Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Nestíhám, nestačím...

Taky nesvačím a létám jak motorový čmelák, a proto sem tak málo píšu. Ale v pondělí odevzdám projekt a má kvalita života bude zpět! Mezitím selfíčko s dětmi:-) 
Nejnovější příspěvky

D170

Spoustu zvyků teď v lockdownu děláme... Zitul to úspěšně uklidňuje.

Krásné Velikonoce!

Krásné Velikonoce všem. Jsou jiné. Chybí mi spousta zvyků, které v současném nastavení nejde zařídit. Ale pořád v těch Velikonocích trochu vidím předkřesťanskou oslavu jara a nějak se mi ty různé mystické věci spojují do naděje. Přikládám našeho velikonočního beránka. Zitul konstatovala, že vypadá jak od Jacksona Pollocka.

Zitul strážkyně tradic.

D165

Lockdown, den 165. Stojím v zahrádkářské kolonii Kraví hora II a bavím se s paní na vedlejší zahrádce.  Intenzivně řešíme naléhavou otázku slimáků a dýní, které ti slimáci sežerou.  Přichází Jindra a dodává, že nyní pěstujeme sazenice a že opravdu uděláme, co půjde, aby to ti slimáci nezežrali.  Tváří se velmi zkušeně a pak dodává, že meruňky loni pomrzly, ale letos ještě nevíme, možná to dopadne.  Je to velice srandovní, takovej malej pětiletej mužíček, kterak konverzuje o počasí, slimácích a meruňkách.  Pak se Jindra odpojí, vezme si plonkovní fošny z domku a začne cosi stavět, načež mi oznámí, že je to vinohrad.  Koukám na to pětiletý dítě, jak se lopotí s těma fošnama, a najednou jak by mi to probliklo a vidím dospělýho chlapa, jak staví vinohrad.  Vzhledem k tomu, co ukazuje Jindrův růstový graf konzistentně již od jeho prenatálního období, vidím dvoumetrový chlapisko, které kope a staví.  A říkám si, tohle je přece taky smysl těchto zahrad.  Dát ten časný imprinting. 

Jaro

Jaro je tu.

D162

Lockdown, den stošedesát dva.  Za chvíli to bude půl roku, co žijeme v lockdownu.  A mně se neodbytně do hlavy vtírá otázka, jak to bude dál.  Jestli je to otázka týdnů, měsíců nebo let.  Jak moc se naše společnost promění.  Jak moc se promění náš život.  Jak moc se promění můj život.  Nebo spíš, zda ta proměna, ke které došlo, má být trvalého charakteru.  Jestli budou lockdowny běžnou součástí života.  Jestli se z homeoffice lidi ještě někdy vrátí zpátky.  Tak nějak mi dochází, že asi bude nějaký nový normál.  A zajímá mne, jak ten nový lockdown bude vypadat.  Jenže to nikdo netuší, pohybuje se to někde na škále "zombie postapokalypsa" a "všechno skoro jako dřív".  Proč to potřebuju vědět?  Protože stupeň té dlouhodobosti zásadně ovlivňuje, jak se můžu přizpůsobit.  Pokud bude lockdown trvat ještě pár týdnů, stojí to za to vydržet a nic moc na svém životě neměnit.  Pokud to takhle bude dál roky, tak asi bude nutný uvažovat, jak to budeme při kloubení