Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

O cermatu a lidech

 Katastrofický deníček. Všude kolem zuří cermatové šílenství.  A letos se týká i nás, protože Zitul je deváťačka. Pozoruju vystrašené, úzkostné děti, a jejich hroutící se rodiče. Jsou všude kolem. A vždycky si vybavím historku, kterou pravidelně říkám studentům či zájemcům o studium, abychom se všichni tak trochu uklidnili. Po gymnáziu jsem se hlásila na dvě školy, na biochemii, kde brali s mým prospěchem a chemickými olympiádami bez přijímaček, a na medicínu. Na přijímací zkoušky na medicínu jsem se opravdu hodně učila, byla jsem nakonec sedmá, vystudovala jsem s červeným diplomem....a...chvilka napětí....dělám vlastně biochemii a studium na dané fakultě bez přijímaček by mne na to jistě připravilo výborně. Takže. Je zapotřebí zachovat trochu klid. Ten obraz je větší než rok dopředu. Je větší než 4 roky. Je to široký, velký kontext. Ze všech stran slyším kritiku škol, vzdělávacích institucí...vlastního systému škol...a nepopiratelně ta kritika je či může být validní. Ale. Kladu si otá
Nejnovější příspěvky

Kresby Zity

 Dovolím si zde zasdilet Zituliny nedávné kresby...

O mé matce a umělé inteligenci

Deníček. Včera jsem se rozhodla, že své matce slavnostně představím umělou inteligenci. Daly jsme si s mámou kávu a já pak v těsné návaznosti otevřela ChatGPT a vyzvala slavnostně svou matku, aby vznesla dotaz. Máma chvíli přemýšlela a pak konstatovala, že žádnou umělou inteligenci nepotřebuje. Ona tedy ne. Ale tak se zeptej, zkus to!, povzbuzovala jsem. Moje matka se hluboce zamyslela a pak umělé inteligenci nadnesla příkaz, aby tato vysvětlila, jak souvisejí inkretiny během stresové reakce s regulací inzulinové senzitivity za předpokladu expozice chladu. Umělá inteligence se zasmušila, smutně pět minut blikala bez odpovědi a pak nám plaše sdělila něco ve smyslu, že neví. Moje matka si distingovaně zamíchala cukr v kávě a vesele povídá: je to k ničemu, vidíš? Porazit umělou inteligenci na jejím vlastním poli dokáže pouze moje matka. Jako lidstvo stále máme naději.

Jsme zpět.

Vzhledem k tomu, že blog i přes mou neaktivitu čte stále mnoho lidí, domluvila jsem se se Zitul, že psaní obnovím. Mnoho lidí nám píše, jak se Zitul má a jak se vyvíjí její autismus. O Zitul ale psát momentálně nebudu, chci momentálně respektovat její soukromí a taky to, že se připravuje na přijímací zkoušky na dvě gymnázia.  Budu sem dávat drobné fejetony, které píšu na soc sítích a které se sem svým zaměřením i hodí.  Zdravím všechny čtenáře a přeju pohodový pátek!

Zdravíme:-)

Říkala jsem si, že by bylo prima po delší době pozdravit:-) Zitul se pilně připravuje na přijímací zkoušky na střední školu. Tady míříme na přípravný kurz na přijímačky.

Zlatá včela!

Zlatá včela. Zitul získala v tuhé konkurenci krásné 4. místo a postupuje do celostátního včelařského kola:-)  Děkujeme nesmírně skvělým pedagogům z @svc_luzanky!!!  

O sazenicové horečce

Katastrofický deníček, středa. Původně jsem chtěla všechny varovat, že se blíží květen, měsíc školitelů na útěku. Ale vyvstaly nové, urgentnější problémy. S Jindřichem jsem totiž onemocněli akutní exacerbací sazenicové horečky. Ano, sazenicová horečka. Závažné, chronické onemocnění, kterým se jednou nakazíte a už nikdy se ho nezbavíte. Začíná to nenápadně. Koupíte si jednu sazenici. Tu zasadíte a ona vyroste. Pocítíte nutkání příště koupit sazenic více... a už jedete na smutné trajektorii těžké sazenicové horečky. Stojíme s Jindrou na Zelném trhu a Jindráček se třese na malou bílou lobelku. Mami, tu musíme koupit!!! Musíme musíme musíme. Mami, to je tak krásná kytička!!! Ráda bych synkovi něco hezkého odpověděla, ale můj mozek plně zaměstnává košatá sazenice máty. Mami, koupíme mátu a koupíme lobelku! Koupíme všechno!!! Mami a hned pojedeme na zahradu a budeme sázet! Ano. Jindra má pravdu. Budeme divoce sázet. Budeme divoce sázet a vášnivě zalévat a napjatě sledovat, co ze sazenic vyro