Přeskočit na hlavní obsah

O perníkové chaloupce

Bože, díky.

Díky, že začal normální režim.

Díky!!!!

Hlavně že už neprokračují Vánoce.

Jeden by se z toho mohl lehce pominout.

Včera, když jsme osmou hodinu uspávali veselého Jindřicha, jsme si ze zoufalství povídali s Honzou modifikované pohádky.

Pohádky, jak by se udály v naší rodině, pokud by se udály.

Tak se dnes v novém roce odreagujme perníkovou chaloupkou.

Takže, bylo to nějak takhle....


Jednou, bylo nebylo, žila jedna rodina. Dvě děti, J a Z, a jejich rodiče.

Rodiče se v důsledku zodpovědné péče o své potomky zbláznili.

Matka skončila na arteterapeutickém pobytu na psychiatrické klinice, chodila na hodiny keramiky, zametala listí a byla v pohodě.

Otec se snažil chodit nějak do práce, ale dost to nezvládal, takže jednoho dne vzal děti a odvedl je do lesa.

Děti v lese pobíhaly a pobíhaly, vrhaly se přes plot do obory za divokými vepři, skákali za ochočenými daňky a házely kameny.

Zvířátka to již nemohla vydržet, a proto děti vyštvala do hloubi lesa.

Děti vyzbrojené klacky se najednou ocitly na malém, roztomilém paloučku, kde se nacházela PERNÍKOVÁ CHALOUPKA.

Dítě Z začalo vypočítávat, kolikrát v životě a v jaké posloupnosti narazilo na slovní spojení "perníková chaloupka". Dítě J se vyzbrojilo několika dalšími palicemi a šutráky a šlo chaloupku rozbít.

Ježibaba neměla nejmenší šanci.

Když ji dítě J vsázelo do sklepa, dítě Z ji recitovalo všechny ingredience perníkového receptu. Taky komparativní analýzu všech receptů na perník, které ve svém životě četlo (v jednom byl anýz.... ovšem ve druhém..... anýz není.... což ovšem .... neznamená....)

Dítě J ježibabu zamklo ve sklepě, na který pak opakovaně bušilo deštníkem a křičelo MLÉKO, MLÉKO, MLÉKO!!!

Dítě Z ve volné chvíli sestrojilo ponorku a hodilo ji přes mříže k ježibabě do klece. Ponorka obsahovala spoustu senzorů a blikala, takže ježibaba dostala tik a následně epileptický záchvat. Ponorka byla určena k podvodnímu použití, což dítě Z zprvu neuvážilo, takže ji posléze zase vylovilo z klece a hodilo do rybníka, kde si s ní ryby hrají ještě dnes.

Pak dítě Z vytáhlo merkur a začalo stavět podivnou konstrukci.

K tomu dítě J začalo zpívat WO WO WATANAY....

Hodně nahlas.

Ježibaba si přísahala, že jestli se z tohohle dostane, tak zbytek života stráví v nějakém restauračním zařízení a bude popíjet jen hodně silný rum s lesními zvířaty.

Problém s útěkem spočíval v tom, že děti nikdy nespaly.

Ne zaráz.

Jednou to už skoro vypadalo, že ježibabě se podaří uprchnout, ale nakonec to neklaplo, protože dítě J si toho všimlo a začalo vyřvávat MLÉKO MLÉKO MLÉKO, vstalo, dívoce skákalo po posteli a ježibaba se tak lekla, že raději zalezla zpátky.

Ježibaba ovšem nebyla hloupá.

Začala děti nabádat, aby si daly trochu perníčku.

Vzhledem k tomu, že děti jedly jak stádo dragounů, do dvou dnů byla chaloupka napadrť.

Ježibaba si tiše sbalila saky paky a uprchla do lesa, kde si stvořila mechový příbytek a šťastně tam žila až do své smrti, která nastala hodně zadlouho, protože byla tak šťastná, že je z toho týrání venku, že změnila svůj životní styl, a jedla již jen ovoce, zeleninu, cvičila jógu, nerozčilovala se a pila uměřeně rum s lesními zvířátky v lesním výčepu.

Děti podobným způsobem zlikvidovaly cukrkandlovou chaloupku, čokoládovou chaloupku, chaloupku z lineckého těsta, chaloupku z kokosek a chaloupku s máslovým krémem.

Všechny ježibaby z těchto chaloupek uprchly a žily v mechu v synergii s lesními tvory.

Pak už bylo odpoledne, přišel tatínek z práce, vyzvedl děti v lese na paloučku a všichni šli domů.

Po pár týdnech se vrátila i maminka a přinesla spoustu keramiky, co v mezičase vyrobila.

Konec pohádky.

Ano, tak to přesně bylo.

Komentáře

  1. Konec dobrý - všechno dobré :-)
    zdravím v novém roce,
    a přeji hodně sil a ENERGIE :-)
    Monika

    OdpovědětVymazat
  2. Ale to nie je rozprávka, to je realita!
    A u nás sme ukončili zimné ,,prázdniny a sviatočné dni voľna,, tak, že sme poslali Milana do jediného ,,odkladacieho,, komunitného záchytu autíkov na Slovensku do Drahuškova, Milo síce preto odmietol vianočný dar-mobil, no, čo už!

    OdpovědětVymazat
  3. Lenže, ešte mi doma ostal autistický muž, ktorý predstiera komunikáciu a jediný úkon starostlivosti o mňa, kávu z kávovaru, sabotuje tým, že každé ráno zabudne, ako sa s kávovarom zachádza, takže ho vlastne doasistujem k tomu, aby ju pre mňa spravil...a ešte, doma ostala dcéra s mužom a so svojim canisterapeutickým psom, teda o člena naviac, ktorému posluhujem, pretože po nachladnutí, pre ktoré nemohla odcestovať k svokrovcom, má dcéra zase skúškové a migrénu (už síce ráno nekričí mlieko, mlieko, mlieko, ale iné heslá, tie sa mi však znášajú ťažšie a o hlbokom lese rozmýšľam najčastejšie ja)...

    OdpovědětVymazat
  4. Ha ha ha ha ha... Geniální... ��

    OdpovědětVymazat
  5. Šípková by si taky nepospala ... :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls.

Už jsem o tom tady určitě psala.

Je zajímavé vidět jiné perspektivy.

Ale proč o tom dnes píšu.

Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici.

Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix.

Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát.

Je to dost děsivá historka.

Říkám si.

No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH?

Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu.

S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak.

Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti.

Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají.

Jenže.

Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou.

Bylo to totiž nemlich to samé.

Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká.

U autidítěte je to jiný.

To fňuká, když o nic nejde.

Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující.

Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co to tu čtou. A pár jich je. A děkuju jim, ž…

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD.

V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí.

Třeba dneska.

Jela jsem s Jindrou z práce.

Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl.

Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval.

Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít.

Pán měl Downův syndrom.

Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí.

A byla to nesmírně působivá debata.

Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on furt křičí a kdy…

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen.

Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude.

Není to skvělé?

Je to skvělé.

Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů.

Krása.

Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu.

Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.


Náš pan prezident a jeho výroky

Přátelé, vím, že se k tomu vyjadřuje kdekdo, ale taky se k tomu musím vyjádřit.

Názory našeho prezidenta ohledně inkluzního vzdělávání.

Takže předně - pan prezident mi svým výrokem o tom, že "sloučení hendikepovaných dětí s těmi nehandicapovanými je neštěstí pro obě skupiny. Děti jsou daleko šťastnější, když jsou zasazeny do rovnocenné komunity" nesdělil nic nového.

Je to vpravdě prezident lidový, protože reprezentuje názoru části LIDU, se kterým bojuju od doby, kdy je Zitín na světě.

Když Zitisko nastoupilo do MŠ v místě svého tehdejšího bydliště, také jsem se dozvěděla, že JÍ TAM NENÍ DOBŘE A ŽE V ÚSTAVU JI BUDE LÍP. Dokonce byli tak milí, že doporučili ústav v nedalekých Ivančicích. Děti jsou tam spokojené a mezi svými.

Když jsem potom obvolávala tisíc školek v Brně, také mi sdělili téměř všude, že Zituška bude šťastnější v nějaké školce se SPECIÁLNÍ PÉČÍ.

Když jsem volala do školky se SPECIÁLNÍ PÉČÍ, řekli mi pro změnu, že Zitul je MÁLO postižená na to, aby ji přijali, a…

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná.

Mami, já nechci být jiná.

Chci být jako ostatní.

Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne.

Mami a ty jsi taky jiná?

Jsi taky jiná než ostatní?

Jakože jsi divná?

Jako já?

A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná?

Takoví lidi mají být vědci?

Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to.

Nejde mi to vůbec.

A oni to poznají, že jsem jiná.

No fakt, děti ve škole to poznají.

Už to poznali.


Na některé otázky prostě nemám odpověď...