pátek, srpna 11, 2017

Perspektiva

Všechno je věc perspektivy.

V jednu chvíli jste obyčejnej člověk chodící po ulici.

Perspektiva běžného občana.

V druhou chvíli ležíte s kapačkou v nemocnici a máte strach.

Perspektiva pacienta.

Perspektiva strachu, sebelítosti a nejistoty.

Vedle mne ležela paní.

Perspektiva sedmdesáti osmi odžitých let.

Paní bylo moc zle. Ty první dny.

Tak moc, že se bála, že umře.

Tak jsme si povídaly.

Perspektiva toho, že nevíte, kolik času vám zbývá, způsobí, že se ochotně bavíte s kýmkoli ochotným naslouchat.

A paní povídala a povídala. O tom, co by v životě byla bývala udělala jinak.

Co bylo v životě dobrý a co ne.

Co udělala dobře a co špatně.

Říkala to s klidem a nadhledem člověka, který už má odžito svoje.

A z této perspektivy mi neustále kladla na srdce jednu věc.

Ať neztrácím čas.

S lidma, věcma, problémama.

Ať dělám to, co mne těší a baví.

Říkala, že ona sama ztratila takhle v životě 20 let a teď ji to mrzí.

Pak se paní začala uzdravovat a jak jí bylo líp, tak se naše hovory změnily a stočily se na běžnější, přijatelnější, zdvořilostní hovory.

Ale ta perspektiva konce je tu stále, neseme si ji v sobě všichni.

Jsem doma a přemýšlím nad tím, že jsem asi v životě neslyšela nikoho mluvit tak upřímně jako tu paní.

Zítra jí zavolám.




1 komentář:

  1. .. ja bych k tomu upřímně řekla to, ze dluhy s kým je nadelas, s tím je asi nesplatis. pokud se ti to tomu, s kým to bylo, nechce darovat, věz, ze je to ale možná nejrozumnější cesta a je dlouhodobě proziravejsi "to" nechat tomu dobrakovi jako cenu útěchy. a ze tomu třetímu to nevadí. protože i on ma svoje nedoplatky, které postupně a pomalu hodlá srovnat sám. takže v tomto směru nemá očekávání. v opačném případě ho ale musíš nechat jít aby neztracel čas něčím co nikdy nepřijde...

    OdpovědětVymazat