úterý, května 23, 2017

Voláme lidi.

Dneska si otevřu zprávy jako každý ráno a skoro se mi zastaví srdce.


Taková hrůza.

Mrtvý děti.

A v hlavě mi běží toto.

ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k ampliónu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem... roztrháno.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
TONI (hledá na mapě): Kde to je... kde to je...
MATKA (stojí jako zkamenělá): Děti! Malé, usmrkané děti!
MATKA (strhne ze stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu. S velkým gestem): Jdi!



Karel Čapek přátelé, rok 1938.


Mrtvý děti jsou špatný z jakéhokoli úhlu pohledu.

Jakékoli děti.

Cizí děti, naše děti, sousedovic děti.

Mrtvý děti je něco, čemu nejde přihlížet.

A já čekám, s čím přijdou politické elity UK a taky EU.

1 komentář:

  1. Milá Julie,

    také čekám, jak se politické elity vyjádří. A zeptám se Vás, co byste jim, jako vždělaný a inteligentní člověk, poradila?

    OdpovědětVymazat