Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Hmyzí hmyz

Každý rok dostanu k narozeninám jedno plátno s hmyzem. Miluju je.
Nejnovější příspěvky

Hlas

Dávám na facebook ráda fotky výtvorů Zitul.  Včera jsem tam natáhla fotku překrásné včely, Zitul totiž maluje převážně hmyz, takže máme doma takovou hmyzí sbírku. A ozvala se mi osoba, které si nesmírně vážím, s nápadem, uspořádat Zitul výstavu. A já si říkám, že to je geniální.  Že mohu mírně začít ustupovat.  Že spoustu věcí, co dělám, dělám proto, aby Zitul měla ve společnosti svůj hlas.  Aby lidé, jako Zitul měli svůj hlas.  A je to super, ale ještě lepší je, aby měli vlastní hlas.  Aby za ně mluvila vlastní tvorba a vlastní názory.  A vidím, že Zitul ten hlas získává.  Není to ale už můj hlas, ani hlas s mou podporou.  Je to její vlastní hlas.  Doufám, že bude slyšet, ať zvolí jakoukoli formu.  Že bude vidět, slyšet, cítit, rezonovat.  Moc si přeju, aby to tak bylo.  A těším se na tu výstavu.

Křeččí psychohygiena

 Pozorování křeččí reprodukce mi přináší mnoho nových poznatků.  Kupříkladu matka křeček.  Matka křeček byla těsně před porodem opravdu cool sexy křeček.  Měla překrásnou napečovanou srst a vypadala výstavně.  Chodila se pravidelně koupat do prachové lázně a celkově o sebe dbala.  Pak se narodilo těch pět hajdaláků.  Nyní má matka křeček mírně oškubanou srst, nemůže se ani jít vyčurat na křeččí záchod, aniž by tam doběhlo pár malých křečků, kteří ji u toho nadšeně pozorujou, jí s malými křečky, spí s malými křečky, hraje si s malými krečky, nosí jídlo malým křečkům a sama není ani vteřinu.  Včera večer matce křečkovi decentně bouchly saze, neboť šla na procházku a trochu se napít a všech pět malých křečků se vrhlo velkou rychlostí za ní.  Matka křeček je postupně všechny popadla do svých hlodáků a odnesla do domečku. Poté je tam zaházela trochou podestýlky a šla opět na procházku. Jeden malý vylezl. Matka křeček přišla a hodila ho zpět do domečku, naštvaně na něho pískla a zvýšila pode

Maminko, nezpívej

Maminko, nezpívej. Nemluv. Ruší mne to.  Tak jsem si na to zvykla, že až do narození Jindry jsem nezpívání a nemluvení považovala za svého typu normu.  Jenže.  Pak se narodil Jindra. A ten zpívání miluje.  Miluje hudbu.  Trvá na tom, abych ho uspávala ukolébavkami. Které jsem mírně modifikovala na různé songy Evy Olmerové, které mu v noci zpívám. Jindra chodí do housliček.  A já s ním hraju na klavír a zpíváme u toho a je to hrozně krásný, protože já hudbu taky miluju a taky jsem se naučila se s ostatními přes hudbu sdílet. Hrajeme "kočka leze dírou" na klavír a Jindra se strašně směje a hlavně zpívá o sto šest. A mně vlastně v tu chvilku napadá, že to zažívám poprvé.  A že vlastně to ani moc neumím, hrát a zpívat s dětmi, protože kdykoli jsem se o to se Zitul pokusila, skončilo to hrozným fiaskem.  A tak to je.  Můžete být skvělej rodič a můžete mít skvělý auti dítě, ale taky něco ze sebe po cestě poztrácíte. Třeba to, že máte rádi hudbu, hrajete na klavír, zpíváte.  To pozt

vzpomínky

Tahle fotka je moje pozoruhodná vzpomínka. Zitul tady bylo 5 a nemluvila či velmi zřídka používala slova nepřiléhavě.  Bylo to těžký období.  Ale moje babička, Zitina prababička, v tomto období byla překvapivou oporou.  Překvapivou, protože babička tedy rozhodně nebyla nikdy dvakrát pečující.  Měla Zitul hrozně ráda.  Osobně si myslím, že ji měla radši než kohokoliv ze zbytku lidstva.  Rozhodně radši než například mne.  Kupovala Zitul časopisy s recepty a do absolutního vyčerpání si to s ni prohlížela, protože Zitul to bavilo.  Babička ve svých 90 letech se svou 96letou kamarádkou Boženkou načítala o autismu.  Snažila se Zitul pochopit a nikoli změnit.  Dělala věci, co Zitul měla ráda, a nedělala věci, co Zitul ráda neměla.  Tady jsme byly u babičky na návštěvě a Zitul se šíleně smála a pak řekla "jahoda" u obrázku palačinky s jahodami a babička byla naprosto u vytržení.  A pily jsme kávu a bylo to moc fajn. Škoda, že babička nemůže u toho, aby viděla Zitul dnes.

Obrazem

Šli jsme dnes na výstavu sukulentů do botanické zahrady a bylo to skvělé. Zajděte.

Subjekty

První den školy, první den školky.  Mohlo by se zdát, že se jedná o běžný, klidný začátek školního roku.  Ve skutečnosti je to ovšem skrytá matematicko-informatická úloha spojená s existenciálním dramatem.  Uvažujme tři subjekty.  Subjekt R - rodič, subjekt A - dítě a subjekt B - druhé dítě.  Subjekt R má za úkol minimálně 8 hodin strávit na pracovišti, zatímco každý den přivádí subjekt B do školky a po pracovní době ho vyzvedne.  Den obvykle začíná tím, že subjekt B odmítá kamkoli jít, zatímco subjekt R strašně spěchá, neb na něj čekají nějací další lidi.  Po cestě do školky si subjekt R uvědomuje, že doma zapomněl nabíječku k počítači a nemůže tedy distančně vyzkoušet japonského studenta, přičemž subjekt B licituje ohledně toho, že by šel domů "po O", takže by ve školce pokud možno vůbec nebyl.  Subjekt A hledá plavky, pohřbené pod koulí oblečení, úhledně nacpaného do skříně a volá na telefon subjektu R, kde jsou plavky.  Po příchodu domů zahájí subjekt B hled