čtvrtek, května 10, 2018

Yes, you can.

Pamatuju si, že když jsem byla věkově tak nějak poblíž puberty, začala jsem svého tátu neuvěřitelně otravovat s tím, že budu létat do vesmíru.

Moji rodiče byli velmi.... velmi specifičtí rodiče.

Chvíli na mne koukali a pak mne ujistili, že je to prima nápad.

A že by bylo dobré vymyslet nějaký projekt, nebo něco, čím se tedy na ten kosmický výzkum napojím.

Přetočte o řadu let a několik dětí dopředu.

A já tu sedím u počítače a čtu si oficiální potvrzení z NASA, že pracuji pro projekt ARES.

ARES-ICE.

Ano, do roku 2021 oficiálně pracuji pro projekt ARES-ICE.

Já, to malý dítě.

Nikdy jsem nebyla v Houstonu.

Nikdy jsem nebyla v USA.

Nikdy jsem nebyla nikde. Tedy byla, ale když se narodila Zitul, už to nešlo.

Na nějaké postdocy v zahraničí jsem mohla zapomenout.

Seděla jsem tedy na pozadí v České republice a charakter našeho rodinného života a specifických potřeb některých členů naznačuje, že zde dále dlouho sedět budu.

Ale držela jsem se toho, co mi poradili naši.

Že je potřeba vymyslet něco, co ty v NASA bude zajímat.

Takže po řadě telekonferenčních hovorů s lidmi, které jsem nikdy neviděla osobně, po miliardě emailů s lidma, jejichž jmenovky pod mailem mne děsí, po dlouhém vysedávání u počítače a přemítání, zda je náš koncept měření stresu validní, jsme zde.

Nikdo z naší pracovní skupiny nikdy ve facilitě NASA zatím nebyl, ale v době sociálních sítí je to jedno.

Nejde o mobilitu.

Jde o myšlenku.

Nejde primárně o to, jak geniální konexe si vyrobíme pobytem v zahraničí.

Jde o to, jak moc užitečné je to, co tady, v České republice, u stolu s počítačem vymyslíme.

Aspoň si to myslím.

A na oslavu své NASA práce jsem se rozhodla udělat něco pro Zitína.

Vzala jsem ji do města na super oběd, koupila jí tunu origami papíru, protože to Zitul miluje, a povídala si s ní o tom, o čem si se mnou v těch dvanácti třinácti povídali naši.

A o tom, že jestli chce pracovat pro NASA, že může.

Že jenom bude potřeba vymyslet něco, co jim bude k užitku.

Zitul to myslím výborně chápe a dále konstruuje svoje radiační štíty ve stylu origami.

A věřím tomu, že jednou origami radiační štít by Zita vyletí do kosmu.

Upřímně tomu věřím.

4 komentáře:

  1. Toto čítať je nebeské blaho v mojom autipsycho živote, ďakujem!
    A.V.

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluji!
    Znáte brněnskou restauraci Mori? Tam by se, myslím, Zitušce mohlo líbit. Vřele doporučuji. Je to místo našich rodinných oslav. Prvotřídní sushi, velmi vkusně servírované pokrmy, japonské nádobí, pozorná a nevtíravá obsluha, designově čistý interiér.

    OdpovědětVymazat
  3. Ach! To je prostě skvělé, blahopřeju!

    OdpovědětVymazat