středa, června 14, 2017

O pohostinnosti

Od palačinkové eskapády na hřišti často přemýšlím o pohostinnosti.

Přijde mi, že se to strašně podceňuje a zanedbává.

Pamatuju si, že když mi bylo asi tak šestnáct, tak jsme v rámci nějakého ekologického projektu na záchranu planety pobíhali po Šumavě a cosi organizovali. S kolegou jsme se ztratili. Chodili jsme bez peněz a bez mobilu, neb mobily nebyly, po vesnicích okolo, a snažili se zorientovat, kde jsme.

Bylo to v parném létě, bylo horko. Neměli jsme sebou pití ani jídlo a začali jsme být dost zmožení.

Nakonec jsme zaklepali na dveře nějaké chaloupky a poprosili o trochu vody.

Otevřela asi osmdesátiletá paní.

Mlčky nám pokynula, ať jdeme dovnitř.

Posadila nás do světnice, namazala tlusté chleby marmeládou z černých jeřebin a máslem a nalila nám vodu. Pak přihodila kus špeku.

Mlčky jsme to snědli.

Paní se hezky usmála, prohodila pár slov a zas skoro mlčky nás vyprovodila.

My se obřadně uklonili a odešli.

Současná doba ovšem nabízí více scénářů, jak by takové setkání mohlo proběhnout.

1. Scénář v podání brněnských hipsterů

Hipsteři klepou na chalupu. Pečlivě zastřižený sčes jim máčí pot. Jsou na konci sil, protože ušli dva kilometry z vedlejší vesnice. Bojí se, že zemřou.

Paní otevírá a mlčky kyne.

Hispteři jdou vyčerpaně do kuchyně.

Paní nalévá vodu a chleba.

Hipsteři se ptají, zda nemohou dostat kafe.

Paní odvětí, že jistě a postaví na turka.

Hipsteři si uvědomí, že turek by je zabil, a objednávku ruší, protože zapomněli, že nejsou v kavárně.

Paní je naštvaná.

Hipsterská slečna sní osminu krajíce a dále neprokračuje, protože, jak všem vysvětlí, je na bezlepkové dietě.

Hispter zase oškrabe z krajíce marmeládu, protože černé jeřabiny on nejí.

Paní přichází se smetákem a rovnou hipstery vyhazuje za strašného řevu z chalupy ven.

2. scénář. Vegani

Vegani klepou na chalupu.

Paní přichází otevřít a mlčky kyne.

Vegani jdou mlčky do kuchyně a paní jim namaže krajíce.

Zatím dobrý.

Vegani mlčí a chovají se slušně.

Paní podává kus špeku.

Ne, panimámo, tohle my nejíme. Nejíme živé bytosti.

Paní kouká.

Vegani vysvětlují, proč přesně tohle nejedí.

Zabíjet živé bytosti je kruté.

Jeřabiny jsou také živé bytosti, ale trochu jinak živé než špek.

Paní přichází se smetákem a se strašným řevem vegany vyhazuje.

Pak jde dát zelené králíkům, které uvaří v sobotu na oběd, až dojedou mladí z města.

3. Zážitkáři

Zážitkáři dorazili právě z Brna, kde byli na speciálním školení o zážitcích, a kde se dozvěděli, kde takové zážitky najdou.

Vědí, že je nutno sledovat autenticitu.

Jsou celí natěšení, že něco konečně zažijí, a předstírají, že mají hlad a žízeň.

Paní jim otevírá a mlčky kyne.

Zážitkáři se s rozzářenýma očima hrnou do chalupy.

Paní jim natírá chleby a zážitkáři si užívají autentické atmosféry českého venkova, a to až do doby, než si všimnou, že v kuchyni jsou mouchy, které jim vadí, jelikož bzučí.

Povídají a povídají o tom, jak jsou sami ohromně autentičtí v té své autenticitě při hledání autenticity.

Paní se na ně chvíli kouká a pak jde pro smeták, protože takové hemzy se prostě nedají poslouchat.

Za pomocí smetáku je vyhodí zcela autenticky z chalupy a jde dát zelené králíkům.



Ne. Některé věci musí proběhnout prostě správně.

Obřadně a s úctou k návštěvníkovi i hostiteli.



1 komentář:

  1. Myslím, že nejvíce se podceňuje výchova k vděčnosti. K vděčnosti za cokoli, nejen za pohoštění.
    S vděčností a s úctou vypadá i případné odmítnutí něčeho mnohem lépe.

    OdpovědětVymazat