Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2014

Dovolená

Letos jsem se rozhodla Zitínův autismus ignorovat a netrávit léto doma. Smělý to plán. Jsem sobecká matka a chci někam jet a něco taky vidět, než se ze starání o Zitína jednou finálně zhroutím a zemřu vyčerpáním. Jsme tedy na dovolené. Zitisko kvílí. Kvílí ráno, v poledne a večer. Kvílí při začátku každé nové aktivity. Kvílí při jídle. Kvílí pomalu i ve spánku. A potom má občasné záblesky. Kdy najednou řekne novou větu. Nějaký zajímavý postřeh. Je vidět, že práh frustrační tolerance se pomalu posouvá. Zvyšuje. Vydrží víc než před týdnem a víc než před dvěma týdny. Jenom je to k nepřežití obtížné. Říkám si, že je neuvěřitelný tohle provozovat z rozhodnutí. Já to provozuji z nutnosti, ale provozovat toto z rozhodnutí je vysoce morální altruistický akt. Dnes jsme byli ve skanzenu v Beskydech. Zitisko kvílelo, neustále se vzdalovalo, vztekalo se, rozčilovalo a poté odešlo utopit se do náhonu. Po zvládnutí těchto marginalit to nakonec byl moc fajn výl

Práce. Názorna ukázka pro městské děti

Kapitál

Zitisko se konečně trochu přestalo zajímat o lidskou reprodukci. Ano. Zitisko zastavuje náhodné kolemjdoucí, muže, a ptá se jich, zdalipak mi třeba dají BUŇKU???? Ve školce si musí myslet něco strašného. Ale vyrovnala jsem se s tím. Dokážu o buňkách konverzovat dlouhé hodiny. Bez mrknutí oka. Kupříkladu o spermiích. Celé dny. Třeba čím se takové spermie živí. Kdo je má a kdo je nemá. Je to naše oblíbené konverzační téma. Zitisko se ovšem již spermií nasytilo a nyní přesedlalo na salónní marxismus. Osvojilo si nové výrazy. Spoustu výrazů!!!! Například: "kapitál", "nezaměstnanost", "státní politika" či "pracovní síla". Ve školce prý nedávno hovořilo o tom, že kapitál je špatně rozdělen. Ode mne to nemá! Ale já na to přijdu, kdo takto Zitína vzdělával a kdo je tím vinen!!!!! A najdu si ho!!!!

O archetypech

Ano vážení, zanedbávám to tu. Ale hodlám to záhy začít napravovat. Bohužel, někdy nelze zaráz žít a zaráz to dokumentovat. Proto si dnes povíme o něčem jiném. Jedna debata, kterou jsem vedla minulý týden, mne přivedla k uvažování nad jungovskými archetypy. Jistě to známe. Archetyp neboli pravzor. Takový ten vladař, čaroděj, hrdina nebo válečník...otec... To jsou ty mužské. Ty ženské?   Panna, bohyně, anděl, víla, světice, moudrá stařena, a pod. Ještě je nutné zde poznamenat, že tomu celýmu vůbec nerozumím. Abyste si pak třeba nemysleli, že vás chci vzdělávat. No. Člověk se může v těch archetypech pěkně porýpat, aby něco objevil. Každopádne se mi zdá, že ty archetypy jsou hrubě nedostatečné a je nutné je rozšířit o nové kategorie. Např. kategorie PYTEL. PYTEL je odrazem našeho vnitřního já, který vždycky neomylně zvolí nejblbější možnost ze všeho. Další archetyp TVRDÉ Y. Archetyp TVRDÉ Y je odrazem naší tendence vůbec nic neudělat tehdy, když něco u

Majstrstyk.

Zde dosavadní vrchol Zitinovy tvorby. Histologicka stavba. Kosti, krev, svaly....

Tajemný příběh o kolenu

A aby to tu nebylo tak depresivní, povíme si dnes o kolenu. Koleno. Důležitý to kloub. Asi před dvěma lety jsem sem psala, že se koleno utrhlo a že je zcela utržené. Utrženost kolene byla opakovaně potvrzena různými brněnskými odborníky. Objektivizována vyšetřením magnetickou rezonancí. A byla doporučena operace. Abych tomu dala nějaký kontext. Koleno nevydrželo léta baletu a různé nenormální taneční zátěže a zkrátka to zabalilo. Praskl menisek, nejdřív na vnitřní a pak i na vnější straně. Menisek je, jak se ukázalo, dosti důležitá struktura. Již před dvěma lety byla situace taková, že byl problém ujít 700 m se Zitínem do školky. Občas se chodilo o berlích. Operace se neustále plánovala a odkládala. A znovu plánovala a znovu odkládala. Vždycky do toho něco vlezlo, jednou angína, potom opar, potřetí něco v práci, pořád se to zkrátka oddalovalo a oddalovalo. A mezitím! Mezitím jsem začala s kolenem chodit na thajskou masáž k nějaké thajské paní, co si s

A ještě lepší verze

Dáma s hranostajem

O hipsterech

Hipsteři. Dnes z trochu jiného soudku. Zitisko miluje hipstery. Všechno hipsterské. Celou tuto subkulturu. Možná je to tím, že v ní vlastně žijeme, i když nevím, jestli jsme tedy přímo její součástí. Chodíme do hipsterských podniků, kadeřnictví, obchodů, protože jsou tam fajn vyklidnění lidi. Nikdy tam nikdo na Zitína nebyl hnusnej. Například nedávno, v hipsterským obchodě s bižuterií a různejma drobnostma. Zitisko tam pobíhalo a všechno zkoušelo a vytahovalo z regálů a já jsem ji stále napomínala, ať to nedělá, že to tam rozháže a co si tam pak počnou, a velmi vyklidněná slečna na pokladně mezitím darovala Zitínovi hipsterské zrcátko, aby Zitisko mohlo pozorovat, jak je krásné, což Zitína pochopitelně velmi potěšilo a přemluvila mne k nákupu hipsterských hodin na zeď, které sice nefungujou, ale jsou velmi nonkonformní. Co to vlastně ti hipsteři jsou? Nyní trocha sociální či kulturní antropologie, či jak to nazvat. Wikipedie praví, že pojem hipster se použ

O přátelích

Mám pár přátel. Povětšinou starých přátel, čímž nemíním jejich věk, ale to, že je znám dlouho. V poslední době jako by už moc přátelé nevznikali. Jsou hlavně ti staří. A nedávno při rozhovoru s dobrým přítelem jsem si uvědomila, že jednou z obrovských výzev pro přátelství je schopnost snášet štěstí toho druhého. Přítel, který je schopen se radovat z radosti a štěstí svého přítele, je dobrý přítel. Přátelství není jen o unášení toho špatného, je to i o unášení toho dobrého. Závist už toho tolik mezi lidma zničila. Mám svoje přátele moc ráda.

Promoce

Dnes jsme byly se Zitínem na promoci tety Katuly, která úspěšně dokončila studium filmové režie ve Zlíně a získala titul MgA. Bylo to náročný. Zitisko se strašlivě snažilo, ale jsem prostě mrtvá. Připadám si jako neustálý pufrovací systém, který všechno pořád vyrovnává, předchází meltdownům a konfliktům a pak je tak unavenej, že už jenom sotva stojí na nohou. Tyhlety události mi vždycky připomenou, jak to vlastně máme a kde si stojíme. Jde to, ale za cenu absolutního vyčerpání mé osoby.

Krize

Dostavila se krize. Někdy to muselo nastat. Nevím, jak tu krizi nazvat, ale docela dobře by se to dalo popsat jako "potlačovat svoje potřeby donekonečna nelze". Mám všeho dost. Chci nějakou zábavu. Chci míň zodpovědnosti, aspoň chvílema. Chci, aby mne někdo rozmazloval. Přímo na rukou nosil. Chci spát. Nechci pracovat. Alespoň chvílema. Nechci vařit, nakupovat, luxovat a starat se o domácnost. Chci ležet na lehátku a slunit se. K tomu pít tééé a vést vznešenou konverzaci. Mám pocit, že si to hrozně moc zasloužím. Nemám chuť vytahovat právě teď prádlo z myčky a hloubat, jak je usuším. Nemám chuť dělat vůbec nic. Nemám chuť se vzdělávat ani vzdělávat nikoho jinýho. Mám chuť se válet. Posledních sedm let naprosto nepřetržitě jen pracuju. Nemohu si dovolit NOVÝ ZAČÁTEK, jako můj bývalý protějšek. Mohu si dovolit pouze hromadu práce. Jen nevím, jak to všechno s tím válením a odpočinkem vůbec hodlám provést a jak toho reálně hodlám docíli

Oběhova soustava!!!!

Krvetvorba!

Nervový systém!

Ať je všechno dobrý.

Prosím bože, dej, ať je všechno dobrý. Nevím, jak toho docílit. A nevím, co je dobrý. Vše plyne a vše se vyvíjí a já nevím, co bude. Ale vím, že Zitisko je úžasný. Dneska jsme se kupříkladu naučily časovat slovesa. Vzniklo to takto. Neměla jsem v okolí nikoho ochotného pohlídat Zitisko v podvečerních hodinách, abych mohla na svou milovanou hodinu arabštiny. Už jsem to chtěla zrušit, ale naše spálová anabáze narušila dost hodin a přišlo mi to jako neúcta k panu učiteli, takhle na poslední chvíli to rušit. Nakonec jsem se rozhodla Zitína vzít sebou. Zitínovi bylo sedm, tak to nějak zvládne, říkala jsem si. Šly jsme do nového prostředí, Zitule tam nikdy nebyla, měla jsem dost obavu. A hle. Zitisko slušně pozdravilo, vlezlo dovnitř, posadilo se na pohovku a způsobně začalo hrát hru "Lidské tělo" na iPadu, protože to je teď její nejoblíbenější činnost. Zitisko ovšem nejenom přiřazovalo hodinu a půl orgány do správných oblastí prázdného těla, ale také po

Maminko, vyfot nam fotku prosim!

Fluktuace oscilace

Někdy se celej systém otřese. A otřásá se dál. Celej systém života. A já si říkám: proboha!!!! Proboha proboha. Co mám dělat??? Vůbec nevím!!!! Systém osciluje a vyhazuje různé prapodivné výstupy. A co já s nimi? Nevím. Někdy by mne zajímalo, proč je reality show mého života takovej shakespeare. Ostatní lidi takhle nežijou. Jsou v klidu. Zainhibovaní pro své vlastní dobro. Pouze já žiju v čemsi, co je kříženec mýdlové opery, antického dramatu a shakespearovy komedie. Držte mi pěsti.

Máma

Někdy přemítám, co jsem víc. Jestli máma nebo obyčejná ženská. Která z těchto dvou rolí má přednost. Která má řídit tu druhou. Která má primárně rozhodovat. Která je ta správná. Je to těžký

Bilance

Přežili jsme. Nikdo se nezhroutil. Chodím do práce. Žijem. A přichází příležitost k bilancování, neboť Zitisku je sedm. Sedm let!!!! Je to velká slečna. Už nevypadá jak dítě. Už vypadá jak malá slečna. Mám radost, že jsme to my dvě se Zitiskem těch sedm let zvládly. Prošly jsme moc těžkýma dobama i moc hezkýma. Jsme spolu, jak říká Zitul: "dvě holky", a zvládáme to. Drhne to, ale zvládáme to. Tak si přeju do další sedmiletky, aby nám to vydrželo.