úterý, října 31, 2017

Dárek

Dnešní den se od základu nepovedl.

Ráno jsme čekaly se Zitul 25 minut na zastávce na autobus, který ne a ne přijet.

Zitul chytila hroznou paniku a mně dalo dost práce pozitivně motivovat a vysvětlovat, že se nic strašného neděje.

V práci byly samé stresy.

V polovině labmeetingu jsem pocítila, že se při mluvení dusím.

Zbytek dne jsem se produsila.

Mezitím jsem psala se Zitul úlohy, vědecky pracovala, věnovala se bratříčkovi, uklízela, vyřizovala telefonáty s ministerstvem a šplíchala si všemožné antiastmatické spreje.

V pět jsem volala Honzovi, ať přijde, že už opravdu nevydržím ani vteřinu.

Honza nezvedal telefon. Říkám si no výborně. On si někde odpočívá, zatímco já.... sípu.

Ale ne. Paranoia není na místě.

Ukázalo se totiž, že obcházel naši domácnost s pánem, který má zajistit, že naše koupelna nebude vypadat jako okousaná od gigantického nešikovného dinosaura.

Když mi ovšem Honza sdělil, že ve čtvrtek přijdou KLUCI BOURAT, obešly mne mrákoty a odešla jsem se raději nadýchat vodní páry do sprchy, dokud ještě sprchu máme.

Ale protože mi fakt nebylo dobře, tak jsem si v koupelně sedla a chvíli filozofovala o tom, proč je všechno pořád tak velký punk. Proč nemám chvíli klidu a proč je mi tak k uzoufání špatně.

Pak jsem vyrazila na sraz s kamarádem, na který jsem se moc těšila, ale zase se cosi zkomplikovalo, takže jsem tam vzala sebou Zitína, což původně nebylo v plánu.

Na sraz jsme dorazily dřív a protože Zitul se v navrhovaných prostorách necítila nejlíp, šly jsme do alternativní blízké kavárny.

Tam Zitul objevila Sázky a dostihy.

Než přišla očekávaná pánská návštěva, hrály jsme hodinu Sázky a dostihy.

A víte co, při nákupu Napoliho se mi začalo dělat lépe.

Zitul byla naprosto nadšená, veselá a pohotová.

A mně to potěšilo, protože v posledních dnech na Zitul nebyla zrovna nejlepší zpětná vazba.

Můžeme se zamýšlet, zda je chyba na straně vysílače, příjímače či obou, ale to je jedno, protože zkrátka z toho vznikají různé problémy v rodině a řeším je stejně já.

Zitul něco řekla, někdo si to vzal, někdo něco nějak pochopil.

Tak mne potěšilo, že se tak rozveselila.

Pak dorazil kamarád. A přinesl DÁREK.

Nádherný dárek.

Pro mne.

K narozeninám.

Naprosto nečekaný, nepraktický, geniální, přesně takový, jaký jsem chtěla, přesně takový, jaký jsem věděla, že mi nikdo kolem nepořídí.

Seděla jsem tam doslova bez dechu.

Tohle pro mne už tak dlouho nikdo neudělal.

Něco... překvapivého, krásného, vtipného.

Dar, který se vztahuje k obdarovávanému. Nikoli dar, který je reprezentací darujícího.

Děkuju a děkuju a děkuju, Mizu.

Mám tolik radosti, že z ní budu žít ještě léta.



1 komentář:

  1. To je krásný Julie, užívejte si to...úplně Vás chápu...vše :-)...Katka (od Šímy)

    OdpovědětVymazat