neděle, ledna 07, 2018

Kapky

Jestli je něčemu podobný život s autidítětem, tak je to takové to mučení na Quantanámu, kdy vám kape kapka na hlavu tak dlouho, až zešílíte.

A lidi kolem říkají - no, ale dyť to je jen kapka, ne?

Kapku přežiješ.

Kapka nic není!

Dyť dítě chodí, mluví, mohlo by být hůř!

Kapku přežiješ v klidu týdny.

Měsíce.

Ale po letech zešílíš.

Zajímavé je, že spousta rodičů dětí s hendikepem, kteří mne obklopují, jaksi uvnitř duše čekají na záchranu.

Nebo spíš na zachránce.

Který přijede, vysvobodí vás z kapacího pekla.

Jenže....

.... to se pravděpodobně nestane.

Člověk je sám sobě zachráncem.

Takže je neděle, čas oběda, a já v přilehlé kavárně pracuju, protože to kapání už nevydržím ani vteřinu.

Aby nevznikla mýlka.

Syndrom kapky na hlavu vůbec nesouvisí s tím, jestli své dítě máte nebo nemáte rádi.

Souvisí pouze a jenom s tím, jestli máte nebo nemáte dost.

A já momentálně mám dost.

Takže dopiju kávu, půjdu domů, naobědváme se a půjdeme se Zitul bruslit, protože jsem jí to slíbila, sehnala brusle, nabrousila brusle, všechno zařídila.

Ale mám obavu, že už nesnesu kolem toho bruslení ani jediný rituálek, který Zitul vytvoří.


4 komentáře:

  1. Presne tento prímer používam, keď Milovi poviem dosť, alebo zrevem dosť....
    Mňa zachraňuje Boh a nielen zachraňuje premieňa (fenomén)...
    Ostatné o tom kvapkaní je do písmenka presné!
    Obdivujem schopnosť utekať do kaviarne, ja mám z ľudí úzkosť, z kávy ma preto medzi nimi preženie na záchod a pre mňa to najcennejšie pozvanie na kávu od Vás, pre ktoré som sa chcela rozbehnúť do Brna, tu má takúto slučku šeolu, ale aj to by sa dalo prekonať...

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, přeji Vám, abyste snesla další a další rituálky, když to bude nezbytně nutné. A abyste si dokázala najít více klidných chvilek, kdy si budete moci v klidu číst a upíjet dobrou kávu. Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Jak ja vas chapu ... Dnes skoncily dvoutydenni vanocni prazdniny, mam za ne pekne nakapano...

    OdpovědětVymazat
  4. Kolikrát já si vyposlechla: vždyť chodí, sám se nají, vyměšuje (už snad chybí jen to rozmnožování a budeme mít kompletní znaky živých organismů). Co byste ještě chtěla?
    A já si netroufnu říct nahlas: jenom maličkost - nebýt jeho mámou. Ale hned sama sebe okřiknu. I když mi můj syn hodně vzal (respektive jeho autismus mi neumožnil mé sny uskutečnit), určitě mi i hodně dal. Přinejmenším je ze mne úplně jiný člověk - z ambiciózního společenského cholerika-workholika jsem to dopracovala k introvertovi, který každého vyslechne a snaží se pomoct a poradit. Nikam nespěchá, na nic neaspiruje, raduje se z každého dne a dokáže se kochat neuvěřitelnými maličkostmi.
    Čí to byl záměr? A vymyslel někdy někdo lepší páku nežli vlastní dítě?

    OdpovědětVymazat