Katastrofický deníček. Všude kolem zuří cermatové šílenství. A letos se týká i nás, protože Zitul je deváťačka. Pozoruju vystrašené, úzkostné děti, a jejich hroutící se rodiče. Jsou všude kolem. A vždycky si vybavím historku, kterou pravidelně říkám studentům či zájemcům o studium, abychom se všichni tak trochu uklidnili. Po gymnáziu jsem se hlásila na dvě školy, na biochemii, kde brali s mým prospěchem a chemickými olympiádami bez přijímaček, a na medicínu. Na přijímací zkoušky na medicínu jsem se opravdu hodně učila, byla jsem nakonec sedmá, vystudovala jsem s červeným diplomem....a...chvilka napětí....dělám vlastně biochemii a studium na dané fakultě bez přijímaček by mne na to jistě připravilo výborně. Takže. Je zapotřebí zachovat trochu klid. Ten obraz je větší než rok dopředu. Je větší než 4 roky. Je to široký, velký kontext. Ze všech stran slyším kritiku škol, vzdělávacích institucí...vlastního systému škol...a nepopiratelně ta kritika je či může být validní. Ale. Kladu si otá
Zita - Autism Story
Můj blog o životě s jednou bezva holkou. A o životě s autismem.