čtvrtek, května 03, 2018

Jak si vytvořit pouto s autistickým člověkem II

Přátelé, nesmírně děkuju za vaše komentáře.

Těší mne a moc ráda je čtu a i když obvykle nestihnu odpovědět, snažím se další příspěvky té diskuzi v komentářích třeba přizpůsobit.

A nyní bylo komentářů spousta.

Nosím v hlavě dlouhý článek, dlouhou úvahu na téma "ztypizování autistického člověka". Nebo spíš "Ztypizování autistického člověka a jeho následky".

Ale ještě to musím trochu promyslet.

Vezmu to zeširoka.

Od počátku věků je evoluční výhodou lidských společenstev schopnost efektivní sociální kooperace. Společnost odměňuje ty, co kooperují, protože je to pro ni výhodné, a trestá ty, co nekooperují. Pokud někdo vypadá, že nekooperuje, je to inherentně vnímáno negativně, i když ten člověk neškodí.

Smůla je, že autíkům přistála ta nálepka, že kooperovat nechtějí. Oni chtějí. Velmi. Oni pouze nevědí jak či nemohou klasickými prostředky. Ale po komunikaci touží. A touží být prospěšní a důležití, tak, jako kdokoli ostatní.

Výchovný přístup může být v zásadě postaven dvojím způsobem. Buď se budeme snažit odstranit problémové chování, podpořit kooperativnost, učit strategie a odstraňovat deficity. Na tom není nic špatného, naopak je to v řadě situací užitečné. Ale nesmí se to přehnat. Nebo budeme podporovat vnitřního génia, pokud se nám ho někde podaří objevit, budeme podporovat hluboký talent a na nekooperativnost se vykašleme, protože přínos, který takový člověk pro společnost má, převáží jeho sociální deficity.

Možná to vypadá přitažené za vlasy, ale v praxi, ve vědě jsem viděla spoustu lidí, kteří by zcela zjevně splnili kritéria poruchy autistického spektra. Kteří byli hluboce respektování, i přes svou reálnou sociální příšernost, protože uměli NĚCO SPECIÁLNÍHO. Derivovat integrovat, žít ve světě fraktálů, malovat, kreslit, tvořit hudbu, cokoli.

Pokud budete v něčem zcela vynikající, společnost vám odpustí odlišnost. Je to velmi nespravedlivé.  Ale je to tak.

A teď k tomu talentu.

Pokud chceme rozvíjet talent, musíme mít nejdřív s naším autíkem spolehlivé pouto a důvěru a to lze navázat nejlépe přes autíkovy prapodivné zájmy.

Řekněme, že autíka těší letadla.

Můžeme jít do obchodu a nakoupit hromadu modýlků letadel a několik týdnů je s autíkem skládat.

Můžeme chodit dívat se na letiště.

Můžeme chodit dívat se na letiště a fotit letadla a dávat je do alba a pak si procházet album a ukazovat si letadla, která jsme na letišti viděli.

Můžeme si číst encyklopedie o letadlech.

Můžeme jít do technického muzea se podívat na letadlový motor.

Můžeme projet všechna technická muzea v ČR a vést si dokumentaci o letadlových motorech tam vystavených.

Můžeme požádat našeho autíka, aby vyrobil knihu pro mladšího sourozence na téma LETADLA.

Můžeme vyrobit potisk na tričko s letadlem.

Můžeme autíkovi koupit pyžamo s letadlama.

Můžeme najít dobrý seriál o letadlech.

Můžeme autíkovi vysvětlit základní fyzikální principy, díky nimž funguje letadlo ve vzduchu, a můžeme tím přitáhnout jeho pozornost k fyzice.

Můžeme koupit velké malířské plátno a požádat našeho autíka, ať nám nakreslí OPRAVDU KRÁSNÉ LETADLO.

Můžeme nastřádat noviny, koupit klih a kašírováním můžeme vyrobit model letadla podle autíkova návrhu a za jeho intenzivní spolupráce.

Můžeme autíka přihlásit do leteckého kroužku.

Můžeme se domluvit s třídní učitelkou či učitelem, že autík přednese referát O LETADLECH.

A tak dále, a tak dále.

Můžeme toho dělat tisíc.

Jedinou podmínkou je, že nesmíme autíkovi nutit tramvaje.

Pak to celý přestane fungovat.

Já mám s tímto přístupem ty nejlepší zkušenosti.

Vznikne tím pouto a vznikne tím důvěra.

A vzniknou z toho zcela nenuceně kamarádi.

0 komentářů:

Okomentovat