středa, listopadu 22, 2017

Sabotáž

Pozoruju lidi kolem sebe.

Zdá se mi, že tak 90 % z nich sabotuje vlastní štěstí.

Ptáte se, proč by někdo sabotoval vlastní štěstí?

To nevím, na to odpověď nemám.

Ale ta sabotáž, ta tu je. Zcela zjevně.

A my si nyní rozebereme důvody té sabotáže.

1. Tvrdím, že něco chci, ale vlastně to nechci.

Ano, první a fundamentální důvod sabotáže. Tvrdím, že chci být astronaut a letět na Mars, ale nechci se učit fyziku a techniku a vůbec. V tom případě je naprosto jasný, že nepoletím prostě nikam a že niterně žádný astronaut nejsem. Je to úplně jinak. Když chci být astronaut, tak od rána do večera ležím v materiálech o astronautech, vím o nich všechno, obtěžuju okolí svým vědomím všeho o astronautech a tajně se snažím vetřít na stáž do Houstonu. Neexistuje žádné "ale", proč to nejde. Chci to, tak za tím jdu.
Z mého pozorování 90 % lidí v populaci má s tímto bodem problém.

Chci být doktor, ale vadí mi krev a lidi.
Chci být vědec, ale frustruje mne neúspěch.
Chci být fitness trenérka, ale nerada cvičím.
Chci být malířka, ale nesnáším barvy.

A tak dále a tak dále.

Základ je zjistit, co OPRAVDU chci. Co mne OPRAVDU baví. Ne, co bych si jako představu o sobě přál nebo přála. Co by se líbilo lidem okolo. Co mi přinese společenský uznání a status.

2. Nechápu princip ztráty

Když budu chtít být astronaut a letět na Mars, bude to například znamenat, že nebudu trávit čas s kámoši v hospodě na pivku. Zisk = stát se astronautem bude vyvážen negativem = méně času na kámoše. Tohle lidi naprosto nechápou. Když něco budu vytvářet, něco jinýho budu muset pustit. Je to smutný, ale je to tak. Budu trávit večery v centrifuze a zvykat si na stav beztíže a nebudu moc být někde jinde a tančit na stole s přáteli.

Čím dřív toto člověk pochopí, tím líp.

Když budu pracovat v laboratoři a dělat světový objev, nebudu pravděpodobně v kině či na kuželkách.

Což není nic proti kuželkám.

Kuželky jsou fajn.

Jen takhle svět prostě funguje.

Množství času i sil je prostě omezený.

Když vynaložím sílu někde, jinde ji uberu.

Kde je v tom ta sabotáž?

Sabotáž je, když chci všechno a pak se hroutím, až zjistím, že všechno mít nejde.

3. Další princip sabotáže je, že očekávám úspěch na první ostrou

Napíšu knihu a hned to bude trhák přeložený od osmi jazyků. Udělám vědecký objev a okamžitě dostanu Nobelovku. Cesta mezi úsilím a výsledkem bude krátká, přímočará. Pokud cesta není krátká a přímočará, začnu o cestě pochybovat. Jestli je správná. A začnu hledat další krátkou a přímočarou a tak dále a tak dále, až je mi osmdesát a žádnou knihu jsem nenapsal a žádnou nobelovku nedostal.

Úspěch je proces a jeho výstupy do značné míry závisejí na schopnosti odolávat frustraci.

Než se něco člověk naučí, musí tomu věnovat neuvěřitelný množství času a energie. Mnoho hodin, kdy něco nejde, nefunguje, není to dobrý. Když chcete umět jazyk, musíte se naučit gramatiku a slovíčka. Když chce řídit letadlo, musíte si nalétat dostatek hodin na simulátoru. Žádný úspěch na první ostrou neexistuje, je to mýtus. Existuje práce a pak taky práce. A nakonec, až se unavíte, tak další práce. A pak teprve v něčem budete dobří.

4. Nemám vášeň

Někdo mi někdy vysvětlil, jak mají být věci takzvaně "správně". Správně, sterilně, nekonfliktně, nezábavně. Takže je tak dělám. Dělám a divím se, že ostatním věci jdou a mně se zmenšují trpaslíci. Protože trpaslíky nemám rád a nikdy jsem je rád neměl. Což odkazuje k bodu 1.

Zavřete oči a představte si jednu věc, kterou strašně milujete dělat.
A pak si představte proces, jak z této činnosti vniká vaše zaměstnání.
Dobrý, ne?

Vášeň či zaujetí pro věc je navíc kromobyčejně sexy, takže je dost velká šance, že k vám vaše životní vášeň pro brouky přitáhne protějšek s podobnou vášní.

5. Chci být oběť

Být oběť je svým způsobem příjemný. Rodiče, partneři, všechny lze obvinit. Všechny obvinit je a vždycky bude snazší než vstát a jít něco zkusit.  Oběť by chtěla, ale nemůže. Mohla by to rozbalit, ale ostatní jí to nedovolili. Mohla by všem ukázat, ale v důsledku rodičovské výchovy nemůže. Navíc se  z ní stal tak trochu i kritik, takže už i ona ví, co by se mělo a nemělo, protože nic nedělá, takže posuzuje.

Víte co.

Je to blbost.

Každý může vstát z gauče a zařídit si květinářství.

Namalovat obraz.

Naučit se z youtubu francouzsky.

Vysportovat si hezkou postavu.

Jen musíte mít na paměti bod 2, že tím i něco ztratíte a že to bude vyžadovat píli a výdrž.

Tak.





2 komentáře:

  1. souhlasím. Učím dítka, že "vědět, co chci je víc, než vědět, co nechci" - a že je to makačka ...

    OdpovědětVymazat
  2. Přesnĕ tento druh vašich příspĕvků mám nejradĕji.Je to ze života a je to jednoduse pravda...Čas od času je dobré si srovnat myšlenky a říct si, co vlastnĕ od života chceme. My samy,ne okoli...

    OdpovědětVymazat