sobota, února 03, 2018

Jak na úzkost

Autismus je úzkost.

Neustálá úzkost, že je něco špatně.

Neustálá úzkost, že se děje něco nestandardního.

Neustálá úzkost, že se něco pokazilo nebo se to právě kazí nebo se to pokazí.

Připadám si jako kontinuální rozpouštěč úzkosti.

Úzkost z neznámých jídel. Divného oblečení. Prapodivných aktivit.

Úzkost můžete mít z čehokoli.

Obecně je nejběžnější reakcí okolí uklidňovat.

Nemáš se čeho bát! Nic ti nehrozí! Všechno je v pořádku!

Ale to na autíky nefunguje. Možná ani na ostatní lidi. Aspoň na moje autidítě to nefunguje.

Na moje autidítě funguje dotknout se-vyzkoušet-pochopit-poznat.

Takže nyní Zitul sedí nad svým novým koníčkem, kterým jsou příručky pro přežití.

Jak přežít požár.

Jak přežít v divočině.

Jak přežít cokoli.

Napadení medvědy.

Napadení ve velkoměstě.

Říkám si, že tohle by nemělo škodit.

Kdo z nás přesně ví, jak se kdy chovat.

Je dobré si to přečíst od odborníků.

Zitule mi s vytřeštěnýma očima sděluje, že až bude u nás doma hořet, musím vzít ji za ruku, bráchu a okamžitě opustit budovu. Všechno tam nechat, nic nehledat, nečekat na nikoho. Vzít lidi, kteří jsou poblíž a okamžitě utéct. Dokonce teprve pak volat hasiče. Nikdy se nevracet pro věci. Ani domácí mazlíčky. Než otevřu dveře, zkontrolovat, zda nejsou horké a zda pod nimi neuniká kouř. V takovém případě naopak okamžitě volat hasiče a počkat na balkoně. Snažit se nevdechovat kouř, mami.

Tak doufám, že kdyby se v nějaké hořící budově fakt ocitla, tak opravdu nebude zmatkovat, bude se snažit nevdechovat kouř a uteče rychle ven. A pomůže ostatním.

Věřím tomu.

Zitul vždy dělá, co je psáno v příručkách.

A myslím, že tohle vědomí snižuje i mou úzkost, nejen její.

Život je nebezpečný. Ale mohu to zmírnit tím, že vím, co dělat. Poradím si.

Výborný způsob, jak snížit úzkost, je být kompetentní.

4 komentáře:

  1. Příručka Umění přežít byla mou nejoblíbenější knihou, když mi bylo necelých 11 let. A myslím, že mi tehdy opravdu pomohla.
    Souhlasím s tím, že lepší než nemyslet na rizika je vědět o nich a být připraven. Uklidňování řečmi o tom, že se nic neděje, vede podle mně jen ke ztrátě důvěry. Dítě si z toho odnese hlavně to, že rodiče popírají jeho strach, nevěří mu a ještě se mu snaží něco nalhávat.
    To, že mít na vědomí rizika a být na ně připraven, potvrdí většina lidí pracujících v rizikových profesích. Chris Hadfield, kanadský astronaut, napsal zajímavou knihu o užitečných dovednostech, které se naučil při výcviku a samotných letech do vesmíru a poté je využil i v každodenním životě. Jako jednu z nějdůležitějších zmínil schopnost odpovědět si na otázku "What is the next thing that could kill me?"


    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za tip chemičko, zkusím knihu sehnat a budem si ji se Zitínem v angličtině louskat. Díky! A máte taky pravdu s tím, že často ta rizika vůbec nejsou jen nějaké představy, ale že v rizikových profesích (a koneckonců i v běžném životě) mohou být zcela reálná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za reakci, je to tato kniha: https://www.goodreads.com/book/show/18170143-an-astronaut-s-guide-to-life-on-earth, objednat ji lze např. na Book Depository.
      Existuje i v českém překladu, ale podle jeho hodnocení si myslím, že se moc nepovedl, takže doporučuji zůstat u anglického originálu.

      Vymazat
  3. Pri nás minulý víkend horelo, Milo sa nijak nebál, dcéra áno, zobrala doklady a psa a išla pred dom.Mala jasno v tom, čo má robiť.
    Úzkosť, a dcéra aj fóbie, majú celý život, Milo má už dodiagnostikovanú aj úzkostnú poruchu.
    Znovu opakujem, mojim autistom od smrteľnej úzkosti a strachu pomáha viera a osobný vzťah s Bohom, teraz už aj u Mila, má svoje spoločenstvo s kňazom a je v ňom osobne aktívny.
    A úspešne zakončuje učebný obor asisten-spoločník ľudí so špeciálnymi potrebami.
    A má aj ponuku na prácu aj s chráneným bývaním počas pracovných dní.

    OdpovědětVymazat