středa, července 12, 2017

Mikroskop

První mi dovezl děda z Kanady, když mi bylo asi osm.

Děda nám vždycky vozil dost pozoruhodné dárky, které byly často děsivé, velmi podivné, ale některé, například tento mikroskop, byly naprosto skvělé. Děda byl všechno možné, ale měl styl.

Například mi jednou dovezl gelového hada, kterého jsem tu tuším vzpomínala, a kterým jsem pak dlouhá léta děsila rodinu.

Pak taky skupinku ledních medvědů, se kterou jsem si léta nadšeně hrála na vzájemné požírání.

Mnohokrát dovezl panenky kokeši, ale protože jsem byla naprosté máslo, hloupě jsem je rozdala.

Ale mikroskop... ten bych nedala nikomu.

Byl to takový kapesní mikroskop, vlastně velká lupa, kterou šlo koukat na brouky, kamínky a tak.

Dal se zastrčit do kapsy a vyrazit na obhlídku světa.

A měl docela dobrou optiku, protože si pamatuju, že opravdu dost zvětšoval.

Další mikroskop jsem dostala, když mi bylo asi 16.

Máma ho donesla z práce a byl pokažený, protože mu nefungovalo světlo.

Namontovala jsem si místo světla svítilnu a trochu to naštelovala tak, aby to imitovalo světelný zdroj, a používala jsem ho pak léta.

Prohlížela jsem s ním všechno možné. Hlavně ty slupky z cibule, jako všichni.

Pak přišla éra studia, kdy člověk na histologii dost nesmyslně brejlil do mikroskopu a zakresloval buněčné útvary.

Bavilo mne to.

Dneska mikroskop k práci nepoužívám.

Moje práce má povahu spíše abstraktní... velmi abstraktní... myšlení.

Mikroskopují ostatní z mé skupiny a umí to lépe než já.

Ale ještě si to pamatuju.

Takže když jsem Zitul koupila k desátým narozeninám PRVNÍ OPRAVDOVÝ MIKROSKOP SE SVĚTLEM, slavnostně jsem k němu zasedla a Zitínovi ho předvedla.

Cítila jsem, že Zitisko kouká v nábožné úctě a opravdu mne to moc potěšilo, protože Zitisko jde do věku, kdy už se na rodiče v nábožné úctě nehledí.

Pak si k němu sedla a začala si prohlížet sbírku preparátů, co jsme sehnaly.

A já ji pozorovala a říkám si, tohle je skvělý.

Moje dcera má vlastní mikroskop a já jí ho můžu ukázat.

A jsme takové dvě vědkyně, malá a velká.

Je to skvělý.

Nekupujte děckám mobily.

Kupujte jim mikroskopy.

Po zbytek večera byl doma božský klid, protože Zitul si mikroskopovala a Jindřín usnul.

A ráno jsem našla na stole sešit s nápisem MŮJ MIKROSKOPICKÝ DENÍK.

Který obsahoval pečlivě provedené nákresy.




1 komentář:

  1. "Zitisko jde do věku, kdy už se na rodiče v nábožné úctě nehledí."
    Nebojte, pokud bude jako já, bude na vás hledět v nábožné úctě ještě nejméně dalších deset let. Nevím, zda je to pro rodiče (pokud jsou schopni to poznat a připustit si to) štěstí, nebo spíš neštěstí.

    OdpovědětVymazat