Přeskočit na hlavní obsah

Jak být sexy

Unaveným zrakem hledím na Casino Royal.

James Bond se tam prohání, tam a zpátky a zase tam.

Prima týpek.

Provádí sice nejhorší formy sexuálního harašení, ale do toho tady nechci zabrušovat.

To bych se pak zase musela vybrušovat ven.

Otázka zní, proč je James Bond tak sexy.

Pomineme to, že padouši jsou pečlivě vybraní, aby byli ohavní.

Je to mile schématické, i když taky asi nekorektní, protože za svou ohavnost ne vždy padouši mohou.

Ale v tomto kontextu za to mohou, protože jejich vnějšková ohavnost je odrazem ohavnosti vnitřní.

James naproti tomu není ohavný, což je jasná ukázka toho, že jeho nitro je dobré.

Je přitažlivý, ale nikoli přehnaně opečovávaný, nepobíhá s pečlivě zastřiženým hispterským vousem, který mu za 1000 kč zastřihli v krámku za rohem, kde je na to děsná fronta.

Ne.

James je přitažlivý fyzicky pouze tak akorát, na úzké hranici mezi nedbalostí a dobrým vkusem.

Jeho vzhled evokuje, že se o svůj vzhled vůbec nezajímá.

Má totiž důležitější věci na práci.

Ale ani tento rozumný přístup k odívání nestačí k jeho atraktivitě.

Ne.

James není sexy, protože cvičí, nebo protože je skvěle oděn.

I když cvičení je fajn. A skvělé odění taky.

James je sexy, protože se umí rozhodovat.

Ano.

Umět se rozhodovat je skvělé, má to ovšem jeden háček.

Musíte se umět rozhodovat správně.

Správně z hlediska predikce příštích událostí.

A to James umí.

Nic dalšího není potřeba.

Pobíhá po plátně a správně se rozhoduje, střílí padouchy, protože již dopředu odhaduje, co udělají.

Milí muži, učte se umění rozhodovat se.

Naučte se rozhodovat správně a budete taky sexy.

Nepřenášejte zodpovědnost na jiné lidi, podřízené, komise.

James Bond si nezakládá poradní orgán ke každé věci, kterou udělá.

Ba právě naopak.

Řídí se sám.

Proto je sexy.

A milé ženy, nechte mužům, ať už malým, anebo velkým, k tomu rozhodování prostor.

Nerozhodujte za ně.

Když to budete dělat, nebudou vám ti vaši mužové připadat sexy.

Nic není tak sexy, jako když se muž rozhodne a rozhodne se správně.

Věřte mi.

Komentáře

  1. Ano, milí muži, učte se správně rozhodovat. A vy, milé ženy, se to učte také. A vy všichni, učte se svá rozhodnutí správně prosadit a neste za ně zodpovědnost. Je to nejen sexy, ale i funkční.
    Zkušenosti posledních týdnů mě utvrdily v přesvědčení, že v páru musí umět rozhodovat oba. V případě, že je jeden nějak indisponován, by ho druhý měl umět zastoupit.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls.

Už jsem o tom tady určitě psala.

Je zajímavé vidět jiné perspektivy.

Ale proč o tom dnes píšu.

Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici.

Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix.

Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát.

Je to dost děsivá historka.

Říkám si.

No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH?

Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu.

S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak.

Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti.

Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají.

Jenže.

Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou.

Bylo to totiž nemlich to samé.

Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká.

U autidítěte je to jiný.

To fňuká, když o nic nejde.

Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující.

Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co to tu čtou. A pár jich je. A děkuju jim, ž…

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD.

V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí.

Třeba dneska.

Jela jsem s Jindrou z práce.

Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl.

Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval.

Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít.

Pán měl Downův syndrom.

Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí.

A byla to nesmírně působivá debata.

Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on furt křičí a kdy…

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen.

Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude.

Není to skvělé?

Je to skvělé.

Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů.

Krása.

Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu.

Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.


Náš pan prezident a jeho výroky

Přátelé, vím, že se k tomu vyjadřuje kdekdo, ale taky se k tomu musím vyjádřit.

Názory našeho prezidenta ohledně inkluzního vzdělávání.

Takže předně - pan prezident mi svým výrokem o tom, že "sloučení hendikepovaných dětí s těmi nehandicapovanými je neštěstí pro obě skupiny. Děti jsou daleko šťastnější, když jsou zasazeny do rovnocenné komunity" nesdělil nic nového.

Je to vpravdě prezident lidový, protože reprezentuje názoru části LIDU, se kterým bojuju od doby, kdy je Zitín na světě.

Když Zitisko nastoupilo do MŠ v místě svého tehdejšího bydliště, také jsem se dozvěděla, že JÍ TAM NENÍ DOBŘE A ŽE V ÚSTAVU JI BUDE LÍP. Dokonce byli tak milí, že doporučili ústav v nedalekých Ivančicích. Děti jsou tam spokojené a mezi svými.

Když jsem potom obvolávala tisíc školek v Brně, také mi sdělili téměř všude, že Zituška bude šťastnější v nějaké školce se SPECIÁLNÍ PÉČÍ.

Když jsem volala do školky se SPECIÁLNÍ PÉČÍ, řekli mi pro změnu, že Zitul je MÁLO postižená na to, aby ji přijali, a…

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná.

Mami, já nechci být jiná.

Chci být jako ostatní.

Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne.

Mami a ty jsi taky jiná?

Jsi taky jiná než ostatní?

Jakože jsi divná?

Jako já?

A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná?

Takoví lidi mají být vědci?

Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to.

Nejde mi to vůbec.

A oni to poznají, že jsem jiná.

No fakt, děti ve škole to poznají.

Už to poznali.


Na některé otázky prostě nemám odpověď...