úterý, září 12, 2017

Fail

Z cyklu rodičovský fail: vyrážím s Jindrou v náručí rovnou z práce k Zitul do školy se potkat s novou slečnou asistentkou, abych jí poskytla pokud možno co nejrychleji návod k použití našeho autidítěte.

Pokud možno co nejrychleji znamená do doby, než se přihodí nějaká nepříjemnost, což může být každou chvíli.

Přicházím do školy a Jindřich okamžitě prchá, prchá chodbami, pamatuje si cestu, takže prchá rovnou k Zitínovi do třídy, prchá k tabuli a prchá k hračkám. Nadšeně řičí, zatímco děti z družinky ustupují a tváří se vylekaně.

Snažím se ho odtáhnout a promluvit si se slečnou asistentkou ve dveřích třídy, ale není to prakticky proveditelné, jelikož Jindřich kvílí a sebevraždí se z pocitu zklamání. 

Slečna by mi asi něco chtěla říct. Ale nedovím se co, protože naprosto neslyším, co říká. 

Jindřich se vrhá na chodbu a školou běží a běží a doběhne až do kroužku robotiky, který má zrovna nábor v 5.C. Tam si sedá za stolek. Dobíhám ho. 

Přichází Zitisko a taky si sedá k Jindrovi do lavice. Pán vykládá o robotech, vykládá 40 minut (!!!!) a 
 Jindřich celou tu dobu sedí, poslouchá, pak si vezme robota a hraje si. Jezdí s robotem po třídě a roztomile se usmívá, kučeravý hošík s robotem, to by dojalo i kámen.

Zitisko se rovnou do kroužku přihlásilo. Co na tom, že to stojí asi tak 6 tisíc za pololetí. 

Někdy mám pocit, že se mi rodičovství zcela vymklo z rukou. 

Beru obě děti za ruku a jdeme domů. 

Jindra posílá vzdušné polibky borcům z robotiky, kteří se tomu sympaticky smějou, a Zitisko mi vykládá, jak by vesmír vypadal bez temné hmoty. 

Se slečnou asistentkou nikdo pořádně nemluvil.

Dneska nový pokus.

0 komentářů:

Okomentovat