sobota, června 24, 2017

Ranní město

Něco je na tom ranním vstávání batolat, které je obecně strašné, hezké.

Nemít batole, které vstává s urputnou pravidelností v 6 hodin, bez ohledu na to, kdy šlo spát, neviděla bych tu krásu.

Je sobota, osm ráno, a my jdeme městem.

Město se probouzí.

Líně a pomalu.

Do obchodů a kaváren pomalu přicházejí lidi a chystají.

Kavárníci vytahují židle na ulici a popíjejí v rámci pomalého rozjezdu kafe.

Na ulicích ještě nikdo není.

Není moc horko.

Jindra se cachtá ve fontáně, což je jeho oblíbený sport.

Cítím vůni čerstvých rohlíků.

Kolem mne někdo projdes kafem v ruce a zavane káva.

Město se probouzí a já jsem šťastná.

Zitul se usmívá, drží mne za ruku, Jindra tradičně ječí a huláká a my jdeme ranním městem.

Jdeme se se Zitul ostříhat.

Tedy Zitul se je ostříhat.

Nakonec se nedá o ostříhání mluvit, je to taková milá přátelská návštěva, v rámci které byla Zitínovi zkrácena ofina tak o 0.8 mm. Zitisko vypadá stejně jako předtím, ale je veselý. Tak třeba si z toho odnese, že chodit ke kadeřníkovi je normální a fajn.

Slečna na recepci kadeřnictví mi zoufale vysvětluje, že Zitul jim zakázala stříhat cokoli jiného než ofinu. Já vysvětluju nazpátek, že mi to vůbec nevadí. Ať si Zitul nosí na hlavě co chce, je to její hlava, i desetileté dítě potřebuje určitou autonomii. Slečna úlevně vydechne a my si jdeme sednou naproti do kavárny a dáme si čokoládu a citronový sorbet.

Napadá mne, že bych mohla dát Zitínovi malý úkol, v rámci výchovy k samostatnosti, kterou pilně pěstujeme. Dávám Zitul stovku a posílám ji do přilehlého květinářství koupit květiny na ikebanu, tak, aby se celý nákup vlezl do 70 Kč. Zitul zamračeně odchází a je vidět, že opravdu přemýšlí, jak si peníze rozdělí. Po chvíi se vrací s velkým pugétem, pán ji totiž přidal další květiny, ať má tu ikebanu pořádnou. Září, že to zvládla. Mám velkou radost.

Tyhle malé krůčky k samostatnosti mne vždycky moc těší. Zitul se za poslední tři měsíce naučila tolik věcí. Nakoupit si jídlo. Objednat si v restauraci. Uvařit míchaná vajíčka. Palačinky. Bramboráky. Připravit obložené toasty pro celou rodinu. Ovládat pračku. Stlát si ráno postel.

Piju kávu, koukám na gerbery a rudé růže, které nám nabalil pán z květinářství, mávám na něj přes výlohu, že děkujeme! a dýchám vzduch prosycený čokoládou.

A koukám na svou dceru a říkám si, že je bezvadná.

2 komentáře:

  1. Úžasná idyla, moc hezky popsaná. Jak kdybych tam byla s vámi A prázdniny za rohem!
    Vendula

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že Zitul je samostatnější než mnozí její vrstevníci, nevím, kolik z nich umí zapnout pračku. Je skvělá, a vy taky.

    OdpovědětVymazat