sobota, června 03, 2017

Stupačky

Frekvence mých příspěvků poněkud poklesla a vy se ptáte proč.

Mé vysvětlení je poněkud nečekané, ale ... mohou... za to... STUPAČKY.

Ano, stupačky.

Před nějakou dobou se u nás v domě měnily.

A protože se vysekávaly do zdi, přišli jsme o koupelnu, kterou nyní již asi tak šestý týden hoši rekonstruují.

Zde detailní harmonogram prací.

Přípravný týden.

Duševní zhroucení. Honza říká, ať se nehroutím, že nebudem pít vodu z olověných trubek. Že nezemřeme jako římská populace otrávená olověným vodovodem. Že si koupelnu hezky spravíme a vůbec to bude super. Cítím opatrný optimismus.

Týden první.

Nikde nikdo. Všude v domě se bourá, u nás nic. Hoši chodí před sedmou ráno a zůstávají dlouho do večera. Jedou. Pracují. S tímhle nasazením to do tří týdnů fakt stihnou. Odmítáme velkorysé nabídky, abychom chvíli bydleli jinde, protože tohle se přece stihne za chvilku.

Týden druhý.

Hoši přicházejí k nám a vybourávají mohutné díry ve stropech a ve zdech. Zjišťujeme tak, že pán pod námi v noci kouří, jelikož kolem druhé třetí se nám do bytu nahrnou oblaka cigaretového kouře. Jinak se ale neděje nic, kromě toho, že záchod je pouze lehce nasazen do zdi, takže hrozí, že když si na něj někdo sedne, propadne se na hlavu kouřícího souseda dole pod námi.

Týden třetí.

Natahují se kanalizační trubky. Jinak mrtvo. V noci se line bytem kouř. Začíná se mi zdát, že to jde poněkud pomalu. Honza pročítá katalogy s koupelnami a všichni se veselíme, jak to bude krásné, až to bude spravené. Mám tendenci zametat prach a neustále vysávám, přece nebudeme žít jako čuňata.

Týden čtvrtý.

Z nějakého enigmatického důvodu není možné k nám natáhnout vodovodní trubku tak, aby to bylo logické. Všude je suť. Jindra si hraje s kousky cihel na chodbě a mně to přestává jaksi vadit. Nakonec tu trubku nějak natáhnou a opět se několik dní nic neděje. Celé dny jsme s Jindrou venku, protože doma nemůžeme být (co kdyby přišli hoši a začali pracovat), děti začínají být dost unavené. Honza přestává pročítat a začíná objíždět obchody, jelikož se u nás doma nehromadí materiál, který měli hoši dovézt. Zametání mne přestává bavit, tak aspoň vysávám a vytírám. Pokud se u nás pracuje, tak hoši přicházejí v 9 a odcházejí v 1.

Týden pátý.

Zapravovací práce. Tempem 1 m2 denně. Bydlíme v přilehlém parku. Jindra spadl do fontány, což má to plus, že nemusím přemítat, kde ho umyju. Začínáme si zvykat. Honza je odborník na různé odstíny spárovací hmoty. Hoši s ním chodí konzultovat. Stavbyvedoucí je nezvěstný. Nevysávám, protože je to zbytečné.

Týden šestý.

Kachličky. Tempem 4 kachličky denně. Už jsme se plně přizpůsobili. Vrzající cementovo-kachličkový prach v jídle, ložním oblečení, ve vzduchu nám už nevadí. Naopak. Stává se z něj příjemná vůně domova. Doma už nevysáváme, ani nevytíráme, a když nejsme schopni identifikovat nějaký předmět podle tvaru, jednoduše ho ofoukneme a hned vidíme. Prosté a elegantní. Děti myjeme v umyvadle v kuchyni ve studené vodě, protože topení nefunguje kvůli vypuštěnému okruhu. Jindra si hraje nadšeně se šroubováky, které nalezl na záchodě. O víkendu vstáváme všichni v 6, protože v 6.30 přicházejí hoši pracovat.

Všude začínáme nosit odřené igelitky, protože jsou ohromně praktické a spousta věcí se do nich vejde.

Myjeme se v dešti a v městských fontánách.

Když to na nás přijde, zdřímneme si v parku na zemi nebo na lavičce.

Taky jsem si všimla, že jsou děti dost opálené.

Taktéž jsou otužilé, protože se myjí pouze ve studené vodě.

Ztratili jsme kolektivně oblíbený hřeben, ale neseme to sportovně.

Taky mám málo času připojovat se na počítač, protože doma téměř nepobýváme a nosit těžký komp neustále sebou mne už nebaví.

Tak uvidíme.

Podle mých propočtů při současné rychlosti práce a daných rozměrech koupelny rekonstrukce skončí již 27. 11., takže máme naději.








2 komentáře:

  1. Velmi jsem se pobavila, dekuji ;).
    My mame za sebou rok rekonstrukci v dome a (byt to nejhorsi uz je za nami) zdaleka nekoncime.
    Nejsou Vasi hosi nahodou take nasi hosi? Styl prace a tempo mi pripadaji velice povedome. Stejne tak vyvoj Vaseho pristupu k uklidu.
    Hodne sil a brzky konec preje Alinka

    OdpovědětVymazat
  2. .. jj, měla bych přehodnotit svoje možnosti. dneska byl vyzkoušen buddhismus v praxi. a zároveň mě potěšil záchod. koupelna se tvarila po dvou náterech OK do té doby, než mi začala vadit na stropě prasklina. po pokusu jemně odstranit materiál kolem praskliny došlo k tomu, že jsem sundala celý strop za několik generací. dokonce jsem si ani nevypichla oko. jinak historka moc směšná není, obdivuji, já bych to za běžného provozu nedala, přísahám na své utlocitne já. stačila ta administrativní část... proto se to snažím zvládnout predtim. tak držím palce. Zita to tedy asi nese v pohodě...

    OdpovědětVymazat