úterý, ledna 23, 2018

Osobní

Tenhle příspěvek je velmi osobní.

Je osobní, ale možná bude svým způsobem osobní pro řadu lidí, tak jsem se nakonec rozhodla ho uveřejnit.

Je totiž primárně ne o těch lidech, ale o rituálech, které nám dovolují se rozloučit.

Zitulka se narodila v mém prvním manželství.

V manželství, které nevydrželo.

Z řady důvodů, které jsou osobní a není nutné je rozebírat.

Nedávno jsem našla ve své šperkovnici svůj starý snubní prsten. A snubní prsten svého exmanžela.

Chvíli jsem na to koukala a říkám si, tohle už skončilo.

Tohle už se sem nehodí.

Do tohoto bytu, do tohoto života.

Je to pryč.

Ale vyvstala ryze praktická otázka.

Co s oběma prsteny udělat?

Aby to bylo symbolické, aby to bylo o dobru, aby to nepopíralo to hezké, co z našeho manželství vzešlo, což je Zitul, moje láska.

Protože jsem vědecky zaměřená a vědci, když nevědí, tak se často poradí, tak jsem napsala na jedno neveřejné facebookové fórum sdružující ženy z akademické sféry z celého světa.

A napsalo překvapivě mnoho žen.

Tohle téma rezonuje.

Neustále mi vrněl telefon, jak někdo horečnatě psal další a další příspěvky.

Zde výtah nejlepších myšlenek, co můžete udělat s prstýnky z manželství, které skončilo. Všechny tyto nápady někdo skutečně provedl.

1. Hodit je do řeky. Konkrétně do Mississippi.

Výborná myšlenka. Dramatické, funkční. Trochu nepraktické, jelikož nevnikne aditivní dobro, ale to nevadí.

2. Nechat si je. Dát je dítěti třeba k 18. narozeninám.

Mnoho lidí napsalo, že k prvním dospělým narozeninám dostali snubní prsten po rodičích z manželství, do kterého se narodili. Neagresivní. Tradice. Kontinuita.

3. Přetvořit je ve šperk pro dítě.

Překrásnou myšlenkou, kterou lidé často psali, bylo, že ze dvojice snubních prstenů nechali vyrobit zbrusu nový šperk pro dítě a potom si s tím dítětem povykládali o tom, jak z tohoto manželství, byť již nepokračuje, vzešly krásné nové věci. Jako toto dítě, jako tento šperk. Krásný. Psali i dospělé děti z rozvedených manželství, že tyto šperky nosí a velmi si jich váží.

4. Přetvořit je pro šperk pro sebe.

Jako připomínku, že vše zlé pomine a člověk to vydrží. A tento nový šperk je ukázkou síly, která vám po tom složitém procesu zůstane. Zdravé a sebezáchovné. Vyskytla se i racionální varianta velící prodat prsten exmanžela a udělat z něj šperk pro dítě a ze svého snubního prstenu udělat šperk pro sebe. Proč ne.

5. Prodat je a uspořit peníze pro děti.

Krásná myšlenka. Bohužel člověk prodejem snubních prstenů asi zrovna netrhne banku.

6. Prodat je a uspořádat nějakou akci pro děti, na kterou by jinak nebyly peníze.

Americké matky často psaly, že vzaly děti na prázdninovou plavbu lodí, na kterou by jinak neměly.

7. Darovat je.

Jedna paní psala, že její matka po rozvodu darovala oba snubní prsteny dvěma velmi chudým lidem, kteří by si je jinak nemohli dovolit. Krásné, čisté, dobro.

Sedím a čtu si ty nápady a vlastně historii žen, které do té diskuze píšou a říkám si, že je hrozně hezký, že naprostá většina těch žen uvažovala buď tak, že z daného šperku vytvoří něco pro dítě, anebo ve zdravé sebezáchovné tendenci nějakou odměnu pro sebe. Ani jedna reakce nebyla agresivní směrem k bývalému partnerovi.

Překvapilo mne to. Jak pozitivně lidi psali.

A už vím, k jakému nápadu se přikloním já:-)


0 komentářů:

Okomentovat