pondělí, května 01, 2017

Děti úplňku

Zítra budou dávat na ČT dokument Děti úplňku.

Byla k tomu dost masivní PR kampaň, autor námětu k tomu mluvil v různých médiích.

A mně to neustále někdo posílá, co si jako o tom myslet?

No.

Zatím jsem ten film neviděla, vlastně nikdo ho oficiálně ještě neviděl, takže v zásadě ani nevím, jak bych si o něm něco mohla myslet.

Za druhé.

Z kusých zpráv z rozhovorů se zdá, že film pojednává o problematice nízkofunkčního autismu, což je téma nesmírně bolestné a podceňované a jistě je záslužné s ním společnost seznamovat.

Za třetí.

Myslím, že je moc dobře, že někdo sebral odvahu a investoval obrovské množství energie do toho, aby ostatním ukázal, že některé životní situace jsou k nepřežití těžké.

Za čtvrté.

Zitul měla do svých 7 let taky diagnózu nízkofunkčního autismu. Asi 3 roky jsme žili v tom, v čemž žijí rodiny v tom filmu (předpokládejme, že to jsou nízkofunkční autíci, kteří se nezlepší) celý život. A vím, že to bylo naprosto, naprosto strašné. Ty rodiny si zaslouží velký respekt. Ale respekt sám o sobě jim vůbec nepomůže. Zaslouží si především PRAKTICKOU POMOC. Doufám, že na tuto myšlenku ve filmu někde narazím, velmi by mne to potěšilo.

Za páté.

Stimuluje to diskuzi. To nemůže škodit.

Za šesté.

Za šesté se na ten film těším. Čekám, co mi autoři nabídnou, jaký úhel pohledu. Jaký svůj světonázor. 

Tak se zítra dívejme.

5 komentářů:

  1. Minulý týden četla na Chanel 12 o autistovi, který vyhrál soutěž za nejlepší esej v USA. Když pořadatelé následně zjistili, že kluk je autista, který dokonce komunikuje ukazováním na jednotlivá písmena, tak mu tu cenu sebrali. Součástí výhry byla i cesta kolem světa, nebo něco kolem cestování, nepamatuji si přesně. Bylo to na USA kanalu, na Facebooku. Rodina toho chlapce případ medializuje a žádá o uznání výhry. Jde o to, že ten kluk píše normálne,ale mluví tak, že ukazuje na písmena.

    OdpovědětVymazat
  2. Na 12 news to bylo. Chodí mi od nich zprávy na Facebook.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobry den, Julie. Vas blog sleduji uz nejakou dobu. Mam petiletou auti-dceru a na vasem blogu uz jsem vickrat zaznamenala, ze se Zitul to drive take byvavalo tezke. Dava mi to nadeji, kdyz ctu, jaka je Zita ted. Vidim, ze dcera ma potencial, ale zatim stale moc nekomunikuje, a echolalie, repetitivni chovani a dost kriku jsou na dennim poradku. Obcas jsme z toho samozrejme "na prasky" a nad vodou nas drzi nadeje, ze se to zlepsi. ( Samozrejme oproti detem uplnku to je jeste vlastne vicemene v klidu, jak je vse relativni, ze ... Ikdyz taky jsme si zazili obodobi kdy nespala, kdy jen kricela, valela se po zemi, behala ode zdi ke zdi a bila se do hlavy - ted uz je to ale mnohem lepsi). Me by moc zajimalo, jake to bylo, ten prerod. Kdy Zita zacala plynule mluvit a zajimat se o veci ... Je mi jasne, ze to byl asi delsi proces, ze to nebylo ze dne na den. I u nas vidim pokroky, hlavne diky skolce, kam chodi. Bydlime ve Francii, a tady jsou takzvane "Unité d'enseignement maternelle", doslovny preklad "vzdelavaci jednotky materske skoly". Je to trida sedmi autiku v bezne skolce, michaji je na urcite aktivity s ostatnimi detmi, ale maji specialni pedagogicke pracovniky, psycholozku, logopedku a dalsi odborniky jen pro sebe.
    Dekuji za pripradnou reakci a moc zdravim,
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, milá Petro. Máte pravdu, že je to dynamický, dlouhodobý proces. Vybavuju si ale určité milníky - v 5 letech, kdy Zitul nastoupila do školky, nedokázala říct své jméno, ani nedokázala bezpečně označit mne slovem máma. Zažily jsme dlouhé noci plné křiku i sebepoškozování, i když asi určitě ne v míře, kterou popisují autoři toho dokumentu. V 6 letech už Zitul dokázala velmi jednoduchými větami vyjádřit svá přání, zase si ale vybavuju, že v 7 letech, kdy nastupovala do školy, nedokázala ještě vyprávět děj pohádky či filmu, který viděla. Nyní už to dokáže a přijde mi, že nyní probíhá jakýsí emocionální start, že se v Zitul probouzejí emoce, nebo se neprobouzejí, ale více projevují, takže se vlastně chová jako mladší dítko, ale neurotypické. Stále přetrvávají určité zvláštnosti v mluvení a chování, ale nic pozoruhodného či obtěžujícího. Jen se každý den modlím, aby nepřišel nějaký regres a ta hrůza se nevrátila...Jinak jsem si ještě všimla, že píšete, že dcerka má hojné echolalie, to měla Zitul taky, v zásadě v určitém dost dlouhém období to byla její jedina řeč... teď už echolálie nemá vůbec. Moc Vás zdravím, J

      Vymazat
    2. Dekuji moc za odpoved. Uz se tesim, az si zajdu s Diddou do kavarny, budu si v klidu pit kavu a ona si bude vedle me cist. :) Zatim jeji vyvoj nasvedcuje tomu, ze bude jen lip a ja jsem spise optimista, takze verim v pozitivni vyvoj. Doufam pro vas i pro nas, ze se zadne regresy konat nebudou, rikam si, ze kdyz uz jednou pokrocily, udelaji-li nejaky krok zpatky, bude to jen docasne a zpusobene nejakym duvodem, ktereho se snad dopatrame. Clovek musi byt neustale ve strehu, vzdy prijde s nejakou "novinkou", napriklad ted nechce chodit na zachod nikde jinde nez doma, jinak vyzaduje zasadne venku a pred jakymikoliv zachody zacne kricet a nechce jit dovnitr. Driv bych panikarila, ted uz vim, ze se to podda a nejak vyresi. Preji jen to dobre a tesim se na dalsi vase psani. Petra

      Vymazat