Zita - Autism Story

Prosím všechny o pozitivní myšlenku. Nebo modlitbu nebo tak něco, je asi jedno, jak se to nazývá... prostě pozitivní signál... Děkuju...

Pozoruhodné....zitisko nakreslilo překvapivě přesný plánek....vpravo nahoře venkovní bazének, tobogan....vlevo dětské koupaliště....

Zitisko dostalo ode mne na hraní starý tričko a fixy na textil....a hle! Tričko je super! Budu ho nosit!

Jak jsem psala před nějakou dobou, Zitisko se silně zdekompenzovalo z odchodu oblíbené paní učitelky. Dekompenzace s přestávkami trvá už několik týdnů a projevuje se zejména záchvaty neposlušnosti a velmi důmyslnými pokusy o testování pravidel na všech frontách. PRAVIDLA. Pravidla jsou definovaná jako něco, co je nutné dodržovat, aby lidská společnost mohla zdárně fungovat. Nelze mlátit děti cihlama. To jsou pravidla. Pokud se řekne, že něco je pravidlo, všichni se to pochopitelně snažíme dodržovat. Proto se Zitisko vynalézavě snaží včlenit mezi pravidla nákupy v IKEA, výlety na plovárnu (je to pravidlo!!!), dále házení libovolných předmětů po libovolných lidech, nejoblíbenější pravidlo je, že při každé návštěvě obchodu s hračkami Zituška MUSÍ dostat hračku. Vyvracet tato novotvořená pravidla dá spoustu práce. Včera si kupříkladu Zitisko usmyslelo, že pravidlo je, že budu po večerech péct zákusky. Každý večer jeden zákusek dle výběru Zitína z knihy KOUZLO. Pravidlo dle

Minulý týden v Praze jsem mimo jiné absolvovala líčení s profi vizážistkou. Při pohledu na mne si útrpně povzdychla a pronesla, že je NUTNÉ SE O SEBE STARAT. Například natírání pleti krémem prý ohromně pomáhá. V mém případě jakýmkoliv krémem, případně i jakýmkoli tukem kromě motorového oleje, protože cokoli je lepší než neustále agresivně vystavovat pleť nepřízni počasí a vypadat jako obstarožní indiánka. Taky si mám prý malovat obočí. Šla jsem do sebe. Našla jsem si doma jakýsi krém. Tedy spíše spoustu krémů. Kongresové vzorky. Umyla jsem si hlavu. Namalovala se. Svět mi hned připadal hezčí. Včera jsem pracovala dlouho do noci, ale nechtěla jsem znovuobnovenou péči o svou osobu zanedbat, když se to tak slibně vyvíjí. V posteli jsem si uvědomila, že jsem se NENATŘELA, takže jsem se v noci vplížila potmě do koupelny, abych nikoho nevzbudila, vzala si kelímek s krémem a odplížila se do postele. Ráno mne podivně svědil obličej. V práci se přidalo prapodivné zčerven

  Se Zitínem přejeme všem krásné Velikonoce!!!     Zitisko pomáhalo barvit....     A zdobit....  

Zitisko se podívalo poprvé v životě do AKADEMIE VĚD. Byla jsem tam na soutěži, o níž zatím nevím, jak dopadla. Základní zážitek z daného dne nebyla ovšem soutěž, ale budova Akademie věd. Je to zvláštní místo. Tiché, zádumčivé, inspirující. Zitisko s Honzou hodinku čekali, až dosoutěžím. Čekali v knihovně a dívali se na vykládaný strop a Zitisko nasávalo atmosféru a bylo moc šťastný, že se mnou a s Honzou jelo. Vzali jsme sebou Zitína jednak proto, že Zitisko neměl kdo pohlídat, jednak proto, že stále věřím, že to pro ni může být stimulující, když se podívá na nová místa, takže jsme žádné hlídání vlastně ani moc nesháněli. Líbila se jí i jízda vlakem... Na Zitína už máme s Honzou svoje metody a když hrozí dekompenzace, zasáhneme, takže cesta proběhla naprosto hladce... když si vzpomenu, jak Zitisko ječelo při první cestě vlakem... tentokrát to byla roztomilá žabka, co se těší do Prahy.... musíme mít vždycky sebou: a) nějaké odporné sladké pití, co normálně nekupujeme, b)

  Zitisko si vymyslelo důmyslný plán. Nejdřív jsme zakoupily knihu a Zitisko zvolilo recept. RECEPT. Loupáčky! Neznám nikoho, kdo by kdy doma kdy pekl loupáčky... Ale Zitisko mne již mnohému naučilo....   Základní pravidlo praví, že loupáčky můžeme péci pouze V NEDĚLI.  Počkaly jsme tedy do neděle....  Nakoupily jsme všechny náležitosti... Připravily spolu těsto... Zitisko se nadchlo a velmi pomáhalo.... Započaly jsme s přípravou dle plánu, který určilo Zitisko. Všechny ingredience jsme kupodivu fakt zajistily... kromě maku.... mák je ovšem KLÍČOVÝ Zitisko začalo šílet...   Ale napadl mne spásný nápad posypat loupáčky tmavým cukrem... Zitisko bylo spokojeno.... a z cukru se udělala luxusní karamelová krusta...     Loupáčky nevypadají jako z obchodu... Ale chutnají skvěle!!!! Mám radost:-)))     Dodržely jsme při pečení všechny rituály (neděle, speciální zástěra pro Z

Děkuji přátelé, co jste mi na dálku poslali energii, zdá se, že to zabralo! Zitisko dnes vypadá o něco lépe a hlavně před chvílí začalo KRESLIT!!! Zde obrázek. Legenda: Obrázek demonstruje nebezpečnost ALKOHOLTESTERU, jelikož toto zařízení odsaje člověku z hlavy BUŇKY, lépe řečeno MOZEKBUŇKY a uchovává je pak v separé zásobníku (nahoře). Uprostřed řez člověkem, který požil alkohol a nyní se měří.

O tom, jak je Zitínova rovnováha křehká, jsme se přesvědčili před několika dny. Ve školce došlo k podstatné změně. Paní učitelka, kterou měla Zitule moc ráda, odešla pracovat do jiné školky blíže svému bydlišti a do naší školky přišla paní učitelka nová. Včera se za dětmi stavovala, aby je pozdravila, Zitisko si ovšem zacpalo uši a dívalo se jinam, z čehož usuzuju, že je na paní učitelku děsně naštvaná, že paní učitelka odešla. Zároveň s touto politováníhodnou událostí přestali v obchodě, přes který ráno chodíme do školky, prodávat Zitínovo oblíbené pitíčko. Zitisko ráno tím pádem nepije, protože NIC jiného nepozře, ani kdybych se na hlavu stavěla. Nastala tragédie přímo antických rozměrů. Zitule se ve školce všechny snaží všemi dostupnými prostředky přesvědčit, že pro školní, jakožto i předškolní docházku není způsobilé. Ve školce je spousta problémů. Vyrašil ekzém. Zitisko odmítá jíst. Zitisko odmítá spát. Zitisko odmítá dělat věci, které dělalo rádo. Prostě všech

Miluju magnolie.

Dnes si probereme, jak se stát úspěšnou vědkyní. Je to prapodivné. Na VŠ studuje potenciálně vědecké obory více dívek než chlapců.... Při postgraduálním studiu se tento poměr vyrovnává... A čím se postupuje výše... tím je žen méně... V radách grantových agentur v ČR údajně zasedá pouze 12% žen, což je výrazně pod úrovní okolních států EU. O penězích na vědu tedy rozhodují z 88% muži. Proto jsem koncipovala následující pravdy, abychom si my jako ženy uvědomily, v čem je problém. Aby se naše úspěšnost zlepšila, chápete. 1) Nejprve je třeba si uvědomit, že ženy jsou mužům rovnocenné. Jsou stejně chytré. Mají jiný typ uvažování. Ani lepší ani horší, prostě jiný. Ale stejně dobrý. 2) Z bodu 1 vyplývá bod 2. Není třeba vnímat spolupráci s muži jako nějakou službu, kterou nám ženám prokazují. Je pozoruhodné, že mnoho žen vědkyň se chová ke kolegům mnohem více "soft" než ke kolegyním. 3) Je třeba se nacpat do vědeckých rad organizací rozhodujících o finančních t

Mezinárodní den autismu jsem ještě opožděně oslavila přesazením kytek. Má to jakýsi metafyzický rozměr, kdy ze strašného šáší vznikne řada úhledně zasázených tvorů, tj. z neladu vzniká krása a to mne uklidňuje. Zitisko se naproti tomu autismus rozhodlo oslavit revoltou vůči zbytku vesmíru. Všechno je problém. Důvěrně to znám. Je to totiž pokaždé podobné. Začne to poruchou spánku, pak následuje problémové chování doma, problémy s jídlem a problémové chování venku na veřejnosti nebo ve školce. Spánek jakž takž nyní zvládáme, na což Zitisko promptně reagovalo tím, že přestalo jíst. A jak víme, hladové děti nejsou milé. Hladové děti kvílejí kvůli krávovinám. Lego je špatně poskládané, nebo nemáme to SPRÁVNÉ lego, chceme PLAVACÍ DESTIČKU, prostě cokoli.... Je to převážně různě poskládaná frustrace malého, leč velmi výřečného člověka, a místy jsem z toho moc unavená.

Nebudeme se tu přít o to, co všechno je možné závidět. Nebo jestli na světě existuje někdo, kdo nezávidí. Možná papež František nebo dalajláma. Ostatní, co ještě nebyli osvícení, závidí, až to hezký není. Závist člověka může místy stravovat a pohlcovat. Mám s tím bohaté zkušenosti. Ptáte se, co závidím? Závidím lidem dvě věci, ČAS a KLID. Ale fakt hodně. Zejména proto, že mám pocit, že mi někteří jedinci ten klid ze života berou. Položila jsem si tedy otázku, kde se ta závist klidu bere? A došlo mi to. Protože já klid NEMÁM a protože po něm VELMI toužím. Protože ho POTŘEBUJU. Tak si říkám. Můžu ho dostat jinak? A překvapivě jsem si odpověděla, že ano. Na klid je třeba sebekázeň. Moderní doba tomu obecně moc nepřeje, každej se někam řítí. Na klid se musí člověk uklidit. A to vyžaduje absenci podnětů. Ale pak se klid dostaví. A najednou není třeba nic závidět. Říkám si, chtěla bych žít život někoho jiného? A odpovídám si, NE! Můj život je

Dnes je milí přátelé Autism Awareness Day. http://www.autismspeaks.org/what-autism/world-autism-awareness-day my ho slavíme sledováním fotbalu, hodinou arabského jazyka, kreslením panďuláků, konstrukcí robotů, vařením, umýváním nádobí a hraním logopedických her na iPadu.... myslím na všechny autíky na světě a všem přeju, aby se měli co nejlíp... a nesmírně děkuju všem, kdo nám pomáhají... a kdo nás mají rádi... díky

Dnes ve školce... Mame naprosto bezvadnou školku

Zitisko je bezva. Jen si v poslední době osvojilo nový zvyk, a to "strašit celou noc", jak to samo nazývá. Strašení celou noc probíhá zpravidla tak, že se nejdříve člověk uloží do postele, poté vstane, začne lítat po bytě, strašit, potom je zahnán zpátky, takže straší v posteli, a poté opět vyleze, s požadavkem na sledování nějakého hororu, opět je zahnán, tak straší, něčím háže v posteli, a tak dále a tak dále do vyčerpání všech účinkujících. Tak se stalo, že jsem se dnes ve tři v noci vzbudila v Zitínově posteli, kde na mně leželo rozpláclé chrochtající dítě, které slastně chrupkalo, přičemž já neměla vůbec potuchy, jak jsem se do té postele dostala. Strašení celou noc má ovšem svoje následky i ráno. Ráno obvykle aktéři nočního strašení mrtvolně leží a nehýbou se ani na řečový podnět, ani na zvukový podnět, ani na bolestivý podnět, prostě nehýbou se vůbec, leží a čekají, že to protistrana vzdá a nepůjde se do školky nebo co. Dnešní odchod do školky tak připomína