Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2014

Krásný nový rok 2015!

Sedím a přemítám.  Co přinesl/odnesl rok 2014. Myslím, že přinesl moc pěkné věci. Především to je rok Zitínova největšího vývoje.... V žádném roce jsme nezažily se Zitul takový posun jako v roce 2014.... Tak za ten rok moc děkuju. A všem čtenářům přeju mnoho zdraví a štěstí do nového roku!!! Hlavně zdraví a přiměřené množství energie na zvládání všech protivenství... PS. A Zuzce M. moc díky za moc prima silvestrovský večer!

Únava

Jsem tak unavená, že sotva stojím na nohou. Spím třináct hodin denně. Ale jsem tak unavená, že si sotva dojdu do kuchyně pro pití. Asi se mi sečetly všechny aktivity předešlého roku. Chce se mi jen ležet, ležet se zavřenýma očima nebo spát... Tak snad se milí čtenáři máte líp...

Láska za časů facebooku

Vánoce poskytují vynikající prostor k zamyšlení. Letos se programově zastavuju a zamýšlím. Hlava potřebuje odpočinout. Tak myšlenky těkají. Přemýšlím, co kolem mne proudí. Sociální média plná čistého, nezkaleného, rozhodně autentického a naprosto trvalého rodinného i osobního štěstí. A říkám si. Je to vůbec možný? Je možný bejt pořád šťastnej, úspěšněj, veselej a načančanej? Ne, není. Genezi takových vztahů si představuju tak nějak typicky. Dva lidé se seznámí. Pošlou si nějaký smsky, fotky a posléze na facebooku VSTOUPÍ DO VZTAHU. Tím je vymezeno pro několik dalších měsíců jeviště jejich lásky a štěstí. Ve facebooku žijí, jsou autenticky a ohromně šťastní, užívají si radost, veselí a intimitu, sdílenou se stovkami svých přátel. Totéž případně v jejich rodinách. Nic nepříjemného se nepřipouští... pouze štěstí a pozitivní emoce... A to tak dlouho, než se objeví jakýkoli větší PROBLÉM. Reálný problém. V okamžiku, kdy se objeví problém, nastanou pochyby o smyslu vzta

Zitínovy myšlenky

Zitínovy myšlenky jsou něco velmi specifického. Zitisko je označuje jako BUBLINKY. Mám u hlavy bublinku, mami = myslím, přemýšlím. V těchto bublinkách se nacházejí unikátní nálezy. Např. před chvílí. Zitisko sedí a kouká. Potom tragickým hlasem pronáší: "musíme si vážně promluvit, maminko". Říkám: "hm hm... a o čem, Ziti?" Zitisko přemítá.... "je to vážné, mami..." Po chvíli dodává: "mami, viděla jsi někdy MAMUTA???" Jako ŽIVÝHO, ne KOSTRU NEBO KOSTI. Prostě živého mamuta, mami. Neviděla??? Ach jo... Je to vážný.... Včera, když jsem Zitisko vytrvale vyhazovala z obyváku, protože jsem tam chystala Vánoce, Zitisko obléhalo chodbu a lstí se snažilo dostat dovnitř. Říkám, nemůžeš tam chodit Ziti, je tam TAJEMSTVÍ. A Zitisko hned začalo s dotazy. A jaké tajemství mami? Tajemství HROBKY? Tajemství NÁDOBÍ? Tajemství PONOŽKŮ? Tajemství VODOPÁDŮ? Tajemství TRIČEK? Tajemství SUKNÍ? Tajemství POLŠTÁŘŮ? Vánoční tajemství? Taj

Skákací Vánoce

Letošní Vánoce jsem se rozhodla nachystat ve stylu autism-friendly. Vycházím vstříc Zitínovým nekonvenčním nápadům. Stromek jsme včera zdobily v pořadí, v jakém jsme jej zdobili loni. Dovede si jistě představit, jak je zábavné vzpomínat, jak jsme loni dávali baňky. Ale nakonec. Bylo to vtipný. Dneska Zitisko přivleklo etažér, o kterém básní asi půl roku. A do všech etáží jsme daly bonbóny a cukroví přesně podle plánu, jak si to Zitisko vymyslelo. Zitisko bylo tak šťastný. Usmažila jsem řízky KUŘECÍ, NIKOLI KAPROVÉ. A Zitisko opět rozzářené. V ledničce se chladí Fanta, kterou může Zitul na narozky a na Vánoce. A nyní jsme právě dokončily hodinové skákání na matraci za zpěvu Arethy Franklinové. A víte co? Je to vtipný! Uvolňující! Prostě si najděte matraci a hodinu skákejte za zvuku gospelové muziky! Vaše starosti budou rázem tytam. A teď nás omluvte... Jdeme vypnout hudbu a budeme tiše čekat na Ježíška... :-) A možná i na někoho jinýho než na Je

Proč Ježíšek nepřijde

Znáte to. Kolikrát jste jako dítě seděli doma u okna, koukali do ztemnělé noční zimy a vyhlíželi Ježíška. Který NEPŘIŠEL. Ano, nepřišel. Nepřišel, protože nebyla UMYTÁ OKNA. Nebo jak Ježíšek nepřišel, PROTOŽE NEBYLO NAPEČENO. To byl velmi smutný rok. Nebo ten rok, jak se Ježíšek neobjevil, PROTOŽE BYLA ŠPINAVÁ KOUPELNA. Ano. Nebo jak byl STROMEK NAKŘIVO. To Ježíška velmi popudilo. Nebo jak byl KAPR NEDOBREJ A SPÁLENEJ. Ježíšek byl uraženej pár let. Nebo jak se NEPOVEDL SALÁT. Ježíšek zuřil a nikomu nenadělil žádný dárek. Myslím, že ten vzkaz, co dětem posíláme teď před Vánoci, je, že Ježíšek je strašlivé monstrum, něco jako špatně vyvedená tchýně, která prstem objede celý byt, zda tam není nějaká špína, a zkontroluje počet druhů cukroví, stupeň propraženosti kávy v kuchyni, úspornost zateplení domu a poté odletí na koštěti. Ne milé dítě. Ježíšek přijde, i když doma nebude JEDINÝ DRUH CUKROVÍ, V KUCHYNI BUDE ŠPINAVÉ OKNO A V POKOJÍČKU NEBUDOU SROVNANÁ V

O klidu

Zitisko potřebuje KLID. Všude je ruch, světla, zvuky. Zitín potřebuje KLID, TICHO a aby všechno bylo POMALÝ. Tak se snažím to zajistit. Místo šíleného chození po obchodech nakupuju všechno online. Všechno plánuju. Jeden den půjdem nakoupit jídlo, druhý den pro stromek... každý den něco... abychom se nedostaly do časového presu.... poslední týden máme na každý den plán. A funguje to. Když se strašně moc plánuje, tak to jde. Z duše plánování nenávidím, ale zdá se, že to fakt pomáhá. Jedna velká aktivita denně. Např. nákup. Jinak hraní, kreslení, válení, procházka. Maximálně jedna návštěva nebo krátké kafíčko s přáteli. Zitín začíná být víc v pohodě. Zítra budeme zdobit stromeček, moc se těším. Zitisko se taky těší. Tak snad bude dobře.

Dnes foto

Mám spoustu prima fotek Zitína a hlavně Zitínova výrobku z lega, které sem co nejdřív dám. Dnes jiné foto - fotil David Konečný, můj dobrý kamarád:-) Díky Davide Ze snímku jasně vyplývá, že život je tvrdý boj... Anebo hra? :-)

Jedno A (autisko)

Bojujeme. Zasekáváme se u lega, u botů, u jídla, u pití. Snažím se být v klidu. Už to tu nebylo dlouho, ale předtím se to dělo často a vždycky to pak přešlo. Vždycky se to nakonec zlepšilo. Musím být optimistická. Děkuju všem, co jsou na nás se Zitul hodní. Díky.

Autínování

Dneska bylo spousta autínování. Tak moc, že jsem si uvědomila, že za posledních pár měsíců jsem hodně odvykla. A je to zpět. Repetice, třepání ručkama, nekonečné skákání, otáčení hlavy ostatním lidem, tahání za vlasy, odcházení, hrdelní mručení... Sedím a koukám do tmy a přemýšlím, co mohu udělat, aby se to spravilo. Je mi Zitína hrozně líto. Myslete na nás prosím...

Konverzace se Zitínem

A máme tu několik kvalitní konverzačních témat, která nyní jedou stále dokola. Zitisko se chuďátko obává, že o Vánocích opět skončí v nemocnici, jako loni, že je to nějaký rituál, že každý Štědrý den ji zavřou do špitálu, takže je mírně úzkostné a trochu popudlivé. Taky je víc auti, třepe ručkama a vydává chrčivé zvuky... Tak vedeme dialogy. Dialogy jsou Zitínem režírované, vždy stejné a uklidňující. Zde, co jsem zaznamenala v posledních dnech. Vždycky té konverzaci vévodí nějaký zajímavý obrat nebo slovo. To se Zitínovi líbí, a proto znovu a znovu otáčí konverzaci daným směrem. Dialog 1 Maminko, máš vlka na posteli ? Ne, nemám. Maminko, co kdybys měla vlka na posteli? Ziti, kdybych měla vlka na posteli, tak bych ho pozorovala (směju se). Maminko, a co by jedl vlk na posteli? To nevím, Ziti. Maminko, jí vlk na posteli maso? Asi ano, jako ostatní vlci. A jakou má barvu, ten vlk na posteli? Šedou. Nenene, šedou nééé neéééé. Bílou!!! Je polární!!!! Dialog 2 Mami

Perníčková historka

Zitisko mělo dnes ve škole předvánoční odpočinkový den. Děti měly v rámci předvánočního družení donést nějaké cukroví. Mohla bych napsat nějakou prima příručku o kloubení péče o dítko a pracovního nasazení. No, perníčky jsme extra v předstihu nestihly připravit. Proto jsme se do příprav vrhly včera večer. Navíc jsme si vytyčily, že perníčky budou BEZLEPKOVÉ. Autism-friendly, chápete. Nevím, co mne to popadlo. Zitisko cukroví stejně vůbec nejí a bezlepková dieta na Zitína nemá žádnej vliv. Ale prostě cukroví mělo být bezlepkové. První potíž nastala s formičkami. Koupila jsem překrásné hvězdy. Ale Zitisko chtělo LIDI. Proto jsme asi hodinu hledaly LIDSKÉ FORMIČKY. Když jsme je nalezly, tak si Zitisko povšimlo, že formička chlapce mírně uhýbá na stranu (jakože chlapeček se hýbe) a požadovalo nápravu. Další hodinu jsem strávila vysvětlováním, ŽE TO TAK MÁ BÝT. Zitisko si zakvílelo. Potom jsme hodinu věnovaly hledání RECEPTU. Zitisko vytáhlo všech šedes

O Vánocích

Myslím, že jedním z hlavním omylů současné západní společnosti, ke které se už asi taky řadíme, patří představa, že konzumace člověka učiní šťastným. Je to naprostá blbost. Konzumace člověka uspokojí pouze tehdy, jestliže TAK AKORÁT naplní potřebu. Ale jakmile konzumujeme VÍC, než potřebujeme, přestane to těšit a nastane prázdno. Toto prázdno se dost rozlézá po mých přátelích a známích. A na to jsem vynalezla vynikající lék. Tedy nevynalezla, ale asi funguje již od věků. Máte předvánoční prázdno? Není divu! Máte se jak kapr v rybníce, chodíte pařit s přáteli a smysl toho všeho vám uniká. Pošlete půl výplaty dětem do Afriky. Máte prosincovou depresi? Zaplaťte někomu v Indii vzdělání. Máte pocit, že vše je nicotné? Pošlete peníze Lékařům bez hranic, donekonečna bojujícím s ebolou kdesi daleko v Africe. Nebo si najděte nejbližší autimatku bez peněz, zeptejte se jí, co potřebuje a kupte jí to. Znám lidi, co tohle dokážou udělat. A je to skvělý. Letos nenakup

Jak chutnají tvary

Mami, mami, jaký máš ráda bonbón? Máš ráda JEMNÝ NUGÁT? Zitisko si četlo názvy bonbónů v bonboniéře Orient Dezert... Mami, já mám ráda PENTAGON! Mně chutná OŘÍŠKOVÉ OPOJENÍ, protože je to PENTAGON! (Opravdu, bonbón oříškové opojení je pětiúhelník) Zajímavé. Chutná mi, PROTOŽE je pentagon? Zitín pokračuje. Mami, já mám ráda všechny pentagony.... pentagon mi chutná.... Pentagon je zkrátka CHUTNÝ tvar.

Coffee

Každý den zahajuji stejně. Dobrá káva. Ach ano. Neustále se vedou spory o její kardiotoxicitě. Je mi to jedno. Kafe je dobrý. Taky prý protektivní proti některým typům rakoviny. Někdy člověk není v nejlepší náladičce. Ale tu klidnou chvilku je prostě nutné si udělat. Nějakou neřest člověk mít musí.

Překladatelství II - dnes na téma Vánoce

Pro enormní úspěch překladatelského dílu budeme pokračovat. Navážeme, kde jsme minule skončili. Dnes na téma Vánoce. Ach ano, ty milé, krásné svátky, plné sněhu, slunečního svitu nad zmrzlou krajinou, rodinné pospolitosti a nepředstíraného štěstí. Tedy začínáme: Ž: "Miláčku, kde budeme na Vánoce?" Překlad: "Miláčku, chci být na Vánoce s Tebou a možná chvíli se svou rodinou" M1: "Ano, ano. Taky jsem si říkal, kde na ty Vánoce budem? A tak jsem domluvil, že celá moje rodina pojede na rodinnou chatu!!! Bude to super, co říkáš! Bezvadný! Pojedeme všichni a zažijeme JEDNY VELKÉ VÁNOCE!!! Jsem tak vzrušený, tak nadšený! Ochutnáš kapra mojí mámy (pokud ho již důvěrně neznáš... a navíc v uplynulých letech to byl hroznej propadák, jak jsi spálila toho kapra, pamatuješ??) a budeš si moci povykládat s tetou Nelinkou! No není to super?" M2: "Miláčku. Mám tě rád. Proto přežiju krátkou návštěvu u tvých rodičů. Stavíme se na krátkou návštěvu i za našima,

O psychosomatice

Navštívila nás zas nějaká viróza. Pomineme-li to, že jsem si opět připomněla, jak by Zitul vypada ZCELA NEAUTI, protože při teplotě nad 39 C nám auti příznaky mizí, tak jsem mohla v reálném čase sledovat sílu psychosomatiky. Poté, co Zitisko dostalo informaci, že nemocná NEMŮŽE DO ŠKOLY, začal se její stav raketově zlepšovat. Horečka poklesla, krk se zázračně vyčistil, což je provázeno dotazy v půlhodinových intervalech, zda už nyní ZITUL MŮŽE DO ŠKOLY. Ano, milé dítě, můžeš do školy. Zitul školu naprosto miluje, je to dle Zitína nejkrásnější místo na světě, kde se lidé dozvídají důležité informace a navíc v tom panuje ŘÁD, přestávky i hodiny jsou jasně řazené, každý týden jsou hodiny STEJNĚ, děti jsou stejné, paní učitelka pořád stejná, témata jsou řazena logicky (jedno číslo po druhém, jedno písmeno po druhém), no je to prostě super. Minulý týden dostalo Zitisko jedničku z diktátu. Jedničku!! Z diktátu!!! Úplně mi vhrkly slzy. Jasně, že život není o jedničkách a tot

Samota

Sedím doma a je mi smutno. Samota je ošklivá věc. Někdo se s tím srovná dobře, já mezi tyhle lidi asi nepatřím. Někdo přímo potřebuje prostor pro sebe. Někdo v samotě vidí pozitivní hodnotu. Přímo požehnání. Já ji ale úplně nenávidím. Potřebuju si vykládat, vařit, pobíhat a furt něco vytvářet. Je to ubíjející.

Billa

Ano, Vánoce jsou tu. Předvánoční Billa. Ach. Tak krásné místo. Myslím, že všichni autisti nenávidí společně Vánoce. Nenávidí je každý zvlášt a potom i dohromady. Zitisko mne přemluvilo na Billu. Že chce plyšáka PAPRIKU a taky že budem večer vařit čočku, která nám doma došla. Hned mne mělo napadnout, že to není dobrej nápad. Na Náměstí svobody bylo asi tak E40 lidí, tedy e na čtyřicátou, prostě celý vesmír. Myslím, že lidstvo se shromáždilo na Náměstí svobody, aby mohlo sledovat, jak je početné. S Vánocemi to nesouvisí nijak, ani okrajově. Zitisko se nadšeně vrhlo do víru velkoměsta, aby záhy odtušilo, že vír velkoměsta není pro jeho senzorickou výbavu to pravé. Došly jsme do Billy. Vzaly jsme košík. Nastala dekompenzace, že NEBEREME VOZÍK, ALE KOŠÍK. Znám to. Vypadá to jako dekompenzace kvůli debilnímu košíku, ale příčina je jinde a celkový význam této dekompenzace je "mami, není mi tu dobře, pojďme rychle pryč". Popadla jsem Zitisko pod paží a v mírném poklusu

Překladatelství

Nyní si něco stručně pohovoříme o značných rozdílech ve vyjadřování mužů a žen. Použiju k tomu modelové situace, které se všechny zakládají na mém vlastním prožívání a zkušenostech nebo na zkušenostech mých nejbližších přátel. Vše se tedy zakládá na reálných situacích. Kromě hlášky s křečkem, co sál mozek z hlavy, tu jsem si vymyslela. Ke každé modelové situaci jsou dvě možné reakce, řekněme optimální a méně optimální. Pro méně chápavé muže jsem ze svého pohledu optimální řešení označila tučně. 1. Ž: "Jsem hrozně unavená." Překlad: "Málo mi doma pomáháš s nádobím". M1: Jsi unavená, tak odpočívej. Nádobí umyješ zítra. Taky bychom ho mohli přestat umývat úplně, co říkáš. M: Jsi unavená, vždyť to vidím. Pomohlo by, kdybych umyl nádobí? 2. Ž: "Chci se rozejít". Překlad: "Štveš mne, mám pocit, že snažím o vztah sama a tobě na mne nezáleží". M1: Chápu. Tedy odcházím. Respektuju tvou volbu. Ani se neptám, proč se chceš rozejít, protože je t

Email

Dneska mi přišel ráno email. Překvapil mne natolik, že jsem se rozesmála. Fakt jsem se zasmála. Upřímně. Překvapilo mne oslovení. Překvapila mne sebejistota, se kterou byl napsán. Překvapila mne samozřejmost, se kterou byl koncipován. Tak jsem ho smazala. Vlastně ani nevím, proč to sem píšu. Inkriminovaný aktér to tu nečte a ostatním to nic neřekne. https://www.youtube.com/watch?v=Tth-8wA3PdY

Interstelar

Včera jsem byla v kině na filmu Interstelar. Nechci být spoiler, takže se budu snažit moc neprozradit. Je to dobrej film, oplatí se na to jít. Sci-fi. Christopher Nolan se zjevně díval hodně na Kubrickovu Vesmírnou Oddyseu a taky na Tarkovského Solaris. Ale o to nejde. Jde o to, že leitmotivem celýho filmu je, že nějakej tatínek něco slíbí dcerce, a potom doslova OHNE VESMÍR, aby to mohl splnit. Aby dodržel slib. Úplně mne to rozložilo. Vybavilo se mi tolik slibů, které Zitul už slyšela. Tolik ujištění. Tolik pevných tvrzení. O neodcházení, o bezpečí... Která odezněla. Nikdo vesmír neohnul. Nikdo. Nikdo nepřestavěl časoprostor, aby dodržel, co Zitínovi slíbil. Jedinej, kdo něco dodržel, byl Obi-Wan, jenž nic nesliboval. Je mně z toho špatně. Ze všeho. Ze slibů dětem, který nic neznamenají pro nikoho...

Carly Fleischmann

 Možná to jméno znáte. V USA je Carly hodně známá osoba. Když jí byly dva roky, byl jí diagnostikován velmi závažný autismus a postižení motorických funkcí obličeje, které znemožňuje mluvení. Lékaři předpověděli, že zůstane navždy na úrovni dvouletého dítěte. Rodiče investovali spoustu peněz a úsilí do různých terapií, ale nikdo moc nepozoroval žádnej progres. Ve věku deseti let se ale něco přihodilo. Carly pracovala se svými terapeuty, Howiem a Barbem, natáhla se pro laptop a napsala "HELP TEETH HURT". Terapeuti začali tento způsob práce nadšeně podporovat a během krátké doby se Carly naučila psát velmi dobře. Carly je non-verbální autistka, která spadala zcela jasně do kategorie "non-verbální nízkofunkční autismus". Ukázalo se ovšem, že přestože je non-verbální, je všechno, jenom ne nízkofunkční. Její texty o tom, jak se cítí autistický člověk, jsou naprosto unikátní, výborně strukturované, prostě vynikající. Je to chytrá holka. Dostala se na žurnalistiku

Vytvarka

Každý týden je to boj a každý týden je to malinko lepší....zitina baví práce s hlinou...vznikly objekt se nazývá HNIZDO PAPOUŠKU KAKADU

O snech

Sedím doma a nudím se, a tak dnes píšu jeden příspěvek za druhým. Trochu grafomanský. No co už. Lepší než tupě čumět na bednu. Ta jedovatá babice, co tu už asi tejden řeším, mi řekla, že lidi jako já, tedy s dětma s autismem, by neměli mít podle jejího názoru žádný vztahy. Že by měli akceptovat, že prostě vztahy nejsou pro ně. Měli by se vykašlat na nějaký svoje sny a prostě se starat nějak o dítě a na všechno ostatní kašlat. A já si říkám. So much untrue! Co by byl život bez snů. Všichni se tomu vysmívají, tomu ideálu rytíře na bílém koni a zázračným vyléčením a podobně. Ale já chci mít svoje sny. O čestných rytířských mužích, kteří mají velké srdce. A ještě k tomu umějí jezdit na koni. A milujou malé autíky. Chci svoje sny. Nechci si je nechat vzít. Myslím, že v tom lidi dělají velkou chybu. Že si nechají všechny sny vzít a pak jim nic nezbyde. Mnoho let působím jako VŠ pedagog a nepřestává mne fascinovat, že studenti nějak nemají sny. Že by někdo přišel

Obi-Wan II

Obi-Wan. Obi-Wan neopustí auti dítě. Obi-Wan neopustí žádný dítě. Ani jeho matku.

Zitínovy otázky

Maminko, které za zvíře se ti líbí, které nemá nohy? Maminko a které za zvíře se ti líbí, které má nohy? Maminko a líbí se ti pavouk? Maminko a líbí se ti škorpión? Maminko a které zvíře se ti líbí, co není had? Maminko a které zvíře se ti líbí, co je had? Maminko, je anakonda had? Je to ten had ve vodě? Maminko je krokodýl had? Maminko, co má stegosaurus na ocase? Jsou to bodliny nebo trny? Maminko a kdyby stegosaurus bojoval, co by dělal s ocasem? Maminko, které zvíře se ti líbilo ve skleníku? (rozuměj v teráriu v zoo) Maminko, líbilo se pouštní kočce ve skleníku? Maminko, on je ve skleníku (=ta kočka), aby se na to mohli lidi dívat, ale je smutnej, ten kočka... Maminko, a je krokodýl had? Maminko, proč ti chutná avokádo? Maminko, a proč je zelené? Jakou barvu má avokádo? A jíš i pecku? Maminko, proč nejíš pecku z avokáda.... Maminko, máš ráda avokádové maki? (=suši) Maminko, máš ráda hosomaki nebo futomaki? (následuje pětiminutová přednáška o příp

Stupňování

Dnes na téma stupňování přídavných jmen. Jedeme dril. "Starý, starší, nejstarší" "Velký, větší, největší" Ptám se Zitul: "chceš to zkusit?" Zitisko, že jo. A stupňuje: "mladý, starší, nejstarší". Dále pokračuje: "veselý, smutný, smutnější" Snažím se Zitínovi vysvětlit, že tady nejde o antonyma, ale Zitínovi je to jedno. Evidentně do stupňování včleňuje své katastrofické scénáře. Dobrý, horší, nejhorší. Mladý, starší, nejstarší. Šťastný, smutnější, nejsmutnější. Chytrý, hloupější, nejhloupější. Pak se začne strašně smát. Tak nevím, možná je to celý vtip??? Možná ví, že je to špatně a chce se vnitřně pobavit. Tak jedeme znovu. Snažím se to Zitínovi osvětlit. Mladý, VÍCE mladý, tj. MLADŠÍ, NEJVÍCE mladý, tj. NEJMLADŠÍ. Zitisko zařve: "nejstarší, nejstarší" A se stupňováním je konec. A tak pořád dokola. Když se zeptám po páté, odpoví anglicky I DON'T KNOW. I DON'T KNOW MUM.

Je to za náma

Po pochmurných událostech posledních týdnů je možné říct, že JE TO ASI ZA NÁMA. Už na mne i Zitína nebude nějaká ježibaba hnusná, neboť jí to prostě už nikdy nedovolím. Ani nikdo jiný. Nenecháme si ubližovat. Je to za náma a je nám se Zitul dobře. Jsme v klidu a to je fajn pocit. A máme čistý svědomí, což je ještě lepší pocit.

Škola - to be continued.

Každý den je navečer podobný. Sedíme se Zitul nad učebnicemi a slabikářem a dovysvětlujeme si věci. Věci, co jsou pro ostatní děti asi přirozené. Nevím, nemám srovnání. Dneska jsme narazily na to, že Zitul nechápe rozdíl mezi "starší" a "nejstarší" a "mladší" a "nejmladší". Tak dohledávám na googlu obrázky starých a mladých lidí. A tak to děláme každej den. Asi si na to najdu nějakou aplikaci a budu z toho dělat Flashcards. Ale nezvládám být naprosto vždy maximálně efektivní. Takže spolu sedíme a hledáme "síto" a "jelito" a "mladší" a "sourozenec" na googlu a Zitisko to má rádo. Připadám si jako tlumočník. Myslím, že zkušenosti s učením jazyků jsou pro osobu pečující o takovýho autíka, jako je Zitul, obrovskou výhodou. Učíme se angličtinu a potom se podobně učíme češtinu a cílem je Zitínovi vštípit, že to jsou všechno nějaké komunikační systémy a mají svoje pravidla, kterým říkáme gra

Zážitkáři

Někteří lidi berou život jako soubor zážitků. Je třeba zážitky vytvářet, prožívat a poté si je uchovávat v paměti. Je vhodné vyhledávat nestandardní situace, protože poskytnou zajímavé zážitky. Dostaneme se tak blíže k podstatě. Ale podstatě čeho? Bolesti těch druhejch? A co s tou bolestí pak budeme dělat? Budeme ji odborně pozorovat? Zkoumat? Léčit? Ne, léčit ji nebudeme, uděláme si z ní životní zážitek, který přidáme k ostatním zážitkům do velké sekce ZÁŽITEK.  Ano, zážitkáři s vámi mohou prožít velmi hluboké chvíle, ale nikdy je neprožijí v hlubokém souznění... prožijí je jako pozorovatelé... pozorovatelé vlastního zážitku. Mohou se dojímat i nad svou hloubkou, že si takový zážitek opatřili. Nemám ráda české slovo "soucit". Mám raději anglické "compassion". Místo sou-cítění je to sou-vášeň. Sdílení vášně s někým. To vám zážitkář nedá, myslím tu sou-vášeň, protože je zcela pohlcen svou honbou za novými a novými poznatky a zážitky. Zážitek rados

Dopis jeziskovi v.2

Láska

Sedím u kompu, pracuju a přemýšlím, co to je ta láska, za kterou se všichni pachtíme. Myslím, že je to hluboký vnitřní pocit, že k někomu patříte. Který máte, i když ho nechcete mít. I když si to nepřejete cítit, i když si to třeba zakážete. Stejně ho máte. Někde uvnitř to víte. Jakýsi pocit vnitřního spojení. Který je nezrušitelný, protože si to nejde vybrat. Nejde nad tím přemýšlet, nejde nad tím vymýšlet žádné racionální strategie, je to totiž nezrušitelné a hluboce zakotvené. Můžete být klidně roky s někým jiným, ale stejně víte, že to tam uvnitř je. Víte, že kdybyste museli volit a mohli z hořícího domu zachránit jednu jedinou osobu, zachráníte svou vnitřní lásku.... Můžete být sami, ale stejně to cítíte. Nedá se toho zbavit, nedá se to opustit. Je to spojené s chápáním, že druhé straně může být lépe bez vás. Je to nesobecké. Cítila jsem to v opravdové hluboké a drásavé formě jedinkrát v životě. A pořád to cítím a nejde to zrušit. https://www.youtub

Delegace

Můj otec se již léta přátelí s Kennethem Tomeckim. Je to jeho kamarád z Clevelandu z Ameriky. Jsou oba dermatologové. Dlouhá léta si psali a ještě za komunismu tátovi Ken posílal z Ameriky knížky a časopisy o dermatologii. Potom se odhodlal přijet. A od té doby se každoročně navštěvujou. Dneska se v Brně konala dermatologická konference, kam přijel i Ken. Měl velkou přednášku. Večer bylo společenské posezení. Neměla jsem hlídání a vyrazila jsem tam teda se Zitulínem. Když jsme se Kenem viděli naposledy, bylo to strašný. Doteď z toho mám trauma. Zitul se sebepoškozovala a hrozně kvílela, točila se dokolečka a vůbec se jí Ken nelíbil. Dneska seděla u stolu, způsobně jedla příborem a občas řekla nějakou anglickou větu. Jako "here's a train", nebo tak něco, co se učili ve škole. Bylo to ÚŽASNÝ. A můj otec seděl naproti a zcela jasně byl STRAŠNĚ HRDEJ. Zitisko začlo být po čase unavené, takže jsme se zvedly, Zitul se způsobně anglicky rozlouči

Zitin Jeziskovi

Auti auti

Dlouhodobě sleduju blog americké maminky o její nízkofunkční dcerce Janey. Sleduju to už dlouho. Janey se bohužel poslední dobou hodně zhoršila. Natolik, že ji přímo ze školy nechali odvézt sanitkou do nemocnice, protože se báli, že ublíží sobě nebo někomu jinému. To se může stát. Bohužel může. Smutné na tom je, že krom toho, že Janey leží v nemocnici a tam je tlumená práškama a není opravdu v dobrém rozmaru, řeší její rodiče další palčivý problém. Kdo zaplatí za její lékařskou péči. Přátelé jim dnes zřídili konto, kam lze přispívat, protože Janey tam asi bude docela dlouho. Takže přátelé. Žijeme v PŘEKRÁSNÉ části světa. Nádherné. V takové, kde není hlad, válka a kde dokonce rodinu nezruinuje, když je dítě autítko v nemocnici. Važme si toho. Buďme za to fakt vděční.

Obi-Wan

Včera jsem se dopustila jedné nepřesnosti. Epizodní postavou nebyl Darth Vader. To je aspoň důležitá postava. Bylo to Darth Maul. Postava fakt epizodní. A na četné dotazy čtenářů, co se nyní děje, mohu napsat jenom, že nevím. Zjevuje se Obi-Wan.

Světlo

Velký ruský román pokračuje. Ve velkém stylu. Jedna vedlejší postava z příběhu vypadla. Tato. Objevila se ovšem postava nová. Tedy stará. Jsem ze všeho zmatená. Dám si kávu. Dopíšu grant a dám si kávu. Je to napínavé.

O psaní

Sedím se Zitul u stolku a píšeme domácí úkoly. A Zitule šíleně kvílí. Asi po hodině strašlivého kvilu mi to došlo. Proč ten kvil. Protože jsme psali "so". A "so" Zitul nestihla napsat ve škole. A proto ho teď má napsat doma. Ale domácí úkol je nutné psát až z toho, co se ve škole probralo. Takže nyní píšeme "so", ale ještě jsme se ho ve škole nenaučily, respektive jsme se ho naučit nestihly. Vysvětluju Zitínovi co to jde, že to je V POŘÁDKU, že to máme dohnat doma, že se máme "so" naučit doma. Ale Zitisko tvrdošíjně kvílí, že nebude psát úlohy z něčeho, co ve škole nepsalo. Bojujeme s tím asi hodinu a půl. Nakonec se rozbrečíme obě. Zitul říká: "Maminko, já za to můžu. Je to moje vina." A vypadá tak nešťastně. Tak ji držím v náručí a objímám a říkám, že to není její vina. Že nic není její vina. Vůbec nic na tomto světě není vina malých šmudlíků.

Sebeúcta

Sedím a přemítám o tom, co na mne v sobotu naplivala jedna jedovatá babice. A říkám si, že tomu přece nesmím uvěřit. Ani na deset vteřin si nesmím připustit, že by mohla mít pravdu. Musím se vůči tomu zcela obrnit a být v klidu. Musím to porazit.

Vzkaz II

A zde ještě vzkaz pro jiného konkrétního muže, který to tu čte, takže si to taky může pustit a navíc by tomu vzhledem k rodinnému původu mohl i porozumět: https://www.youtube.com/watch?v=H1DpjXQUDsI

Význam lekce

Na sobotní lekci od života bylo nejlepší, že nastartovala věci. Spoustu zajímavých událostí. Usmířila jsem se s rodinou. Ozvali se mi staří přátelé, které jsem dlouho neviděla a tak postrádala!!!!! Díky!!!! Strašně ráda jsem vás všechny viděla! A doufám, že se uvidíme častěji! Nejdůležitější, že následkem lekce jsem po dlouhé době utrpěla kontakt sama se sebou. Se svým uměleckým já. S Julkou choreografkou. Po roce, kdy jsme nemohla na choreografickou práci ani pomyslet, protože mne to strašně otravovalo, po roce, kdy mne nic neinspirovalo k ničemu, lidi nebavili, jsem se dnes probudila s nápadem na nové představení. V hlavě mi celý den běží choreografický obrazy. Vrátilo se to. Úplně. Vrátila se mi chuť, inspirace i výdrž. Uvnitř to spalo a nyní se to všechno vrátilo a já se cítím skvěle. A úplně na konec zde vzkaz pro jednoho konkrétního muže, ale on jej stejně nepochopí: https://www.youtube.com/watch?v=UlQ5d9bEYH8

To dítě je mucik sikovnej

Kniha

O svém pohnutém životě jednou napíšu knihu. Bude plná romantických zvratů, nečekaných událostí, tragédií a vzestupů a bude se ohromně dobře prodávat, přestože ji všichni kritici označí za trapně nepravděpodobnou. V zásadě půjde o hluboký příběh ženy, která se snaží zajistit nejlepší možný život svému dítěti. Dítě je pro ni prioritou, miluje ho nade vše a přeje si pro ně to dobré. Vedlejší příběhy budou pak různé dramatické karamboly, debakly a paranormální události, které při zajišťování toho nejlepšího možného života pro dítě vznikají. Nečekané odchody, příchody, návraty, zvraty a podvraty, které život zajistí. Je to vycizelovaný ruský román. Kniha bude obsahovat i typologii několika mužů, kteří se na tom zajišťování nejlepšího možného života pro dítě měli/chtěli podílet. Bude to vlastně takové vysvětlení pro všechny, kteří procházejí příběhem, aby pochopili, co je hlavní linka a co je vedlejší linka příběhu. A aby pochopili, vo co v té knížce primárně jde, protože j

Lekce

Dnes jsem dostala LEKCI. Jednu velikou, významnou lekci. Tak významnou, že se bezesporu zařadí k nejvýznamnějším lekcím, které jsem od života obdržela. Nechci tu psát, o jakou lekci šlo, protože bych se musela stydět, za ty lidi, kteří se té lekce dopustili. Stydím se za ně. Strašně. Tak aspoň její resumé. Všichni lidé nejsou hodní Julko. Nemůžeš věřit lidem, kteří se tváří, že tě mají rádi, jenom proto, že to, co říkají, hezky zní. Nemůžeš věřit lidem, kteří říkají, že mají rádi Zitisko, že to tak doopravdy myslí. Pokud si to myslíš, jsi hloupá a naivní. Na světě je spousta lidí, kteří Ti Julko rádi ublíží, pokud to jen trochu budou moct udělat, a mohou to udělat formou, která Ti v tuto chvíli připadá příliš krutá a nechápeš ji, ale prostě to udělají, takže se musíš CHRÁNIT. Na světě je spousta lidí, kteří jsou slabí. Na světě je spousta lidí, kteří ani nevědí, jak velké utrpení způsobí. To je první část vzkazu od života. Ta druhá je: Na světě JSOU HODNÍ LIDI. Jsou lid

O správném životě

Přemítám, že se neustále snažím dělat věci, co jsou jakože správné. Je správné chodit do práce. Panuje obecný konsensus, že je to tak dobrý. Je správné starat se o děti. Protože jinak by se asi nedožily dospělosti a to není správné. Je správné chodit na třídní schůzky. Je správné jíst zeleninu. Je správné nejíst mnoho obilovin, když jste autista, a proto je správné sehnat bezlepkové náhražky. Taky je správné, aby dítě sportovalo. Aby se věnovalo  umělecké činnosti. Je správné se učit. Je správné mít všechny školní pomůcky. Je správné se umývat a umývat si i hlavu a stříhat si nehty. Taky je správné odpočívat, ale to se tam nějak nevlezlo. Ale vůbec netuším, kde je prostor na věci, které správné nejsou. Které jsou bláznivé, ztřeštěné a možná i hloupé a neprozíravé a komplikující. Kde je prostor na nějaké blbosti? Nechci skončit jako správňák Ackermann. Viz zde. https://www.youtube.com/watch?v=dhxKDi0rlQw Chtěla bych jít dělat nějaké blbosti, třeba

O roztržení dítěte

Proběhla schůzka na OSPOD. Hm. Cestou domů jsme se stavili na kávu a na kakao pro Zitína a Zitul zde začala eminentně kvílet a kňourat a kvílení pokračovalo až do doby návratu domů, kdy se konal ještě jeden apartní kvil na téma "chci se dívat na televizi". Pak se napila, snědla jablko a uklidnila a teď sedí v pokojíčku a zpívá si své oblíbené písně beze slov.... Někdy bych Zitína tak trochu přetrhla. Je to můj jediný potomek, kterého nade všechno miluju, ale ten kvil, ten je příšernej. Příšerný manipulativní kvil, jehož cílem je přinutit matku, ať KOUPÍ HRAČKU. PROSTŘEDNÍ. NE MALOU. PROSTŘEDNÍ. Nevím, co to má společného s autismem, asi nic. Nebo možná jen tu vytrvalost. Zdá se mi, že Zitul kvílí dýl než kvílí jiné děti. Více a důrazněji. Třeští mi hlava a jsem ráda, že máme zavedenou vynikající instituci zvanou POKOJÍČEK, kam můžeme princátko odeslat. Navíc je byt výborně dispozičně řešen, takže vzteklé kvílení ze Zitínova budoáru a požadavky na audien

OSPOD

Milá instituce. Piju kafe a sumíruju si myšlenky. Nechce se mi tam chodit a vlastně ani nechápu, proč tam mám jít. Nebo to možná nechci chápat. Ale předvolání je předvolání. Taky tam nejdu poprvé. Tak mi držte pěsti. Zitul je ve škole a já na ní myslím a představuju si, jak sedí v lavici a směje se. Mazlík. Myslím na ni a těším se, až přijdu domů a Zitul pořádně obejmu a nepustím. A nesmírně děkuju všem, kdo mi pomáhají.

Fantomas

Ano vážení, přesně ve 20:30 vystoupí Fantomas. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/214411058321114 To s tím vařeným neberte vážně.

Integrace - jak to jde

Průběžné info o průběhu integrace Zitul: je to skvělý! Zitisko školu miluje. Myslím, že ji velmi vyhovuje hodnoticí systém s použitím známek... Zitisko jasně chápe, jak je to odměňování strukturovaný... Asistentka se navíc přesadila od Zitul dál, takže Zitisko teď sedí samo s milovanou holčičkou a vypadá to, že jí to vyhovuje, žádné hroucení ze vzdálení asistentky zatím nenastává... Zitisko je místy asi trošku mimo, ale školu má moc rádo a asi má ráda i děti, na což usuzuju podle toho, že o nich doma mluví a používá jejich jména, nikoli singulár "děcko" či plurál "děcka". Když jsem se šla podívat na výuku v den otevřených dveří, přišla jsem si jako v Bradavicích! Vypadalo to tam asi takto: Děti vypadaly asi takto.... Každopádně se mi zdá, že kolem hlavy slečny učitelky se začíná rýsovat svatozář...

Kosminci

Zitisko si vymyslelo nové postavičky a říká jim KOSMINCI....a kreslí o nich různé příběhy...

Skříň

Sedím na posteli a koukám do tmy. Hlavou se mi honí spousta myšlenek, obecně dost neveselých, které mne nenechají usnout. Říkám si, no co. Tak beru do ruky mobil a začínám si tam surfovat, krom toho také procházím své oblíbené britské zpravodajské servery. Pak se přihlásím na aukro a prohlížím si nábytek, než začnu jaksi usínat. Ale prohlížím dál... kategorie RETRO, ideální... Ráno jsem se vzbudila s pocitem, že jsem něco provedla. Ano!!!! Ano, vážení. Koupila jsem ve dvě v noci SKŘÍŇ!!!! Originál z padesátých let. Halabala! Dveře z kořenice! A chrom!!! Ale nevím proč???? Proč skříň a proč takhle v noci??? Matně si vybavuju, že na té fotce se mi ohromně líbila. Ráno se mi to bohužel rozleželo. Kam tento klenot dáme, když nemáme v bytě žádné volné místo? Navíc tu skříň vůbec nepotřebujeme!!!! Ach. Neznám nikoho jiného, kdo by impulzivně nakupoval SKŘÍNĚ. Impulzivní nákup oblečení a šminek, to ano, ale SKŘÍNĚ???? No nic. Musím se vzchopit. Beru do ruky

MjUNI - první vlaštovky

A zde první fotografie... more photos coming soon! Fotil jeden ze členů naší výzkumné jednotky: David Konečný:-) Mí milovaní kolegové Jan, Ivo a Pavel:-)))

MjUNI alespoň pár fotek

A zde pár prvních fotek, zatím z mého telefonu...

MjUNI - Dětská univerzita

Z lásky k tomu svému malému tvorovi jsem na jaře kývla na nabídku organizovat projekt Dětská univerzita za Lékařskou fakultu. Říkala jsem si, aspoň budu moct vzít Zitína sebou a uvidí nějaký dobrý vědce. Vážení, ale ta organizace, to bylo nefalšované peklo! Organizovat projekty je vlastně část mé pracovní náplně, jsem na to zvyklá a nedělá mi problém si práci rozvrhnout a zorganizovat. Ale tohle bylo strašný! Napřed sehnat lékaře-učitele ochotné něco předvádět dětem. Přesvědčit tyto lékaře, aby přistoupili na formu, která bude pro děti stravitelná. Sehnat zážitkového pedagoga. Zařídit, aby ostatní pedagogové zážitkového pedagoga trochu poslouchali. Ale našli jsme, našli! Poslední týden nejím nespím, neboť organizuju Dětskou univerzitu. Permanentně mi drnčí telefon. Dnes ráno jsem mrákotně vstala, vzala Zitisko za ruku a odtáhla ji do kampusu. Jely jsme trolejbusem, protože Zitína to uklidňuje a když se jede trolejbusem, déle pak vydrží dobrá nálada. V živých barvá

Podzim

Zitisko namalovalo podzim...

Anděl

Jedu v trolejbuse a koukám na výjev přede mnou. Nějaká slečna převáží trolejbusem chlapce na vozíku, který je zjevně autista. Když nastupují, je trolejbus relativně prázdný a chlapec je docela v klidu. Ale pak s každou další zastávkou roste ruch, přistupuje víc a víc lidí. Chlapec je neklidnej, křičí, bouchá, pak bouchá i do slečny, kterou párkrát ošklivě praští. Má zjevně velkej stres. Slečna ho tiší a dělá to fakt dobře. Je pevná a laskavá zároveň. Chlapec se trochu klidní a už nikoho nebije, ani sebe. Koukám na tu holku a říkám si, že je vlastně strašně krásná. Má rudý vlasy a jemný obličej a září z ní nějaká vnitřní síla. Je mladičká, možná je to chlapcova sestra spíš než asistentka. Přemýšlím nad tím. Je mladá a krásná a zvládá kluka a prostě já na to koukám a říkám si, že kdybych byla chlap, tak přesně do takový holky bych se šíleně zamilovala. Chci ji říct, že je skvělá, ale nakonec vystupuju dřív než oni a nedostanu se k ní přes dav lidí. Tak jí to c

Sprostá slova

Zitisko nemluví sprostě. Nevím, jak to dělá, ale nemluví. Občas něco zaslechne, ale sprostě nemluví. Ale výchova ke slušné mluvě již není nutná, protože Zitína budou nadále korigovat vrstevníci! Ano, milí přátelé. Nikdo neudělal pro rozvoj kultivované mluvy v posledním století tolik, jako náš prezident. No jen si to představte. Začnete někde hemzat sprostě a vypadáte jako hňup!!! Vypadáte jako STOUPENEC SYSTÉMU! Znakem revolty proti systému je naopak odnedávna mluvit SLUŠNĚ. Již několik dní se bavím tím, jak na facebooku sleduju, jak se všichni rozhorčují, že se nemá mluvit sprostě! Správně, je to tak. Pokud je systém nastaven tak, že SYSTÉMOVÉ PRAVIDLO je, že se mluví slušně, lze provozovat revoltu pomocí sprostých výrazů. Ale pokud je systém nastaven na MLUVENÍ SPROSTĚ, je nutné se vymezit kultivací! Myslím, že náš prezident je geniální. Média jsou plná článku o tom, že se nemá mluvit sprostě. Že se nemá mluvit sprostě v rozhlase. Že se VŮBEC nemá ml

Maluvka

Nad vodou pod vodou....nad zemí pod zemí....

Voči

Mám něco, co se nazývá epikanty. Kožní zahyb na okraji víčka....typicky pro asiaty...v rodině to mám asi jen já....koukám na fotku a říkám si, že to vypadá asijsky fakt. Altaj. A proč to sem dávám??? Protože se přihodily trocha smutný věci pro mne, ale já se jimi trápit nehodlam. Raději si udělám fotku, posoudim své epikanty, uvarim polívku a podívám se se Zitul na Mikulasovy patálie:-)

Zitinuv update mých dveří od kancliku

  Zitisko si povšimlo, že RainMan je roztržený a odpadává a v nestřeženém momentu se chopilo pásky... 

Pozvánka

Nedělám to často, protože na to obvykle nemám čas a jsem zahlcena vlastním prožíváním, žáno, ale dostala se ke mně tato pozvánka, mohlo by to být fajn: http://www.srp-terapeut.cz/listopadovy-workshop-rozvoj-hrou-zaklady-terapeuticke-hry Plus tohle je určitě hodně fajn: http://www.poradenstviprorodice.cz/ Ano ano, často sem někdo píše, že je zoufalý a neví, kam se obrátit, tak nyní to už víte:-)

O kresbě

Zde základní popis situace, vše se zakládá na pravdivých rozhovorech s danými specializacemi. Lékař: "Ta kresba je PATOLOGICKÁ. Postavy nejsou přiměřené velikosti, jsou bez detailů a celkově obraz neodpovídá věku." Verdikt: "S tímto dítětem to vypadá špatně!" Psycholog: "Ale jsou tam usměvavé postavičky. Je tam několik dětí, které se smějí. Taky je to vyvedeno ve veselých barvách, je tam domeček a v něm všechny postavičky zjevně šťastně bydlí." Verdikt: "S tímto dítětem to nevypadá tak špatně, zdá se, že má slušné rodinné zázemí a cítí se fajn." Učitel: "Dítko kreslí rádo a hezky! Necháváme ho kreslit, co chce, protože má svou představu. Baví ji to. Jsme rádi." Verdikt: "Jsme rádi, že dítě kreslí a je nám jedno jak a co (protože jsme dobří učitelé, dodávám já)". Malíř: "Jsou tam prapodivné postavy, chápete, ta paní s kudrnatými vlasy, co jí jablko!!!!! No to jsem teda neviděl!!! Co tím to děcko chce

Debaty Z

Z jako Zitín. Debaty se Zitínem. Např. dnes u večeře: "Maminko, maminko! A teď řekni, co je správně! Lysozom nebo lyzosom??? Anebo lyzozom???? Psali to v knížce!!!!!" Ptám se: "V jaké knížce???" Zitisko: "No přece Jak funguje svět!!!" Začala jsem se opocovat. Zitisko pokračuje: "Maminko maminko! A která planeta je celá z plynu????? " Marně přemítám. Zitisko dobrotivě: "Přece Jupiter maminko...." Zklamaně dodává: "Ty to nevíš????" Ne nevím, milé dítě. Významné informace o lyzosomech a Jupiterech mi v hlavě nahradily úvahy o složenkách a návštěvách finančáku a taky o různých typech zájmových aktivit, rehabilitací, logopedií a výletů. Ale kdysi, kdysi jsem to věděla! Na obědě jsme měli dnes také se Zitul a mým kamarádem Filipem pozoruhodnou konverzaci. Zitín: "Maminko, jaký jsi vědec???" Já: "Biologický vědec". Zitisko: "A Filip???" Já: "Fyzikální vědec". D

O ženách

Upřímně doznávám, že jsem nikdy moc nerozuměla světu žen. S muži, to je jiná. Chápu je, vo co jim celkově nějak v životě jde, jde mi to dobře odečítat, rozumím tomu a trefuju se přesně. Ráda pracuju s muži, protože jsou jasní a srozumitelní. Ale ženy, ty pro mne vždycky byly velká neznámá. Trocha nebezpečná neznámá. Domnívala jsem se dlouhá léta, že mne ženy nemají rády. Bylo mi to i dost líto. Hrozně jsem s nima chtěla kamarádit, ale nikdy mi to dvakrát nešlo, a tak jsem se na to vždyky dříve či později vykašlala a jala se něco vytvářet s muži, protože to bylo pochopitelnější a snazší. Ale s přibývajícím věkem to musím přehodnotit, vážení. Jsou ženy, které jsou moudré. Jsou ženy, které jsou velmi laskavé a mají fakt velký srdce. Fakt jsou. Zitína drží ve škole vlastně soustředěné úsilí několika žen. Dobrých laskavých žen, kterým to není jedno, že nějaký podivný dítě se vo cosi pokouší. Musím to prostě přehodnotit. Kurnik. Ženy jsou velmi silné a vlastně

Vytrvalost

Přemýšlím, jak se s autismem vlastně srovnávám. Co to pro mne znamená. Myslím, že to srovnání vychází se pochopení, že některé věci asi nejde/nepůjde změnit. Zitul je bezva, šikovná, ale některé rysy jejího chování prostě nelze změnit, a já jsem asi rezignovala a už se to ani změnit nesnažím. Snažím se jenom Zitisko naučit, aby se lépe srovnalo s frustracema kolem sebe. Třeba dneska. Zitisko dostalo nečekaně lego a mělo ohromnou radost. Tato radost trvala přesně asi tak deset minut, než se ukázalo, že v balení chybí samolepky k nalepení na lego dílky. Zitisko dostalo strašnej ječák. Že musíme okamžitě vyrazit pro nové lego. Že lego není kompletní. A zde nastupuje reakce, která se někdy lidem kolem zdá tvrdá a neempatická. Ano, milé dítě. Dělníci někde v bangladéšské továrně udělali chybu a tobě chybí samolepky. UDĚLALI CHYBU. Proč udělali chybu? Protože byli asi unavení nebo přepracovaní. Protože za svou práci dostávají málo peněz. Rozhodně ne tolik,

Smutnění

Z některých věcí člověku nepřestane být asi smutno. Když prostě vidíte, že vaše dítě, které milujete a o kterém se domníváte, že je jednoznačně nejlepší na světě, není prostě některým lidem dost dobré. Bolí mne to a trápí mne to. Říkám si, oni to nevidí? Jak je Zitul skvělá a vtipná? Je jim to málo? A co by si tak jakože představovali? Hm??? Dobře, Zitisko je zvláštní a mírně prapodivné, ale taky je milá a hodná a vtipná a docela bystrá. Říkám si, jak se Zitín po dnešní oslavě cítí. Asi nic moc. Ještěže máme tetu Katul a strejdu Ríšu, který Zitín bezmezně miluje. Který mají Zitína rádi takovou, jaká je. Který se s ní donekonečna dívají na EPIC CATS na youtube a smějou se kočkám v šuplících a kočkám ve vaně a kočkám na lustru a kočkám úplně kdekoli stejně srdečně jako Zitín. Nakonec možná není čeho želet. Lidi, kteří si dají určitou práci, jsou milováni, zbožňováni a často navštěvováni. Zitisko je spravedlivý.

Lustr k narozeninám pro tetu katulu

Koupili jsme bílý lustr v IKEA a Zitisko na něj namalovalo příšerky:-)

Zitin malířkou

  Zitisko začalo chodit na výtvarku. Krom jiného. Je to ÚŽASNÝ.     Jsem hrozně šťastná, že se najdou lidi, co do svého ateliéru vezmou mírně podivné dítě s názorem "v tom dítěti je hrozný zmatek! to musí ven!"     Zitisko miluje kreslení. A oficiální ateliér vidělo dneska poprvé.     Jsem šťastná a hrdá. Že to zvládá. A taky jsem vděčná.