neděle, března 18, 2018

Osobní trenér




Když se cítíte špatně, běžte se projít. A když se pořád cítíte špatně, běžte se projít…. Znovu. (Hippokrates). Ale procházky jsou nám málo. 

My, dnešní lidé, ale máme trenéry. Rozhodla jsem se s Vámi podělit o svou zkušenost s osobním trenérem.

PONDĚLÍ
Přicházím do posilovny a trenér, říkejme mu Robert, na mne již čeká. Robert mne provádí posilovnou a ukazuje, co kde děje. Pak mi doporučí udělat klik a dřep. Při dřepu mi zapraští koleno a při kliku mi podivně přeskočí v rameni. Robert je spokojen a říká, že s tím něco uděláme.
ÚTERÝ
Robert na mne ráno již netrpělivě čeká. Robert nemá rád zpoždění. Robert mne postaví na běhátko a pustí ten ďábelský stroj. Po třetím pádu z běhátka mne Robert zavěšuje na ribstol. Poté mne sundá a s hollywoodským úsměvem mne ubezpečuje, že vše bude v pořádku.
STŘEDA
Robert je naštvaný, že jsem přišla o deset minut později. Za trest mne nechá klikovat. Poté, co upadnu a již se nezvednu, Robert začne motivační přednášku o překonávání strastí. Myslím, že mám zlomenou nohu, urvaný vaz v lokti a svalovou horečku. Raději to ale Robertovi neříkám, aby se nenaštval.
ČTVRTEK
Přicházím včas. Právě tak včas, aby mne Robert mohl postavit před zrcadlo a prohlásit, že to vše napravíme. Začínám ho nesnášet. Taky mi připraví prapodivný kofeinový koktejl, po kterém až do neděle nespím. Myslím, že Roberta opravdu nenávidím.
PÁTEK
Robert nachystá jakési vzpírací cvičení. Vzpírání by mi šlo, ale nikoli vzpírání břemen, ale vzpírání se Robertovým nápadům. Jdu se raději zavěsit na ribstol a několik hodin tam visím jako netopýr. Robert si mne ostentativně nevšímá. Pak slezu a dokončím svou klikovou sestavu a potupena odcházím domů.
SOBOTA
Už tam nikdy nepůjdu. Sedím v kavárně a zálibně pojídám čokoládový dort. Přemítám, co by udělalo s Robertem, kdyby to viděl. Přichází mi sms: KDE JSTE?  Ponechávám dortík na místě a přebíhám do posilovny s výmluvou, že můj křeček dostal infarkt. Robert tomu nevěří, a proto přidává leh-sedy navíc.
NEDĚLE
Po sérii kardia a expozivně hypertrofického tréninku ležím na zemi a koukám na nohy ostatních spolucvičících. Ale víte co, není to špatný. Vidět svět z jiné perspektivy. Robert přichází a posazuje mne empaticky na lavičku. Ať lépe vidím. Je to hodný člověk.

A o tom to je. Pohyb vám dá perspektivu.

1 komentář:

  1. Boží!!! Kam na ty nápady chodíte? A nebo je Robert opravdový a skutečný namakaný borec? Kateř

    OdpovědětVymazat