sobota, listopadu 11, 2017

Muži mužům

Jedu busem s Jindrou a Zitínem.

Jedeme a vedle nás stojí dvě takové rodinky s dětmi, hezcí lidi, hezky oblečení.

Maminka stojí u kočárku umně vecpaného mezi můj kočárek s Jindrou a další kočárek napravo od ní.

Mezi kočárky je jedno volné sklapovací sedátko.

A na sedátko se mlsně kouká několik dětiček těch dvou rodinek.

Holčička si chce sednout.

Ale chlapeček je rychlejší.

Tatínek na hošíka kouká a pak povídá "no... vstávej... buď gentleman a pusť Lucinku".

Hošík tupě hledí.

Tatínek se začne smát a obrátí se na druhého otce: "no... je jiná doba, co???"

Holčička kouká tázavě na maminku.

Maminka stojí a vypadá, že omdlí.

Jeden z otců si sedá.

Matka stojí a nic neříká.

Chlapeček tvrdošíjně sedí a oba otcové se tomu smějí (panečku... ten má výdrž!... tak už vstávej.... vidíš ho, von nevstane... no není to vtipný?).

Nakonec chlapeček vstane a na židli si sedne holčička.

Hošík postojí asi vteřinu a začne natahovat.

Zapomněla jsem uvést, že mu bylo tak deset.

Oba otcové vyzvou holčičku, aby vstala.

Ta tak okamžitě učiní a hošík opět sedí na sedátku, spokojen.

A já si říkám.... kriste.

Ježíší kriste, co to je toto.

Já vím, že je to blbý sedátko a že o nic nejde.

Ale je to špatně.

Vzniká tím totiž do budoucna krize mužů.

Ano, správně.

Zdálo by se, že vznikne krize žen, ale nevznikne.

Holčička si z dané situace odnese poznání, že se o sebe musí příště postarat líp a najít si odlehlejší místo.

Hošík si odnese poznání, že si může dělat co chce a je to jedno. A že ostatní chlapi ho v tom podrží.

A to je počátek krize mužů.

Protože vědomí, že ostatní mužská společnost vám všechno schválí, že nejsou ty hranice jaksi vymezené, že můžete cokoli, vás zákonitě postupem času rozloží.

Některé věci mužům mohou vysvětlit pouze muži.

K tomu se váže pozoruhodné poznání, které jsem učinila při sledování kampaně "metoo", kde se doznávají oběti sexuálního násilí k tomu, že byly zneužity.

Spousta žen něco doznává a spousta mužů to bagatelizuje.

Žijeme tedy zjevně ve světě, kde se ženám cosi děje a mužům je to jedno.

A tím se dostávám zcela k jádru věci.

Mužům to nesmí být jedno.

Mužům nesmí být jedno, jak se ostatní muži chovají k ženám.

Tím nemyslím situaci "ach, nedonesl jste mi květiny, již vás nechci vidět... vy strašný tyrane...zabte ho".

Myslím tím situaci "ještě jednou to zkusíš a dostaneš dělo".

Na každou oběť, které se někde něco přihodí, připadají další lidi, kteří nic neudělali.

Věřím, že ve spoustě případů by se nějaké dost hrozné věci nestaly, kdyby se někde objevil akceschopný muž, který by danou ženu bránil.

Ano, ženy se jistě mohou bránit samy.

Ale tím ta mužská část populace začne upadat.


1 komentář:

  1. Ženy také nejsou bez viny. Ať už proto, že svého postavení zneužívají (to když je muž ten "strašný tyran, který nedonesl květiny", a nejen to), nebo proto, že si o pomoc neumí říct a pak jsou dotčené. Ani sebelépe vychovaný muž neumí číst myšlenky, a i když zná mnoho situací, kdy je třeba ženě nabídnout pomoc automaticky, v nestandardní situaci selže a následně je obviněn.
    Ženám nesmí být jedno, jak se ostatní ženy chovají k mužům. I ženy se umí chovat hnusně, jen se na to, právě kvůli jejich předpokládané slabosti, tolik nemyslí.

    OdpovědětVymazat