Přeskočit na hlavní obsah

Černobílý

Pro lidi s autismem, aspoň takovým, jaký má Zitul, je svět.... černobílý.

Věci jsou buď dobrý (skoro nikdy) nebo špatný (skoro vždycky).

Není nic mezi tím.

Není nic, co by šlo označit jako šedý.

Potíž je, že většina věcí v našem životě je prostě šedá.

U spousty věci ani nevíme, jestli jsou černý nebo bílý.

Každopádně si myslím, že tohle černobílý vidění způsobuje něco, co navenek vypadá jako extrémní perfekcionismus.

Žijeme v geografickém regionu, kde vznikla psychoanalýza.

A tak je tu široce rozšířená tradice rýpat se v příčinách.

Obviňovat rodiče.

Obviňovat rodiče rodičů.

Nemyslím, že by to dělali terapeuti, dělají to lidi.

Ale víte co, autistický perfekcionismus nesouvisí s rodiči.

Souvisí s tím černobílým viděním.

Pokud se mi něco nepovede napoprvé, nemá cenu se ani snažit.

Vlastně nikdy nemá cenu se o nic snažit, protože výsledky mého snažení nikdy nebudou tak super, jako představa v mé hlavě.

Kolikrát přišlo Zitisko ze školy a hořce plakalo, že STRAŠNĚ POKAZILA písemku.

Strašně pokazit znamená jednu chybu a jedničku.

Ale je tam ta chyba. Ta chyba to hatí, není to perfektní. A svět za nic nestojí, protože perfektní v něm není skoro nic.

Takže jsme teď o víkendu se Zitul zavedly koncept ŠEDÝ.

Šedý je něco, co není úplně perfektní, ale pořád je to tak dobrý, že to nestojí za zkaženou náladu.

Šedý je něco, co má svoje mouchy, ale pořád se z toho lze radovat.

Šedý je napsat písemku na dvojku nebo na trojku.

Šedý je s někým se pohádat, ale pak se usmířit.

Je to šedý, ale je to pořád dobrý.



Komentáře

  1. No, ano - je to tak - krok tam, dva kroky zpátky, hledat a zkoušet, co funguje a za jakých okolností, co funguje použít, co ne - odhodit a pátrat dále. Váš šedý koncept vypadá - zdá se - skvěle. I šedá má mraky odstínů - víme ;-) Doufám, že Vám to bude chodit... Jste báječná a Zitul má prostě štěstí, že Vás má...
    Zdravím,
    Mon.

    OdpovědětVymazat
  2. ....práve dnes moja skoro vydatá 30 ročná dcéra strašne plakala, lebo som sa nezachovala ako perfektná matka, má svoje (dobre utajené) dôvody a kritéria aj na vzťahy, iných dôvody ju nezaujímajú, tie neakceptuje... u nás to ide len s Bohom, Milo má za sebou zázračné obdobie, má svoje spoločenstvo, zatiaľ sú tam v duchu seberovní a on v plnosti, dokáže tým obohacovať aj iných ...

    OdpovědětVymazat
  3. Naopak: vydatá, skoro 3O ročná:-)....ťažké je aj, keď sa autizmus nakombinuje s psychotickou poruchou...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

O nemocných autících

Čtu si americký blog Rarer in Girls.

Už jsem o tom tady určitě psala.

Je zajímavé vidět jiné perspektivy.

Ale proč o tom dnes píšu.

Janey, která je předmětem daného blogu, je už týden v nemocnici.

Nyní je po operaci, poté, co se přišlo složitě na to, že má již tři dny prasklý apendix.

Janey má teď zjevně peritonitidu a není ji dvakrát.

Je to dost děsivá historka.

Říkám si.

No jak je to možný, že se na to přišlo PO TŘECH DNECH?

Pro všechny, kteří nestudovali lékařskou fakultu.

S prasklým apendixem nechodíte obvykle jen tak.

Je vám strašně zle a máte dost velký bolesti.

Tak přemítám, jak tu péči v Americe zanedbávají.

Jenže.

Pak jsem si vzpomněla na tu story se Zitínovou náhlou břišní příhodou.

Bylo to totiž nemlich to samé.

Normální dítě si stěžuje. Třeba trochu fňuká.

U autidítěte je to jiný.

To fňuká, když o nic nejde.

Když o něco jde, je jak pěna, neobvykle hodné a nezvykle spolupracující.

Proto apeluji na všechny moje kolegy z medicíny, co to tu čtou. A pár jich je. A děkuju jim, ž…

Další historka z MHD

Miluju ježdění MHD.

V Brně sice řádí žloutenka a kdykoli vstupuju do trolejbusu, tak si představuju, jak se mi na ruce balí miliardy virionů hepatitidy A, ale ty historky, co tam člověk zažije, ty názory, co vyslechne, to se prostě jinde nepřihodí.

Třeba dneska.

Jela jsem s Jindrou z práce.

Jindra řval jako tur, což není překvapivé, protože nesnáší, když nevidí z okna, což neviděl.

Jemně jsem ho držela na klíně a Jindráček se propínal a vykřikoval.

Přes uličku seděli dva starší lidé, kteří jeli s další paní, která byla asi pečovatelka či vychovatelka nebo jak to nazvat. No vychovatelka asi těžko vlastně, vychovávat lidi vyššího středního věku je blbost. Vypadali jako klienti nějakého chráněného bydlení nebo tak a bavili se i o programu, který odpoledne budou mít.

Pán měl Downův syndrom.

Povídal si s vedle sedící paní o někom třetím, kdo s nimi bydlí a kdo hrozně křičí.

A byla to nesmírně působivá debata.

Ten pán s Downovým syndromem říkal něco ve smyslu, že "on furt křičí a kdy…

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen.

Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude.

Není to skvělé?

Je to skvělé.

Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů.

Krása.

Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu.

Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.


Náš pan prezident a jeho výroky

Přátelé, vím, že se k tomu vyjadřuje kdekdo, ale taky se k tomu musím vyjádřit.

Názory našeho prezidenta ohledně inkluzního vzdělávání.

Takže předně - pan prezident mi svým výrokem o tom, že "sloučení hendikepovaných dětí s těmi nehandicapovanými je neštěstí pro obě skupiny. Děti jsou daleko šťastnější, když jsou zasazeny do rovnocenné komunity" nesdělil nic nového.

Je to vpravdě prezident lidový, protože reprezentuje názoru části LIDU, se kterým bojuju od doby, kdy je Zitín na světě.

Když Zitisko nastoupilo do MŠ v místě svého tehdejšího bydliště, také jsem se dozvěděla, že JÍ TAM NENÍ DOBŘE A ŽE V ÚSTAVU JI BUDE LÍP. Dokonce byli tak milí, že doporučili ústav v nedalekých Ivančicích. Děti jsou tam spokojené a mezi svými.

Když jsem potom obvolávala tisíc školek v Brně, také mi sdělili téměř všude, že Zituška bude šťastnější v nějaké školce se SPECIÁLNÍ PÉČÍ.

Když jsem volala do školky se SPECIÁLNÍ PÉČÍ, řekli mi pro změnu, že Zitul je MÁLO postižená na to, aby ji přijali, a…

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná.

Mami, já nechci být jiná.

Chci být jako ostatní.

Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne.

Mami a ty jsi taky jiná?

Jsi taky jiná než ostatní?

Jakože jsi divná?

Jako já?

A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná?

Takoví lidi mají být vědci?

Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to.

Nejde mi to vůbec.

A oni to poznají, že jsem jiná.

No fakt, děti ve škole to poznají.

Už to poznali.


Na některé otázky prostě nemám odpověď...