Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2014

Konec školky

Zitisko dnes oficiálně ukončilo předškolní docházku. Dva roky ve školce. Mám z toho takový sentimentální pocit. Jsou to dva roky života. Po několika prvních týdnech Zitisko přestalo házet po dětech cihly. Po několika měsících začala říkat krátké věty. Hrála si hodně sama a neustále se přetahovala s dětma o hračky. Na konci prvního školního roku začala označovat děti jako "toníky", podle Toníčka, kterého měla nejraději. Letos už zná děti jménem. Hraje si s nima. Má kamarády. Kamarády!! Zitisko letos chodilo do vědeckého kroužku, do sportíku a taky do přípravného kroužku na školu a všude nějak přežilo. Dokonce byla na tom školním výletě. K narozeninám dostala Zitule od milovaného chlapečka obrázek Lické tělo, který ji nakreslil. O tomhle se mi nikdy nesnilo. Byla spousta problémů, ne že ne. Zitínovy odchody ze školky. Nebo barvité líčení, jak dětem vypíchá očka, až jim bude crčet krev. A podobně. Ale zvládli jsme to. Všichni. Chtěla byc

Odcházení

Zitisko neodpouští. Nezapomíná. Stačí se mírně vzdálit a člověk je již zatracen. Marně se jí snažím vysvětlit, že lidé často neodcházejí naschvál. Že se může stát, že odejdou, ale taky se mohou vrátit a že se s nimi pak můžeme shledat. Koncept vracení Zitisko odmítá. Pokud se někdo ze Zitínovy blízkosti vzdálí a Zitína to mrzí, následuje krutá pomstva v podobě ignorace. Je to velmi nepraktické. Jako Martinka, která odjela do Afriky. Zitisko ji to stále docela neodpustilo, přestože se vrátila a Zitisko bylo z jejího návratu nadšené, ale skrývalo to a dělalo, že ji to vůbec nezajímá, abychom všichni pochopili rozsah emocionálního zranění, které Zitín utrpěl. Aktuálně je Zitisko strašlivě naštváno, protože Honza je v nemocnici. Protože se jí moc stýská. Je naštvaná za tu bolest, co ji někdo, koho má ráda, způsobí svou nepřímností. Zlobí se za to, že má toho člověka ráda. Dnes se mne ptala, jak to udělat, aby Honzu nemusela mít ráda a tudíž aby ji nebylo po něm to

Pro Honzu

Na horním obrázku hrajou lidi tenis...       Na dolním obrázku hrajou překvapivě.... fotbal! 

Starosti

Máme starosti. Proto je třeba se mentálně vzdálit od starostí. Nemám sílu se zabývat problematikou autismu. Dost na tom, že přežíváme. O úzkostech a panice jindy, nyní jich máme dost v životě, jen co se to trochu spraví, zas o tom budu víc psát. Nejlepší na vzdálení je muzika. Několik lidí se mne tu ptalo v dotazech, co jako poslouchám. Přátelé, byli byste zklamáni. Poslední týden poslouchám např. toto: https://www.youtube.com/watch?v=HbkWS8wXqMg nebo https://www.youtube.com/watch?v=wD9z-7I7JV4 nebo https://www.youtube.com/watch?v=H6CSXlyxYtg Kladu si otázku, zda toto není hlavní smysl umění. Ten únik. Krátkodobý únik k něčemu, co je čirá krása.... že člověk na chvilku zapomene na všechny starosti, stesky a obavy.... A čím dál tím víc si myslím, že umění má produkovat krásno.... dřív jsem měla takové ty postmoderní tendence všechno rozbíjet... ale teď si říkám, že ne, že se má produkovat jen čirá krása....

Dětská univerzita

Přátelé, akorát připravuju tu dětskou univerzitu a tak mne napadlo zeptat se těch nejpovolanějších: máte nějakou představu, co by mohlo bavit 9-11leté děti se zájmem o vědu? Práce s mikroskopem? Nějaké měření? Termovize? Složení stravy?? Prosím máte-li jakýkoli nápad, sem s ním!!!! Ještě upřesnění - mělo by to být v oboru medicína.... Díky!

Dotkni se vědy podruhé....

A tady jsou další fotky z dnešní výstavy Dotkni se vědy pro malé vědce, kterou organizovala Masarykova univerzita. Zde Zitisko přednáší o antropologii... Tady kreslíme kostru... Zde zhotovení mikrobiologického nátěru na agar.... Zitisko dělá, že je neviditelné, neboť se obává bakterií.... Zde Zitisko, které zvěčnilo svou oblíbenou bakterii Clostridium difficile. .. a tady Zitisko kreslí... Moc děkuju kamarádce Zuzce, že nás vytáhla, bylo to super!!!!! A taky děkuju za krásný fotky!!!! PS. Až bude v kampusu další akce pro děti, tak budu tady na blogu informovat s předstihem, neboť jsem se stala členem přípravného výboru akce Dětská univerzita MU, takže tu budu sdílet všechny akce pro malé autíky i neautíky.... Bylo to super a bude to ještě lepší!

Dotkni se vědy

Dnes jsme byli na výstavě Dotkni se vědy....

Lické ťelo

Dnes na besidce ve školce....

Únava

Někdy jsem fakt unavená. Ze všeho. Z neustálého zařizování sociálního rámce, ve kterém by Zitisko mohlo dobře fungovat. Z neustálého plánování a domlouvání a dodržování věcí. Z nemožnosti odchýlení se od PLÁNŮ. Z nemožnosti to všechno na chvilku zastavit a vydechnout... Všechno je jeden velký plán a jedna velká organizace...

Narcistni hracicka

Moderní technologie!

Angry birds!

Dneska přisly poštou dva balíčky, Chuck a Helmet Pig! Ten záchvat štěstí, co to Zitisku přivodilo, to se nedá vypovědět! Moc děkuju, opravdu, je hrozně šťastná! Angry birdi nyní chodí v tlupě po bytě a Zitul jim vše ukazuje a vysvětluje...

Den otců

Krásný den otců všem mužům, kteří se jako otcové chovají...kteří se starají o nějaký děti a mají je rádi... Pamatujete, jak jsem sem dost zoufale psala, že Zitisko nenávidí ohňostroje....tak tady na tom obrázku Honza se Zitinem koukají na OHŇOSTROJ, protože Honza Zitisko přesvědčil, že když budem koukat, bude to zábava. A Zitisko....koukalo:-)

O zitusce

Zitisko dnes dostalo arsik samolepek a toto z něj vytvorilo:

Hnizdici systém angry birds

Proměna

Když se Řehořka Samsová jednou ráno probudila z nepokojných snů, shledala, že se v posteli proměnila v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležela na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedla hlavu, uviděla... že se proměnila... ve své rodiče!!!! Ach ano milí přátelé. Je to smutný fakt, ale proměňuju se ve své rodiče. Ve svou matku jsem se proměnila již dávno. Ale poslední dobou mne zneklidňuje, že se zároveň proměňuju ve svého otce. Jeho mírná prchlivost mi byla vždy vlastní. Již jako nebohé batolátko jsem pochopila, že když má někdo vztekavou povahu, bude to mít na světě složitý. Ale jeho nepochopitelnou vášeň pro muzea, restauraci nábytku, různé historické předměty a jejich dějinné souvislosti jsem nikdy nesdílela. Přišlo mi to jako hromada krámů a harampádí. A hle. Rok s rokem se sejde a voila! Skupuju rozbitý historický nábytek a nechávám ho spravovat! Vše, co bylo vyrobeno po roce 1960, se mi šmahem přestalo líbit. Je to evidentně genetické. Na aukru jsem zakoupil

Soutěž II

Děcka, nehádejte se. Více komentářů o tom, kdo to má s jakým dítětem těžší, už asi nesnesu. Není metr na lidskou starost, ani na lásku, ani na sdílení, není prostě metr. Každej má svoje starosti a každýmu ty jeho připadají ukrutně největší. Zelený vdovy se zdravejma dětičkama a hromadou peněz páchají sebevraždy z dojmu, že jsou k ničemu a zbytečný. A asi je to pro ně dost velká starost, když si to kvůli tomu hoděj. Vím, že lidi jim to místy tak trocha přejou, pochopitelně ze závisti, ale vono když si to člověk hodí, tak je asi dost v pytli, takže bych to úplně nebagatelizovala. Naopak lidi s různejma nemocema dost často sebevraždy nepáchají, protože tu chtějí pobejt, i přes komplikace způsobený jejich nemocí... A teď co je horší? Myslím, že biblické "nesuďte a nebudete souzeni" je jedna z nejlepších hlášek na světě. Neposuzujme míru utrpení jinejch a nesrovnávejme ji se svým životním utrpením. Každý si něco nese. Mohu vás ubezpečit, že Zitulin autismus pat

Kavárna

Je brzo ráno. Před prací. Sedím v kavárně a poslouchám zvuk kávovaru a těším se na svoje ranní kafe. Zitisko právě nasedlo s dětmi do autobusu a vyrazilo na dětský výlet....Prvotní záchvat odvahy Zitína sice záhy přešel a při odjezdu mělo Zitisko téměř na krajíčku, ale nebylo na tom tak zle jako pár menší dětiček, které zoufale ječely, že nikam nejedou, protože tam budou PIRÁTI, a co budem dělat, když tam budou ti PIRÁTI, a všemožně se snažily před odjezdem ukrýt. Ano, není pravda, že když je člověk malej, tak žádný starosti nemá, protože je ještě malej a nic nechápe. Člověk se bojí pirátů. Nebo čehokoli jiného. Magických příšer. Nebo nemocí. Jako dítě jsem se šíleně bála nemocí. Ta malá vyděšená holčička dnes ve školce vypadala fakt, že se bojí pirátů doopravdy, byl to zcela reálný strach, kdyby přišla horda hrdlořezů, bála by se úplně stejně. Piráti jsou jenom jako, ale strach je opravdovej. Zitisko chytilo menší stres, že na výlet se pojede autobusem a nikoli tramvají, j

Kofola

Soutěž

Kavkazský článek mne přivedl na zvláštní myšlenku, že - tedy soudě aspoň podle komentářů - spolu lidi soutěží úplně ve všem... Kavkazský článek je o tom, že Kavkaz je taky pěknej. Není o tom, kdo je tom nejhůř. Míru zatížení lidí přece mezi sebou nelze poměřovat... Někdo má dítě s více problémy, ale má fajn rodinu, která mu pomůže... Jinej má aspoň dost peněz na péči... Matka od dítěte, co chodí do práce a snaží se vše ufinancovat, má jiné starosti než máma, která se 24 hodin denně doma stará... A nelze říct, že jedna je na tom hůř než druhá... každá má svoje starosti. A ty jsou individuální a dané kontextem jejího života. Zitisko má dost svých problémů. Ne všechny je ventiluju veřejně a to dělám z toho důvodu, aby mi jednou Zitisko vše nehodilo na hlavu, až si to přečte a taky proto, že moje matka se také nezpovídala internetu z mých všech poklesků. Věci jsou někdy růžové, někdy méně. Máme svoje starosti. Náš Kavkaz poskytuje pěknej výhled, ale místy je to fakt

Manuál pro přežití na Kavkaze

Manuál díl prvý. Jedna ze základních věcí, kterou si potřebujete osvojit, abyste na Kavkazu nespadli do první díry, je pochopení souvislostí mezi předměty. Předměty se totiž ve vesmíru nevyskytují nahodile. Nic není stochastické. Vše má svůj řád. Věci se vyskytují v sériích a série je nutné KOMPLETOVAT. Pro někoho z trapné Itálie to vypadá jako hromadění, ale není tomu tak, protože podkladem hromadění je něco vlastnit, zatímco podkladem kompletování je SCELOVÁNÍ VESMÍRU, a to, jak jistě uznáte, je podstatně vznešenější úkol. Svět sám o sobě nabízí poměrně dosti sérií. Např. série KVĚTINY, MĚSTA, VLAJKY, DOPRAVNÍ ZNAČKY, MAPY....taky série HRAČKY... Jednou ze sérií, které se v našem okolí nedávno objevily, je série ANGRY BIRDS. Ano, v nejmenovaném nákupním řetězci začali za nákup vydávat samolepky a za samolepky plyšové koule ze série ANGRY BIRDS. Důležité je to pro nás proto, že ANGRY BIRDS se vyskytují i na iPadu. Je nutné tedy shromáždit všechny ANGRY BIRDY dohroma

O rodičovství jako ježdění do Itálie či do Francie

Určitě znáte ten příměr. Že rodičovství hendikepovaného dítěte je něco v tom stylu, jako když všichni kolem jedou do Itálie (rozuměj mají normální děti) a vy jedete místo toho do Francie. Francie je krásná, naučíte se to tam mít rádi, ale někdy je vám trocha líto, že nejste v té Itálii. A základní poslání tohoto příměru je pochopení, že přestanete nutkavě toužit po Itálii, začne se vám v tý Francii nakonec i líbit. Myslím, že tento příměr je příliš mírný. Ve skutečnosti je to asi takto. Všichni jedou do Itálie k moři a vy jedete NA KAVKAZ. Zatímco vám chodí veselé pohlednice z italské pláže, které rovnou vyhazujete, protože se na ně nemůžete ani podívat, stojíte před obrovskou horou, na kterou máte vylézt, v místě, kde ničemu nerozumíte a hlavně - vy nejste horolezec. Objednali jste si přece tu Itálii kurník. Kam vás to poslali. A začíná se vám rozbřeskovat. Ne, bez vybavení se na tuto horu vylézt nedá. A opravdu, ale opravdu na tu horu nevyleze nikdo za vás. Budete tam

Lego pro vědkyně

Tohle sem musím dát. Nová edice lega. Mělo by to být brzo dostupný. Uznejte, že je to inspirující.... A zdá se mi, že je to lepší genderový stereotyp než toto: Tím nechci říct, že pojídání zmrzliny a surfování a zevlování v domku na pláži není fajn... ale jako profese nic moc... Tak snad v Legu dodrží slib a fakt brzo tu vědeckou edici vydají...

Maminko neposlouchají mne očička

Zitisko je ohromně rádo, že se vše událo dle plánu. Zitisku bylo oznámeno, že odjedu, Zitisko velmi kvílelo, nicméně dle plánu jsem odjela a dle plánu přijela a přivezla vše, co jsem slíbila, takže Zitisko je spokojeno. Zitisko je spokojeno natolik, že úplně září. A v tom záření a řádění a pobíhání a hraní si mi povídá: "maminko, někdy mne neposlouchají očička...." Říkám: "A jak tě neposlouchají Ziti? " (představujíc si široké spektrum všech očních a neurologických poruch, co existují...)..."vidíš třeba nějakou černou skvrnu nebo tak? Vidíš rozmazaně...?" A Zitisko tak úplně nenápadně a mimochodem... "když se na něco dívám, tak mne očička neposlouchají..." Říkám si, aha, tak to spíš neurologický to bude a ptám se dál...: "Ziti a máš to už dlouho nebo je to teď poslední dobou?" Zitisko vesele..."to mám už když jsem byla malá... když jsem byla malé dítě...". Říkám: "Aha. A trápí tě to?" Zitisko: &qu

Fotky z cesty

Na svete jsou prostě nádherná místa...