Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2015

Pořád dokola

Někdy z toho prostě nemůžu. Je to pořád dokola. Stejné fráze dokola, stejné věty dokola, stejné kombinace vět ze stejných knížek ve stejném pořadí. Někdy mám pocit, že se zblázním. Že někam uletím. Zitisko je v rámci možností hodné. Ale je úzkostné, protože bylo nemocné. Nemoc je obrovská úzkost, je to narušení běžného stavu, ohrožení základních jistot. Zitisko se zkrátka bojí. A uklidňuje se neustálým opakováním, protože to známé přináší klid a pocit bezpečí. Opakuje se všechno. Celé dny. Každý den čteme knížky o přírodě a říkáme naprosto stejné hlášky přesně za sebou. Někdy mám pocit, že z toho jednou zešílím. Že to nevydržím.

Jak vypadala škola za Karla Velikého

Maminko maminko, budeme si hrát na ŠKOLU ZA KARLA VELIKÉHO....! Maminko, kdy se oddělí z rakety PŘISTÁVACÍ MODUL? A proč je NEBE MODRÉ? Zitisko má tolik otázek. A mně se zdá, že naprosto selhávám. Na spoustu věcí nemám odpověď. Ani si nestíhám přečíst Zitínovy encyklopedie, abych nějakou obecně přijímanou odpověď zjistila. Někdy by mne strašně zajímaly ty procesy v Zitínově hlavě. Zitisko například nyní z neznámého důvodu pokrylo celý byt tekutým pískem. Poté, co jsem ulehla na lože, se ukázalo, že jsem vpravdě princeznovského rodu, protože poznám i zrníčko písku na matraci. Písek mi křoupe v puse při snídani. Netuším, jak se mohl dostat do toustů. Netuším, jak se dostal do mého zubního kartáčku.. Leda????!!!! Netuším, jak je možné, že je ve vyžehleném čistém prádle. A z pokojíčku se ozývá: HIEROGLYFY!!!! za chvíli slyším: CHAMPOLLION (čteno foneticky s CH)! Ano, je to jasné. Zitisko si s tekutým pískem hrálo na vykopávky. Pak chvíli ticho a sl

Zitisko

Zitisko sedí doma už týden a hrozně chrmle. Jediné, co Zitína dokáže zabavit, jsou Simpsonovi v televizi anebo hromada encyklopedií Larrouse. Zitisko dostalo minulý týden několik nových knih a je nadšeno! Pobíhá po bytě, chrmle, čte si a pak mě z toho zkouší. Bohužel, s narůstající hloubkou dotazů přestávám být schopná reagovat. Například. Maminka, maminko, proč je někdo PRAVÁK A NĚKDO LEVÁK? No... Maminko, maminko, proč rostou KOŘENY DOLŮ? Ano, na toto téma jsme měli nedávno zajímavou debatu v práci a myslím, že je to podrobováno v současnosti velmi detailnímu výzkumu. Ale nemám tušení. Nebo možná ještě trochu mám, ale neumím to dětem vysvětlit. Maminko, maminko, jak SPÍ SYSEL? Zde se Zitisko nespokojí s odpovědí, že v noře, ale musím detailně popsat, jak si tam sysel nosí trávu, rozkousává ji a lehá si na ni. Maminko maminko, JAK VZNIKAJÍ DĚTI? A K ČEMU JE PUPEČNÍ ŠŇŮRA? A JAK V BŘIŠE ČURAJÍ? Do toho Zitisko používá svoji tabulku k tomu, že mi na ni kreslí v

O ženách, co si to zasloužily

Před chvílí mi tu přišlo pár komentářů, které jsem posléze smazala, neboť mne poněkud popudily. Týkaly se toho, že vlastně ženy samoživitelky by měly přijmout odpovědnost za to, koho si vybraly. Takovým tím sladkým tónem... Přijde mi to jako manipulativní demagogie přenášející zodpovědnost z mužů (ti za nic nemohou, jsou prostě nekvalitní) na ženy (které si holt špatně vybraly příslušného muže). Paní mi tu do komentářů napsala, že přece musíme přijímat zodpovědnost za to , koho si bereme a s kým si pořizujeme děti. Krása. Nevím, jestli se vám, milá paní, zdá, že ženy samoživitelky odpovědnost nepříjímají. Ano. Přímo se jí zbavují. Dětí zahazují do lesíků, chodí do biografu, pijou pivo a na všechno kašlou, žijou z dávek na děti a lenoší si. Nevím, zda lze situaci, ve které má matka tři práce, aby uživila několik dětí, označit za nepřijímání zodpovědnosti. Naopak mi přijde, že taková matka má zodpovědnosti víc, než zasluhuje. Ne, problém je v něčem jiném. Je příje

Zamyšlení

Nejsem schopna myšlení. Někdy se mi zdá, že nežiju, pouze přežívám ze dne na den. Celou noc jsem bděla u Zitína, jelikož Zitisko vážně ošklivě kašle. Ráno se ve mně probudil můj pediatrický základ a místo pozorování Zitínových samoléčivých imunitních pochodů jsem ji začala léčit a zdá se, že je jí už líp. Zato mně je hůř, což Zitisko komentovalo tak, že jsem CHYTILA JEJÍ MIKROBY. Množství mikrobů ovšem nemá žádný vliv na množství výuky, kterou je třeba odučit, ani na množství lejster, která musím vyřídit, ani na to, že je třeba vyprat obrovskou hromadu prádla a taky každej den uvařit Zitínovi teplý jídlo, protože skoro nejí, a taky je třeba Zitínovi trochu číst, aby se Zitisko zabavilo, na což mikrobi taky nemají žádný vliv. Někdy mám pocit, že se dám fakt k cirkusu. I se Zitínem. A našla jsem ten koncert, co děda hrál na housle, když jsem byla malá: https://www.youtube.com/watch?v=rXjZAwZoj1g tak aspoň tím relaxuju, že to poslouchám...

Chačaturjan

Dneska byl náročný den. Zitisko je už od včerejška nemocné. Má horečku. Kašle. Teď zrovna leží v mé posteli a předstírá, že spí, aby tam mohlo zůstat. Pouštím Zitínovi klasickou hudbu. Třeba tohle: https://www.youtube.com/watch?v=K6ZBSdjzKfk Nádherná muzika. Toho Chačaturjana mám obecně velmi ráda. Taková inteligentní a přitom velmi melodická hudba. Pamatuju si, že když jsem byla malá, děda hrál pořád nějakého Chačaturjana na housle. Měl ho taky rád. A Zitisko to má zjevně otištěné do epigenetické paměti, protože taky má rádo Chačaturjana, přestože ostatní muziku obecně dosti nesnáší. Je mi jí dnes úplně líto. Je jí fakt špatně. A zase můžeme pozorovat náš oblíbený fenomén, jak pyrogeny způsobují úplné vymizení auti symptomů. Zitisko moudře rozpráví. Tvoří složité věty. Vyjadřuje složité myšlenky. Ráno mi donesla svoje prasátko s naspořenými mincemi, abych si koupila něco na sebe. Abych měla radost. Empatické Zitisko. Takže v něčem je ta nemoc vlastn

Dinosauři z dinoparku

Podívejte, co mi před pár dny přišlo... Bylo to zabalené v úhledné obálce vytvořené z papírů s natištěnými dinosaury...

Vztahová poradna s reálným, trochu vymyšleným dotazem

Až jednou definitivně vyhořím v rámci své akademické kariéry, otevřu si kavárnu a budu v ní poskytovat neodborné psychologické služby. Zejména ty, týkající se vztahů můžu a žen. Abych se už trochu pocvičila dopředu, rozhodla jsem se tu zřídit fiktivní vztahovou poradnu. Protože pozoruju věci kolem sebe. Ničemu nerozumím, ale to ani nemusím. Všímám si jen některých zákonitostí. Takže dnes. Dnes dotaz č. 1. Historicky první. Vymyslela jsem ho teď ráno. Tedy. Milá poradno, prosím poraď mi. Nevím, co mám dělat! Můj přítel ZÁSADNĚ NEREAGUJE VČAS NA SMSKY. Sedím celé hodiny na telefonu (počítači), abych nezmeškala ten vzácný moment, kdy mi napíše, co budeme dnes večer dělat. Obvykle napíše až večer a to už nikam nejdeme. Když neodpoví tak do 6 hodin, obvykle mu pak zavolám a chci vědět, co se děje. Pak se pohádáme. Prosím, jak ho mám donutit, aby mi na zprávy odpovídal dříve? Bojím se, že mne nemá rád, a proto nepíše .  A. Odpověď. Milá A. Lidi nelze donutit SILOU k tomu, aby

Dnes na logopedii

Sedím v čekárně na logopedii a čekám na Zitína. Mám tyhle chvíle ráda. Jsou vlastně můj jediný odpočinek. Pozoruju lidi kolem. Rodiče kolem. Je to hrozně zajímavý! Přichází kupříkladu dědeček s asi dvouletou holčičkou, která se vrhá do dětského koutku a bere dětem hračky. Zatímco ostatní rodiče se vrhají za dětmi a různě korigují jejich chování (To nesmíš... to musíš... ) a při neúspěchu je odnášejí okamžitě pryč, dědeček stojí u koutku a pozoruje. Holčička tam něco vytváří, nosí velkého plyšového medvěda sem a tam a děti jí ho chtějí vzít. Holčička zarytě chodí s mědvědem v nadživotní velikosti sem a tam. Rodiče opět korigujou. A když holčička chodí dál, obracejí se na dědečka, co s tím jako udělá. A dědeček? Usmívá se a říká: "Jen ať se s tím nějak porovná.. musí se to naučit....víte, ona si musí uvědomit, co chce." Holčička pak přichází s mědvědem za ním, chvíli si o tom povídají a potom ho dají jinému dítěte. Nádhera. Dědeček tý svý vnučce dal

Vědecký heroismus

Je ohromně krásné, že si veřejnost představuje vědeckou práci jako něco heroického. Kádinky, ze kterých se valí dým, bublající křivule, vykopávky v exotických lokalitách, smolinec. A vskutku, heroické činy spojené s vědou tu vskutku jsou. Jen mají poněkud fádnější podobu. Napřiklad. Například jak jsme s Filipem v kavárně vyřešili problém s tvorbou entropie ve zpětnovazebných smyčkách. Panečku! To bylo hrdinství. Myslím, že současná věda opravdu pocítila, jak se pohnula kupředu. Jen to zdálky asi vypadalo jako dva kavárenští povaleči, co se dohadují nad šálkem kávy a rooibosu. Nebo jak jsme onehdá napsali ten článek! Toho hrdinství ve wordu! A jak jsme si pak v Zoteru exportovali citace, z toho jsme byli přímo vzrušení. Nebo přednášky! Můj počítač je plný hrdinských prezentací v Powerpointu či Prezi. Někdy si říkám, kde na tohle všechno beru odvahu. Jak můžu každé ráno vstát a znovu a znovu se vydat na to strašlivé místo za katedrou. Anebo teď nedávno, když jsme dostali z la

Cestou do školy

Cestou do školy dnes Zitisko vymýšlelo slovní úlohy. Například. Maminko, když má Ája jeden čepový kloub a Tomík dva čepové klouby, kolik mají dohromady čepových kloubů? Nebo. Miki má v kolenech dva kladkové klouby. Adámek má dva klouby v kolenech a jeden v lokti, má o jeden více? Kolik mají dohromady kladkových kloubů? Nebo. Maminko! Mám v zápěstí sedlový kloub, v koleni kladkový kloub a v krku čepový kloub. Kolik mám dohromady kloubů?

O neřestech

Každý máme nějakou slabost. Nějakou neřest. Někdo kouří. Jinej nadměrně sportuje. Další nezdravě jí. A já, já nakupuju strašlivé umělecké předměty na aukčních serverech. Podařilo se mi mnoho úžasných akvizic. Např. překrásný OBÝVACÍ POKOJ od Jindřicha Halabaly. Dvě křesla, sedačka a stůl. Všechno vypadalo slibně a šlo to jak po másle, a to až do okamžiku, kdy se ukázalo, že nejde o opravdový pokoj, ale POKOJÍČEK PRO PANENKY. Bohužel, z fotografie jsem to nepochopila a prodejce pepin0099 se asi domnívá, že jsem zcela šílená osoba bez základního úsudku. Asi mi mělo být divný, že je to podezřele levný. Taky máme doma řadu zdařilých falzifikátů olejů známých autorů. Kdybyste měli o nějaké zdařilé falzum zájem, ráda poskytnu návod, jak zakoupit na aukru. Minulý měsíc jsem skoro téměř koupila originál. Falzum Jožy Uprky tak povedené, že by ho sám Joža Uprka nepoznal. Skříň, o které jsem tu psala na podzim, je stále u prodejce. Zaplacená. Ale v našem miniaturním bytě přecpaném his

Tekutý písek

Tekutý písek, vážení, je něco, co vymyslela asi NASA nebo CIA nebo nějaká ruská agentura prostě proto, aby se eradikovala populace všech dospělých v regionu. Zitisko dostalo balíček tekutého písku. A řeknu vám, je to velké. Je to naprosto všude. Zamořilo nám to byt. Při obědě cítím skřípání tekutého písku v puse. V noci mám tekutý písek v posteli. V koupelně je z nejasného důvodu všude po zemi tekutý písek, ačkoli jsem nikdy neviděla tam Zitína s ním laborovat. Zitisko má celý pokojík pokryto jemnou, souvislou vrstvou tekutého písku. Problém je, že dle Zitína všechny ČÁSTICE PATŘÍ K SOBĚ. Nelze to vyhodit. Nelze vyhodit část písku, řekněme alespoň půlku. Nelze vyhodit částice, které leží v posteli. Nelze vyluxovat částice písku, které se povalují pod stolem. Nelze odstranit částice, které kontaminují koberec. Tyto částice by byly moc smutné bez ostatních částic. Všechny částice musejí být pospolu a je nutné je stále rozhazovat a poté shromažďovat. Zitisko by to nepř

Zachovávání zdravého rozumu.

Občas je nutné zachovávat zdravý rozum. Nevím, jestli jsem kompetentní rozdávat nějaký rady, asi určitě nejsem, ale přesto radu dám - dávejte pozor na vyhoření, přátelé. Pokud se stará kdokoli o dítě se specifickými potřebami, nikdo ho nestřídá, nedopřává se mu odpočinku, nikdo moc nepomáhá, tak vyhoření prostě dříve nebo později nastane, nikdo mne nepřesvědčí o opaku. Několikrát jsem na to měla moc pěkně našlápnuto. Projevuje se to různě. Všechno je vám jedno, fakt všechno. Je vám jedno, co bude k večeři a přemluvit sama sebe k přípravě byl nadlidský úkol. Je vám jedno, že není nakoupeno. Je vám i jedno, že budete mít hlad. Vstát z postele je nadlidský úkol. A hlavně, všeobecný pocit marnosti. A votrávenosti. Frustrační tolerance nula. Zjistila jsem, že mi na to nejlíp pomáhá každý týden dělat chvilku něco, co mne doopravdy baví. Nemusí to být dlouho, ale aspoň chvilku. Zajímavý je, že čím víc to člověk potřebuje, tím míň se mu do toho chce. Když je fakt

MjUNI

Dneska druhé kolo projektu Dětská univerzita - MjUNI... Zitisko bylo natěšené... Zejména na míchání limonád.... V půlce ovšem Zitisko začalo být mírně otrávené... Nyní mi vyčítá, že to nebylo O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ, ale o limonádách jako minule... Vysvětlit Zitul, že to tak je správně, že jsou to pořád podobné workshopy pro různé děti, není v mých silách...

Jak na Zitína

Často mi chodí dotazy, co se Zitínem provádím. Magického. Jakou magickou proceduru používám. Milá přátelé, tato magická procedura je známa již dlouhá tisíciletí a zove se VÝCHOVA. Zitisko potřebuje přesná pravidla. Potřebuje tato pravidla striktně dodržovat a potřebuje, aby tato pravidla striktně dodržovalo okolí. V takovém prostředí se cítí bezpečně a je jí dobře. Uklidňuje ji, že já jakože matka VÍM CO ČINÍM, a když je uklidněná, má více prostoru na hraní a zdárný vývoj. Někdy je to strašně vyčerpávající. Nejsem superhrdinka, možná bych chtěla být, ale nejsem. Někdy nezvládám být tak dobrá máma, jak bych chtěla. Ale prostě vím, že ten řád a výchovu Zitul potřebuje. Zitisko je vedeno k tomu, aby doma uklízelo. Bylo k tomu vedeno i v době, kdy dobře nerozumělo pojmu UKLÍZENÍ. Je vedeno k tomu, že v noci se spí. Je vedeno k tomu, že se pravidelně jí. Je ukládáno každý den ve stejnou dobu k spánku. Je vedeno k tomu, že po večerech se nečumí na bednu. Má

Inside or outside?

Teď jsem objevila video Janey, o které jsem tu už několikrát psala. Janey žije v USA a maminka o ní píše dost dobrý blog. Přímo výborný, řekla bych. To video mi velmi připomíná dřívější konverzace se Zitínem. https://www.youtube.com/watch?v=FWOlLK8TqDQ

Heuréka

Sedím v kavárně s Filipem. Do kavárny chodíme, protože nás tam nikdo neotravuje, což o mojí pracovně opravdu říct nelze, důvěrně jí přezdívám ORLOJ, protože ve dveřích defilují kolegové jako apoštolové na orloji a to neustále. Filip je jeden z mých nejlepších přátel a taky kvantový fyzik. Je něco jako můj bratr. Víme o sobě všechno, známe se už asi tisíc let, odtancovali jsme spolu milion představení a nyní spolu pracujeme na nové vědecké teorii. Hážu do sebe jedno kapučíno bez kofeinu za druhým, ale zjevně to nepomáhá. Chrlím na Filipa otázky. Na naši teorii už totiž máme pouze týden. Stresuju. Pak ji musíme přepracovanou odevzdat do jednoho, dost dobrého časopisu. Ale musíme to domyslet. Bohužel recenzenti z časopisu nejsou včerejší. Velmi necitlivě nás konfrontují se skutečností, že jsme úplně obešli jednu část systémové biologie (dobře o tom víme a obešli jsme ji proto, že jsme nevěděli, jak daný problém vyřešit, tak jsme ho zanedbali a nyní se nám vrací jako

Mluvení

Zitisko dnes celý den neustále vrší nějaké hlášky z knížek a filmů, co viděla a nutí mne, abych v přesném sledu reagovala. Je to k zbláznění. Někdy mám pocit, že to nevydržím už ani vteřinu. Ani sekundu už to nevydržím poslouchat. Nesmím se odchýlit v odpovědi, to Zitína prudí a rozčiluje. Musím si pamatovat odpověď na miliardu otázek a musím odpovědět vždy stejně. A když se k tomu přidají ještě vnější okolnosti, tak mám pocit, že regulérně někam uletím.

Půlnoční

Hm. No po včerejší chvilce krátkodobé slávy je nutné si užít taky ten pocit každodenní marnosti. Dívám se na tu titulku OnaDnes a zdá se mi, že to nejsem já, ale někdo jinej. Já mám totiž neumytou hlavu, rozmazanou řasenku a usínám ve svém svetru, důvěrně zvaném Theodén, protože v něm vypadám jak zašlý král Rohanu nebo co to bylo za místo. Aktuálně pobývám v kusu oděvu důvěrně zvaném ADAMOVY TEPLÁKY, protože jsem je kdysi na tréninku omylem uzmula kolegovi a nějak nedošlo k navrácení adamových tepláků původnímu majiteli, tímto se Adame omlouvám. Dnes jsem si koupila tričko s představou, že toto tričko způsobí, že zhubnu, ale to se bohužel nestalo, takže vypadám stejně, jenom v upnutým tričku. Tak nad tím přemýšlím. Jestli by místo kupování triček nebylo lepší víc cvičit. Je půlnoc a já tu sedím nad nějakými výpočty mého kolegy a snažím se je pochopit. Musíme to dotáhnout a máme na to týden. Moc mi na téhle práci záleží. Fakt moc. A nevím jak to vyřešit. Ten problém, co tam máme.

Hle

Přátelé, kupte si dnes MF Dnes s přílohou Ona Dnes:-) Řádí tam totiž psychedelické růžové stvoření: Prosím kudrny nekomentovat. Děkuji.

Vztahová poradna na MDŽ

Přátelé, a abychom tu nebyli tak depresivní z integrací a podobně, tak si povíme něco o základní příčině vztahových neshod. Tedy! Jste napjatí??? Správně! Tedy zásadní příčinou vztahových neshod (z pohledu ženy) je, že ženy očekávají jako projev lásky něco úplně jiného, než co projevem lásky ve skutečnosti je. Ženy čekají: 1) Rafinované statusy na facebooku 2) květiny!!!! 3) vášnivé pohledy a výmluvné vzkazy 4) pocit, že ta JEJICH láska je zcela unikátní a netypická 5) vědomí, že tato láska je NAVŽDY 6) šperky 7) nabídky sňatku Tedy jakousi velmi vágní směsici verbálního a non-verbálního ujištění, že jsou atraktivní a nebudou opuštěny. A co dělají muži, když ženu opravdu milují? 1) jdou nakoupit 2) umyjou nádobí, i když to strašlivě nenávidí 3) zvednou fusekle ze země a dají je na gauč či podél gauče je úhledně srovnají na zem, aby měla žena radost 4) hrají si s dětma, protože se zdá, že to se ženám líbí 5) chodí do práce a sdílejí se ženou finance 6) nečum

Víkend

No, po víkendu stráveném snahou vymezit Zitína do lidských mezí lze říci jenom tolik, že výchova dětí je něco extra náročného. Koulím očima, uši mi rotují kolem hlavy. Většina nervových drah v hlavě se mi downregulovala, tj. vypnula se po abnormálním množství stimulů neboli Zitínových hlášek. Zitisko si nyní čte novou knihu z řady Larousse a tudíž má mnoho nových konverzačních témat. Problém je, že to musím dopředu načíst, abych zvládala správně reagovat. Včera jsme byli se Zitínem plavat, což je značně adrenalinová zábava, jelikož Zitisko se svévolné potápí, topí, vykřikuje, odchází, přichází a vůbec se stará o dostatek zábavy. Právě jsem se nachytala, že se zcela upřímně těším zítra do práce. Ovšemže je to se Zitínem dobrý a zábavný, ale taky je to náročný. Řešíme problémy s integrací, řešíme problémy všude, kam se podíváme. Ne, dítě s autismem Zitínova typu opravdu NEZVLÁDNE být ve škole bez podpory asistenta, byť se to tak může při pětiminutovém pozorování jevit. A

Muži jsou z Uranu a ženy z Pluta

No, milí přátelé, cítím, že se nezadržitelně řítím do role ženy neurčitého věku, která všemu rozumí, všechno chápe a všem okolo nutí své názory. Například názory na vztahy. Přijde mi, že to všichni dělají blbě! Poté, co jsem přečetla "16 tipů, jak poznáte, že vás již nemiluje", "30 známek obnošenosti vašeho vztahu" a "5 tipů, jak způsobit, aby vás každý muž miloval", mám tolik vědomostí, že jsem myslím oprávněna provádět navždy vztahovou chirurgii ve vztazích lidí kolem, zejména těch, co o to nejeví žádný zájem, jelikož ti to nejvíc potřebují. Takže. Důležité je udělat si v tom pořádek. Co kdo chce. Co kdo potřebuje. Co potřebují muži. Zdá se, že muži potřebují BÝT VÝZNAMNÍ. BÝT UZNÁVANÍ. KRALOVAT. Muži toho dosti unesou, i různá vztahová dramata a kiksy, pokud mají pocit, že jsou významní. Že jsou pro tu ženu důležití. Proto mi vždycky přijde pozoruhodné sledovat, jak ženy někdy podrývají kořeny svého partnerského vztahu rýpáním do toho, j

"Does the guy love you???"

Sedím, piju kafe a říkám si. Říkám si, co teď? Napsala jsem grantový projekt. Dopsala jeden článek a zkorigovala druhý. A říkám si, chce to pauzu!!!! Tak náhodně brouzdám na internetu. To se projevuje obvykle návštěvem stránek typu "Jak se stát superhvězdou společnosti ve třech krocích", "jak být skvělá matka v deseti bodech, "jak přežít totální nervové zhroucení za pět minut", "jak přežít kumulaci čehokoli ve vašem životě" a podobně. "Jak být navždy sexy". Děsně mě to baví. A dneska to na mne vyskočilo: "Does the guy love you????" Online test. No říkám si, no tak jo! Vyplňuju otázky a říkám si, že je to nějaká blbost. Ale vlastně fatalisticky těmto testům někde uvnitř věřím, protože když jsem si jednou dělala test "Do you love guy A or guy B", tak to vyšlo zcela přesně přátelé. Přichází výsledek. A hle!. The guy loves you! Ovšem to pod tím. To mne pobavilo. Pod tím se pravilo: "Neřešte kr

Vopice na lustru

Pokud bych měla nyní Zitisko připodobnit k nějakému tvorovi, připodobnila bych ji k opici, houpající se na lustru. Vopici, která se houpe, směje a svým chápavým ocasem koriguje své houpání a přitom neustále komentuje dění pod sebou. Takováto opice se netrápí tím, zda nerotuje příliš rychle. Výborně se baví. Možná to vypadá spíš takto: Vopice neustále komentuje. Ke všemu se vyjadřuje. Tvrdí, že na spoustu věcí "nemá nervy". Například na uklízení v pokojíčku nebo čištění zubů. Vopice taky nemá nervy na psaní úkolů a chození včas spát. Taky nemá nervy na lyžování, chození na procházky a společenské konverzace. Vopice má naopak nervy na pojídání čokoládových sušenek, kalení na iPadu, nakupování obrovských krabic lega a předčítání encyklopedií, zkoušení ostatních z encyklopedií, taxonomii brouků, taxonomii hub, taxonomii čehokoli, mořských korýšů, popíjení kakaa a spaní v matčině posteli. Vopice miluje pavouky, štíry a masožravé rostliny. Tak snad časem přese

O mobilech

Přátelé, dovolte, abych tu napravila strašlivé hrůzy, které v hlavách mých přátel i známých napáchaly televizní reklamy. Takže. Přátelé, drazí. Navzdory všemu, čemu věříte: NOVEJ MOBIL JE STRAŠLIVĚ OUT!!!! Ano. Za poslední rok jsem měla několikrát tu čest poobědvat či povečeřet se špičkovými světovými vědci. Oxford, Cambridge, University of Cleveland. A víte co? VŠICHNI DOBŘÍ VĚDCI MAJÍ STARÝ TELEFON. No, aspoň skoro všichni. Všichni se tím chlubí! Ano, nejnovějším iphonem se naprosto znemožníte. Navždy. Ukážete, že jste omezenec svázaný reklamou podléhající trapným módním trendům. Používání výběhového mobilu také ukážete, že vás zajímá osud planety. Chováte se ekologicky. Jste cool. Prostě super. Největším hitem je údajně jakýsi typ véčkové motoroly, který se v Británii již cenově šplhá na úroveň slušného smart phonu. No neberte to. Starý mobil za cenu nového. Asi je všechny vykoupili hipsteři a uměle tak navýšili jejich cenu. Takže, jsem in. Mám toti

Veleauto

Zde, milí přátelé, zde veleauto...