíváme. Vyměňujeme si divné pohledy. Zitínova prababička poslední tři roky zahajuje návštěvu pokaždé dotazem, zda SI UŽ ZITUL NEUMÍ ZAVÁZAT TKANIČKY. Vymýšlíme různé kreativní odpovědi. Babičce je ale jedno, že Zitisko chodí do školy a do kroužků a je spokojené a veselé. Babička chce DŮKAZ NORMALITY. A ten poskytují pouze ty debilní tkanice. Zitína se to zavazování snažilo naučit asi tak půl mili

Příspěvek pro ženy

Milé ženy, tento příspěvek je pro vás. Zejména pro ty z vás, které současná společnost neustále ostrakizuje a předhazuje jim, že nejsou dostatečně mladé, flexibilní, repre a podobné krávoviny. Tedy pro ženy, co už v životě NĚCO ZAŽILY, MAJÍ NĚJAKÝ ZKUŠENOSTI A JSOU MOUDRÉ. Prosím poraďte mi. Cokoli. Cokoli, co pomůže na nevolnost. Zázvor a podobné geniality netřeba zmiňovat, to už se bez úspěchu zkoušelo. Taky jíst krekry po ránu a podobně. Najíst se, než člověk vstane z postele. Zázvorová lízátka. Jiná lízátka. Cola. Kofola. Jablko. Nastrouhané jablko. Zkoušela se zdravá strava. Pak se zkoušel fast food, který to posunul kvalitativně na vyšší úroveň, takže nyní již nemohu jíst skoro nic. To byl vyslovený fail. Prostě cokoli... Připomíná mi to vtipnou scénku, kdy moje asi tak 95letá prababička tehdy asi 70letému (pra)strýci na rodinné oslavě u příležitosti jeho 70tých narozenin naprosto vážně strašně vyčítala těch 9 měsíců, co s ním protrpěla. Použív

Večerní rozjímání

Kdybych měla přirovnat snahu o inkluzi Zitína do běžné lidské společnosti k nějakému příměru, bylo by to brodění hustou kaší. Brodíme se kaší. Ale netopíme se. Postupuje kupředu. Jenom to stojí hodně síly, táhnout nohy tou mazlavou kaší dál. Ale dnes, dnes mě Zitisko šíleně potěšilo. Každý večer i přes Zitínův odpor čteme pohádky ze Špalíčku pohádek od Hrubína. Veršované. Přeháním ten přednes, aby Zitisko pochápalo tu rytmiku řeči. Zitínovi to nejdřív ultra vadilo, protože v básních se mluví divně. Tak to víc vysvětluju, po každém odstavci si tu básnickou nadsázku vysvětlíme. Jak tomu Zitín začal víc rozumět, přestalo ji to tak štvát. A dneska přišla se Špalíčkem, ať čtu zase VELKOU POHÁDKU O ŘEPĚ. Tak čtu a Zitisko recituje! Zitisko si pamatuje! Zitisko se směje!! Pak si všimnu, že na stole je hromada TEKUTÉHO PÍSKU a v něm zabodnutých několik krokodýlů z lega a k nim připojení větší krokodýlové a taky lední medvěd. Tak se ptám, o jaký konceptuální útvar se

Službička

Jestli jsem v něčem machr, tak jsou to službičky. Službičky začínají tvořit převažující množství mé pracovní náplně. Nezdráhejte se na mne obrátit. Má váš křeček kašel? Nedaří se mu jízda na bicyklu? Babiččina sestřenice křečové žíly? Vaše dítě má potíže s chemií na střední? Volejte! Mailujte! Osobně se stavujte!!! Hlavně se neptejte, zda to zařídím či nikoli, to bych mohla odmítnout. Normálně mi to přikažte! Nepárejte se s tím a normálně mi řekněte, co mám udělat a že to už fakt spěchá, protože obezita vašeho strýčka nesnese odkladu a nyní to již ani týden nepočká. Jen prosím vězte, že před děsuplným kašlem vašeho morčete je dlouhý seznam dalších žadatelů, z nichž někteří mají rakovinu a tak, tak vás prosím o trpělivost. Jestli jsem na něco opravdu machr, jsou to převozy mezi zdravotnickými zařízeními. Babičce se nelíbí v nemocnici? Zavolejte! Převezeme ji jinam! Provezeme ji po Moravě! Máte pocit, že někdo ve vaší rodině je divnej? Zavolejte znovu!

Jak jsem se soustředila

Znáte to. Práce. Leží to na stole a víte, že to prostě MUSÍTE UDĚLAT. Jenže je to tolik mnohem důležitějších činností. Hned jak jsem ráno zapnula počítač, věděla jsem, že mi to opravdu půjde od ruky. Nejdříve jsem si na obskurním bulvárním americkém serveru přečetla zdrcující kritiku oblečení několika zoufalých hvězdiček na jakési zoufalé akci. Dobře jim tak, chodit zamotaní v průhledné zácloně se nevyplácí. Hned jsem pocítila příliv energie. Proto jsem se začala věnovat rozboru smyslu vysokoškolského studia na několika dalších serverech, kde se kdosi zabýval neuvěřitelně hlubokou úvahou o smyslu role pedagoga ve vysokém školství. Několik hodin jsem se nad tím zamýšlela, ale myšlenka, co si s těmito informace počnu, se bohužel nedostavila. Pak jsem si přečetla několik článku o otřesných výrobních podmínkách dělníků v továrnách značky Zara. Odporné. Rozhodla jsem se Zaru přestat navštěvovat. Kašlu na to. Potom jsem si na PubMedu asi tak tři hodiny četla o autismu. Našl

O vzteku

Někdy je všechno fajn. A někdy mám strašnej vztek. A někdy mám strašnej vztek na sebe, že po těch letech ještě mám vztek a nejsem se vším dokonale srovnaná. Někdy Zitisko chápe pomaleji. Někdy nechápe vůbec. A já mám vztek. Mám vztek, že se tak strašně snažím a Zitín stejně nechápe. Kouká na mne a nemá šajnu co znamená "vezmi si růžové desky". Někdy nedokážu vidět pokrok a vidím jenom to, co se nám nedaří, v čem selháváme, nedokážu vidět to dobrý. A mám na sebe vztek, že jsem taková, že si nedokážu z reality vybrat to hezčí. Třeba to, že Zitisko mne má upřímně rádo. Někdy mám chuť odjet někam na břeh mořský a tam jenom křičet a úplně se vykričet až do absolutního ochraptění a pak tam vyčerpáním padnout na břeh a nemuset nic řešit. Někdy mám chuť mít normální život. Někdy jsem taky unavená. Ale zrovna teď mám hroznej vztek. Vztek, že musím překonávát pořád tolik překážek, že musím pořád tolik věcí vyjednávat, předjednávat, domlouvat, že musím stál

8. května 2015

Mám chuť napsat nějaký opravdu žertovný příspěvek. Ale nejde to přátelé. Opravdu ne. Celodenní strašlivá nevolnost paralyzuje i můj smysl pro humor. Občas se pravda trochu vzpružím. Třeba dnes. Z obavy, že v Zitínovi dřímá skrytý hudební talent, jsem jí domluvila zkušební hodinu s jedním houslistou. Chápete, co když je v Zitínovi zakletý Paganini. Už v tramvaji bylo Zitisko neklidné. Neustále tvrdilo, že se chce učit NA TRUBKU. Já jsem bohužel nemohla odpovídat a Zitínovi nic vyvracet, protože jsem se snažila přemoci mocný záchvat nevolnosti, a posunky jsem Zitínovi naznačovala, že si může myslet co chce, ale HRÁT ŽE BUDE NA HOUSLE. Když jsme přicházely na místo určení, Zitisko mrmlalo TRUBKA... TRUBKA.... Zakázala jsem Zitínovi pod pohrůžkou mučení říkat cokoli o trubce. Vstoupily jsme do učebny a už nás očekával učitel. Nadšeně na Zitína pohlédl a zjevně se vizuálně snažil zhodnotit její hudební sluch. Zitisko se chvíli dívalo z okna a tvářilo se intelek

O tom, jak se Zitisko vyléčilo

Nebudem si nic nalhávat, autismus je stigma. Zdá se přímo lákavé toto stigma nacpat pět pater hluboko do podvědomí a radši na to nemyslet. Často se mne lidi teď ptají, zda se Zitisko vyléčilo??? Odpověď je dvojí. 1. Varianta BEZ STIGMATU Zitisko nikdy žádný autismus nemělo, bylo to ve špatné diagnostice, čemkoli. Zitisko je zdravé jako řípa a naprosto stejné jako ostatní děti, jen se na to přišlo až teď. Kdo řekne, že Zitisko někdy trpělo autismem, bude zastřelen, protože moje dítě je zcela BEZVADNÉ, DOKONALÉ A NAPROSTO TYPICKÉ. 2. Varianta s PŘIZNANÝM STIGMATEM Zitisko má svůj autismus nadále. Je to ale veselý spokojený děcko, které v rámci možností zvládá i aktivity se svými vrstevníky. Některé věci jsou pro ni těžké. Někdy bojuje s věcma, které ostatní děti řešit nemusí. Cíl je zajistit Zitínovi možnost žít spokojeně a fajn mezi ostatníma lidma, s přiznanýma problémama. Varianta 2. není tak cool. Zitisko se nevyléčilo. Stále kouká očním koutkem. Stále třepe ručka

Pápoahoj a džus džus

Zitisko se rozhodlo to dnes řádně sociálně nakopnout. Včera večer si postavilo nadvodní ponorku GURČA, což je kamarád podvodního auta VURŽY. Kde bylo Zitisko na těch názvech, to netuším. Ruskou literaturu ji nečteme. Musím to vyfotit. GURČA i VURŽA mají oči a spoustu zajímavých vychytávek. Co mne ale poslední dobou fakt rozesměje spolehlivě, jsou Zitínovy pozdravy. Zitisko si není úplně jisté kontextem používání jednotlivých forem pozdravů, a proto stvořilo univerzální PÁPOAHOJ. Pozdravem PÁPOAHOJ zdravíme rodiče, přátelé, příbuzné, náhodné kolemjdoucí, kohokoliv. Krom toho Zitisko začalo používat tajemný pozdrav DŽUS DŽUS. Po delší době pátrání jsem zjistila, že se jedná o mutaci známého ČUS, z německého TSCHÜSS. Pozdrav zde zdomácněl a často se nyní všichni zdravíme nadšeným DŽUS DŽUS, u čehož se královsky bavím. No nic. Večer vyfotím GURČU a VURŽU, aby se i laskavý čtenář pokochal autem s očima. džus!

Ranní město

Mám moc ráda ranní město. Třeba dnes. Takový vlahý vzduch a mlha. Ospalé město. Je docela teplo, ale skoro není vidět na krok. Sedím na lavičce a koukám na lidi, jak chodí do práce. Děti se šinou do školy. Ve vzduchu cítím vůni pečiva z blízké pekárny. V dálce jede tramvaj. Je to ospalé pondělní májové ráno. Se Zitínem jsme cestou do školy probraly různé geometrické tvary a zejména rozdíl mezi čtvercem a krychlí, protože to teď Zitína ohromně zajímá. Nesnáším vstávání, bytostně. Ale ta rána jsou působivá.

O Zitínově budoucnosti

Zitisko má o své budoucnosti jasno. Chce být ŘEDITELKOU NEMOCNICE. Kde na tom Zitín byl, bůhví. Zitisko má ovšem podrobně rozpracovaný plán. Je třeba sehnal lidi, co ji nemocnici rozkreslí. Potom další lidi, co ji postaví. Potom do ní bude potřeba nastrkat doktory. V mezičase, než Zitisko vyroste a bude se moci ujmout šéfování této nemocnice, se připravujeme na různé situaci v rámci neodkladné lékařské pomoci. Velmi oblíbená je nyní hra NA DEFIBRILÁTOR. Vypadá to asi tak, že někdo z dospělých předvádí srdeční zástavu, přiskočí Zitín a při dodržení všech procesních hlášek defibriluje. Jen Honza byl od rána defibrilován asi pětkrát. Jen je trochu únavné, že se defibrilace stále opakuje, dokud se jí Zitisko zcela nenabaží.

Cyril

Přátelé, ukázalo se, že jste chytřejší než já. Na četné dotazy, které se vyrojily po příspěvku O tajemství, který byl tak ohromně tajemný, až ho naprosto všichni pochopili, odpovídám ANO. Na další četné dotazy, které se poté vyrojí, s tím, že oznamovat se to má mnohem později, odpovídám, že máte naprostou pravdu. Bohužel Cyril se oznámil sám, a to tak, že je to na mně prostě již na první pohled poznat. Takže je to asi jedno a můžu to vesele rozšířit do vesmíru. Ano, je to tak. Pracovní název to má CYRIL. Tento název vybralo již před velmi dlouhou dobou Zitisko. Zitisko má dvě varianty: mužská: Cyril a ženská: Cyrila. O Cyrilovi/Cyrilce toho mnoho zatím nevím, kromě toho, že se specializuje na nevolnosti, u kterých nyní odhaluji nové rozměry. Například nevolnost z myšlenky. Nevolnost z peřiny (!!). Ano, musela jsem vyhodit peřinu, neboť mi vyvolává nevolnost. Nevolnost z návštěvy kuchyně. Nevolnost z otevření ledničky (strašná). Nevolnost z polohy vstoje. Nevolnost