středa, února 21, 2018

Bezmoc

Moje dítě je vysoce inteligentní.

Moje dítě je vzdělavatelné.

Moje dítě má velké talenty.

Moje dítě má ale taky velké problémy - autismus.

Z toho důvodu byla mému dítěti přiznána pomoc od státu - asistent.

Asistent má ve škole primárně pomáhat mému dítěti, i když chápu, že asistuje učitelům ve třídě.

Má pomáhat, aby výuka ve třídě probíhala tak, jako kdyby tam nebylo dítě se speciálními potřebami.

To se ale neděje.

Opakovaně v naší školní historii se setkávám s tím, že asistent dělá něco jiného.

Asistuje jiným dětem, které vypadají, že pomoc potřebují víc. V jiných třídách asistuje dětem, kterým asistence nebyla přiznána, obvykle proto, že o ni nepožádali.

Supluje ve vedlejších třídách.

Normálně učí.

A potom mi někdo volá, že Zita nezvládá.

A já se ptám, kde byl asistent.

A ukazuje se, že nikde. Tedy jinde.

Už jsem unavená z toho, všem kolem opakovat, že kdyby Zitule neměla problémy s chováním, neměla by vlastně autismus a žádnou asistenci by nepotřebovala.

Lidem dělá fatální problém pochopit, že někdo akademicky zdatný se může zhroutit, protože se mu třeba rozbije pero v pouzdře.

Mají pocit, že toto problémové chování mám řešit já.

Na dálku.

Ale pokud bych to uměla, nebyl by přece asistent na místě ve škole vůbec potřeba.

Dnes volali ze školy, ať si Zitul odvezu.

Volala asistentka, že má jinou práci a nemá prostor řešit, že se Zitul rozbila láhev na pití.

Tak jsem přijela, vzala Zitul a celou cestu domů obrečela.

Protože Zitul v té škole zůstat mohla.

Pokud by asistentka dělala svou práci a konfliktní situaci s ní řešila, zvládly by to.

Mám pocit absolutní bezmoci.

A spoustu otázek.

Kdy bude Zitul moci využívat asistenci, která ji náleží, v situacích, kdy to bude potřebovat?

Kdo bude ve škole hájit její zájmy?
 
Kdo to bude dělat v životě?

Po příjezdu domů si Zitul pět hodin kreslila japonská písmena.

Nemohla být s ostatními v české výuce, tak se učila sama smutně doma japonštinu.

Trhá mi to srdce, vidět to.

Je mi hrozně smutno.

9 komentářů:

  1. Bezmoc bezmocných je najboľavejšia a okolnosti sú vždy kruté, ale ste tu zase Vy, milá a milujúca Júlia, mama, ktorá ide až za svoje hranice a že ich bude, tých hraníc a tých okolností...v tomto prípade platí: nepozerajte teraz dopredu, ani dozadu, pozerajte len na tento okamžik a riešte len prítomnosť, to pomáha, zajtrajšok má dosť svojich starostí...my sa posúvame po infitizimálnych krôčkoch a v nich, v tých krôčkoch, žijeme naplno a plnohodnotne, spomeňte si na Kochovu vločku, keď môže ona:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jako asistentka a máma autisty v jedné osobě si dovolím poradit: stěžujte si! Samozřejmě ve vší slušnosti, ale neústupně. My jsme řešili ve škole podobnou situaci: asistentka byla všude možně (suplování, výpomoc v kanceláři apod.) a dítě zůstávalo ve třídě bez pomoci. Naštěstí maminka své dítě dobře znala a brzy zjistila, že něco není v pořádku. Tak dlouho chodila do školy a dožadovala se práv svého dítěte, až dosáhla svého. Nikdo z vedení školy se neodvážil ani ji, ani její dítě nijak ostrakizovat, takže klučina v pohodě došel až do 9.třídy. A my, ostatní asistentky, od té doby doufáme, že i rodiče "našeho dítka" budou neústupní a osvobodí nás od povinností, jimiž škola řeší nedostatky ve vlastních řadách.

    OdpovědětVymazat
  3. 1. Big hug!!!
    2. Souhlasím s Kateř. Až se vydýcháte a useberete tak si stěžovat, ústně a slušným mailem. Asistent je pro dceru a pro řešení jejích problémů, ne pro jinou práci.
    Vendula

    OdpovědětVymazat
  4. Zalezi, jestli je asistentka prijata a placena jako asistent pedagoga nebo je to Zitina osobni asistentka... od toho se odviji povinnosti asistenta a jeho 100% vyuziti Zitou.

    OdpovědětVymazat
  5. Stěžujte si, stěžujte si písemně, stěžujte si v spc, protože přesně jak píšou dámy nade mnou.. a taky bych promluvila s asistentkou, jsem taky dva v jednom (matka a asistentka) a od svého drahého svěřence se nenechám oddělit tak snadno a mám argumenty proč ne. A vždy, když nejsem přítomna o tom ví rodiče dopředu. Chudak Zitul, můj syn, který chodí do 3. třídy by situaci s láhvi nevyřešil sám (ma novou od Ježíška) s asistentem ano. Dnes ve škole řešil podobný problém - nefungovalo mu ani jedno z jeho 6 per a bylo to číslo jedna v komunikaci s asistentkou. Hodně sil, odvahy a asertivity.

    OdpovědětVymazat
  6. Nechápu, proč se nechá vysokolškolsky vzdělaná vědkyně takto zahnat do kouta. Promluvit s ředitelkou a asertivně žádat nápravu. IHNED. Domů bych v žádném případě neodjížděla. Jak Zitě omluvíte zameškané hodiny? A taky existují školní inspektoři, zřizovatel školy atd.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju moc za komentáře. Nebojte, nejsem v koutě a efektivně konám. Ale včerejší příspěvek byl o depresi z toho, že vůbec konat musím.

    OdpovědětVymazat
  8. Úplně úplně úplně nekonečně Vás chápu, milá Julie...myslím na Vás...zažívám denně podobně bezmocné situace...Katka (se Šímou)

    OdpovědětVymazat
  9. To je opravdu tristni. A jiste stoji spoustu energie uvadet veci do normalniho stavu, v nemz by mely byt bez toho, ze by se jimi clovek zabyval. Mohu nabidnout pohled z Nemecka. Se synem je ve tride (sesta) chlapecek autista. Ma svou asistentku. Nedavno jsem si povidala jak s ni, tak s ucitelkou, ktera je ve skole zodpovedna za integraci. Obe si shodne trochu ponarikaly, jak je to tezke, ze asistentka se opravdu nesmi zabyvat naprosto nicim jinym nez prave "svym" ditetem. Jeden priklad byl, ze se ve tride pozvracelo jedno z deti a bylo potreba prinest hadr a utrit to. Ucitelka nesmela oficialne pozadat asistentku, aby prevzala na chvili dozor ve tride, nez dobehne pro hadr, ani ji pro ten hadr poslat. Asistentka oficialne nesmela odejit pro hadr nebo chvili davat pozor na celou tridu, protoze tim by zanedbala peci o "sve" dite. Nakonec to tedy v takove krizove situaci vzdycky nejak podle selskeho rozumu vyresi, ale celkove je ta atmosfera uplne opacna nez v Zitine tride: Je prohreskem, kteremu se vsichni snazi vyhnout, kdyz by se asistentka venovala cemukoliv jinemu nez "svemu" diteti.

    OdpovědětVymazat